3. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Hrnčířský bubáci 0:3 (0:0)

sestava: Fanda R., Fanda Š., Petřík, Honza, Jirka a já

hřiště: ZŠ Angelovova (Modřany)

Deset minut po oficiálním začátku zápasu jsem byl na hřišti z našeho týmu pouze já a kolem mne kroužilo hejno soupeřů a drze se vyptávalo, zda-li mí spoluhráči dorazí. Mírně jsem znejistěl, zvlášť když jsem se nikomu nemohl dovolat. Klidu mi nepřidal ani rozhodčí, který se mne snažil přesvědčit, že čekačka je 10 minut. Já jsem kontroval s 15 minutama, což rozhodčího mírně znejistělo, načež zavolal na hráče soupeře, kolik je čekačka. „Třicet“, hlaholili rozverně naši protihráči, protože jim to bylo celkem jedno, chtěli si zahrát fotbal. Naštěstí co to nevidí oko mé? Naši borci konečně přibíhají! A to doslova, aspoň měli za sebou rovnou rozcvičku a mohlo se hned hrát.

Pravda, začínali jsme jen ve čtyřech, Petřík pak dorazil naštěstí už za pár minut. Do brány se postavil Fanda Šíma, neboť Lukáš si po minulé červené kartě sám sobě udělil zápasový distanc a nedorazil. Co říct k zápasu? Soupeř byl technicky velmi zdatný, navíc to byl samý urostlý chasník, takže...jak to říct....no prostě jsme je nepřehrávali.

Naše pozorná defenzíva slavila v první půlce úspěch, výtečně jsme bránili a vyráželi do smrtících brejků, tedy smrtících v tom smyslu, že jsem vždycky při těch sprintech málem dostal infarkt. Bohužel pro gólmana soupeře naše akce zas tak smrtící nebyli, i když občas byli smrdící, a to gólem! Zejména Jirka se rozpomněl na své kanonýrské časy a snaživě zakončoval, bohužel jak jemu, tak i ostatním ty míče létaly sice těsně kolem tyčí, ale zvenku... Honzova dělovka dokonce jednou tyčku i olízla! Na lízání tyček jsme mistři, ale co ty góly, hoši? Honza se pak snažil i dále, ostatně slavil dnes třicetiny (gratulujeme!), tak je chtěl oslavit gólem. Po zápase se přiznal, že za celý den jedl jen víno a šampaňské, a musím říct, že na jeho výkonu se to pozitivně projevilo, poletoval v útoku jak čamrda a gól z jeho kopaček kolikrát visel na vlásku! Musím to s tím vínem a šampaňským před zápasem taky někdy zkusit!

Soupeř ovšem taky nelenil a i když hlavně v prní půlce moc jasných šancí neměl, tak několikrát přeci jen dal Fandovi v bráně vyniknout a Fanda celý zápas dokazoval, že je v bráně téměř nepřekonatelný. Soupeř si s ním vysloveně nevěděl rady, tak jsme se jako vždy, mužstvo fotbalových gentlemanů, nad soupeřem smilovali a dali si vlastní gól. Štastným střelcem byl Petřík, který za to ovšem nemohl, byl to takový ten debilní souboj, kdy utíkáte se soupeřem směrem k bráně, míč jde z boku a kdokoliv ho v tom běhu tečuje, tak to tak jako tak skončí v bráně. Pochválit Petříka můžem za to, že byl rychlejší než soupeř. To se přihodilo až během druhé půlky a my začali tušit, že s naší střeleckou produktivitou dnes bude velmi obtížné zvítězit. I když šance jsme měli, ne že ne! Soupeř totiž dělal poměrně dost kiksů v obraně, to by byl hřích ty šance nevyužít! No hřešili jsme jak za mlada.... Pak jsme dostali z penalty druhý gól (soupeř se proháčkoval až těsně před bránu, kde ho Fanda zkušeně podrazil, skoro to ani nevypadalo na faul... skoro :), a když jsme těsně před koncem dostali třetí, tak bylo po zápase. Kdybychom dali aspoň čestný úspěch... V poslední minutě jsem na soupeřovu obránci nějak záhadně vybojoval míč, byl jsem trochu z úhlu a viděl, že po pravé straně je Jirka. Byli jsme v ten moment sami dva před gólmanem. Tak jsem mu poslal přihrávku, dával by to do prázdné, jenže Jirka se zastavil, protože čekal, že zakončím já sám a přihrávka proletěla někam do ztracena. Bohužel to bylo typické pro celý náš dnešní výkon.

