SK Elet vs. 5 plus 1 statečných 8:1 (3:1)
góly: Petr 2, Jirka 2, Hradišťák 2, Honza a kápo
sestava: kápo, Lukáš, Petr, Jirka, Honza, Bohdan, Martin a já
hřiště: Děkanka
Jelikož mnozí členové našeho týmu svými postavami připomínají spíše Diega Maradonu než Honzu Kollera, tam málokdy se nám stane, že máme v zápase výškovou převahu. Ani nepamatuju, kdy se nám vlastně něco takového přihodilo. Každopádně tento zápas ano! A protože ze začátku to byla z naší strany strašná holomajzna, tak právě údery ze vzduchu rozhodly o našem brzkém vedení! Nejdřív Fanda posadil centr na Peťovu makovičku a o chvíili později dokonce on sám hlavou skóroval! Prostě typický urostlý stoper anglického typu! Zatímco však hlavama to šlo, nohy náš už tak neposlouchaly. Soupeř sice zas tolik nezlobil, ne nadarmo byl v lize poslední, ale jakoby přenesl své neumětelství i na naše kopačky. K dovršení všeho dokonce i drze snížil! Záhy ovšem Peťa přidal další gól a když jsme těsně před poločasovým hvizdem kopali penaltu (ruka ve vápně), vypadalo vše jasně. Než se chlapci rozhodli, kdo ji půjde kopat, tak jsem suverénně prohlásil, že ji kopnu já sám a umístil jsem ji velmi přesně, a sice přesně těsně vedle gólmana, pro kterého nebyl problém míč vykopnout. No aspoň si gólman trochu napravil reputaci po tom třetím gólu, kdy Peťa zoufale nakopl míč na bránu někde od rohového praporku, víceméně z nulového úhlu, a gólman dal sám sobě neuvěřitelné housle a srazil si míč do brány. Takže první poločas skončil výsledkem 3:1 a já si musel vyslechnout mnohé nejapné poznámky o penaltě.
Zatímco jsme odpočívali, nenápadně jsme naslouchal, jaké taktické záměry řeší soupeř. Nic jsem tedy nezaslechl, kromě čehosi, co znělo jako „...dva kousky na začátku poločasu...“
Druhý poločas začal, rozehráli jsme, Jirka se dostal k míči a napral ho do sítě. Soupeř koukal jako blázen.Teď už tedy rozehrával soupeř, vzápětí přišel o balón, po sérii nahrávek se octl Honza sám před gólmanem a nezaváhal; soupeři se tak splnil jeho vlhký sen o dvou gólech na začátku poločasu. A pak už to byla exhibice. Soupeř totálně rezignoval a zbytek zápasu spíš jen tak odchodil, zatímco my jsme po hřišti poletovali jak za mlada, dokonce i kolikrát jsme si přihráli třeba 3x po sobě! Mohli jsme klidně přidat i několik desítek branek, ale to bych např. já musel proměnit některé jasné šance. Když už jsem byl pak naprosto zoufalý ze své střelecké nemohoucnosti, tak jsem jednou ten balón zcela zoufale napral z otočky asi z deseti metrů směrem na bránu, míč letěl přímo doprostřed, což ovšem gólmana zmátlo, neboť čekal kvalitní střelu k tyči, takže k všeobecnému údivu míč skončil v síti. Nejvíc jsem se divil tedy já. A divil jsem se vzápětí i podruhé, neboť i má další střela skončila gólem, a i když snesla o trošku přísnější kritéria, tak ani tentokrát neměl gólman nejčistší svědomí. Prostě gólman soupeře střídal výborné zákroky s naprosto úděsnými, a to v poměru asi 1:3. To my jsme měli v bráně jistotu jménem Bohdan, který se ovšem chvílemi nudil, tak o to víc na nás pořvával, ať se vracíme apod. Jestli tak povykuje na své klienty při teambuldingu, no potěš :)
Každopádně závěr zápasu už byl zcela v naší režii, osmý gól přidal Jirka, a pak jsme se zase střídali v zahazování šancí, jako by nikdo nechtěl dát hattrick, ale to bylo dáno tím, že jsme samozřejmě z vrozené skromnosti nechtěli překonat Petříkův hattrick z minulého zápasu, to dá rozum.
Osm branek, dvě tyčky, jedna zahozená penalta... to je slušné. SK Elet forever!
Žádné komentáře:
Okomentovat