góly: kápo, Petr
sestava: kápo, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák, Tonda, Honza, Jirka
hřiště: Hagibor
Téměř se slzami v očích jsme se v loňské sezóně loučili s Hagiborem, kde se mělo údajně již přestat hrát. A byly to slzy štěstí, přátelé! Málem nám pak vhrkly do očí další slzy, když jsme se dozvěděli, že i tuto sezónu jeden zápas odehrajem na tomto škvárovém plácku. Pravda,v porovnání se strašnou bažinou na strašnickém Junioru vypadá i Hagibor jako místo pro fotbal ideální... Hagibor je prostě nesmrtelný...
Nesmrtelné je ovšem i nadšení hráčů Eletu, kteří se každý zápas vrhají od počátku na soupeře bez bázně a hany, zakusují se do jeho obrany, tu rvou a slavně sítí jeden gól za druhým! Nejinak tomu bylo i v tomto zápase! Hned od počátku míče hezky do nohy, narážečky, kličky a gól se ihned objevil – udělal jsme na levém křídle kličku obránci, posunul míč před bránu na nabíhajícího kápa, a ten rutinérsky rozvlnil síť. O dvě minuty později nám úsměvy poněkud ztuhly – soupeř provedl dlouhý nákop, Martin na místě posledního se nedohodl s Fandou v bráně, nebo to prostě byl nějaký optický klam či podobná šalba, míč každopádně oba zmátl a v blízkém okolí se motající útočník soupeře se nemýlil. Úsměvy se nám však rozjasnily minutu poté, tentokrát obelstil soupeře a vzápětí střelou rozvlnil síť Peťa. Byla asi pátá minuta a vypadalo to, že ze zápasu se stanou brankové dostihy.
Víc jsme se zmýlit opravdu nemohli. Soupeř se totiž po tristním úvodu vzpamatoval, začal nás pečlivě obsazovat a bránit, a naše kombinační hra šla do háje. Zatímco v úvodu jsem se s míčem párkrát hezky pomazlil, ba i drzou kličku si dovolil,tak po zbytek zápasu jsem sledoval, jak mi míč létá nad hlavou, protože místo fotbalu se začala hrát překopávaná. Na tom nic nezměnil ani vyrovnávací gól soupeře, stejně tak smolný a zbytečný jako ten první – soupeř měl standardku u naší brány, my jsme při střídání nestačili doběhnout k protihráčům, ti rychle rozehráli, jeden osamocený útočník hlavičkoval do země, o šutr na zemi se to divně odrazilo do tyčky, od tyčky to šlo do Fandy a od Fandy do brány...
Tak skončil poločas, ovšem překopávaná pokračovala i v půli druhé. Více než hráči se vyznamenávali naprosto dementní rozhodčí, kteří každý druhý výrok vzápětí obraceli na druhou stranu, takže se postupem času začalo čím dál víc diskutovat, pak i řvát. Nejhorší to bylo při autech – rozhodčí pískl aut, ukázal na jednu stranu, někdo na něj zařval, rozhodčí ukázal na druhou stranu... no mávali rukama jak větrné mlýny a všechny tím neskutečně nasírali. Vrchol jejich demence přišel asi 10 minut před koncem – šel centr do našeho vápna, útočník se při couvání zádama zapřel o Honzu, ten uhnul, útočník to neustál a zřítil se k zemi a rozhodčí odpískal penaltu, prý za držení. Na adresu rozhodčího se v tu chvíli sneslo tolik verbálních čuráků, že klidně mohl dát žlutou kartu za urážku rozhodčího kompletně celému našemu týmu. Rozhodčí si ovšem vybral jen Tondu, který v jednu chvíli vehementně vysvětloval soupeři, že tím čurákem nemyslel soupeře, ale právě rozhodčího. Škoda, že tezi o rozhodčím-čuráku nedal Tonda rozhodčímu písemně, klidně bych to podepsal. Chvíli jsme penaltu ještě okecávali, skoro jsme rozhodčího přesvědčili, že to nebylo ve vápně, protože lajny vidět nebyly, leč penalta se nakonec kopala. Penalta byla kopnutá velice dobře, rána po zemi k tyči, ovšem Fanda předvedl jeden ze svých životních zákroků a míč fantasticky lapil. Pravda a Šíma tak zvítězili nad lží a penaltou!
O tom, že penalta to opravdu nebyla, svědčil i pozápasový rozbor předních českých fotbalových odborníků, Ivana Horníka a Milana Brabce:
Ivan: Hele pocem, ty vole, viděl jsi, co tam ten rozhodčí řešil, tu pentli?
Milan: Ty krávo, ta byla přísná.
Ivan: No to mi ho teda vyndej, co to jako bylo, jako? Ty vole!
Milan: Ty vole, no hlavně bych řek nesmysl, vole.
Ivan: Ty vole, a prej tam byla nula. Ty vole, žádná munice.
Milan: Ty vole, tak von nic neměl, a vodpískal takovu penaltu?! To se na mě nezlob... to je teda úlet.
Ivan: No, tak právě proto mi to je divný.
Milan: No přesně. Ty vole, kam to teda spěje, to mi teda řekni, vo co komu jde?
Děkujeme našim hostům ve studiu za rozbor, a nyní zpět k zápasu. Po odpískané penaltě se zápas zvrhl z překopávané zase k fotbalu, obě mužstva začala se snažila urvat vítězství, šance byly na obou stranách, leč nic zásadního se už nestalo. Snad jen po zápase nás udivila poněkud avantgardní nová výzdoba místního výčepu. Tak to dopadá, když se malíři pokojů zhulí!
Žádné komentáře:
Okomentovat