Černý pakůň a lenivý kanárek

Belgie – Alžírsko 2:1

Belgie má být černý kůň mistrovství? Soudě dle jeho zápasu s Alžírskem, tipoval bych spíš pakoně, kříženého s něčím hodně pomalým a tupým. Neboť tak zoufale neinvenční a impotentní fotbal jsem už věru dlouho neviděl. Varovat mne asi měla už nominace – trenér Wilmots na soupisku napsal osm obránců, ale z toho sedm stoperů! A ten jediný krajní bek (A. Vanden Borre z Anderlechtu) ještě navíc seděl v zápase s Alžírskem na lavičce. To mi připomnělo jistého trenéra Bílka, který jednou do nominace nepovolal ani jednoho krajního záložníka, jen armádu těch středních a následně se divil, že nefungovala hra po křídlech.

Mantra moderního fotbalu, tedy útoční krajní beci, jako by neexistovala: krajní obránci v tomto zápase, v občanském povolání stopeři, se totiž chovali, jako by hráli klasicky uprostřed obrany. A od toho se vyvíjela hra směrem dopředu, čili nic. Alžířani hráli sice zanďoura, ale byli takoví živější, elastičtější, organizovaní, na rozdíl od Belgie jejich způsob hry dával aspoň nějaký smysl. Snad poprvé v životě jsem začal během zápasu fandit týmu, který víceméně jen bránil a výpady na půli soupeře prováděl jen příležitostně. Alžírská hra mi byla daleko sympatičtější než upocená snaha Belgičanů. Těm se ovšem povedlo střídání, navíc v závěru Alžířani fyzicky odpadli a Belgie dokázala otočit na 2:1. Ale že by nějak přesvědčila, to se říct nedá.

Zajímavost utkání – když Alžířani vstřelili gól, učinili tak po 505 minutách, kdy se na MS ne a ne trefit (předtím naposledy v prvním zápase ve skupině v roce 1986). Smutný rekord v tomto ohledu drží hráči Bolívie, kteří nedali gól na MS 517 minut.

Brazílie - Mexiko 0:0

Kanárci zatím nijak neoslňují. Proti Mexiku začali nervózně a už v 8. minutě se ozval první pískot fanoušků… Hlavně prvních dvacet minutu bylo dosti zoufalých. Pěší fotbal starých pánů. Místo kliček fauly, místo sprintů skluzy. Řezalo se to jak při utkání okresního přeboru. Mexiko bylo zpočátku fotbalovější. Naopak zejména útočník Brazílie Fred pojal zápas tak, jako by se procházel po lázeňské kolonádě. Hlavně se nezpotit nějakým prudkým pohybem, nedej bože sprintem!

K úvodu utkání by se jako soundtrack hodila píseň od Visacího zámku „Kanárek“, v níž se zpívá, že „můj kanárek má obrnu“. Naštěstí utkání solidně gradovalo, i když teprve poslední půlhodina vypadala tak, jak by člověk od takového zápasu čekal, čili nasazení, šance, hra nahoru a dolů. V závěru se na to pěkně dívalo, jenže gól žádný. O což se přičinil zejména mexický gólman Ochoa, který chytil čtyři tutovky a i díky němu zatím Mexiko na šampionátu neinkasovalo.

Hra Brazílie ovšem zatím působí jaksi neorganizovaně, nahodile. Pokud to bude takto pokračovat, tak při prvním střetu se špičkovým evropským týmem asi spláčou nad výdělkem…