góly: Petřík 3, Martin, Jirka
sestava: kápo, Lukáš, Petřík, Jirka, Martin, Honza a já
hřiště: Hanspaulka - nafukovačka!
Sestavu na tento zápas jsme lepili horko těžko, neboť počínající epidemie chřipky, natržených svalů a chromých kotníků si vyžádala své oběti. Navíc další světové fotbalové celebrity, kterými se náš tým hemží, si dovolili naznačit, že by nemuseli přijít a požadovali když ne tučný honorář, tak alespoň teplé slovo! Prostě se nechali drze přemlouvat! Naštěstí Honza na to šel psychologicky a Petřík, když uslyšel tak vřelé vyznání, neváhal a ještě rád dorazil.
Po prodělané rýmičce jsem dorazil i já, i když jsem tedy již v táhlém stoupání z Thákurovy na Hanspaulku málem vydechl naposled, a to ještě zápas ani nezačal. Dorazil jsem kapánek později, ale právě včas, abych viděl, jak Martin asi v páté minutě střílí první gól zápasu. Pochopil jsem, že jsem týmu přinesl svým příchodem štěstí a zvažoval jsme, zda-li nemám radši působit jen jako maskot, ale nakonec mi to nedalo a jen co jsem se vydýchal, po chvíli již můj dres poletoval po hřišti.
Stejně tak jsme poletoval i já, a to velmi zmateně, neb po dvouzápasové absenci mi tedy výrazně chyběl cit pro výběr správného místa. Pak však co to nevidí oko mé?! Míč! A letí přímo ke mě! Raději jsme do něj kopl, abych si při případném zpracování něublížil, a bylo to právě včas, neb jsem tím vysunul Petříka do brejku. Ten byl natolik překvapen, že se mu míč začal plést mezi jeho okončetiny, což ovšem ještě víc zmátlo gólmana soupeře, a po chvíli zmateného okopávání se navzájem (Petřík, gólman a míč) se posledně jmenovaný dokutálel do sítě. Nevěřili jsme vlastním očím! Zápas sotva začal a my už vstřelili dva góly! A nebyl všem světlým okamžikům konec! Po chvíli jsem házel u soupeřovi brány aut, všiml si výborně postaveného Honzy a nasměřoval na něj aut. Však co to nevidí oko mé?! Zničehonic se přihnal do šesnáctky soupeře Petřík a házený míč uklidil do sítě! Marně jsem mu pak vysvětloval, že přihrávka nemířila na něj! Ale co už se dalo dělat, vedli jsme 3:0 a soupeř byl zralý na ručník, protože dělal strašné kiksy v obraně a jejich gólman taky nebyl žádný lumen.
Měli jsme je na lopatě a po chvíli jsme mohli přidat čtvrtý kousek. Roh kopaný po zemi prošel až před bránu (gólman na přední tyči míč sledoval toliko pohledem), před kterou stál zcela osamocený Fanda. Stál asi půl metru před brankovou čárou. Stačilo jen nastavit nohu a míč dorazit do prázdné brány, ale stala se věc zcela neuvěřitelná, Fanda musel porušit snad všechny fyzikální zákony, jinak si to nedovedu vysvětlil, ale bránu překopl. Co k tomu dodat? Reakci diváků vidíte na fotce...
Poločas skončil 3:0 a jediné, co mohlo ohrozit naše vítězství, byla absence naší fyzičky, zvlášť když hráčů soupeře bylo asi padesát a střídali se prakticky při každém přerušení hry. To naštěstí přinášelo kvalitní chaos do jejich organizace hry, hráči nedodržovali pohyb ve vymezených čtvercích, Jarda Hřebík by z toho dostal infarkt. Čili šance jsme měli i nadále, ale těch pár prvních šancí v druhé půli se neujalo, a poté soupeř vstřelil první gól. Je tedy fakt, že čisté svědomí v tomto případě jsem neměl ani já, ani Luky. Já jsem totiž soupeře z vrozené ohleduplnosti nechal vystřelit, a i když tento střílel hodně z úhlu, tak to propasíroval přes Lukyho do sítě, protože Luky se na tu střelu po zemi skládal jako Honza Stejskal blahé paměti, a stejně jako Stejskal to procedil.
To bohužel soupeře nabudilo a my začali trochu zmatkovat. Výsledek se brzy dostavil a za chvíli to byla již jen 3:2. Luky se pak ovšem překonával a další ošemetné situace řešil s nebývalým přehledem. Naopak nebývalý úlet předvedl Jirka. Soupeř vhazoval aut, Jiří ho odkopl šikovně přímo znovu do náruče házejícího, ten hodil míč ihned znovu a Jiří, vzpomenuvši si patrně na chvíle radostného dětství při vybíjené, míč chytil do ruky taky... Nejdřív se tedy vymlouval, že házející hráč ten míč chytil v hřišti, pak ovšem na radu svého advokáta změnil výpověď a hájil se tím, že si myslel, že je minuta do konce (?!) No ještě že stál před vápnem, z přímáku soupeř nic nezískal a Jirka poté předvedl světlejší stránku. Můj krajně nepovedený oblouček za obranu totiž dokázal na obránci vybojovat, a poté napodobil Petříka z první půle, nechal si zamotat míč mezi nohy, gólman se nepoučil a rázem to bylo 4:2 a bylo de facto rozhodnuto. Zvláště když chvíli poté Petřík vstřelil svůj dnešní třetí gól! Sice těsně před tím kdosi z nás lehce fauloval soupeře, rozhodčí už zvedal píšťalku k ústům, míč se v ten moment pohyboval někde na půlce, kde ho Petřík jen tak ležérně napálil na soupeřovu bránu a festovní pumelicí vymetl spodní roh brány. Rozhodčí dokončil pohyb píšťalky k ústům a odpískal tedy rovnou gól, a nikoliv faul. Zlí jazykové tvrdí, že rozhodčí tu píšťalku zvedal k ústům kvůli tomu, že viděl, jak Petřík napřahuje, tak mu bylo jasné, že to skončí gólem. A taky že jo! Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat!
Co dodat? Tak fantastický výkon se nevidí každý den! Fanda s Martinem v obraně hravě zastavovali nájezdy soupeře, Jirka s Honzou kmitali na hrotu a svým presingem kazili soupeři rozehrávku, já se motal uprostřed a povykoval na ostatní a Petřík tam jen tak bloumal, občas popoběhl, dal gól, udělal pár kliček, sem tam nějaké břevínko, dělal si prostě na hřišti co chtěl, až jsme tam skoro byli zbyteční.
No a pak byl za chvíli konec zápasu a hned po odpískání už jsme mohli Petříkovi gratulovat k jeho nevídanému výkonu! Je vidět, že správně volené teplé slovo dělá divy! Děsím se ovšem toho, jak vřelé slovo bude Petřík požadovat příště! :)
