Před zápasem s Teplicemi aneb přímý souboj o páté místo

Proti Teplicím by mohl mít trenér Habanec zvýšenou motivaci je porazit, neboť v minulosti v nich působil jako hráč a asistent trenéra. Snad to přenese i na hráče! Naposledy se Slovácko doma utkalo se Severočechy v srpnu 2012 a shodou okolností šlo o první zápas trenéra Habance na lavičce Slovácka. Jelikož šlo o premiéru vítěznou (2:1), mohl by na to náš trenér navázat a vždycky Teplice v Uh. Hradišti porážet… To by byla ale hezká tradice!

V dosavadních domácích zápasech má Slovácko s Teplicemi bilanci 4-5-2 a skóre 13:8. Že by tedy Slovácko v každém zápase rozdrtilo Teplice, to se říct nedá… Ale vzhledem k tomu, že tým z Uh. Hradiště na jaře ve všech domácích zápasech (s výjimkou utkání se Spartou) vyhrál, byla by škoda si tuto bilanci pokazit. Navíc motivace je velká – Slovácko, nyní šesté, může stále ještě skončit páté! Což by znamenalo vyrovnání nejlepšího umístění v historii. Před Slováckem jsou v tabulce o tři body právě Teplice (které na podzim doma porazily Slovácko 3:2), takže při vítězství Slovácka budou mít oba celky stejný počet bodů. Cituji soutěžní řád (čl. 8 odst. 2): Pokud mají po ukončení soutěže dvě nebo více družstev stejný počet bodů, rozhoduje o jejich pořadí v tabulce větší počet bodů získaný ve vzájemných utkáních. Jestliže je stejný, rozhoduje nejdříve lepší brankový rozdíl ze vzájemných utkání a posléze větší počet branek vstřelený ve vzájemných utkáních. Pokud ani tato kritéria nerozhodnou, rozhodne lepší brankový rozdíl ze všech utkání v soutěži a je-li i ten stejný, zaujme vyšší pořadí v tabulce to družstvo, které vstřelilo v celé soutěži více branek.

Pokud to dobře chápu, znamená to následující:

• pokud Slovácko vyhraje o dvě či více branek, skončí páté
• pokud Slovácko vyhraje o gól či remizuje, skončí šesté
• pokud Slovácko nedej Bože prohraje, teoreticky ho na sedmou příčku může odsunout Jihlava (o tři body za Slováckem), která má stejnou vzájemnou bilanci jako Slovácko (1:2, 2:1), takže by rozhodoval rozdíl skóre ze všech zápasů, které má ale Slovácko výrazně lepší (Slovácko +5, Jihlava -2). Navíc Jihlava hraje na Spartě… Takže Slovácko by muselo výrazně prohrát s Teplicemi a Jihlava rozdrtit Spartu na Letné…No to je ale opravdu blbost.

Tudíž mi z toho vychází, že hůř než šesté Slovácko nebude, přitom má ale velkou šanci skončit na pátém místě! Pokusím se v sobotu být při tom.

Už žádný Gambrinus aneb Synot liga

Po sedmnácti letech změní česká fotbalová liga jméno: již žádná „Gambrinus liga“, nýbrž „Synot liga“. Jelikož se Gambrinus nedá pít, tak je to naprosto v pořádku, bohužel se ho ale nezbavíme, protože furt fotbal podporuje a bude mít pivní exkluzivitu na fotbalových stadionech i nadále. Že se vrací do ligy Synot, to mi nijak nevadí; i když z pozice fanouška je škoda, že těch odhadovaných 50–60 mil. ročně nevrazí radši do Slovácka, tak jako kdysi v minulosti. Pelta sliboval, že díky novému generálnímu sponzorovi vzroste objem peněz ve fotbale a tím pádem i kluby dostanou víc financí. To jsem teda zvědavý, jak velká ta změna bude….

Jinak ale musím říct, že to obětování názvu soutěže ve prospěch sponzora mi přijde dosti ujeté. Proč se to prostě nemůže jmenovat První liga? Nebo Český pohár? Aspoň že název „Synot“ je takový neutrální. V tomto ohledu se vyznamenávají zejména dost šílené názvy českého poháru – dnes Pohár České pošty, dřív Ondrášovka cup, v letech 2000-2002 dokonce Raab Karcher Cup (schválně si to zkuste říct třikrát po sobě). A v mezidobí Pohár ČMFS, což se asi zdálo málo „cool“. No ale mohlo to dopadnout i hůř. Pod dojmem významných sportovních událostí v posledních měsících, během nichž nám pomocí reklamy bylo vsugerováváno, že jsme národ impotentů, bych se vůbec nedivil, kdyby se nejvyšší fotbalová soutěž jmenovala „Clavin – prostředek pro zvýšení erekce liga“.

Špílmachr "Šumi"

V minulém příspěvku jsem chválil defenzivního záložníka Slovácka Veliče Šumulikoskiho (33 let), který se loni po devíti letech v zahraničí vrátil do Uh. Hradiště a teď předvádí na svém postu výtečné výkony. Skutečně jsem ale netušil, že se z něj stane i špílmachr, který vytváří šance spoluhráčům a v 29. ligovém kole trumfne i ofenzivní záložníky Valentu, Petra či Trávníka. V tomto ohledu trumfnul nejen hráče Slovácka, ale i všechny ostatní, jak vyplývá z Chance indexu za 29. kolo! Poprvé za dobu, kdy je tato statistika sledována (tedy letošní jaro), vyhrál hráč Slovácka! Čímž si ovšem "Šumi" nasadil laťku dosti vysoko, ostatním hodil rukavici a jsem zvědavý, kolik šancí kdo vytvoří v sobotním domácím utkání s Teplicemi… Očekávám ofenzivní smršť a kupu gólovek! A nějaký ten gól taky, to je jasné…

zdroj: gambrinusliga.cz

Slovácko před 10 lety

Bylo nebylo, před 10 lety vlastnila Slovácko (tehdy ještě s názvem 1. FC Synot) rodina Valentova, která měla s klubem nemalé cíle. Slovácko se postupně rok od roku šplhalo tabulkou nahoru a dlouhodobým cílem nemělo být nic jiného než titul a hra v evropských pohárech. Bohužel právě sezóna 2003/04 byla poslední pod vedením holdingu Synot, neboť kvůli korupční aféře na konci této sezóny se rozhodli majitelé klub prodat.

Ovšem samotná sezóna byla nejúspěšnější v historii klubu, neboť Slovácko skončilo na pátém místě (48 bodů, skóre 43:37). V tabulce domácích zápasů bylo dokonce s bilancí 11-3-1 úplně nejlepší! Přitom úvod sezóny strávilo Slovácko ve vyhnanství nejprve v Brně na stadionu na Srbské (kde např. na zápas 1. kola mezi Slováckem a Plzní přišlo 256 diváků), pak v Drnovicích, protože finišovaly práce na dostavbě stadionu v Uh. Hradišti. Ten byl slavnostně otevřen v říjnu 2003 přátelákem s Borusií Mönchengladbach (3:2) a první mistrák tu sehrálo Slovácko 18. 10., kdy porazilo stejným výsledkem Olomouc. Ta jediná domácí porážka v sezóně přišla ještě v exilu, na domácím stadionu v Hradišti bylo Slovácko (tehdy už vedené Karlem Jarolímem, který po nepovedeném úvodu sezóny vystřídal na trenérské židli Radka Rabušice) po zbytek sezóny neporazitelné s bilancí 9-1-0. Např. Slavii jsme doma porazili 4:2 a Spartu 2:0. Pamětníci zamáčknou slzu dojetí...