Soupeř tedy vyhrál 3:0. Když si odmyslíme tu dvojtečku mezi trojkou a nulou, vyjde nám z toho náhle třicítka, což je počet let, během kterých pobíhá Honza po pažitu! Soupeř tedy takto poněkud nesportovně pogratuloval Honzovi k jeho narozeninám. Řeč čísel je prostě magická, neboť 30 je i minimální počet gólových šancí, které jsme během letošní sezóny spálili. Číslo třicet též vyjde, pokud od mého věku odečteme počet mých gólů v této sezóně, a pokud stejně tak Petřík od svého věku odečte počet svých vlastních branek. Třicítka je prostě magické číslo a každý, kdo dosáhne tohoto věku, stává se též magickým spalovačem šancí, čehož je náš tým živým důkazem.

2. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Los Muchachos 1:1 (1:1)

gól: Hradišťák

sestava: Fanda R., Fanda Š., Tonda, Martin, Petr, Petřík, Lukáš a já

hřiště: ZŠ Zárubova (Lhotka)

Hrdinný boj! Morální vítězové! Světový rekord v rychlosti vyloučení gólmana! Tyto a další palcové titulky bylo možno spatřit v celostátních médiích po našem druhém zápase podzimní hanspaulky. Média adorovala náš bojovný výkon a bylo věru proč! Vše se totiž spiklo proti nám již od samého počátku. Sice ještě 5 minut před výkopem to vypadalo, že se soupeř ani nesejde, ale bohužel to stihl, i když tedy prvních pár minut hrál ve čtyřech. My jsme začali v pěti a ještě jsme měli dva na střídání! To bylo optimismu! Na to vše ovšem dohlížel krajně podezřelý rozhodčí, který měl skutečný rozhodcovský dres, takže to vypadalo, že si odskočil z pískání Ligy mistrů a hanspaulku má jen jako melouch. Ten měl snad nažehlené i puky na píšťalce! No prostě budil ve mně nedůvěru již od počátku a hned v první minutě jsme zjistili, že oprávněně. Lukášův totiž zahrál při obranném zákroku nešťastně rukou mimo vápno, načež se sudí nerozpakoval a s gustem vytasil z kapsičky červenou. Lukášův první zákrok v zápasu tak sice možná zabránil mužstvo od gólu, bohužel to byl pro něj i zákrok poslední. Do brány se postavil kapitán Fanda a my jsme hráli jen ve čtyřech, navíc téměř vzápětí dorazil soupeřům i pátý hráč, takže se karta obrátila a my jsme museli odehrát celý zápas v oslabení. Což vzhledem k tomu hicu, který panoval, nebylo zrovna to pravé ořechové. Počáteční optimismus nás poněkud přešel.

Leč zbraně jsme nesložili a od počátku jsme mysleli i na útok. Pravda, nemohli jsme si dovolit útočit víc jak ve dvou hráčích, což nám kapánek stěžovalo v útoku situaci, ale již asi v 5. minutě bylo naše úsilí odměněno – narazil jsem si s Tondou pěkně míč a takovou šmudlou podél gólmana jsem vsítil náš první gól sezóny! Bohužel naše radost trvala jen pár minut. Martinova házená malá domů z autu trochu zaskočila Fandu v bráně, toho pak ještě víc zaskočil podivný odskok míče, k tomu se do toho připletl náhodně kolemjdoucí útočník soupeře, a než byste řekli švec, cituji Fandu „ležel jsem na zemi a sledoval, jak se třepotá míč v naší síti“. Soupeř nevěřil nad dosavadním průběhem vlastním očím, protože o vše podstatné jsme se starali my – vyloučení, náš první gól, náš polovlastní gól...soupeř tam ani nemusel být, vždyť my jsme si vystačili v podstatě sami!

