8.kolo hanspaulky

SK Elet vs. 1.FC Pivojs s.r.o. 0:2 (0:0)

góly: -

sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Petřík, Martin, Honza, Hradišťák

hřiště: Hagibor

Osmé z jedenácti nejklíčovějších jarních utkání jsme tentokrát sehráli na Hagiboru, čímž jsme se pro letošek (a možná navždy) rozloučili se škvárou. Loučení to bylo vskutku symbolické, jako by nám samotný Hagibor chtěl naznačit, že jeho éra je skutečně u konce – nikde nikdo, dokonce i hospoda zavřená, jen nablýskaný černý pažit ohraničený pozoruhodnými křivkami ve tvaru pomezních čar nás vyzýval k fotbalu, i když na tomto hřišti je vhodnější spíše pojem kopaná.

Začátek zápasu proti Pivojsům nebyl vůbec špatný. Hned v úvodu jsme si vypracovali pár šancí, gólman soupeře byl ovšem vždy na místě, ovšem vypadalo to, že první gól do sítě Pivojsů je jen otázkou času. Soupeř nám to v první půli i dost usnadňoval. „To se odráží jak od zdi“, nešťastně zahořekoval jeden z jejich útočníků, když naše obrana jednou bleskurychle vrátila nakopnutý míč tam, kam patřil, tj. zpět před bránu Pivojsů. A my jsme vesele pokračovali v mírném tlaku, tlačili jsme, tlačili, ale míč za brankovou čáru nedotlačili. Jednou jsem šel dokonce sám na gólmana, kterého jsem chtěl zkušeně obstřelit, on to ovšem, prevít jeden, ještě zkušeněji vyrazil. No a tak jsem se předháněli v zahazování šancí celý první poločas. Gól jsme prostě nedali, částečně i proto, že čistého času se hrálo možná tak 15 minut, protože k dispozici byl jeden jediný míč (ten náš), což na rozlehlých hagiborských pláních vytvářelo vzhledem k přesnosti střel obou týmů značné prostoje.

Druhou půli jsme začali podobně, pak nám ovšem soupeř předvedl, jak proměňovat brejky při přečíslení a my se najednou nestačili divit. Jasně bylo vidět, jaký má psychologicky efekt jedna pitomá branka. Soupeř hrál najednou daleko lépe, zatímco my jsme zpanikařili a začali hrát kopanou v pravém slova smyslu. Navíc rozhodčí, který v první půli přitom pískal velmi dobře, předvedl v krátkém sledu pár diskutabilních zákroků, načež to na hřišti vypadalo chvílemi jako v Otázkách Václava Hlodavce. Jedna diskuse za druhou, neurotici v našem týmu měli opravdové žně!

Pak jsme dostali druhý gól, kdy soupeř z autu přehodil celou obranu a jeden z Pivojsů to dával de facto do prázdné a bylo vymalováno. Černě.

„Chlapi, ale to jste si prohráli sami...,“ konstatoval v šatně udiveně jeden ze soupeřů, který jako by stále nemohl výsledku uvěřit. Svatá pravda! Ovšem není třeba věšet hlavu, důvody prohry jsou jasné – hřiště, teplota, tlak, rosný bod... všechno hrálo proti nám! No, v tabulce jsme ovšem furt první a postup máme stále ve svých rukou (Lukáš), resp. nohou (my ostatní).

Každá série jednou končí, pokud budem počítat i výsledky minulé sezóny, tak jsme ukončili sérii deseti vítězství v řadě, resp. třinácti zápasů bez porážky! Což není špatné... Vzhůru do další obdobné série!

„Caramba! Hagibor es terreno catastrófico!“, snažil se omluvit náš výkon na pozápasové tiskovce božský Diego.

Černý týden světového fotbalu

pondělí 25.5. - SK Elet vs. 1.FC Pivojs 0:2
středa 27.5. - 1. FC Slovácko vs. Teplice 0:1

Škoda slov.

7. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Torzoo 3:1 (1:0)

góly: Petr, Honza, Hradišťák

sestava: kápo, Bohdan, Petr, Petřík, Martin, Honza, Hradišťák

hřiště: Pankrác

7. kolo bylo možná klíčové pro celou sezónu, neboť ve stejný čas se na sousedních pankráckých hřištích sešly čtyři nejlepší týmy naší ligy, by prověřily své postupové ambice. My jsem hráli proti třetímu Torzoo, druhá Husinecká Šlechta hostila čtvrtý 1. TF Motor. Aby to někteří hráči psychicky unesli, tak si Martin s Petříkem dali před zápasem pivo. Kromě pivní převahy jsme měli i fanouškovskou převahu, a to v poměru 2:0, bylo tedy jasné, že velmi pravděpodobně vyhrajem o dva góly.

Místo předzápasové taktické porady se jako obvykle probíralo, jak kdo hrál v Hattricku, což je oblíbený fotbalový online manažer, kterému holdují mnozí členové Eletu. Aby nevyšli ze cviku, bude i popis dnešního zápasu ve stylu originálních komentářů z Hattricku:

2 diváci se před začátkem zápasu baví na stadionu TJ Pankrác pozorováním závodu mraků v podobě auta a želvy. Rozestavení hráčů z týmu Elet vzdáleně připomíná formaci 2-1-2. Jména těch, o kterých jednou možná hodně uslyšíme, jsou: Fuka – Musil, Rada, Zlesa – Bartík – Hodek, Stockmann.

Hráči týmu Elet prahnou po vedoucím gólu a teď se tlačí skrz střed soupeřovy obrany. Jiří Stockmann se uvolňuje, dostává míč, zatahuje jej do vápna a míč mu v 2. minutě utíká do zámezí. Elet vede v 3. minutě svou akci středem hřiště, skvělým pohybem si o míč říká Petr Bartík, také ho dostává, moc se nerozpakuje a prudkou ranou posílá svůj tým do vedení! 1:0. Nezkušený Martin Musil vůbec neví, co s míčem. Radši se jej chystá zakopnout. Ale napadající hráč z týmu Torzoo jej obírá o balón a obstřeluje brankáře! Těsně vedle, ale takovéhle chyby jako z probíhající 7. minuty se nemusí vyplatit. Trenér týmu Elet se teď na své svěřence zlobí, pro úroveň organizace jejich hry teď nalézá jen jediné slovo: tristní. V 15. minutě se Bohdan Fuka dme pýchou poté, co zlikvidoval nebezpečnou střelu, jejímž autorem byl hráč Torza. Když chce jít rozdávat autogramy, tak ho však rozhodčí přísným pohledem upozorňuje, že toto trpět nehodlá. Martin Musil zpracovává centr na pravé straně a bez váhání vysílá tvrdou střelu na branku domácích. Míč zaplaval ve vzduchu, ale gólman týmu Torzoo na něj dosáhl a s obtížemi vyráží. František Rada si na pravé straně tlumí přetažený centr na prsou a z první střílí! Tyč! Po prvním poločase je stav 1:0. Tento poločas ovládalo mužstvo Elet s působivým držením míče 51 procent hrací doby.