Na Slovácku se tehdy dokonce hrály i evropské poháry! Jelikož v předchozí sezóně skončil Synot na 8. místě, vybojoval si účast v dnes už polozapomenutém Intertoto Cupu. Sice vyřadil OFK Bělehrad, ale v dalším kole vypadl s německým Wolfsburgem.

Jedničkou v bráně byl tehdy Petr Drobisz, obranu tvrdili Jan Palinek s dnes libereckým Janem Rajnochem, zálohu řídil špílmachr Tomáš Polách a v útoku řádili Jan Nezmar (za 12 mil. Kč nejdražší nákup v historii klubu), Michal Meduna či Vladimír Malár. V sestavě se také objevovali talentovaní mladíci Milan Petržela a Michal Kadlec… Podzim tehdy také odehrál Veliče Šumulikovski, tehdejší makedonský reprezentant do 21 let, který pak v zimě přestoupil do Zenitu Petrohrad. A jenž se pak po devíti letech v zahraničí (Rusko, Turecko, Anglie, Čína) zase do Uh. Hradiště vrátil, kde nyní předvádí skvělé výkony. A stejně tak odešel po podzimu Jiří Kowalík (dodnes nejlepší střelec v historii klubu s 34 góly), který se nedohodl na smlouvě, moc toho na podzim neodehrál a za 3,5 mil. Kč odešel do Teplic.

No, jenže Slovácko si kvůli korupční aféře přineslo do další sezóny dvanáctibodový flastr, přesto ligu zachránilo. Horší bylo, že Synot prodal klub jakési pražské investiční skupině pod vedením jistého Řezníka, jemuž fanoušci dodnes nemohou přijít na jméno. Ten totiž věren svému jménu klub zařízl a nechal dosti vykrvácet. A začal pomalý pád, jenž skončil za další dvě sezony v druhé lize…

Zdvižený prst FAČR č. 1

Zápasy 29. kola se hrály všechny ve stejný čas, což umožnilo fanouškům na všech stadionech provést koordinovanou akci proti vedení fotbalové asociace. Ta si počíná jak slon v porcelánu a svými rozhodnutími jen víc a víc dráždí fanoušky. Patřičná odezva se dala čekat; zajímalo by mne, zda se zapojili i fanoušci Jablonce… Desítky fanoušků v Edenu, z jejichž běloskvoucích triček svítil do dáli nápis „Pelta je ču…“, napovídali, že o zábavu nebude nouze.

Na všech stadionech tak byl v 25. minutě vyvěšen transparent „ryba smrdí od hlavy“ s logem FAČR a vzápětí započalo vulgární skandování ve snaze přerušit zápas. Peltovi, Berbrovi i Damkové se muselo dost škytat, neboť hněv fanoušků se snesl krom Pelty i na další dvě osoby naší svaté fotbalové trojice. Kromě obligátního „Pelta je ču…“ zaznělo totéž i na adresu Berbra a nejvíc to schytala Dáša, která přitom za to může z těch tří nejmíň („Damková je pi…“). Skandování burácelo Edenem pět minut, rozhodčí však byl patrně předem instruován, protože nehnul ani brvou a předstíral náhlou hluchotu.

Jelikož se zápas nepodařilo přerušit, opustili fanoušci dle plánu mezi 30.–45. minutou ochozy, takže do konce poločasu se hrálo v mrtvolném tichu, přerušovaném jen hekáním hráčů na hřišti. Obávám se, že přesně toho chtěl Pelta docílit, proto rozhodčí nic nepodnikal, věděl, že se situace uklidní…

Nemám sice žádné zprávy o nějakém zdviženém fakáči č. 2, ale nepochybuju o tom, že v posledním kole se zase něco podobného, ba spíše intenzivnějšího, semele. Vulgarismy na stadionech sice nemusím, ale s jednou věcí nemohu nesouhlasit – Pelta ven!

Koordinační fanouškovský letáček, který jsem vyfasoval při vstupu do Edenu.

Další bodík z Prahy aneb sešívaná marnost

SK Slavia - 1. FC Slovácko 1:1

Podruhé v krátké době hrálo Slovácko v Praze. I nedalo mi to a vydal jsem se do Edenu omrknout hru mého nejoblíbenějšího týmu proti tragické Slavii. Poněkud mne překvapilo vstupné – nejlevnější lístky 160 Kč a ty na slušnější místa dokonce 260 Kč. Vzhledem k tomu, co na jaře Slavia předvádí, bych očekával cenu spíše kolem pětikačky nebo tak něco, případně placení fanouškům, aby vůbec přišli.

Další menší rozčarování přišlo na fotbalově-gurmánském poli: místo normálního piva kvůli nařízení Slavie točili jen Birell. No budiž. Chuť jsem si chtěl spravit alespoň kvalitní klobásou, ovšem v tomto směru prodávali toliko hot-dog z kuřecího separátu, který obsahuje vše kromě masa. Úroveň zdejší gastronomie zcela odpovídá výkonům Slavie v této sezóně, však dosti hořekování – naštěstí mi náladu zvedla hra, kterou se prezentovalo Slovácko.

Obě mužstva totiž předváděla to, co celé jaro. Čili Slovácko fotbalovost, Slavia upachtěnou nemohoucnost. Prvních cca 25 minut byli hosté jasně lepší, pak se bohužel trochu přizpůsobili hře Slavie. Na rozdíl od předchozích zápasů s velmi kvalitní defenzívou ovšem tentokrát Slovácko předvádělo vzadu kiksy, za které by se nemusela stydět ani samotná Slavia! Snad i proto, že místo na jaře stabilní obranné čtveřice Šimko-Rada-Košút-Kuncl nastoupili jen poslední dva jmenovaní, navíc Košút pak ještě odstoupil kvůli zranění... Tudíž za celý zápas se slávisti snad pětkrát ocitli sami před gólmanem Hečou, který ale dokazoval, proč se na jaře stal jedničkou v bráně. V 71. minutě ale navzdory skvělému výkonu stejně kapituloval…

Slovácko však letos na jaře velmi často dává góly v závěrech zápasů, tudíž jsem logicky očekával vyrovnání! Kupodivu jsem nemusel čekat ani do nastavení, protože Trousil, vystřídavší již v 35. minutě zraněného Košúta, doklepl pět minut před koncem míč do sítě. Tomu říkám návrat na trávník, protože jinak si „Truska“ na jaře moc nezahrál. A kdyby Kerbr v poslední minutě neminul prázdnou bránu, mohlo si Slovácko odvézt klidně i tři body. Asi chytil bacil nešikovnosti od slávistů…

Bod byl asi tak nějak zasloužený pro oba týmy – Slovácko bylo lepší herně, Slavia měla víc gólových šancí. Ovšem s bodíkem bude spokojenější spíš Slovácko, které se udrželo na tříbodový distanc za Teplicemi, se kterými hraje v posledním kole doma a může si to s nimi rozdat o páté místo. Slavii bod moc nepomohl, furt může teoreticky (a vzhledem k její hře i prakticky) sestoupit.

Vzhledem k nemohoucnosti Slavie si její fanoušci mohli aspoň do sytosti zanadávat a vše sváděli na rozhodčího, který ovšem za hru sešívaných tak nějak nemohl. “Černá svině, černá svině“, ozvalo se v jednu chvíli od jakéhosi fanouška kousek ode mne. Tou dobou se po nějakém střetu válel na zemi Fernando Neves, tudíž ono nadávání působilo poněkud rasisticky. Fanoušek si to uvědomil a záhy začal na rozhodčího skandovat v souladu s jeho dresem „žlutá svině, žlutá svině“… Ta na to nedbala a vesele pískala dál.

Zápas byl také poznamenán také speciální společnou akcí fanoušků na všech stadionech, během které na Slavii ve snaze přerušit zápas zaznělo vskutku nevybíravé výrazivo – ale o tom až zítra.

