pátek 28. března 2014

El Clásico

Tento týden proběhla na poslední stránce deníku Sport diskuse, zda slavné El Clásico, tedy zápas mezi Barcelonou a Realem, je největší zápasem na světě. Oslavou fotbalu. Vrcholem všech vrcholů. Po zhlédnutí posledního El Clásica (23. března, 4:3 pro Barcu) musím konstatovat, že není. Ani omylem. Proč?

Protože fotbal je v první řadě hra („zelená je tráva, fotbal to je hra,“ znáte to). A ke každé hře by mělo patřit fair play. A kde bylo fair play v tomhle zápasu? Kampak se nám schovalo, děti? Umřelo! Bez ohledu na to, že je radost sledovat hráče, kterým míč nepřekáží, byl jsem totálně otrávený. Nagelovaný Ronaldo se během prvních deseti minut snažil nasimulovat dvě penalty, což mu naštěstí rozhodčí nezbaštil. Po gólu na 2:2 následovala hlavička Pepeho, kterou dal Fabregasovi pěkně na čelíčko, načež se Pepe skácel na zem, jako by ho Fabregas podřízl. Což neměl dělat, Busquets pak ležícímu Pepemu šlápl na hlavu… Celková podrážděnost úplně všech, excesy… Znechutilo mne to natolik, že na druhý poločas už jsem se ani nedíval. V Barceloně i Realu hrají nejlepší světoví hráči, to je pravda. Ovšem po zhlédnutí tohoto zápasu musím uznat, že mnozí z nich by okupovali i přední příčky v soutěži o největšího fotbalového hňupa. Tohle se temperamentem omlouvat nedá. Děkuji pěkně, nechci. Ilustrační fotky hovoří za vše.

Na důkaz svého přátelství dává Sergio Busquets Pepemu památeční razítko na hlavu:

zdroj: isport.cz

Žádné komentáře: