SK Elet vs. 1.FC Pivojs s.r.o. 0:2 (0:0)
góly: -
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Petřík, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Hagibor
Osmé z jedenácti nejklíčovějších jarních utkání jsme tentokrát sehráli na Hagiboru, čímž jsme se pro letošek (a možná navždy) rozloučili se škvárou. Loučení to bylo vskutku symbolické, jako by nám samotný Hagibor chtěl naznačit, že jeho éra je skutečně u konce – nikde nikdo, dokonce i hospoda zavřená, jen nablýskaný černý pažit ohraničený pozoruhodnými křivkami ve tvaru pomezních čar nás vyzýval k fotbalu, i když na tomto hřišti je vhodnější spíše pojem kopaná.
Začátek zápasu proti Pivojsům nebyl vůbec špatný. Hned v úvodu jsme si vypracovali pár šancí, gólman soupeře byl ovšem vždy na místě, ovšem vypadalo to, že první gól do sítě Pivojsů je jen otázkou času. Soupeř nám to v první půli i dost usnadňoval. „To se odráží jak od zdi“, nešťastně zahořekoval jeden z jejich útočníků, když naše obrana jednou bleskurychle vrátila nakopnutý míč tam, kam patřil, tj. zpět před bránu Pivojsů. A my jsme vesele pokračovali v mírném tlaku, tlačili jsme, tlačili, ale míč za brankovou čáru nedotlačili. Jednou jsem šel dokonce sám na gólmana, kterého jsem chtěl zkušeně obstřelit, on to ovšem, prevít jeden, ještě zkušeněji vyrazil. No a tak jsem se předháněli v zahazování šancí celý první poločas. Gól jsme prostě nedali, částečně i proto, že čistého času se hrálo možná tak 15 minut, protože k dispozici byl jeden jediný míč (ten náš), což na rozlehlých hagiborských pláních vytvářelo vzhledem k přesnosti střel obou týmů značné prostoje.
Druhou půli jsme začali podobně, pak nám ovšem soupeř předvedl, jak proměňovat brejky při přečíslení a my se najednou nestačili divit. Jasně bylo vidět, jaký má psychologicky efekt jedna pitomá branka. Soupeř hrál najednou daleko lépe, zatímco my jsme zpanikařili a začali hrát kopanou v pravém slova smyslu. Navíc rozhodčí, který v první půli přitom pískal velmi dobře, předvedl v krátkém sledu pár diskutabilních zákroků, načež to na hřišti vypadalo chvílemi jako v Otázkách Václava Hlodavce. Jedna diskuse za druhou, neurotici v našem týmu měli opravdové žně!
Pak jsme dostali druhý gól, kdy soupeř z autu přehodil celou obranu a jeden z Pivojsů to dával de facto do prázdné a bylo vymalováno. Černě.
„Chlapi, ale to jste si prohráli sami...,“ konstatoval v šatně udiveně jeden ze soupeřů, který jako by stále nemohl výsledku uvěřit. Svatá pravda! Ovšem není třeba věšet hlavu, důvody prohry jsou jasné – hřiště, teplota, tlak, rosný bod... všechno hrálo proti nám! No, v tabulce jsme ovšem furt první a postup máme stále ve svých rukou (Lukáš), resp. nohou (my ostatní).
Každá série jednou končí, pokud budem počítat i výsledky minulé sezóny, tak jsme ukončili sérii deseti vítězství v řadě, resp. třinácti zápasů bez porážky! Což není špatné... Vzhůru do další obdobné série!
„Caramba! Hagibor es terreno catastrófico!“, snažil se omluvit náš výkon na pozápasové tiskovce božský Diego.
Žádné komentáře:
Okomentovat