Finále Ligy mistrů

Real Madrid – Atlético Madrid 4:1 (po prodloužení)

Před dvěma lety pronesl kouzelník Žito 44 (což je pravé jméno Daniela Landy) legendární větu, že Sigma Olomouc bude do dvou let hrát ve finále Ligy mistrů. Zvědavě jsem tedy zapnul před sobotním finále televizi, ale Olomouc nikde! Co to? Že by Hanáci udělali nějakou chybu? Asi jo, když místo finále Ligy mistrů dnes budou zoufale hrát se Znojmem o udržení v lize… Místo nich se tak po trávníku proháněl nějaký Real s jakýmsi Atléticem…

Hořce jsem zalitoval, že ve finále nehraje Olomouc, protože bych se aspoň mohl chechtat nad spalováním šancí Adama Varadiho; takto jsem byl nucen sledovat dosti nezáživnou první půli bez jakýchkoliv šancí. Naštěstí Adama Varadiho nahradil Iker Casillas, který si jako chytrá horákyně šel i nešel pro centrovaný míč, který nakonec skončil v jeho síti. To byla bohužel jediná světlá chvíle první půle, která mne vytrhla z dřímoty.

O něco víc jsem zpozorněl až při sledování poločasového studia, kde mne zaujalo, že trenér Csaplár vyslovuje jména některých španělských hráčů tak, jak se píší, a ne tak, jak se vyslovují: „Kasilas“ i „Ksabi Alonzo“ by se asi docela divili…

Ve druhé půli se Real konečně trochu probral a hlavně posledních dvacet minut přišpendlil Atlético v jeho vápně. To ovšem bránilo naprosto fantasticky a jinak nelítostná útočná mašina Ronaldo-Benzema-Bale si ani neškrtla… Až to začalo připomínat prešovský beton ze zápasu Liverpool – Chelsea. Ač jsem fandil Atléticu, tak musím uznat, že za tu druhou půli si Real zasloužil vyrovnat. Což se mu k lítosti fandů Atlétika povedlo v třetí minutě z pětiminutového nastavení… Dvě minuty chyběly k získání trofeje!

Fyzicky totálně zničující hra Atlétika měla bohužel ten efekt, že jejím hráčům jednoduše došly síly, minimálně polovina z nich byla během prodloužení ráda, že vůbec chodí a tak tak se vyhýbá křečím… Real tak během deseti minut v samotném závěru prodloužení nasypal svému městskému rivalovi tři fíky a mohl začít slavit svůj desátý titul v Lize mistrů (počítáno tedy včetně PMEZ). A já se znovu ptám – kde udělali soudruzi z Olomouce chybu? Proč teď neslaví oni?

Honzo, Honzo, pojďte k nám!

Právě dnes si můžeme připomenout další skvělé výročí! Přesně před 19 lety, 24. května 1994, vstřelil svůj první ligový gól pozdější neomylný šutér Jan Koller a po zápase poskytl interview, které vešlo do dějin. Čili hned dvojnásobné výročí! Gratulujeme!

Jednalo se o utkání Bohemians –Sparta (1:2), které opravdu nebylo hráno v rukavičkách (viz čas 0:46, kdy klokan Šindelář nekompromisně sestřelil Lumíra „Máňu“ Mistra). „Začalo se jiskřit“, jak to eufemisticky okomentoval Václav Tittelbach. Za zmínku stojí také pozoruhodné účesy fotbalistů: v té době byly velmi populární tzv. fotbalistické deky (viz např. tehdy za Bohemku chytající Jaromír Blažek a před ním nějaký hráč v čase 0:33).

Zlatý hřeb ovšem přichází v čase 1:15, kdy se Jan Koller začne po utkání svěřovat se svými pocity. Co si budeme povídat, je to naprosto komické; ale kdo hrál někdy fotbal či nějak aktivně sportoval, tak ví, že někdy je těsně po zápase docela problém ze sebe vysypat kloudnou větu…

Před zápasem se Slavií

Předposlední ligové kolo zavede hráče Slovácka do Edenu. Zatímco herně i jinak zoufalá Slavia zoufale potřebuje tři body k definitivní záchraně, Slovácko může hrát v klidu a bojovat o páté místo. A jelikož se tým z Uh. Hradiště s celky z ligového suterénu nijak nemaže a všechny s výjimkou Příbrami na jaře porazilo, je nabíledni, že Habanec and his boys si budou chtít odvézt všechny tři body. Prostě jako obvykle s podobnými celky… Navíc pro trenéra Pastoora se jedná o poslední zápas v Edenu, tak co mu přibalit na cestu a na památku nějakou hezkou výslužku?

Historie napovídá, že to není nikterak nemožné – z 12 zápasů v Edenu (tedy i včetně strahovského vyhnanství) má Slovácko bilanci 3-3-6. Je pozoruhodné, že na tři výhry stačily Slovácku tři branky, vždy to skončilo 1:0… Vůbec v těchto vzájemných zápasech moc gólů nepadá, tedy aspoň do sítě Slavie; gólová bilance Slovácka proti Slavii je při venkovních zápasech 4:13. Nejvyšší čas ji vylepšit! Půjdu na to osobně dohlédnout přímo do Edenu.

Nemastné, neslané

Finsko – Česko 2:2

Kdysi dávno jsem strávil půl roku ve Finsku. V paměti mi mimo jiné utkvělo, že finská kuchyně je spolu s anglickou patrně nejhorší na světě, protože téměř vše se vyznačuje nemastnou a neslanou chutí, vše je takové nedochucené, nijaké, nedomrlé. Soudě dle včerejšího výkonu českých fotbalistů v přátelském utkání v Helsinkách byli patrně čeští hráči před zápasem na obědě a nakazili se zákonitostmi finské gastronomie.

Čert vem výsledek, přeci jen to byl přátelák, který je od toho, aby se zkoušelo všechno možné. To ovšem neznamená, že by se fanoušek musel kousat nudou u televize, aby se nějak zabavil… Jako by ten přátelák pojali hoši v našich dresech až příliš přátelsky a zejména v první půli to vypadalo, že si přišli jen tak zahrát fotbálek…Přitom slabí Finové nic extra nepředváděli, prostě jen kopli míč kolmo dopředu, s čímž si naše v první půli tragická defenzíva nevěděla často vůbec rady.

V druhé půli už to bylo sice lepší a hrálo se víceméně na finské polovině, leč strašlivě stereotypně, bez nápadu. Totálně tomu chyběla jakákoliv překvapivá myšlenka či přímočarost. To je český tým tak zoufale závislý na Rosickém?

Nebo tomu chyběla větší zkušenost? Je fakt, že co do počtu reprezentačních startů se sešel hodně mladý výběr: nejzkušenější Kadlec 52 zápasů, Limberský 24, Suchý 18, Darida 16, zbytek hráčů v základu měl maximálně 10 startů, Kadeřábek s Váchou hráli dokonce poprvé.

Za 14 dní hraje náš výběr další přátelák, tentokrát s Rakouskem, tak snad do třetice trenér Vrba už konečně vyhraje…

Finský útočník Teemu Pukki poletoval kolem našeho vápna s nebývalou lehkostí, což Davida Limberského, soudě dle jeho výrazu, poněkud vyděsilo...

Zdroj: iDnes.cz

Vzkaz od Pelty

Tomuto kreslenému vtípku, uveřejněnému ve včerejším vydání deníku Sport, skutečně nešlo odolat…

zdroj: deník Sport

Nizozemský experiment končí…

Nizozemští vrabci si o tom štěbetali už dávno, pak to řekli těm českým, ti to sdělili médiím, a očekávané se stalo realitou. Kouč Slavie Alex Pastoor po skončení sezóny opouští Slavii, neboť dostal nabídku dělat asistenta Marco van Bastenovi do Alkmaaru. Navíc měl smlouvu jen na čtyři měsíce. Tomu říkám koncepce…

Do historie sešívaných se zapíše tím, že s ní téměř (doufejme, že jen téměř!) sestoupil a že za jeho vlády Slavia předváděla snad nejhorší fotbal za poslední roky. Proklamovaná ofenzivní hra holandského typu zůstala někde na cestě mezi Amsterodamem a Prahou, do Edenu jaksi nedorazila.

Co bude dál? Kdo se ujme nemohoucí Slavie, vedené nikoliv od desíti k pěti, ale spíš od pěti do minus deseti? S ohledem na střeleckou nemohoucnost by ji měl trénovat nejlépe nějaký střelec, snad si vedení Slavie v zoufalé snaze po originalitě nevybere Matta Emmonse… Z volných českých trenérů jsou momentálně bez angažmá např. Miroslav Beránek, jenž naposledy trénoval kazašskou repre, nebo Stanislav Levý, jehož posledním angažmá byl polský Ruch Chorzów. Vůbec bych se nedivil, kdyby nabídku dostal Luboš Kozel, jenž je sice vázán v Dukle, ovšem po letošním jaru se na Julisce naskýtá otázka, zda tam není již příliš dlouho. Samozřejmě nelze zapomenout na Franze Straku, jediného člověka na světě, který je současně největší sparťan i největší slávista… Ve Sportu se ještě objevili jako potenciální adepti i František Cipro a Svatopluk Habanec, což jako fanoušek Slovácka naprosto odmítám.

Nebo pro vedení Slavie budou čeští trenéři furt málo a zase neomylně sáhnou do zahraničí do holandského okresního přeboru, čtvrté finské či sedmé čukotské ligy. Nebo zjevně kamkoliv, kde je nějaký trenér bez angažmá a který bude chtít na výlet do Prahy. Nebo co třeba trenér stolního fotbalu? Nebo slovního? Za sebe navrhuju mého fotbalového oblíbence, kamerunského Rogera Millu. To nevadí, že není trenér, horší než Pastoor nebude…

„Pane vrchní, dva kousky na oslavu mého odjezdu!“

zdroj: Slavia.cz

Jak se kope penalta

Sobotní pohárové finále mezi Spartou a Plzní přineslo málokdy vídaných 21 penalt! Jednu v normální hrací době a dvacet v penaltovém rozstřelu. Celkem pět hráčů nedalo (sparťané Švejdík a Mareček, plzeňští Procházka, Hubník a Petržela), čili zhruba čtvrtina. Pro ně tu mám nachystané instruktážní video, v roli instruktora Jan Koller. Šajtlí a do šibenice! TAK se kope penalta!

Penalta ze zápasu ČR – Moldavsko (kvalifikace na EURO 2004)

Není pohár jako pohár

Finále českého poháru (Pohár České pošty či jak se to jmenuje) mezi Spartou a Plzní jsem si jako správný fotbalový fanoušek nemohl nechat ujít. Zvláště když nametení ultras, jedoucí v natřískané tramvaji na stadion, slibovali hodnotný peltavenský zážitek. Ovšem až do Edenu jsem s nimi nejel, vystoupil jsem o pár zastávek dřív, abych mohl zápas sledovat před velkoplošnou obrazovkou v jisté pivnici.

Ke stolu jsem zasedl již drahnou chvíli před tímto finále, leč fotbalově na suchu jsem nezůstal – v televizi právě probíhalo finále anglického poháru (F. A. Cup) mezi Arsenalem a Hullem. Běžela 20. minuta a Hull již vedl 2:1. Zdálo se, že jsem promeškal hodnotný začátek! Naštěstí i v dalším průběhu mače bylo na co se dívat. Vyprodané Wembley (89 345 diváků!) vytvářelo fantastickou kulisu, Arsenal se hnal za vyrovnáním, ofenzivní fotbal bez jediné vteřiny nějakého hluchého místa – zkrátka fotbalová lahůdka pro každého fanouška.

Když rozhodčí v Anglii odpískal poločas, vrchní ihned přepnul na jiný kanál, kde konečně začalo finále i mezi Plzní a Spartou. Kontrast mezi oběma utkáními však nemohl být větší… Jak co se týká kvality hry (celkem nuda), tak hlavně atmosféry. Díky pitomému počasí (hustě pršelo) a ještě pitomějšímu opatření fotbalové asociace, která zamezila prodeji lístků na podélné tribuny z obavy před chuligány, byl stadion poloprázdný, atmosféra veskrze žádná. Navíc se fanoušci na protest dohodli, že do 30. minuty nebudou fandit… Z nudy mne naštěstí vysvobodili angličtí fanoušci v hospodě, kteří si na vrchním vymohli přepnutí zpět na Arsenal s Hullem. Po dvacetiminutové nudě v Edenu to byl učiněný balzám na duši i na oči, navíc napínavý. Arsenal dlouho nemohl vyrovnat, ale nakonec se mu to zdařilo a vynutil si prodloužení, ve kterém jedenáct minut před jeho koncem rozhodl, vyhrál 3:2 a po devíti letech opět získal nějakou trofej. Když Tomáš Rosický před osmi lety do Arsenalu přišel, asi sám netušil, že u mužstva s takovými ambicemi bude na jakoukoliv trofej čekat tak dlouho…

Vrchní, vědom si kvality finále českého poháru, se ani nenamáhal na něj přepnout a rovnou zapnul finále německého poháru mezi Bayernem a Dortmundem. Když jsme však zjistili, že se v Edenu kopou penalty, tak to milostivě přepnul. Tudíž jsme mohli sledovat pekelně dlouhý rozstřel, který pro Spartu rozhodl až v 10. sérii (!) Pavel Kadeřábek. Škoda, mohlo dojít i na gólmany!

Když to shrnu, strávil jsem finále českého poháru tím nejlepším možným způsobem, tedy tím, že jsem sledoval finále poháru anglického… Ať žije český pohár!

Postel aneb studie fotbalového fanouška

Ne, nebude řeč o sledování fotbalu z postele, jakkoliv je tento způsob fandění ideální pro všechny pecivály. „Postel“ je totiž název jednoho z nejoriginálnějších (a bohužel značně nedoceněných) českých filmů za posledních dvacet let (režie Oskar Reif, 1998). A i když se netýká přímo fotbalu, obsahuje dva pozoruhodné fotbalové momenty – jednak se zde v kratičké roli mihne fotbalová legenda Andrej Kvašňák, jednak se v jedné chvíli octne hlavní hrdina (Michal Przebinda) v hledišti stadionu, kde je nucen vyslechnout si dosti expresivní fandění svého kolegy a následně i krátkou (a naprosto strašlivou) úvahu na téma vztahy mezi muži a ženami.

Onen fanoušek (Jan Dvořák) si při utkání vskutku nebere servítky. Asi byl zrovna na zápasu v Příbrami… To by pánové Habásko a Načeradec asi docela zírali. V dnešní době, kdy jsou rozhodčí hákliví i na křivý pohled, by byl dotyčný nepochybně přerušen a následně ukončen!

Pro navození té pravé fotbalové atmosféry (jako v hledišti!) doporučuju před puštěním onoho videa pořádně zesílit zvuk. Nejlépe na maximum!