Trenér týmu Elet zopakoval taktické pokyny, kterých se jeho hráči v první půli nedrželi, ti nyní taktice rozumí na solidní úrovni. František Rada svádí sprinterský souboj s obráncem podél autové čáry. Obránce jde do skluzu a útočící hráč souboj ustál. Jan Hodek se pohybem uvolňuje, dostává přesnou přihrávku z levého křídla a v pozici jeden na jednoho nedává brankáři soupeře šanci. Díky němu mužstvo Elet zvyšuje na 2:0. Mužstvo Elet kombinuje u pravého rohového praporku, následně jeden z hráčů posílá přesný pas před bránu, kde je zcela volný Petr Bartík Ten však obrovskou šanci trestuhodně zahazuje, když se jeho střela otírá jen o vnější tyč. Domácí teď mají šanci zvýšit svůj náskok standardní situací z poměrně zajímavé vzdálenosti. Jiří Stockmann se rozbíhá a snaží se prostřelit zeď. Ale míč se odráží od jednoho z bránících hráčů do autu. Celek Torzoo může podniknout rychlý brejk po pravé straně hřiště, kterou teď soupeř nešikovně otevřel, zcela osamoceně do šance míří útočník Torza , Bohdan Fuka však proti jeho střele vytahuje zákrok z kategorie zázračných a šanci likviduje. Tým Elet zatím odolává náporu, ale tlak narůstá. K míči se dostává jeden z obránců a zakopává jej daleko do pole. Tam však číhá útočník Torza, balón si z první posílá mezi obránce a následně neomylně zakončuje! 2:1. Tak takové vyústění v 46. minutě asi nikdo nečekal. Petr Zlesa se z pravé strany proháčkovává do vápna, bránící hráč uklouzl, střela! Ale gólman Torza vyráží a odražený balón zakopávají hosté hluboko do pole.Obránce Torza zastavuje unikajícího Petra Bartíka přesně mířeným skluzem na paty. Sice pravděpodobně uchránil svůj tým od inkasování, ale určitě bude vyloučen. Tak ne! Pan rozhodčí má dnes asi nějakou dobrou náladu a neuděluje mu ani žlutou kartu. Jiří Stockmann se v 52. minutě zázračným způsobem prodírá středem obrany soupeře a následně neuvěřitelně nepovedenou střelou k překvapení všech skóruje. 3:1. Z pravé strany v 54. minutě proniká mužstvo Elet – jmenovitě Jan Hodek, střílí a chytá se za hlavu! Gól byl opravdu blízko, střela skončila na tyči, odražený míč pak už obrana odklidila do bezpečí. Vzhledem k vývoji utkání mužstvo Elet snižuje tempo a zaměřuje se na obrannou činnost. Hráči týmu Elet rozehrávají dlouhý aut po pravé straně. Martin Musil obehrává protihráče a proniká do vápna! Na pořádnou střelu mu však již nezbyly síly a gólman Torza lehkou střelu bez problému zneškodňuje. Sestava celku Elet má očividné problémy s rozestavením - hráči velice těžko nacházejí své pozice, organizace jejich hry nyní dosahuje pouze neadekvátní úrovně. Jiří Stockmann je úplně rudý a vypadá to, že ho dnešní vedro každou chvíli položí. Tento poločas ovládalo mužstvo Elet s působivým držením míče 52 procent hrací doby.

6. kolo hanspaulky

SK Elet vs. Sorbino 2:1 (1:1)

góly: Petr 2

sestava: kápo, Petr, Petřík, Fanda, Tonda, Martin, Honza, Hradišťák

hřiště: TKSPA

Po škvárových orgiích v minulých zápasech jsme se tentokrát přemístili na umělou trávu, takže jsme doufali, že konečně vyniknou naše technické kousky. Doufali jsme marně. Přechod na jiný povrch nám totiž ze začátku zápasu působil značné problémy, každý byl z Hagiboru zvyklý na roztodivné odskoky míče, ke kterým zde ovšem nedocházelo, což nás všechny mátlo. Tudíž úvod utkání nás zastihl v hlubokém útlumu. No možná za to taky mohl soupeř, neboť ze Sorbína se vyklubalo zatím nejkvalitnější a nejfotbalovější mužstvo, které proti nám letos zatím hrálo... Takže cca první čtvrthodinu jsme jen s údivem sledovalil, jak se na nás valí jeden útok za druhým, a hlavně jedna šance za druhou, ovšem Fanda Šíma si v bráně vzpomenul na svá mladická gólmanská léta a předváděl tisíce fantastických zákroků. Stabilní gólmanská jednička Lukáš se totiž nedostavila, a když se nedostavila i docházkově labilní dvojka, tj. Bohdan, musel do brány Fanda. Bohdan by tedy zasloužil za uši, protože místo zápasu šel se ženou do kina! To by se snad při troše dobré vůle dalo i pochopit, ale že šel na Star Trek, to se pochopit už vážně nedá. Star Wars bych mu odpustil, to bych šel možná i já, ale Star Trek??? Hanba!

Nu, aspoň mohl Fanda v bráně vyniknout. A tak že jo! Zatímco z našeho týmu se linuly výkřiky typu „Bacha! Záda! Obsadíme to!“, ze strany soupeře bylo slyšet ponejvíce „Ježíšmarjá!“, což bylo vždy poté, co Fanda chytil jasný gól. Soupeřovi útočníci z toho byli totálně mimo a samým zoufalstvím si trhali vlasy a chlupy z uší. Nikdo nemohl na Fandu vyzrát, a že těch hráčů bylo! Sorbíno totiž mělo šest hráčů na střídání, až nám z toho šla hlava kolem.

