6. kolo hanspaulky

SK Elet vs. OrangeBoom 1:1 (1:0)

góly: Petr

sestava: Fanda R., Fanda Š., Lukáš, Martin, Petr, Tonda, Jirka a já

hřiště: Podvinný mlýn

Je neuvěřitelné, jaké máme letos štěstí na kretény! To už byl několikátý letošní zápas, kdy jsme nevěřícně kroutili hlavou nad tím, jak se soupeř chová. Nevtipnější na tom bylo, že jeden cholerik z týmu soupeře často řval i na své vlastní spoluhráče! No já chápu, že pro chovance je v rámci terapie přínosné chodit mezi lidi a socializovat se, ale tentokrát to docent Chocholoušek s tou propustkou opravdu přehnal! Což o to, nám to až tolik nevadilo (když tedy pominu několik konfrontací hrozící inzultací) – soupeř se totiž v první půli vůbec nesoustředil na fotbal, veškerou energii věnoval jen na chrlení verbálních projevů psychiatrického charakteru. No a my se tak mohli vesele věnovat fotbalu.

Úvodní minuty bohužel nenasvědčovaly žádnému pozitivnímu zlepšení, co se týká naší koncovky. Již asi v 15. vteřině zápasu nám šel příkladem náš slovutný kapitán, který ovšem svojí střelou pouze rozehnal mraky na obloze. Potom však, co se nestalo! Vyslal jsem přihrávkou Jirku k pravé lajně, ten si spletl nohy a odcentroval svojí slabší nohou, což ovšem mělo za následek nádherný centr (kdyby kopal Jirka svojí silnější nohou, patrně by též rozehnal zbylé obláčky), na který si naběhl Peťa a krásně z voleje zavěsil míč na zadní tyč! No čuměli jsme všichni, soupeč nečuměl a zvýšil intenzitu svých slovních fekálií. Vše vypadalo krásně a jasně, soupeř hrál kulové, vypadalo to na snadný zápas! Za celou první půlku soupeř prakticky neohrozil naši bránu, zatímco my, světe div, jsme překvapivě naše střely cpali mezi tyče! Oproti minulým zápasům, kdy jsme našimi střelami ohrožovali leda tak diváky na tribunách, to byl jasný kvalitativní posun! Bohužel to bylo prd platné. Proti nám stál letos asi nejkvalitnější gólman, který nám naši radost teda nehezky kazil... Sám jsem dvakrát vyslal pumelici pod víko (já vím, že nemám střílet ze záklonu, ale znáte to...), ovšem gólman to vždy bravurně vyrazil. A když někdy během druhé půle chytil Peťovi jasnou gólovku, která přitom míříla přímo do šibenice, věděli jsme, že zas tak snadné to dnes nebude.

K naší smůle hlavní soupeřův cholerik dostal o přestávce asi nějaká sedativa, uklidnil se a začal hrát fotbal, což se bohužel záhy projevilo a právě onen dement nám vstřelil utěšenou ranou vyrovnávací gól. Kdeže byly náhle naše zdařilé kombinace z první půlky?! Projevil se také bohužel i náš hendikep v podobě absence fyzičky, a i když jsme měli na střídání dva lidi, tak mladí soupeřovi honiči měli zjevně víc sil. Což nás stálo vítězství. Relativně solidní výkon z první půle nahradila příšerná holomajzna a už vidím, jak v oficiálním hanspaulském týdeníku budu číst ono klasické „zápas odpovídal svojí kvalitou osmé lize“...

5. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Repeťáci Praha 0:1 (0:0)

góly: nikdo!!!!

sestava: Fanda R., Lukáš, Martin, Petřík, Petr, Tonda, Jirka a já

hřiště: Novoborská

Naprosto úděsný zápas! Věru nevím, co tomuto divadelními kusu vytknout dřív, zda chatrný děj, mátožnost postav či něco jiného. Zejména mátožnost postav byla až zarážející! Pravda, někteří jsme měli (jako např. já) objektivní důvod k mátožnosti, ale neříkejte mi, že i všichni ostatní den předtím flámovali! To by tedy tak nešlo! Taky jsem se ovšem za toto flagrantní porušení životosprávy potrestal a po zápase jsem si dal jen tři piva, víc jsem si nezasloužil.

