SK Elet vs. OrangeBoom 1:1 (1:0)
góly: Petr
sestava: Fanda R., Fanda Š., Lukáš, Martin, Petr, Tonda, Jirka a já
hřiště: Podvinný mlýn
Je neuvěřitelné, jaké máme letos štěstí na kretény! To už byl několikátý letošní zápas, kdy jsme nevěřícně kroutili hlavou nad tím, jak se soupeř chová. Nevtipnější na tom bylo, že jeden cholerik z týmu soupeře často řval i na své vlastní spoluhráče! No já chápu, že pro chovance je v rámci terapie přínosné chodit mezi lidi a socializovat se, ale tentokrát to docent Chocholoušek s tou propustkou opravdu přehnal! Což o to, nám to až tolik nevadilo (když tedy pominu několik konfrontací hrozící inzultací) – soupeř se totiž v první půli vůbec nesoustředil na fotbal, veškerou energii věnoval jen na chrlení verbálních projevů psychiatrického charakteru. No a my se tak mohli vesele věnovat fotbalu.
Úvodní minuty bohužel nenasvědčovaly žádnému pozitivnímu zlepšení, co se týká naší koncovky. Již asi v 15. vteřině zápasu nám šel příkladem náš slovutný kapitán, který ovšem svojí střelou pouze rozehnal mraky na obloze. Potom však, co se nestalo! Vyslal jsem přihrávkou Jirku k pravé lajně, ten si spletl nohy a odcentroval svojí slabší nohou, což ovšem mělo za následek nádherný centr (kdyby kopal Jirka svojí silnější nohou, patrně by též rozehnal zbylé obláčky), na který si naběhl Peťa a krásně z voleje zavěsil míč na zadní tyč! No čuměli jsme všichni, soupeč nečuměl a zvýšil intenzitu svých slovních fekálií. Vše vypadalo krásně a jasně, soupeř hrál kulové, vypadalo to na snadný zápas! Za celou první půlku soupeř prakticky neohrozil naši bránu, zatímco my, světe div, jsme překvapivě naše střely cpali mezi tyče! Oproti minulým zápasům, kdy jsme našimi střelami ohrožovali leda tak diváky na tribunách, to byl jasný kvalitativní posun! Bohužel to bylo prd platné. Proti nám stál letos asi nejkvalitnější gólman, který nám naši radost teda nehezky kazil... Sám jsem dvakrát vyslal pumelici pod víko (já vím, že nemám střílet ze záklonu, ale znáte to...), ovšem gólman to vždy bravurně vyrazil. A když někdy během druhé půle chytil Peťovi jasnou gólovku, která přitom míříla přímo do šibenice, věděli jsme, že zas tak snadné to dnes nebude.
K naší smůle hlavní soupeřův cholerik dostal o přestávce asi nějaká sedativa, uklidnil se a začal hrát fotbal, což se bohužel záhy projevilo a právě onen dement nám vstřelil utěšenou ranou vyrovnávací gól. Kdeže byly náhle naše zdařilé kombinace z první půlky?! Projevil se také bohužel i náš hendikep v podobě absence fyzičky, a i když jsme měli na střídání dva lidi, tak mladí soupeřovi honiči měli zjevně víc sil. Což nás stálo vítězství. Relativně solidní výkon z první půle nahradila příšerná holomajzna a už vidím, jak v oficiálním hanspaulském týdeníku budu číst ono klasické „zápas odpovídal svojí kvalitou osmé lize“...
Žádné komentáře:
Okomentovat