Musím říct, že zápas dost ovlivnil vpravdě dementní terén (koberec posypaný značným množstvím písku), který značně stěžoval jakoukoliv změnu směru pohybu, ovšem nevýhoda to byla pro oba mančafty stejná. Naopak jako výhoda pro nás byl děravý a nízký plot podél hřiště, za kterým skončily občas všechny dva míče, takže jsme měli občas chvilku času si vydechnout. Což bylo potřeba, ten hendikep jednoho hráče se projevoval. Většinou jsme pozorně bránili a snažili se vyrážet do brejků, což se nám vlastně i dařilo! Soupeř sice většinou tlačil, ale k nějakým gólovkám se téměř nedostal a pálil jen z dálky, což Fanda, a pak v druhé půlce i Martin hravě pochytali. Naopak o to nebezpečnější byly naše brejky, ale bohužel jsme se opět předháněli v zahazování šancí. Nejdřív já, potom hlavně Peťa. Přitom ten jejich gólman byl celkem dřevo, jenže my jsme nebyli schopní trefit bránu... V posledních vteřinách se to teda povedlo, Peťa krásně z půlky zkoušel přelobovat gólmana, ale ten jak naschvál se stihl na poslední chvíli vrátit do brány a míč zpod břevna vyškrábnout. Taková schválnost, to si mohl odpustit! Už jsme na střídačce zvedali ruce nadšením, aby vzápětí v zoufalém gestu schovali hlavu do dlaní, no vždyť to znáte. Škoda, Peťa mohl být rázem na Nově v rubrice Borec na konec. Takto tam za dnešní zápas můžem zařadit leda Lukáše :)

Zápas jsme pak ještě dohrávali na zahrádce místní pizzerie, kde nás číšník přivítal slovy „v lokále mám plno lidí, takže na jídlo budete čekat, jo a zahrádka je bez obsluhy.“ Poté nasadil profesionální úsměv, pod kterým se skrývalo nevyřčené „a teď vypadněte, kreténi“. Bohužel jsme se nenechali odradit, načež nám výčepák natočil to nejhnusnější pivo, kteér jsem v životě pil. To jsme si za ten hrdinný boj na hřišti nezasloužili!

1. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Borussia Dortšpunt B 0:0

sestava: Fanda, Fanda Š., Tonda, Martin, Petr, Honza, Jirka, Lukáš

hřiště: Junior Praha

Stejně jako loni jsem při úvodním zápase sezóny chyběl. No vzhledem k výsledku nevím, jestli mám své neúčasti litovat nebo ne... To musel být totiž fakt strašně atraktivní zápas :) Stejně jako loni jsme v úvodním zápase soupeře šetřili a abychom ho nezarmoutili hned na začátek sezóny, tak jsme mu nedali ani gól (i když Martin teda prý trefil tyčku). Přemotivovaný soupeř sestoupivší ze sedmé ligy ale trefil také maximálně tyčku a zbytek pochytaly Lukášovy nové rukavice, které zjevně fungují velmi kvalitně! Byl to prý celkem vyrovnaný zápas, o čemž svědčí i zápis o utkání na webových stránkách soupeře.
Co dodat? Snad jen to, že doufám, že historie se nebude opakovat, neboť v minulé sezóně jsme ani v tom druhém zápase nedali gól...

Nová hanspaulská sezóna

Podzim klepe na dveře, hráči SK Elet se vrátili z dovolených nabušení nevídanou fyzickou kondicí (aspoň teda doufám, běda jak ne!), tudíž další sezóna hanspaulky může vesele začít. Sestava je stejná jako na jaře, ba i cíle jsou stejné! Postoupit! Uvidíme, zda se tentokrát zadaří, nebo jestli jako obvykle budou cíle po prvních zápasech přehodnoceny na "dohrát důstojně sezónu".
Naše liga 8.E je plná neznámých týmů, tak uvidíme, co se z nich vyklube. No snad bude střelecká potence lepší než minulou sezónu, co jsme spálili na jaře za šance, to se fakt hned tak nevidí. No, horší to snad nebude, nepříliš lichotivé výsledky loňské sezóny (4 vítězství, 7 porážek a skóre 24:34) jsou zapomenuty, vzhůru k lepším zítřkům plným fantastického fotbalu v podání SK Elet!