Jak vidno, počet remíz v Anglii klesal již před zavedením onoho pravidla v roce 1981, poté v následujících pěti sezónách došlo skutečně k dalšímu poklesu, pak se však vše vrátilo zase k „normálu“. Daleko větší vliv na počet remíz mělo např. zavedení střídání v 1968 – do té doby se střídat nemohlo, často se tak stávalo, že když se někdo zranil, tým dohrával oslaben a inkasoval. Po zavedení střídání se však hra obecně vyrovnala, neboť týmy dohrávaly v jedenácti lidech.
Dalším faktorem, podle kterého by se mohla měřit úspěšnost zavedení tříbodového systému, je atraktivita hry a větší počet gólů. Teoreticky platí, že vidina tříbodového zisku požene tým víc do útoku. Však šedivá je teorie a zelený strom života, v praxi různé analýzy ukázaly, že je to trochu jinak. Jelikož tříbodové vítězství je cennější než dvoubodové, tak v okamžiku, kdy se nějaký tým ujme vedení, může tím pádem i víc ztratit, pokud soupeř vyrovná. Tudíž se víc zaměří na obranu. Analýzy citované v tomto článku dokládají, že sice obecně vzrostl počet šancí/útoků, ale počet gólů se nijak nezvedl a vzrostl počet faulů a karet…
Onen článek se zabývá i dalšími aspekty tříbodového systému, ovšem závěr je takový, že jediným skutečným důsledkem zavedení tří bodů za výhru jsou větší bodové rozestupy v tabulce… Postavení týmů v tabulce to také nijak zásadně neovlivnilo.
Jen pro zajímavost jsem zkusil přepočítat tříbodový systém na dvoubodový za posledních pět sezón v naší lize. Nic zásadního v tabulkách se nezměnilo, nijak by to neovlivnilo titul, sem tam by se někdo uprostřed tabulky posunul o příčku výš či níž. Jen zrovna poslední sezóna by dopadla trochu jinak – při dvoubodovém systému by sestoupila se Znojmem nikoli Olomouc, ale Slavia. Ta by měla totiž stejně bodů jako Olomouc, ale horší vzájemné zápasy. Tudíž patrně jedinou výhodou zavedení tříbodového systému v historii fotbalu je záchrana Slavie v první lize…
Žádné komentáře:
Okomentovat