2. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Killing Power FC 5:0 (2:0)

góly: Petr 2, kápo, Fanda (!), Jirka

sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák, Jirka, Tonda

hřiště: Novoborská

Před tímto zápasem jsem věru nevěděl, co si o soupeři myslet. Věděl jsem jen to, že už hrají cca 40. sezónu v hanspaulce, kdysi hráli i 3. ligu a nyní sestoupili z šestky. To by naznačovalo, že půjde o kvalitní tým! Na druhou stranu, jestli hrají tak dlouho, asi to nebudou žádní běhaví rychlonozí klučíci... Jak ukázal zápas, pravdivá byla zejména druhá část mé úvahy...

Na soupeři bylo dost znát, že mají věkový průměr cca o 10 let starší než my, takže zatímco někteří z nás ještě disponují alespoň minimáním zrychlením (a to ještě jen v případě, že hrajem po větru), tak soupeř byl statický až běda, čemuž jim "napomáhaly" i jejich kvalitní pivasy - v tomto ohledu máme co dohánět! Navíc neměli nikoho na střídání, zatímco my hned tři kousky, a i to bylo znát. Soupeř měl vlastně jen jednoho excelentního plejera, takže hráli stylem vše na něho a chudák v útoku se musel snažit víceméně sám. Ale snažil se dobře, bylo vidět, že umí. Měli jsme štěstí, že byl v tom týmu takový hráč jen jeden...

Každopádně od začátku jsme si vytvářeli šance hlavně my, i když stejně jako v minulém zápase nejdřív zvonily tyčky. Soupeř si šance vytvářel prakticky jen po přímých kopech, kterých bylo požehnaně, protože stačilo, aby někdo ze soupeřů zařval faul, a zmatený rozhodčí hned pískl. Soupeř patrně hrál dříve nějaký bezkontaktní fotbal, jinak to není možné, protože v momentě, kdy jim šel někdo jen lehce do těla, tak soupeři řvali, jako by je na vidle brali. Takže jen za první půli kopali snad 10 přímáků. Aspoň jsme si hezky zatrénovali bránění standardních situací. Pak nás to už přestalo bavit, a tak jsme dali gól - házeli jsme aut, já na házejícího Jirku zařval, ať to nechá, že to hodím, Jirka, hoch neposlušný, ba drzý, mě neposlechl, a hodil takový polovysoký míč před bránu, kam si nabíhal kápo a ve výskoku akrobaticky uklidil nohou míč do sítě. Velmi mi to připomíná jednu situaci z loňské sezóny, kdy jsem tak na někoho povykoval, ať mě to nechá hodit, dotyčný neposlechl a dali jsme gól. Je to očividně účinná taktická varianta! Příště budu na zápase povykovat furt, ať mě necháte hodit aut, ale běda vám, jestli mi to přenecháte! :)

Kromě podobných nacvičených taktických variant disponujeme však i dalšími nacvičenými akcemi, jako např. když jsme si s Peťu rozpomněli na svá mladická léta na hřišti u kolejí na Jižáku, kde jsme svojí sehraností deklasovali všechny, co měli odvahu se nám postavit. Tak jsme si dnes při jedné akci párkrát rychle narazili míč, já to nakonec dal pod sebe Peťovi, ten se tím pádem zjevil před gólmanem sám a zkušeně zavěsil. O přestávce jsme měli vysloveně dobrý pocit!

A tentýž pocit jsme měli i během druhé půle. Soupeř si sice pár náznaků šancí vytvořil, ale buď pálil daleko vedle, nebo stejně jako minule Lukáš vše naprosto spolehlivě zlikvidoval. A když jsme přidali třetí gól, odpor soupeře byl definitivně zlomen - Fanda se vydal z obrany jednou na výlet do útoku, chvíli tam čuměl na to, jak si kápo pohrál s obranou, posadil gólmana na prdel a předložil Fandovi míč před prázdnou bránu, a ten už neměl problém usměrnit míč do prázdné brány. Zdá se, že po letech půstu Fandovi nějak zachutnaly góly! Jen tak dál, těšíme se na další sudy!