Znojmo získalo dotaci

Ačkoli to celé jaro vypadalo, že Znojmo „bude sestoupeno“ administrativní cestou kvůli nevyhovujícímu stadionu a tedy neudělení další výjimky pro příští sezónu, nakonec se, jak se zdá, karta obrátila! Klub totiž získal od MŠMT dotaci 40 mil. Kč (s odůvodněním, že bude sloužit i mládeži a atletice), a jelikož i od města dostane pěkný bakšiš (29 mil.), může bleskově začít budovat chybějící součásti znojemské fotbalové infrastruktury. Sice by to mělo mít všechno postaveno do 30. 6. (jinak bude vyloučeno z první ligy), ale nepochybuju o tom, že Pelta zařídí výjimku, neboť se v tomto směru očividně silně angažuje. Taky Znojmo podobně jako čtyři další týmy dosud neobdrželo prvoligovou licenci, leč zcela jistě se odvolá a to by v tom byl čert, aby ji nyní nezískalo.

Teď ovšem aby se momentálně čtrnácté Znojmo zachránilo i na hřišti… Což by byl vskutku husarský kousek, zejména s ohledem na to, že po devíti kolech mělo na svém kontě jen tři body za tři remízy a první výhru urvalo až v desátém kole. Tato zpráva každopádně nepotěší další tragédy ze spodku tabulky, kteří spoléhali na to, že sestoupí jen šestnáctý tým a Znojmo bude bez ohledu na postavení v tabulce vyloučeno. O to budou poslední dvě ligová kola zajímavější!

Drama do posledního kola

Ve fotbalových ligách se play-off většinou nehraje, občas si však říkám, že by to nebylo na škodu – neboť co je spravedlivější a divácky atraktivnější, než si to v posledním zápase sezóny rozdat o všechno? V české lize jsme to zažili před dvěma lety, kdy se v posledním kole utkali v přímém souboji o titul Liberec a Plzeň. Severočechům tehdy stačila plichta; a jelikož Plzeň, byť o něco lepší, nedokázala dotlačit míč do branky a zápas skončil 0:0, vypuklo pod Ještědem veselí.

Podobná situace nastane tento víkend ve Španělsku – před posledním kolem druhá Barcelona ztrácí na vedoucí Atletico Madrid tři body, ale hraje doma a pokud vyhraje, bodově se dotáhne, ale bude mít lepší vzájemné zápasy (v Madridu to skončilo remízou). Tudíž by titul vyfoukla Atleticu před nosem. Vůbec situace ve španělské lize je pozoruhodná, vedoucí týmy ty poslední zápasy vůbec psychicky nezvládají, Barcelona v posledních dvou kolech uhrála jen dvě remízy, Atletico bralo jen bod za jednu plichtu a Real totéž.

A klíčový zápas o všechno se odehraje i ve Francii. Ovšem na opačném pólu tabulky. Z francouzské ligy sestupují tři celky - Vallenciennes a Ajaccio už mají sestup jistý dávno, ovšem Sochaux, které teď drží na třetím místě od konce sestupového černého Petra, ztrácí jen bodík na Evian, jenž je těsně před ním. A v posledním kole (tuto sobotu) hraje Sochaux doma právě s Evianem. Tomu říkám drama do posledního kola! Něčeho podobného jsme se mohli dočkat i v naší lize, protože v posledním kolem hraje Slavia v Ostravě, ovšem Baník se nečekaně zmátořil... Škoda, chtělo by se dodat škodolibě...

Křížová výprava proti fanouškům

Vedení fotbalové asociace proti sobě nebývale poštvalo a sjednotilo všechny fanoušky; ale místo aby během letní pauzy vymyslelo nějaké smysluplné řešení, začíná pod tlakem vymýšlet další a další čím dál absurdnější rozhodnutí. Takže na finále českého poháru (což by měla být vzhledem k tomu, že se v něm utkají dvě naše nejlepší mužstva, oslava fotbalu), se prodávají vstupenky jen do vybraných sektorů za brankami. Prý aby se zamezilo vstupu radikálních fanoušků. Čímž ale vedení fotbalu docílí zcela přesného účinku, a sice že v těchto sektorech budou víceméně jen ultras, kteří udělají pěkný bengál, protože normální smrtelník (např. rodič s dětmi) si rozhodně nekoupí vstupenku do kotle.

Vedení fotbalu v čele s donem Quijotem de la Peltou ve svém tažení proti fanouškům dělá očividně vše pro zvýšení své popularity. A jak se zdá, tento boj dospěl do další neuvěřitelné fáze. Co přijde dál? Viděl bych to takto:

1. fáze – fotbal pro všechny fanoušky. To známe dosud a to teď pomalu končí.

2. fáze – vstupenky se prodávají jen do vybraných sektorů. K Peltově údivu se v těchto sektorech začnou koncentrovat nadávající ultras. To se teď chystá při finále poháru. A to si vedení fotbalu nenechá líbit!

3. fáze – vstupenky se prodávají jen do určitých sektorů, ale jen těm fanouškům, kteří se prokážou certifikátem, že prošli kurzem slušného chování u Ladislava Špačka. Vstup bude dovolen jen ve vybraném oblečení – pánové budou muset přijít ve smokingu, dámy ve večerní róbě. Platí i pro hráče! Pelta bude osobně kontrolovat, zda mají fotbalisti na oblečení poctivě nažehlené puky.

4. fáze – uzavření stadionu. Poté, co Líza Doolittlová zařve na Pavla Horvátha „pohni tou svou shnilou prdelí“, Pelta omdlí a uvědomí si, že boj s fanoušky je marný. Tak jim zcela zakáže vstup na stadion. Aby ticho během zápasů nebylo tak trapné, bude během nich z amplionů pouštěno šumění moře, které prý uklidňuje.

5. fáze – vulgární hráči. V nastalém tichu během zápasů o to víc vynikne, jak na sebe sprostě řvou hráči i realizační tým. A to by tak nešlo! Zákaz vstupu na stadion během zápasů bude rozšířen i na hráče. Pelta získává Nobelovu cenu za mír na stadionech.

6. fáze – liga u zeleného stolu. Vzhledem k tomu, že hráči již nebudou potřeba, kluby výrazně ušetří své finanční prostředky, což je velké plus. Výsledky zápasů budou určovány hodem kostkou. Jelikož touto kostkou bude házet pouze Pelta s Berbrem, v následujících ročnících budou střídavě vítězit pouze Jablonec a Plzeň.

7. fáze – konec fotbalu. Naštvaný Křetínský pošle vedení svazu vulgární sms, načež bude Sparta vyloučena z ligy. Preventivně budou vyloučena i další mužstva, v lize zůstanou jen dva týmy – Jablonec s Plzní. Sice si rozdělí titul mistra a vicemistra, jenže jak známo, poslední dva celky sestupují, tudíž automaticky sestoupí. Pelta zruší fotbal a nastoupí zaslouženou dovolenou na uzavřeném oddělení u doc. Chocholouška.

Kdo sestoupí?