Z totální ofenzívy soupeře nám šla hlava kolem taky, až to dopadlo, jak to dopadnout muselo, a po jednom rohu či autu soupeře se dostal míč k na chvíli neobsazenému hráči a neštěstí bylo na světě. Radost soupeře však netrvala dlouho! Při jedné akci jsem vystřelil, míč lehce škrtl o nohu soupeře a skončil mimo bránu. Toho škrtnutí jsem si všiml jen já a onen postižený obránce, takže všichni si mysleli, že bude následovat odkop, ale soupeř sportovně přiznal teč a šli jsme kopat roh. Tak jsem ho kopl, Peťa si naběhl mezi statickou obranu a nekompromisně zavěsil. Inu, podej čertu prst, peklem se ti odvděčí! A tak skončil poločas.

V druhé půli se obraz hry už poněkud změnil. Sorbíno teda hrálo furt solidně, leč my jsme daleko pečlivěji bránili, takže soupeř se už zdaleka nedostával do tolika šancí. A jak byl soupeř stále nervóznější, že nemůže dát gól, tak se tlačil furt dopředu a nechával značně prostupnou obranu, čehož jsme drze využili! Při jedné akci jsem zhruba někde na půli hřiště přiťukl míč Tondovi, kterého to ovšem dočista zaskočilo, takže Tonda jen užasle pozoroval, jak mu míč proklouzl mezi nohama a mizí v dáli. V tu chvíli to vypadalo, že jde míč do autu a všichni tak trochu přestali hrát. Nikoli ovšem Peťa! Ten se zničehonic rozběhl, míč ještě dostihl v hřišti, udělal pár svižných kroků a zkušeně napálil míč podél gólmana na zadní tyč. Užasle jsme se s Tondou po sobě podívali, co že jsme to způsobili, stejně užaslý byl Peťa, o soupeři ani nemluvě. Vedení jsme si pak poctivě hlídali, zatímco zcela zoufalý soupeř se snažil střílet co to šlo, ovšem jak byli zoufalí, tak pálili většinou z naprosto nepřipravených pozic a střely tak končily ponejvíce v ochranné síti. Obrana soupeře byla naopak čím dál děravější, a ačkoliv jsme hráli proti nejfotbalovějšímu týmu, tak ještě se nám letos nestalo, abychom šli tolikrát sami na bránu. Tonda dvakrát, potom já, taky Martin se ocitl sám před gólmanem, jenže i gólman soupeře dokazoval, že v bráně nestojí nadarmo a pochytal, co mohl. Náš prešovský beton prokládaný brejky tak slavil úspěch, i když to vítězství 2:1 bylo teda hodně vydřené...

Po zápase se zdravé jádro vydalo hodnotit zápas do výčepu. Během cesty došlo k bouřlivé diskusi mezi Martinem a Petříkem, kteří se hádali, kdo z nich šel na zápas blbou cestou, přičemž oba šli tou samou... Bylo vidět, že hráči jsou po zápase velmi vyčerpáni, což se odráželo i v jejich myšlenkových kotrmelcích,celé to svojí absurdností připomínalo Monty Pythony v nejlepších letech. Cestou přes Stromovku Martin zjihl a vzpomínal na svá dětská léta, která zde prožil, ukazoval nám mnohá památná místa, např. okno na své střední škole apod., až jsme dorazili Na Slamník, kde však bylo vyprodáno, tudíž jsme se přemístili do pivnice V Bubendě, kde, jak Martin spokojeně konstatoval, se vůbec nic od jeho středoškolských let nezměnilo. To dokazovala i nepřítomnost pisoárů na hajzlíku, klasický smradlavý žlábek mi málem vhrkl slzy do očí, jak jsem se zasnil nad tou hospodskou poezií 19. století... Nebo to byl možná ten čpavek linoucí se ze žlábku... Každopádně hodnocení zápasu bylo výživné, když po třetím pivu Peťa prohlásil, že přišel fakt jen na jedno, tak Martin prohlásil, že se jedná o teambuilding, v jehož rámci následovalo další pivo. I na tomto hřišti jsme podali hodnotný výkon.

5. kolo hanspaulky

SK Elet vs. OrangeBoom 6:0

Zápasu jsem se tentokrát nezúčastnil, a jelikož prameny mlčí, mohu konstatovat pouze jediné: Hurá! Sláva! SK Elet forever!