Další šance následovaly, stejně jako další góly! Nejdřív jsem po křídle přesprintoval (!) obránce, což se stává maximálně jednou za deset let a v situaci dva na gólmana jsem předložil míč Peťovi, který dával víceméně do prázdné. Pravda, přihrávka nebyla z nejpřesnějších, byla trochu na dlouhou nohu, ale Peťa má zjevně jednu nohu dlouhou, tak to stačil do sítě doklepnout. Pak jsme se předháněli v zahazování šancí, až se na to nemohl Jirka dívat a minutu před koncem jednoduše napálil míč do šibenice. Jak prosté, milý Watsone! Asi tři vteřiny před koncem pak ještě napálil Tonda tyč a byl konec. Po prvních dvou zápasech v sedmičce máme plný počet bodů a skóre 8:0, a to nás ještě před zápasem zastihla zpráva, že jeden ze soupeřů (Deprese 1. FC) odstoupil ze soutěže, takže kontumační výhra 6:0 a další dva body jsou doma! Elet forever!

1. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Kamberský pípy 3:0 (1:0)

góly: Hradišťák, kápo, Martin

sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák

hřiště: Štěrboholy

Je pochopitelné, že každý hráč jakéhokoliv týmu je rád, když získá tu či onu trofej. Ale aby se rozhořel tak lítý boj již před samotnou sezónou, to jsem věru nezažil. Již před úvodním zápsem sezóny totiž vypukla bitva o sádrovou kopačku! A laťka byla nasazena velmi vysoko, Tonda si na dovolené rozřízl nohu, tudíž nemohl nastoupit. Když to viděl Bohdan, zasimuloval rýmičku, ať nažene taky nějaké plusové body pro tuto trofej. A samotný zápas? Učiněný lazaret! Zejména Fanda Šíma se neustále zraňoval a co chvíli střídal pro zranění a aby nebyl všemu konec, kápo již během první půlky chytal křeče, což se mu pak dařilo i po zbytek zápasu. Ostatní hráči sice nějaké zásadní šrámy neměli, ovšem všichni byli zralí na infarkt, neboť fyzička se vytratila neznámo kde. Každopádně soutěž o sádrovou kopačku bude letos zjevně velmi zajímavá! Ale nyní radši k zápasu.

Mrtvolné obličeje již během přestávky naznačovaly, že běháme víc, než je zdrávo. A mohl za to soupeř! Ten byl totiž nechutně běhavý, technicky dost zdatný a navíc měl asi čtyři hráče na střídání, zatímco my jen jednoho, takže jsme tam pobíhali jak splašení a vůbec jsme si během hry neodpočinuli! Hanba! Naštěstí soupeř byl v útočné fázi dost jalový, jinými slovy naše defenzíva pracovala skvěle, a jak se soupeř hrnul furt do útoku, tak jsme o to líp mohli chodit do brejků. Takže i když byl soupeř v první půli opticky možná lepší a fotbalovější, tak neměl jedinou vážnou šanci, zatímco my jsme měli šancí poměrně hodně. Ale zpočátku vše mířilo vedle nebo do tyček, gólman soupeře byl taky dost kvalitní a dost šancí pochytal. Takže dlouho se hrálo bez branek. A pak to přišlo. Kápo dostal křeč. A jelikož byl předtím faulovaný, kopali jsme standardku. Přibližně na půlce. Zatímco se kápo zmítal v křeči, postavil jsem si balón a rozmýšlel, co s ním. Na přímou střelu to bylo daleko, že bych zkusil nějaký centřík? No tak jo! Nejrychlej to pochopil Petřík a hbitě si začal nabíhat na zadní tyč. Což jsem samozřejmě svým orlím zrakem viděl a míč poslal centrem na zadní tyč. No, trošku prudko a vysoko jsem ho poslal, to je pravda... Takže Petřík na míč nedosáhl. Což ovšem zmátlo všechny, zejména gólmana, a ejhle, míč zaplul rovnou do šibenice! Soutěž o nejkurióznější gól sezóny se opět rozjela velmi úspěšně! Za chvíli pak skončila první půle a když jsem viděl totálně utahané obličeje svých spoluhráčů (sebe nevyjímaje), pochopil jsem, že druhá půlka bude fakt maso.