Už hodně dlouho nebyl souboj o udržení tak vyrovnaný, ještě před několika ligovými koly bylo do sestupu namočeno sedm celků. Po zmrtvýchvstání Baníku, který vyhrál 4x po sobě, jsou v sestupových vodách dvě kola před koncem reálně namočeny čtyři týmy – Slavia (29 bodů), Znojmo (27), Bohemka (26) a Olomouc (25). Teoreticky může ještě sestoupit i Baník či Příbram (31), ale to by oba celky nesměly získat ani bod a týmy za nimi by musely vyhrát oba zápasy, což je opravdu jen teorie, navíc jak herec a fanoušek Bohemky Ivan Trojan prohlásil v jednom rozhovoru – Příbram je prostě nesestupitelná. Zvláště když hraje poslední zápas doma, což si dovede Starka ošéfovat…

O víkendu jsem viděl celé zápasy či alespoň jeden poločas všech čtyřech jmenovaných týmů, hrajících o udržení, a podle jejich předvedené hry by si sestup zasloužila Slavia, Olomouc i částečně Znojmo, jediná Bohemka totiž hrála fotbal a nikoli kopanou. Zejména Slavia a Olomouc by si jak za jejich tragickou hru, tak za funkcionářské úlety a mizerná rozhodnutí vedení klubu nic jiného než sestup nezasloužily, a to říkám při vědomí toho, že Slavii fandím…

Relativně nejlehčí los ve zbývajících dvou kolech má Znojmo (v Olomouci a doma proti na jaře zcela matné Dukle), naopak Slavia hraje proti týmům, které jsou v laufu (doma proti Slovácku a v Ostravě). Bohemka hraje v Jablonci a doma proti Plzni, což budou dost nevyzpytatelné zápasy, které mohou dopadnout jakkoliv; ale při vší úctě k Bohemce pochybuju, že oba zápasy vyhraje… Takže černého Petra si patrně vytáhne Bohemka a o druhém sestupujícím se možná rozhodne ve vzájemném zápase Olomouc-Znojmo. I když ani v případě výhry Olomouce nad Znojmem nebudou mít Hanáci nic jistého, protože v posledním kolem hrají v Liberci a Znojmo doma proti Dukle…

Vůbec bych se nedivil, kdyby se všechny týmy naskládaly po posledním kole na nějakých 28-29 bodech – klidně se může stát, že rozhodovat budou vzájemné zápasy či skóre… Nebo vedení svazu. Obávám se, že pokud skončí Slavia za Znojmem a bude jí hrozit sestup, nebude Znojmu kvůli nevyhovujícímu stadionu udělena výjimka pro další sezonu a administrativně sestoupí. Což mu hrozí tak jako tak, protože dotaci na stadion furt nemá schválenou. Pak by se Znojmem sestupoval jen poslední tým – bude to Olomouc nebo Bohemka? Kdybych si měl teď vsadit, tipl bych, že pořadí na posledních čtyřech místech bude Slavia, Znojmo, Bohemians, Olomouc.

Nadšení těchto fanoušků Slavie dokonale vystihuje její současný boj o udržení

zdroj: sport.lidovky.cz

Německo - Řecko

Pomalu se blíží fotbalové mistrovství světa (již za měsíc!), dnes si proto připomeneme jeden z největších zápasů fotbalové historie. Alespoň tedy podle Monty Pythonů...

Fotbalové nebe, komentátorské peklo

1. FC Slovácko - 1- SC Znojmo 2:0

Společně s utkáním s Brnem patrně nejlepší zápas sezóny předvedli hráči Slovácka v 28. kole doma proti Znojmu – od první minuty svižný ofenzivní fotbal, žádné prostoje, furt dopředu, automatismy ve hře a nemohl chybět ani nejtypičtější prvek pro hru Slovácka, tedy spalování šancí. I proto byl výsledek hodně milosrdný, kdyby na ukazateli skóre po dvaceti minutách svítilo 3:0, nikdo by se nemohl divit. Takto fanoušci trnuli až do 66. minuty, kdy na 2:0 zvýšil svým prvním ligovým gólem Michal Trávník, načež bylo jasné, že Znojmo si body neodveze ani náhodou. Krom toho Diviš v úvodu a Košút v závěru trefili tyč, no zkrátka jednoznačný zápas.

O to větší škoda nešťastné porážky v Liberci – pokud by tam Slovácko tehdy dokázalo remizovat (což minimálně mělo, když v poločase vedlo), Liberec na čtvrtém místě by měl jen o dva body víc než šesté Slovácko, které by tak bylo stále reálně ve hře o poháry… Ale i s šestým místem by panovala velká spokojenost, protože by se jednalo o druhé nejlepší umístění Slovácka v historii (nejlépe páté v sezóně 2003/04). Patrně i proto před tímto zápasem vyhlásilo vedení speciální prémie za udržení šestého místa. Vedení klubu také zjevně dokázalo zapůsobit na fanoušky, se kterými vedlo diskusi po minulém domácím zápase, který byl dvakrát přerušen - tentokrát se fandilo slušně a dokonce se neobjevilo ani žádné pyro, věc ve „Slováckém pekle“ přímo nevídaná.

Utkání jsem bohužel neměl možnost sledovat na vlastní oči, musel jsem se spokojit s online přenosem na sazkabet.cz, což byl ovšem zcela konsternující zážitek. Mohl za něj komentátor. Bohužel neznám jeho jméno, nicméně chápu, proč se nepředstavil. Dotyčné pako totiž patrně chodí na výuku komentátorství k Václavu Tittelbachovi a na hodiny výslovnosti nejspíš k Janu Haubertovi, zpěvákovi Visacího zámku a majitele snad všech řečových vad. Ta kombinace šlapání si na jazyk, neskutečného zdůrazňování posledních hlásek (rohový ko-p, Doše-k, trávní-k) ruku v ruce s několika nesmysly a zločiny proti češtině („…nahradili soupeře potleskem...“, …Michal Trávník načopoval míč…“, .."Příbram vede s Jabloncem...") byly navíc doprovázeny několika pozoruhodnými úvahami, které by normální člověk ovšem z úst nevypustil. Tato nová hvězda komentátorského pekla se pak zaskvěla hlavně na konci zápasu, kdy začala obhajovat použití pyrotechniky při zápase, načež se do toho zamotala („…snad s výjimkou světlic, ty asi ne…“), načež naštěstí rozhodčí odpískal konec zápasu i (doufám) komentátorské éry onoho pablba.

Libor Došek slaví gól a Slovácko páté jarní domácí vítězství (z šesti zápasů)

zdroj: isport.cz

Před zápasem se Znojmem

Jen s málokterým týmem (a možná i jediným) má Slovácko stoprocentní bilanci, i když je tedy fakt, že mnoho zápasů se Znojmem v první lize neodehrálo... Vlastně jen jediný, když na podzim v Brně zvítězilo 2:1, přestože půlku zápasu hrálo o desíti. No byla by věčná škoda si takovou bilanci pokazit, zvláště-je li možné, že znojemská premiéra v Uherském Hradišti bude možná současně i derniérou...Znojmo zoufale bojuje o přežití jak na hřišti, tak u zeleného stolu, minulý týden sestřelilo Liberec 4:1, jestli zvítězí i nad MŠMT a získá dotaci na rekonstrukci stadionu, to je pořád ve hvězdách...Každopádně Slovácko se doma na jaře s nikým nemazlí, kromě zápasu se Spartou všechny domácí zápasy vyhrálo, to by v tom byl čert (nebo Pelta s Berbrem), aby dnes nezískalo tři body!

Jak se analyzuje fotbal v Anglii

Při každém televizním zápase na jakémkoliv českém kanále se ve studiu objeví nějací hosté, prohodí pár veselých historek z natáčení a klasicky po vízkovsku tlachají. Koneckonců, proč ne, divák se chce pobavit. Ovšem lehce poučený divák by si zasloužil trochu více – když to jde při hokejových zápasech, proč to nejde při fotbale? Je to kvůli tomu, že jednoduše naše televize zatím neobjevily svého Hostáka a Pospíšila? To opravdu jediní, kdo dokážou přesně analyzovat a vysvětlit dění na hřišti, jsou Karel Brückner a Jaroslav Hřebík? Určité naděje vkládám do Martina Hyského, jenž dokáže smysluplně hovořit a jehož připomínky bývají k věci. Tak snad mu někdy někdo půjčí elektronickou tužku na nějakou delší analýzu!

