SK Elet vs. Los Muchachos 1:1 (1:1)
gól: Hradišťák
sestava: Fanda R., Fanda Š., Tonda, Martin, Petr, Petřík, Lukáš a já
hřiště: ZŠ Zárubova (Lhotka)
Hrdinný boj! Morální vítězové! Světový rekord v rychlosti vyloučení gólmana! Tyto a další palcové titulky bylo možno spatřit v celostátních médiích po našem druhém zápase podzimní hanspaulky. Média adorovala náš bojovný výkon a bylo věru proč! Vše se totiž spiklo proti nám již od samého počátku. Sice ještě 5 minut před výkopem to vypadalo, že se soupeř ani nesejde, ale bohužel to stihl, i když tedy prvních pár minut hrál ve čtyřech. My jsme začali v pěti a ještě jsme měli dva na střídání! To bylo optimismu! Na to vše ovšem dohlížel krajně podezřelý rozhodčí, který měl skutečný rozhodcovský dres, takže to vypadalo, že si odskočil z pískání Ligy mistrů a hanspaulku má jen jako melouch. Ten měl snad nažehlené i puky na píšťalce! No prostě budil ve mně nedůvěru již od počátku a hned v první minutě jsme zjistili, že oprávněně. Lukášův totiž zahrál při obranném zákroku nešťastně rukou mimo vápno, načež se sudí nerozpakoval a s gustem vytasil z kapsičky červenou. Lukášův první zákrok v zápasu tak sice možná zabránil mužstvo od gólu, bohužel to byl pro něj i zákrok poslední. Do brány se postavil kapitán Fanda a my jsme hráli jen ve čtyřech, navíc téměř vzápětí dorazil soupeřům i pátý hráč, takže se karta obrátila a my jsme museli odehrát celý zápas v oslabení. Což vzhledem k tomu hicu, který panoval, nebylo zrovna to pravé ořechové. Počáteční optimismus nás poněkud přešel.
Leč zbraně jsme nesložili a od počátku jsme mysleli i na útok. Pravda, nemohli jsme si dovolit útočit víc jak ve dvou hráčích, což nám kapánek stěžovalo v útoku situaci, ale již asi v 5. minutě bylo naše úsilí odměněno – narazil jsem si s Tondou pěkně míč a takovou šmudlou podél gólmana jsem vsítil náš první gól sezóny! Bohužel naše radost trvala jen pár minut. Martinova házená malá domů z autu trochu zaskočila Fandu v bráně, toho pak ještě víc zaskočil podivný odskok míče, k tomu se do toho připletl náhodně kolemjdoucí útočník soupeře, a než byste řekli švec, cituji Fandu „ležel jsem na zemi a sledoval, jak se třepotá míč v naší síti“. Soupeř nevěřil nad dosavadním průběhem vlastním očím, protože o vše podstatné jsme se starali my – vyloučení, náš první gól, náš polovlastní gól...soupeř tam ani nemusel být, vždyť my jsme si vystačili v podstatě sami!
Musím říct, že zápas dost ovlivnil vpravdě dementní terén (koberec posypaný značným množstvím písku), který značně stěžoval jakoukoliv změnu směru pohybu, ovšem nevýhoda to byla pro oba mančafty stejná. Naopak jako výhoda pro nás byl děravý a nízký plot podél hřiště, za kterým skončily občas všechny dva míče, takže jsme měli občas chvilku času si vydechnout. Což bylo potřeba, ten hendikep jednoho hráče se projevoval. Většinou jsme pozorně bránili a snažili se vyrážet do brejků, což se nám vlastně i dařilo! Soupeř sice většinou tlačil, ale k nějakým gólovkám se téměř nedostal a pálil jen z dálky, což Fanda, a pak v druhé půlce i Martin hravě pochytali. Naopak o to nebezpečnější byly naše brejky, ale bohužel jsme se opět předháněli v zahazování šancí. Nejdřív já, potom hlavně Peťa. Přitom ten jejich gólman byl celkem dřevo, jenže my jsme nebyli schopní trefit bránu... V posledních vteřinách se to teda povedlo, Peťa krásně z půlky zkoušel přelobovat gólmana, ale ten jak naschvál se stihl na poslední chvíli vrátit do brány a míč zpod břevna vyškrábnout. Taková schválnost, to si mohl odpustit! Už jsme na střídačce zvedali ruce nadšením, aby vzápětí v zoufalém gestu schovali hlavu do dlaní, no vždyť to znáte. Škoda, Peťa mohl být rázem na Nově v rubrice Borec na konec. Takto tam za dnešní zápas můžem zařadit leda Lukáše :)
Zápas jsme pak ještě dohrávali na zahrádce místní pizzerie, kde nás číšník přivítal slovy „v lokále mám plno lidí, takže na jídlo budete čekat, jo a zahrádka je bez obsluhy.“ Poté nasadil profesionální úsměv, pod kterým se skrývalo nevyřčené „a teď vypadněte, kreténi“. Bohužel jsme se nenechali odradit, načež nám výčepák natočil to nejhnusnější pivo, kteér jsem v životě pil. To jsme si za ten hrdinný boj na hřišti nezasloužili!
Žádné komentáře:
Okomentovat