A taky že jo. Obraz hry se totiž prakticky nezměnil. Soupeř si nás občas docela vodil, ale stejně jako v prvním poločase si šance prakticky nevytvářel a oč víc se tlačil do útoku, o to víc jsme chodili do brejků, i když většinou tak maximálně ve dvou, každý radši šetřil síly... Při jednom brejku dokonce se vydal kápo do útoku sám, úplně zapomněl, že má křeče (simulant!), zasprintoval, přetlačil obránce a propálil gólmana. A když jsme po dalších třech minutách dali třetí gól, bylo rozhodnuto - nějakým pomatením smyslů jsme se ve čtyřech vydali do útoku, ještě větším pomatením jsme si bleskurychle vyměnili sérii krátkých a přesných (!!) přihrávek, tím totálně rozebrali obranu a Martin se už zblízka nemýlil. Tím jsme se ovšem už totálně vysílili, takže soupeř si ke konci zápasu pár tutovek vypracoval, ovšem Lukáš chytal brilantně a všechno pochytal a připsal si tak první shout-out v sezóně. Bránili jsme co to šlo, a když to nešlo, tak Martin zkušeně fauloval soupeře řítícího se do brejku a poprvé v životě uviděl žlutou kartu. Ihned po zápase se mě pak ptal, jestli se uděluje nějaká trofej i za karty... To je fakt neuvěřitelné, co lidi dokážou udělat kvůli nějaké prestižní trofeji :)

Po zápase jsem se vyčerpáním málem poblil. Naštěstí jsme se zmátořil natolik, že jsem mohl dorazit do hospody, kde jsme udělali opravdu kuriózní objednávku (4x Birell a 2 desítky), protože většina dorazila na zápas autem. Fyzické i duševní vyčerpání bylo znát na každém. Jak jinak si vysvětlit, že když šel Fanda pro druhou rundu, tak vzal 1 Birell a 5 desítek? :)

14. sezóna je tady!

Dobrá zpráva pro všechny milovníky umělých trav i fajnšmekry libující si na hagiborské škváře! Další hanspaulská sezóna je tu! SK Elet se v ní představí v 7.lize, skupině C, a po několika sezónách trápení se v osmičce míří tento slovutný tým opět k fotbalovým výšinám! Vzhledem k tomu, že z 12 mančaftů postupují 3 a stejně tak 3 sestupují, tak se dá očekávat napínavý boj do posledních kol!

Jako každý slavný fotbalový tým i Elet odjel před sezónou na soustředění. No vlastně to byla spíš opožděná oslava postupu z osmičky, ale říkejme tomu radši soustředění, jinak si na nás bulvární tisk nehezky smlsne! Soustředění se odehrálo v pátek 28.8. v Úvalech u fandy na chatě, hlavní lektor byl p. Sud Gambrinus, kterému hbitě sekundovala sl. Šunka Uzená. Oba se činili převelice, takže celé soustředění bylo značně náročné. Zejména na druhý den ráno bylo náročné rozlepit zkalený zrak, natož vstát! Čert ví, zda za to mohlo pivo nebo ta šunka, ovšem následky byly opravdu podivuhodné... Přesto bylo toto soustředění naprosto báječné a nepochybně se to odrazí v sezóně v podobě drtivých vítězství! Elet forever!