V příspěvku Chelsea Prešov jsem zmínil totální defenzivu Chelsea v zápase v Liverpoolu. Na mé stručné připomenutí prešovského betonu zdařile navázali bývalí skvělí hráči Jamie Carragher (737 zápasů za Liverpool) a Garry Neville (400 zápasů Manchester United), kteří s elektronickou tužkou během 17minutové (!) analýzy skvěle dokázali popsat hru Chelsea a Liverpoolu v tomto zápase. Proč to takto nejde i v naší lize? Upozorňuju, že video je tedy spíše pro zdatnější angličtináře, zejména přízvuk Jamieho Carraghera je naprosto strašlivý…

Ligové statistiky za duben

Tento příspěvek se mi píše dobře – nejofenzivnějším dubnovým týmem naší ligy se totiž stalo Slovácko! Alespoň tedy co do počtu střel…Celkem 75 pokusů za čtyři ligová kola (průměr cca 19 na zápas) vyslali borci z Hradiště přibližně směrem k bráně soupeře, bohužel velmi často zůstalo jen u střely ve stadiu pokusu…Přímo na bránu tak doputovala jen každá třetí střela, a z toho jen pět rozvlnilo síť. No chtělo by to kapánek zvýšit efektivitu! I když co by za to dali ve Slavii, jejíž hráči dali za celý duben jediný gól…

Též v množství i úspěšnosti přihrávek (78 %, nejvíc Plzeň 83 %) se Slovácko drží vysoko, ovšem že by to automaticky znamenalo úspěch, to se říct nedá – vždyť druhým nejvíce přihrávajícím si týmem (těsně za Spartou) je poslední Bohemka!

Bohužel nebyly zveřejněny statistiky, kolikrát v hledišti zaznělo jméno finského hráče Peltavena, jehož si fanoušci tolik oblíbili. Ale číslo by to bylo velmi vysoké, neboť jde momentálně o jednoznačně nejpopulárnějšího muže v lize!

zdroj: gambrinusliga.cz

Slovácko - West Ham

Slibný titulek, není-liž pravda? Navíc k tomu utkání mezi Slováckem a slavným britským mužstvem skutečně došlo! A dokonce nedávno! Fotbalem protřelý čtenář nevěří vlastním očím, čeká nějaký háček, neboť v letos v evropských pohárech týmy Slovácka ani West Hamu jaksi nestartovaly a na přáteláky není v nabité ligové sezóně čas…Jenže on to skutečně byl přátelák! A ne jeden! Ale nebudu vás napínat, nešlo o „áčko“ - jednalo se o mladé hráče Fotbalové akademie Slovácka, kteří absolvovali fotbalovou stáži v Londýně.

V současné době je totiž na hostování ve West Hamu mladý nadějný gólman Slovácka Vít Nemrava, člen české reprezentační „osmnáctky“, a v rámci dohody o hostování se Slovácko s West Hamem dohodlo, že mladá krev (kategorie U-14, U-15, U-16) přijede poměřit síly se svými anglickými protějšky. Tomu říkám pozitivní motivace! Zvláště když se ukázalo, že hoši ze Slovácka mají ještě co dohánět. I když výsledkově to nedopadlo vůbec špatné (např. tým U-16 remizoval 1:1), trenér U-15 Michal Vojtíšek konstatoval, že „herní kvalita byla jasně na straně Angličanů. Uvolnění pro míč, individuální dovednosti i herní myšlení každého hráče vypadaly jako z jiné planety“. Tak snad si z toho hoši něco odnesou a za pár let budou v prvoligovém dresu Slovácka drtit soupeře! Ale škoda, že nedošlo na zápas A-týmů, docela by mne zajímala konfrontace mezi Slováckem a účastníkem Premier League…

Mistrovská Sparta

Jako fanoušek Slavie se při psaní tohoto konstatování dosti ošívám, ale musím objektivně přiznat, že Sparta si titul zasloužila. Za celou sezónu prohrála poprvé až v tomto kole v Teplicích, měla až dosud nejpevnější obranu a v duchu hesla „nejlepší obrana je útok“ nastřílela i nejvíce branek. Bylo poznat, že na mnoha postech má nejlepší hráče v lize… Krom toho Sparta působí jako jednolitý tým, táhnoucí za jeden provaz, což v dřívější „řepkovské“ éře byla věc vskutku nevídaná a nemyslitelná. Jen ti fanoušci…

Koncentrace dutohlavých trotlů byla ve Spartě vždy největší, čehož důkazem bylo řádění fanoušků na teplických Stínadlech, jehož smutným vrcholem bylo vhození dýmovnice směrem k trenéru Lavičkovi, jdoucímu uklidňovat zdivočelou sebranku. Mozek dotyčného blba, jenž vhodil na trenéra dýmovnici, by měl být vystaven v anatomickém muzeu jako kuriozita hned vedle láčkovců, neb se patrně skládá pouze z několika buněk (a to jsem teď ještě urazil mnohé láčkovce…). Jsem zvědav na tresty od FA ČR. Když byl na 10 minut přerušen zápas Slovácka proti Olomouci kvůli vulgarismům, trochu jsem se obával, zda z toho asociace neudělá exemplární případ, ale teď jsem v klidu, to by Spartě musela přinejmenším uzavřít stadion, což Pelta nedovolí…

Kapitán Sparty Lafata a jeho spoluhráči v nových dresech

zdroj: iDnes.cz

Nejstarší fotbalové video v Česku

Nedávný příspěvek Nejstarší fotbalová videa nás zavedl do severoirského Belfastu, a to v roce 1897. V té době se fotbal sice již hrál i v českých zemích, ovšem první záznam fotbalového mače u nás pochází z roku 1911. Jde o přátelský zápas Slavia – Eastbourne F.C. Již tehdy fotbal lákal davy „tísnící se kol barriery“, tudíž na záznamu můžeme obdivovat ultras v buřinkách a dobových oblecích i rozhodčího, jenž připomíná spíše číšníka z lepšího restaurantu. Slavia tehdy hrála na Letné (současní sparťané omdlévají, ale je to tak), bohužel ze záznamu není zřejmé, zda se jedná o utkání hrané 16. dubna, které Slavia vyhrála 5:4 (návštěva 5 000 diváků), nebo o odvetu hranou o den později, kterou před čtyřmi tisícovkami fanoušků naopak vyhráli hosté 4:0.

V éře němého filmu se zvukový záznam jaksi nekonal, kvalitu zápasu tak skvěle vystihly Národní listy, jež o prvním z obou zápasů reportovaly mj. následovně: „Zase jednou ukázka krásné hry anglických amateurů, jichž až divoká rychlost, podporováni přímým podáváním míče vpřed, rozhodné vpády před bránu soupeřovu a vždy v pravý okamžik tvrdá rána na bránu, toť společná vlastnost všech dobrých mužstev amateurských, jež kdy k nám z Anglie zavítala. Ostatní podrobnosti, vlastní tomu či onomu klubu vypěstovány jsou pak na tomto podkladě. Eastbourne je přímo příkladem mužstva, hrajícího mohutný, individuelní football, nesešněrovaný neustálým cvikem v kombinaci, jež ovšem není zanedbávána, proto přece však ceněn je ostrý výpad kteréhokoliv útočníka. Toť zásadní rozdíl mezi profesionálem a amateurem. Profesionál nesmí nic riskovati, nýbrž hráti pokud možno jistě, kdežto amateur zkouší vše možné a tím právě hra jeho nabude obrazu mnohostrannosti a zároveň zajímavosti. Krásně vedené útoky Angličanů měly vždy jiný základ a přece končily pravidelně velkým nebezpečím pro bránu domácích, jinak dobře střeženou Pimmerem, jemuž zdatně pomáhali Krumer a Benda, vytrvale stavíce se v cestu zvláště levé straně útoku soupeřova. V záloze Slavie vše náležitě bylo spojeno, útok neustále vhodně zásobován, takže měl dostatečně materiálu k častým náporům na branku hostí.“ (zdroj: Národní listy, 18.4.1911, večerní vydání)
Kompletní články o obou zápasech lze shlédnout online v archivu Národní knihovny.

zdroj: Národní filmový archiv

Fotbal počasí navzdory

FK Dukla Praha – 1. FC Slovácko 1:1 (27. kolo)

Po dlouhé době jsem zavítal na fotbal a věru nemohl jsem si vybrat horší počasí. Před zápasem se spustil nechutný liják, načež jsem pojal obavu, zda místo fotbalu neuvidím na Julisce vodní pólo či bahenní zápasy. Musím v tomto ohledu pochválit místní trávníkáře, neboť pažit byl ve skvělém stavu, a to po celý zápas! To bylo ovšem snad to jediné, co na Julisce šlo pochválit…. Vlastně ještě kvalitní klobásu, neboť jsem jako správný fotbalový gurmán usedl na tribunu s klobásou v jedné a pivem v druhé ruce. Gambáč za 30,- je ovšem do nebe volající drzost, to by měla řešit disciplinárka!

