Již samotné zahájení bylo řekněme lehce divné. Nucené veselí uprostřed ne zcela zaplněných tribun, zpěvačky a zpěvák o vteřiny se míjející s playbackem, celé takové barevné, hlučné a lehce halucinogenní. Rozpačitý dojem nevylepšilo ani televizní studio, ve kterém se bezostyšně tlachalo; což se nelze divit, sejde-li se čtveřice Čapek, Vízek, Karoch a Hašek.
Brazílie – Chorvatsko 3:1
Už aby začal konečně ten fotbal!, tlačil jsem pohledem ručičky na hodinkách. Ale opět jsem měl asi nějaká přehnaná očekávání, hlavně co se týká brazilského týmu. Ten totiž začal předvádět profesorský fotbal bez jakéhokoliv systému či naučených automatismů. Resp. nejspíš i všichni brazilští hráči byli tak zblblí mediální neymarománií, že hráli víceméně všichni na něj a čekali, co vymyslí. Naopak Chorvati na nic nečekali a snažili se podnikat bleskové výpady do nikterak pevné brazilské obrany.
Celý svět čekal, kdy vstřelí Brazilci první gól a rozjedou útočnou sambu. Což o to, vstřelili, ale do vlastní brány… Řekl bych, že brazilští fanoušci byli poněkud překvapeni! Pak se hráči Brazílie o něco zlepšili, ale furt až do konce zápasu to bylo takové jakési nijaké, už dlouho se mi nestalo, abych u fotbalu usínal…Nebýt to zahajovací zápas mistrovství světa, vypl bych to a šel spát. Což by ale byla škoda, protože bych neviděl zářez japonského rozhodčího, který foukl penaltu pro Brazílii za neexistující faul. Řekl bych, že chorvatští fanoušci byli poněkud překvapeni! Nakonec to Brazílie nějak ukopala, celkem dala tři branky, ale žádná brazilská samba to tedy nebyla, spíš kulhavý valčíček se špatně naladěným orchestrem. No zbývá ještě 63 zápasů, snad si spravím chuť!
Žádné komentáře:
Okomentovat