Výlov 0.FC – SK Elet 1:1 (1:0)
sestava SK Elet: Bohdan, Kápo, Petřík, Luky, Martin, Honza, Tonda, Jirka
gól: Kápo
hřiště: Pražačka
Dámy a pánové, jelikož jsem nebyl přítomen tomuto utkání, tak dovolte, abych vám dnes představil externího dopisovatele!
...tjamtadadá...
Juranafotbale uvádí...
...special guest star...
...Petřík!
Ne, nelekejte se vážení čtenáři, Jura nekončí s blogováním a ani na tom finančně není tak dobře, aby si mohl dovolit platil externího redaktora mých kvalit. Vše zůstane při starém a tato platforma bude nadále sloužit k ukájení jeho grafomanství. Pouze ku příležitosti posledního zápasu Hanspaulské ligy, kterého se nemohl účastnit z důvodu napadení zákeřným virem (info Martin), mě požádal o referát.
Utkání se konalo ve 20.00 na Pražačce a my jsme se sešli v pěkném počtu 8 kusů (Honza dorazil s malým zpožděním). Umělá tráva třetí generace, umělé osvětlení a naše fotbalové umění vybízelo k návštěvě zápasu, dostavila se však pouze jedna fanynka (Tondova přítelkyně?) a když zapátrám v chatrné paměti, zahlédl jsem ji vlastně jen při výkopu.
Zápas jsme začali poměrně dobře, hra se přelévala ze strany na stranu a prvních pět minut se na zápas snad i dalo dívat, ale později už utkání klasicky odpovídalo lize, ve které se už několik sezón nedobrovolně potácíme. Když pak Bohdan, zřejmě přemotivován, vyboxoval balón, který již byl mimo pokutové území a nejednomu se v tu chvíli vybavilo naše druhé utkání sezóny, kdy si za podobný zákrok Luky odnesl červený kartónek, krve by se v nás nedořezal. Rozhodčí žmoulal jak žlutou, tak červenou, ale naši borci mistrnými argumenty, za něž by se nemuseli stydět ani naše politické špičky, zamotali hlavu rozhodčímu natolik, že ten na karty úplně zapomněl a následný přímý kop vyzněl do prázdna. Zbytek prvního poločasu se pak topil v nepřesnostech a našem chaotickém pobíhání, které soupeře mátlo natolik, že již nevyužil našeho psychického útlumu k dalšímu skórování.
Druhou půli jsme začali několika nepěknými kiksy, ale jistota v brance a obětavost všech hráčů držela naše šance na dobrý výsledek otevřené. A pak to přišlo, Kápo vsítil vyrovnávací gól a soupeř byl od té chvíle znatelně méně nebezpečný a my remízu uhájili.
Ze zápasu si tedy po bojovném výkonu odnášíme pěkný jeden bod a s neuvěřitelným průměrem 1,1 obdrženého gólu na zápas (o vstřelených gólech snad někdy příště…) se držíme v horní polovině tabulky.
Jediné, co kalí celkem dobrý dojem ze zápasu je nevybíravé verbální napadení mé osoby (jeden ze soupeřů mě nazval uplakánkem…) poté, co jsem nejprve požádal protihráče aby si sundal kovový řetěz z ruky a když tento odmítl, byl jsem nucen tuto věc nahlásit rozhodčímu. Další smutnou věcí je Tondovo zraněné lýtko. Vše však zřejmě dobře dopadne, jelikož týmový doktor Tondovi poradil co a jak. Prý si má zajít k doktorovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat