Co leží, neběží

Itálie - Uruguay 0:1

Boj. Válka. Gladiátorské zápasy. Muž s koženým míčem? Nesmí projít! Od úvodního hvizdu se to kvalitně řezalo a jak by řekl Jan Koller: "bylo to trošku vyšperkovaný". Zajímalo by mne, kolik čistého času bylo odehráno, protože již od začátku byla hra neustále přerušována kvůli faulům, tudíž se více nehrálo než hrálo. 

Šlo o přímý souboj o druhé postupové místo, Uruguay potřebovala nutně vyhrát. Jenže první půle tomu vůbec nenasvědčovala - Suárez a spol. nechávali zcela v klidu Andreu Pirla chodit si hluboko ke stoperům pro balony, ten tak mohl v klidu rozehrávat... A nechat tohoto skvělého "plejmejkra" řídit hru, to si každý tým dost koleduje. Jenže Italové si jen tak čutali bez jakéhokoliv efektu, gólmana Musleru ničím nevyděsili. Ani Balotelli, jenž se vyznamenal jen tím, že převedl hodnotné kung-fu, trefil soupeře kamsi do hlavy či krku, ale místo červené dostal jen žlutou. V dosti brutálním zápase však byl spíš jen otázkou času, kdy rozhodčí někoho trumfne červeným esem.  

Druhá půle totiž nebyla o nic lepší, krev, pot a skluzy, furt se někdo po faulu válel po zemi, řval, jako by ho někdo vraždil... Červenou nakonec vyfasovali v 59. minutě Italové a jelikož stále drželi postupový výsledek 0:0, začali hrát absolutní cattenacio. Červenou měl ovšem dostat také Suárez za kousnutí Chielliniho, stejně jako druhý jmenovaný za ohnání se loktem po něm, čemuž se ovšem nedivím. Doufám, že ten magor Suárez dostane nějaký flastr a už si na mistrovství nekopne. Pobavila mne hláška z jednoho diskusního fóra, že teď nikdo nemůže říct, že dotyčný podal bezzubý výkon... 

Totálně nechutný zápas rozhodli Uruguyaci v 81. minutě po standardce a Italové tak podruhé po sobě skončili na MS ve skupině. Vzhledem k tomu, že za celý zápas si nevypracovali ani jednu (!) šanci (Uruguay tři), si nic jiného než porážku v tomto zápase nezasloužili. Nedávno jsem po zápase Německo-Ghana psal o tom, že za jejich výkon by si zasloužily tři body oba týmy. Teď můžu směle konstatovat, že za zápas Itálie-Uruguay by si nezasloužil ani bod vůbec nikdo. Uruguayská lehkost z posledního MS vyprchala někam do nenávratna, stejně jako moje sympatie k nim.   

Kolumbie - Japonsko 4:1

Po celý zápas jsem se nemohl zbavit dojmu, že již postoupivší Kolumbijci, ač nastoupivší s devíti náhradníky, měli celý zápas jasně pod kontrolou. Japonci sice začali hodně aktivně (ostatně stále bojovali o postup), ale tak nějak to vypadalo, hlavně v druhé půli, že proti sobě hrají žák a jeho učitel. Kolumbie hraje na MS tak nějak nenápadně, leč dosti suverénně a bez problémů získala devět bodů. 

Největší zajímavostí zápasu tak bylo střídání kolumbijských brankářů - v 85. minutě se do brány postavil Faryd Mondragón (43 let), jenž se tak stal nejstarším hráčem, který kdy nastoupil na MS. A odsunul z gerontotrůnu mého oblíbence Rogera Millu, který alespoň zůstal nejstarším střelcem na šampionátech.

Kromě Kolumbie postoupilo z této skupiny také Řecko, které překvapivě zdolalo Pobřeží slonoviny 2:1 postupovým gólem v nastavení. Osmifinálové dvojice tak tvoří Kolumbie - Uruguay a Kostarika - Řecko. Držím palce Kolumbii a Kostarice!