Nejhorší na tom bylo, že soupeři byli pěkná kopyta, jen o trochu lepší než ti poslední kopáči, jenže na rozdíl od onoho posledního zápasu jsme byli totálně marní... A zatímco v předchozích zápasech jsme si vypracovali vždy několik desítek gólovek (taktně pomlčím o úspěšnosti jejich proměňování), tak teď jsme ani nebyli schopní si ty gólovky vypracovat... Teda několik málo jich bylo, ale zejména Peťa a Fanda při jejich zakončování klid nenašli. Hlavně Peťa byl z toho pak pěkně hotový a nešťastný a v hospodě to pak vypadalo, že každou chvíli vyndá revolver a prožene si kulku hlavou. Peťo, ber to sportovně a vem si ze zápasu to pozitivní, např. to, že sis nedal vlastní gól!

Těsně po zápase, když jsme seděli na trávníku zmoženi ani ne tak únavou jako vlastní nemohoucností, se mne Peťa drze dotázal „to jsem zvědavý, co pozitivního na dnešním zápase najdeš, až budeš psát blog!?“. Bystře jsem chtěl opáčit, že jedině snad to, že se nikdo nezranil, ale v tom jsem si všiml Fandova zkrvaveného kolena. Je přitom zajímavé, že lékař týmu nijak nezasáhl, např. nevysal vlastními ústy z rány jed apod.! Tak jsem řekl, že pozitivní je to, že aspoň já jsem se nezranil. Sotva jsem to dořekl, tak jsem si uvědomil, že jsem si během zápase na ruce poněkud vymkl malíček, který začal přicházet k sobě... Lékař týmu tentokrát zasáhl aspoň dotazem, jestli se mi podařilo nahodit malíček zpátky, a když jsem řekl že jo, tak spokojeně pokýval hlavou a to bylo z jeho strany vše. Vyléčeno. Tomu říkám optimalizace zdravotnických výkonů!

Ale nyní tedy již k našemu samotného výkonu na hřišti: stálo to za hovno. A jen pro zajímavost – z oněch pěti dosud odehraných zápasů se nám jen ve dvou podařilo dát nějaký ten gól...

4. kolo hanspaulky

SK Elet vs. pRagga Urquell 4:1 (2:0)

góly: Martin, Petřík, vlastní, Hradišťák

sestava: Fanda R., Fanda Š., Lukáš, Martin, Petřík, Jirka a já

hřiště: Běchovice

Jelikož si moderní doba žádá moderní a vědecké přístupy k fotbalu, tak i já jsem šel s dobou a v rámci přípravy na tento zápas jsem použil video. Konkrétně šlo tedy o film Muži v offsidu. No pobavil jsem se sice hezky, ale kromě zjištění, že začínám mít postavu jako pan Načeradec, jsem příliš teoretických poznatků nenačerpal a za vysloveně skandální považuji skutečnost, že v celém filmu nebyla jediná zmínka o hanspaulce! A co víc, ani o našem týmu se nehovořilo, místo toho se film zabýval provinčními vesnickými týmy jako Sparta Praha apod. No příště to použití videa před zápasem ještě zvážím!

Zatímco film Muži v offsidu byl plný fotbalových gentlemanů, o našem soupeři se to říci opravdu nedalo. Ještě že jsem slušný hoch a neznám žádná sprostá slova, jinak bych musel říct, že soupeři byli pěkní čuráci. Jak jim ten fotbal moc nešel, tak o to víc to doháněli přehnanou tvrdostí; nebyla to ovšem férová hra do těla – kosili nás pěkně přes nohy! Navíc jim vázla komunikace během hry, vždycky chvíli zmateně pobíhali, a když se jim něco nepovedlo, tak teprve tehdy na sebe začali příšerně řvát. Tak on se najde téměř v každém týmu nějaký dementní cholerik, ale na našem soupeři bylo zajímavé to, že tam byli dementní cholerici všichni. Oni snad musí pořádat konkurs na dementní choleriky, to snad jinak ani není možné, taková koncentrace kreténů!