Velmi mne zaujal kotel místních fanoušků, tedy spíše kotlík, vlastně kotlíček, ve kterém převažovali dvanáctiletí ultras, jejichž mutující pisklavé hlásky nehezky trýznily můj hudební sluch. Naštěstí disponovali i bubnem a trubkou, takže jejich soprány byly přehlušeny rytmickým bušením do bubnu během celého zápasu a nebyly tak uchorvoucí. I když pravda, jejich chorály nebyly nejoriginálnější, buď halekali „Důůůkla Pra-ha“ nebo „Prááážská Du-kla“. Potřebovali by kvalitnějšího textaře! Z dalekého Slovácka taky příliš fanusů nedorazilo, cca 20 nejvěrnějších (což se vzhledem k pracovnímu dni dalo čekat), ovšem povzbuzovali celý zápas a samozřejmě byli daleko lepší než kotel domácích, o tom žádná, i když v tomhle ohledu nejsu příliš objektivní… Kupodivu ani jednou nezaznělo „Pelta ven“, snad i proto, že rozhodčí Jílek pískal zcela bezchybně.

Vůbec celková návštěva byla hodně tristní, oficiálně se dostavilo 1238 diváků, obávám se však, že do toho byli započítáni hráči, rozhodčí, pořadatelé a spousta lidí ukrytých někde v zázemí, neboť na tribuně dle mého odhadu klepalo zimu sotva pár stovek přihlížejících…O to paradoxnější byl nástup hráčů na hrací plochu – z ampliónů se ozval majestátní chorál (tuším, že Dobytí ráje), věci neznalý člověk by podle znělky čekal, že se tu hraje minimálně utkání Ligy mistrů, a do toho nastupovali hráči, kterým tleskalo pár desítek fanoušků… Atmosféra jak při okresním derby…

Navzdory počasí a zoufalé návštěvě však přihlížející viděli nadmíru zajímavý zápas, potvrdil se můj předpoklad, že by se mohl hrát pěkný fotbal. Obě mužstva totiž chtěla vyhrát, takže se hrálo svižně nahoru dolů, přičemž Slovácko bylo v první půli o chlup lepší, trefilo tyčku a břevno, ale také gólman Heča se musel několikrát předvést. Jenže i když Slovácko už má určitou „herní tvář“ a občas předvádí lahodící akce, tak to většinou bohužel nedokáže praktikovat celý zápas. Toť úkol do budoucna pro trenéra Habance! V druhé půli tak byli zase o chlup lepší domácí a pět minut před koncem Pospěch dotlačil míč do sítě. Jenže Slovácko se v posledních zápasech specializuje na góly v samém závěru, takže jsem byl klidný, dokonce jsem ani nemusel čekat na nastavení (v zápase s Baníkem dalo Slovácko gól v čase 90+3, proti Olomouci v čase 90+2 a 90+7). Kotel fanoušků Slovácka rozjásal v 89. minutě po závaru před brankou Dukly Jakub Petr. Zasloužený bod pro obě strany. Dojem ze zápasu příznivý, dojem z Julisky značně rozpačitý…

Vskutku ďábelská atmosféra při zápase! 

Najdi 10 rozdílů

Dukla - Slovácko 2.5.2014

Bayern - Plzeň 23.10.2013

Před zápasem s Duklou

Historie vzájemných zápasů Slovácka s Duklou není příliš dlouhá – v první lize se tyto dva celky spolu utkaly pouze ve třech ročnících, v druhé lize ve dvou (sezóny 2007/08, 2008/09). Celkově tak hrálo Slovácko na Julisce dosud čtyřikrát s bilancí 1-2-1 a skóre 4:5. Moc gólů, jak vidno, nepadá… Ovšem v dnešním utkání by se to mohlo zlomit! Oběma celkům kromě dobrého pocitu vlastně o nic nejde, na poháry nedosáhnou, o sestup se bát nemusí (Slovácko šesté a Dukla sedmá s jednobodovou ztrátou), mohl by se z toho vyklubat příjemný bezstarostný zápas, co potěší oko! Dukla se na jaře prezentuje dosti nevyrovnanými výkony, tak by jí mohlo Slovácko oplatit podzimní domácí porážku 0:1, zvláště když se do sestavy patrně vrátí karetní hříšníci Diviš a Kuncl. Osobně na to dohlédnu! Naposledy jsem byl na Julisce někdy v minulém tisíciletí, nejvyšší čas ji znovu navštívit, ať mám splněno i v tomto miléniu.

Fotbalové milníky

Každý sport (snad jen s výjimkou šachů a cvrnkání kuliček) prochází určitým vývojem. A jelikož historie fotbalu je stará přibližně 150 let, změnilo se za tu dobu mnohé. Co nám dnes přijde zcela samozřejmé, bývalo kdysi toliko předmětem debat v anarchistických kroužcích, a teprve poté žhavou novinkou! Neexistovalo střídání, v bráně nebyly sítě, jen ten prokletý ofsajd existuje ve fotbalových pravidlech již od roku 1862, dokonce ještě v přísnější podobě než dnes: „hráč je mimo hru, jestliže je před míčem a musí se vrátiti zpět, co nejrychleji možno“.

1862 – první dochovaná pravidla fotbalu
1863 – založení prvního fotbalového svazu na světě (anglická Football Association)
1873 – zavedení rohového kopu
1874 – zavedení trestného kopu a vynález chráničů
1875 – stanovení přesných rozměrů branek, používaných dodnes
1877 – autové vhazování se mohlo házet libovolným směrem, nikoliv jen do středu hřiště
1880 – na chod zápasů dohlíželi rozhodčí, jejichž úkolem bylo „rozhodovati na hřišti každý spor, určiti, mnoho-li branek bylo docíleno a bdíti nad správným průběhem hry“.
1884 – autové vhazování se muselo provádět oběma rukama
1887 – rozhodčí začali používat píšťalku
1891 – poprvé byly použity brankové sítě; v témž roce byla také zavedena penalta, která se ovšem mohla kopat z kteréhokoliv místa dvanáctiyardové čáry
1912 – brankář mohl chytat míč pouze v pokutovém území (do té doby kdekoliv na vlastní polovině)
1913 – při trestňáku musí hráč stát nejméně 10 yardů od míče (to je oněch klasických 9,15)
1933 – první použití číslovaných dresů
1963 – zákaz hraní bez obuvi
1965 – povoleno střídání zraněných hráčů
1970 – zavedení žlutých a červených karet
1981 – tři body za vítězství, ovšem jen v Anglii
1992 – při malé domů nesmí brankář chytit míč rukama
1994 – tři body za vítězství poprvé na mistrovství světa

Výše uvedené citace převzaty z knihy K. Petrů: Dějiny československé kopané (1946).