Kosa na kámen

Argentina - Írán 1:0

Jen málokterý zápas na šampionátu měl být tak papírově jednoznačný. A úvod střetnutí tomu nasvědčoval - prvních 25 minut měla Argentina držení míče 76 %, jenže efekt žádný, furt bez branek... Íráčané se zakopali cca 40 metrů od brány a jen čekali na brejky či případné standardky. O jejich strategii nejlépe svědčila situace při jednom jejich rohovém kopu - v pokutovém území čekali na centr pouze čtyři hráči, a když rohový kop skončil jejich hlavičkou mimo bránu, okamžitě se tato čtveřice sprintem vracela zpět do zákopů. Tomu říkám disciplína! Není proto divu, že např v závěrečné fázi kvalifikace, kdy Íránci bojovali o postup s Libanonem, Jižní Koreou, Katarem a Uzbekistánem, Írán v této fázi dostal jen dvě branky. Ale dopředu toho taky moc nepředvedl (krom jednoho zápasu): 1:0, 1:0, 0:1,1:0, 0:0, 1:0, 4:0, 0:1.

Zajímalo by mne, jestli se Argentina někdy v poslední době s takovou ultradefenzívou setkala. Tipl bych, že ne, protože jim dělalo velkou potíž se prosadit, ani božský Leo moc nebyl vidět. Naopak Íránci mohli jít do vedení, šance k tomu měli. To by bylo překvápko! Nakonec se ale nekonalo, Messi v první minutě nastavení rozhodl a Argentina tak zvítězila i v druhém zápase, ale podobně jako Brazílie ani ona dosud nikterak nepřesvědčila, a to jde přitom o hlavní favority... 

Německo - Ghana 2:2

Naštěstí úplně něco jiného představoval následující zápas mezi Německem a Ghanou. Za takový výkon by si tři body zasloužily oba týmy. Dosud nejlepší utkání na MS!

Již od úvodu bylo zřejmé, že pro favorizované Němce půjde o tvrdý oříšek k rozlousknutí, protože Ghana už v úvodní čtvrthodině toho předvedla víc než předtím Portugalci za celý zápas. Snad poprvé jsem viděl, že německý tým, vyznačující se za každých okolností značnou houževnatostí, narazil na ještě houževnatějšího soupeře, ohromně silného v osobních soubojích.

 

Vyrovnaný souboj nabral obrátky krátce po startu druhé půle lehce absurdním gólem, kdy nejspíš nejmenší muž na hřišti Mario Götze prokázal, že není žádný velký hlavičkář - míč hlavou jen lízl tak, že jej nasměroval do vlastního kolena, a teprve od něj změnil směr do sítě. Čímž byla spuštěna stavidla totální ofenzívy z obou stran! 

Stejně jako nad fotbalem jsem se bavil i nad reakcemi fanoušků ve svém okolí - zápas jsem totiž sledoval v baru v jednom chorvatském letovisku. Když německý tým vstřelil zmíněný gól, bylo jasné, v které části baru sedí Němci. Jenže ještě větší bouři nadšení sklidila vyrovnávací branka! A nějaké Ghaňany jsem mezi fanoušky nezahlédl... Že by tu měli Němce tak "rádi"? Z německého hloučku se v tu chvíli, jakož i zanedlouho poté, ozvalo jen lakonické "scheisse".

Na neuvěřitelný a krásný zápas, v jehož závěru každá akce na obou stranách volala po gólu, bude dlouho vzpomínat zejména Miroslav Klose, jenž svým vyrovnávacím gólem na 2:2 vsítil svoji 15. branku na MS, čímž vyrovnal střelecký rekord Ronalda. Jen víc takových zápasů!