Tak jsem si verbálně ulevil a nyní se už konečně můžeme věnovat zápasu. V bráně začal Fanda Šíma, neboť Lukáš byl ještě kdovíkde na cestě, možná ještě někde na sále, takže tím pádem jsme neměli nikoho na střídání. Takže jsme se nikam nehnali, pozorná obrana, no od samého začátku to byl vysoce taktický výkon, na kterém by si smlsli všichni přední i zadní fotbaloví teoretici, jako např. José Mourinho (přední teoretik) či Ladislav Vízek (zadní teoretik). Ba co víc, hned v prvních minutách po pěkném ťukesu po ose já – Jirka – Martin posledně jmenovaný zkušeně rozvlnil síť! Euforie nám vlila sílu do nohou, naopak soupeřům se vyplavila žluč a už od počátku se chovali fakt divně. Když jim pak např. utekl míč do autu, tak následovalo vzteklé zakopnutí míče, pak měl Fanda kopat roh a soupeř místo podání míče ho vztekle nakopnul směrem k Fandovi (ještě že ho netrefil, to by byla bitka!)... No už zase jsme u soupeře, sorry, ale já si nemůžu pomoct, protože takové chování během fotbalu jsem ještě neviděl.

Začátek zápasu nám vyšel tedy znamenitě, narážečky a hra po zemi slavily úspěch. Pak se teda soupeř trochu vzpamatoval a začal napadat naši rozehrávku, což nám občas trochu komplikovalo situaci, takže místo poklidného rozhehrání po zemi musel často následovat odkop. Ovšem Jirka se v útoku překonával, nejenže si kolikrát zkušeně přikryl míč, dokonce ho i kolikrát zdařile nahrál! No Koller to sice nebyl, ale snažil se! Navíc jak je z nás nejmladší, tak jako jediný má ještě sílu trochu po hřišti pobíhat, což dělal pilně a naleptával tak soupeřovým obráncům sebevědomí. Jejich brankář byl rozleptaný už od začátku. Při jednom souboji se dostal úplně bokem mimo vápno, balón se odrazil ovšem ke mně a už jsem začal přemýšlet, jak ho dostat patičkou z 15 metrů do brány (stál jsem totiž zády k brance, čert ví proč), ovšem uslyšel jsem „nech“, tak jsem se lekl, nechal míč být, uzmul ho Petřík a krásnou technickou střelou rozvlnil siť v opuštěné brance, protože gólman byl stále na dovolené někde u rohového praporku.

Půle skončila 2:0, byli jsme spokojení jak my, tak i Lukáš, který konečně dorazil a do druhé půle vystřídal v bráně Fandu. Fanda se jako vždy snažil dát gól (jako vždy marně), do dějin tohoto zápasu se zapsal aspoň tím, že mu soupeř likvidačním zákrokem málem ustřelil nohy. Ovšem nebál jsem se v ten moment ani tak o Fandu, protože je to muž z ocele, ale spíše o onoho faulujícího blba, protože když jsem viděl, jak se Fanda rozzuřil a vystartoval po něm, tak jsem tipoval K.O. soupeře do pěti vteřin. Naštěstí se podařilo Fandu odchytit, ten za chvilku vychladl a mohlo se hrát dál.

Průběh zápasu byl furt stejný. Soupeř se snažil, ale moc mu to nešlo, my jsme hráli zezadu na jistotu a chodili do brejků. Při jednom z nich si vzal míč jako správný kapitán Fanda, prošel kolem pravé lajny až k bráně soupeře, a ani nevím, jestli chtěl nahrávat nebo jestli to byla střela, každopádně obránce do toho strčil nohu a strčil si tak míč do brány. Tak to dopadá, když strkáte něco tam, kam nemáte! Zanedlouho pak přišla i moje hvězdná chvíle, Fanda s Jirkou hezky zakombinovali, míč se dostal ke mně, já si vzpomněl na svého dětského hrdinu (nebyl to Vinnetou, ale Diego Maradona), klička sem, klička tam, gólman se plácal na zemi a já zakončoval do prázdné. Za stavu 4:0 už to z naší strany byla totální zazdívačka, odkop za odkopem, no prostě hra na jistotu. Soupeř pak z ojedinělé šance sice dal čestný úspěch, ale to bylo to jediné čestné na jejich výkonu, protože někteří z nich nám po zápase ani nepodali ruce.

Jen více takových zkušených taktických výkonů a méně takových idiotů, proti kterým jsme dnes hráli!