10. kolo hanspaulky aneb POSTUP!!!

SK Elet vs. DTS 16:0 (6:0)

góly: Petr 5, kápo 3, Hradišťák 2, Honza 2, Fanda 2 (!!!), Tonda, Martin

sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Martin, Honza, Hradišťák

hřiště: Aritma

Na hřišti Aritmy se nám vysloveně daří. Před dvěma lety jsme tu vyhráli tuším 10:0, i když tehdy byl můj pocit z vítězství poněkud zkalen tím, že jsem si hned v úvodu nechutně zprasil kotník. Historie se opakovala jen částečně, opět jsme suverénně zvítězili, ovšem já si tentokrát naštěstí neublížil.Už před zápasem jsme věděli, že v případě vítězství skončíme v tabulce první a postoupíme, ale že z toho uděláme takovou oslavu fotbalu, to nečekal asi nikdo.

Pokud se děda Homolka nad naším minulým vítězstvím přímo rozplýval, tak fakt nevím, co by říkal na tento zápas. To by si štěstím snad cvrkl. Bylo to totiž absolutní vraždění neviňátek, adekvátnější přirovnání mě opravdu nenapadá. Tým DTS ne nadarmo dokazoval, proč má zatím v tabulce jediný bod, navíc celý zápas měl o jednoho hráče míň, což se vzhledem k horku a absenci fyzičky u soupeře velmi záhy projevilo.

Od prvních minut to byla hra na jednu bránu, ovšem v úvodu měli mlaďoši ještě docela dost sil, tak aspoň stíhali bránit. Nic jsme teda neponechali náhodě, Honza hned v úvodu potěšil všechny naše dvě fanynky, Zuzu a Žužu, a i nadále to byla kombinační hra na jeden, maximálně dva doteky. Někdy až příliš kombinační, takže i v jasných šancí přímo před bránou jsme si místo střely ještě přihrávali, až hanba. Po cca 10 minutách bylo zjevné, že někteří ze soupeřů jsou zralí na infarkt a přestávají stíhat, a skóre tak začalo utěšeně růst. Nebudu dnes popisovat všechny čarokrásné akce a všechny góly, a to proto, že si to jednoduše nepamatuju. Nějak mi to splývá... Jeden okamžik se však fanouškům vryl do paměti! Někdy koncem první půle jsme kopali roh (jeden z asi 300 rohových kopů v tomto zápase), do vápna si nakráčel Fanda, já jsem mu poslal míč na nohu a Fanda bombou pod břevno vstřelil góóóóóóóóól!!! Historická chvíle, přátelé! Fanda zlomil tzv. Šímův komplex a po letech marného snažení konečně rozvlnil síť! I my ostatní jsme byli štěstím bez sebe, neb Fanda v případě vstřelení gólu slíbil sud. Poločas skončil 6:0, my jsme byli lehce zpoceni, soupeři byli zralí na kapačku.

To se potvrdilo hned v úvodu druhé půle, kdy jsme z prvních tří akcí vstřelili další tři branky... Hošíci z DTS nám totiž nechávali hodně prostoru na rozehrávku, což nám přesně vyhovovalo, mohli jsme kombinovat, co to šlo. Opět jsme to ale s tou kombinací někdy přeháněli. Např. jednou jsme kopali přímák, já se rozběhl, místo střely jsem to posunul Fandovi, ať to může napálit, jenže ten místo střely začal kličkovat, poté nahrávat, pak zas kličkovat, nakonec jsme si během 20 sekund vyměnili asi 10x míč, udělali 15 kliček a nakonec teda dali gól, ovšem takový úchylný signál historie fotbalu opravdu nepamatuje. Lukáš se mezitím v bráně vysloveně nudil, když jsem jednou kopal roh, tak jsem si všiml, že stojí kousek od pomezní čáry a povídá si se Zuzu. Ovšem pozor, jednou musel zasahovat! V obraně jsme totiž hráli docela lážo plážo, takže se soupeř jednou (!) dostal do nebezpečné šance, nejdřív to Lukáš vyrazil a dorážka šla do od břevna nad bránu! To byla ovšem labutí píseň DTS, na druhé straně naopak skóre furt rostlo. Někteří teda ke konci dost hamounili a místo příhrávek trapně furt pálili na branku, že Peťo, na druhou stranu, aspoň dal Peťa 5 branek, čímž si zvýšil letošní střeleckou úspěšnost možná až na 2 %.

Co dodat? Bez ohledu na nadcházející poslední zápas je jasné, že SK Elet postoupí do 7. ligy, a to z prvního místa! 13. sezóna se ukázala býti šťastná! Pravda, oslavy postupu na rozdíl od let dávno minulých (viz foto) byly daleko poklidnější, jen Zuzu mi pivem polila botu. Obávám se však, že oslavy si bohatě vynahradíme při degustaci Fandova sudu...

Jelikož nebyl přítomen oficiální fotograf FIFA, připomeňme si alespoň postupová fota z dob minulých, z roku 2004...








Kromě fotbalových výkonů inovoval v průběhu let SK Elet i své dresy. Zejména dres úplně vpravo by dnes regulím FIFA příliš nevyhověl...

9. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Vozovna Motol FC 5:1 (2:1)

góly: kápo 2, Hradišťák, Honza, Jirka

sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Jirka, Petr, Martin, Honza, Hradišťák

hřiště: Zárubova

Naše skvělé vítězství a fantastická hra přinesla nebeské zážitky snad do všech českých rodin! Tisíce diváků se doma rozplývali nad naší hrou, jako např. děda Homolka:

„Ježíš, Ludvo, to si přišel vo moc. No to si neviděl! No to byl zápas, to není k vidění, čoveče! Hele to byl koncert, to byla filharmónie, prostě. No hele, Hradišťák, to je útok! No Elet má takovej útok teďko, hele, to je světový, no ti by rozkopali Real Madrid, no prostě všecko! To si nežral, no...hele, představ si, Ludvo, dlouhej pas vod brány, rozumíš, ale takovej... no polovysokej, hele Petr, rozumíš, stahovačka, šup to na Hučku, Hučka z levačky na pravačku to přehodil a fouk to kápovi. Hele, a ten, fofrovačku, rozumíš! No ten jejich gólman tam stál, no ten byl tuhej, a do šibenice, to víš. No já zařval jako kráva, no co ti mám povídat. No a to byl první gól, rozumíš!“

Ano, výkon Eletu v tomto zápase byl ozdobou této sezóny. Jedna smrtící kombinace za druhou valila se na bránu soupeře, který se sice snažil, ale hrál dost naivně, takže šancí jsme měli požehnaně. Gólman s velkým pivasem ovšem prokazoval neobyčejnou mrštnost! (Že by to dělal ten pivas? Musím se nad tím zamyslet, třeba budu čím dál víc mrštnější i já...) Zdařile nám tak chytil několik povedených střel, které ochozy již viděly v síti. A co čert nechtěl, onen gólman si dokonce dovolil vyrovnat! Z vlastní půle zahrával přímák, napálil hodnotnou pumelici k naší bráně, před kterou sice stáli prakticky všichni hráči, ale nějakým zázrakem to prošlo klubkem hráčů až před bránu, před Lukášem to ještě skočilo a neštěstí bylo na světě.

Naštěstí se soupeř neradoval dlouho, prakticky ihned po rozehrání jsme opět strhli vedení na naši stranu. Tuším, že Peťa vypálil z pravého křídla dělovku někam pod břevno, gólmana to srazilo k zemi, ale stačil to ještě vyrazit. Vyrazil to ovšem víceméně kolmo vzhůru, vysoko daleko, a když začal míč opět po čase padat k zemi, padal přímo před bránu, asi tak půl metru před brankovou čáru. Tam jsem právě jen tak lehce korzoval, poklidně jsme sledoval míč, jak se dlouhé vteřiny snáší k zemi a rozjímal jsem nad tím, jestli míč do brány dostanu hlavou, nohou, patičkou, rybičkou, nůžkama, případně boží rukou. Gólman se v té době sbíral ze země, leč i on si všiml padajícího míče a začal ke mně svižně kvačit. Stadion napětím ztichl. Míč se blížil. Gólman se blížil. Já se tou dobou vysloveně nudil, ovšem pomalu jsem se začal připravovat na gól. Každý čekal, že se zavěsím do vzduchu a trknu míč hlavou, ovšem vzhledem ke svým hlavičkářským schopnostem bych pravděpodobně míč uklidil do bezpečí a ještě bych si přitom ublížil. K údivu všech, zejména pak gólmana, který byl již u mě a čekal hlavičku, jsem však nehlavičkoval, takže gólman dočista zcepeněl, nechal jsem míč dopadnout a jen tak špičkou kopačky jsem ho posunul do sítě. Až se někdy budou vyhlašovat ceny za nejkurióznější góly, vzhledem ke svým lwtošním gólům hravě obsadím všechny medailové pozice! I skončil poločas 2:1.

Druhá půle se nesla v duchu té první – jedna smrtící kombinace za druhou valila se na bránu soupeře, který se sice snažil, ale hrál dost naivně, takže šancí jsme měli požehnaně... Gólman s velkým pivasem ovšem prokazoval ještě neobyčejnější mrštnost než v půli první, a navíc si zasedl na Peťu, kterému schválně chytil několik jasných gólů. Naštěstí dávali góly ostatní. Klíčový gól na 3:1, který přinesl definitivní uklidnění na naše kopačky, vstřelil Honza, který dostal přihrávku přímo před branku, zkušeně si počkal na gólmanův pohyb a mazácky poslal míč přesně k tyčce. Vzápětí prakticky totožnou akci se zakončením do stejného místa předvedl Jirka. A skóre pak uzavřel kápo, přiznám se, že už ani nevím jak, ale určitě to bylo moc pěkné :) A Peťa se snažil a pálil a pálil, leč nepropálil. A ostatní se taky snažili a bylo na co se dívat, protože bylo obrovsky poznat, že dostatečně velká umělka, kde míč hagiborsky neodskakuje a kde si můžeme pěkně zakombinovat, je přesně to pravé ořechové. SK Elet forever!