Tak si aspoň připomeňme jeden z nejúžasnějších gólů, které kdy padly po ráně z dálky. Bylo to snad ze 45 metrů… Kupodivu jeho autorem není žádný věhlasný kanonýr, ale český bývalý reprezentačmí obránce Martin Jiránek, který se takto vyznamenal v září 2012 v zápase ruské ligy mezi celky Těrek Groznyj a Kubáň Krasnodar. Jiránek (dnes hráč ruského celku Tom Tomsk) odehrál v Těreku dvě sezóny (2011/12 a 2012/13) a vstřelil jeden jediný gól; ovšem jak vidno, ten stál za to.
Jde o penaltový rozstřel, který se uskuteční v případě remízy po základní hrací době. A mužstvo, které penalty zvládne lépe, bere druhý bod. Čímž se konečně objeví onen logicky chybějící bodík, neboť jak známo, když podle dnešních pravidel mužstvo vyhraje, bere body tři, zatímco v případě plichty si týmy rozdělí dohromady body jen dva. A kde je ten třetí?
Hlavním propagátorem této myšlenky je kupodivu známý fotbalový zloduch, lord Voldemort české kopané, kterému krom spřátelených rozhodčích a bafuňářů nemůže nikdo přijít na jméno – Roman Berbr. Ten se na „svém“ Plzeňsku nebojí experimentovat a jedna ze změn, doposud testovaná v nižších soutěžích, směřovala právě k penaltovému rozstřelu a tím de facto ke zrušení remíz. Od této sezóny by toto pravidlo mělo být uplatněno dokonce už i v ČFL, resp. i v dalších českých soutěžích (nikoliv tedy moravských). V nižších soutěžích se tato změna projevila prý velmi pozitivně, ostatně v hokeji už funguje docela dlouho… Pryč s nudnými remízami! Teď je otázka, zda se toho někdy dočkáme i v první lize...
Slovácku se z nějakého záhadného důvodu dlouhodobě nedaří úvodní ligová kola a je v tomto ohledu v lize nejhorší. Nutno ale říct, že tentokrát se nedařilo jen výsledkově, herně to bylo to kvalitní Slovácko z minulé sezóny – svižný ofenzivní fotbal, presink, sešívaná obrana jen odkopávala míče do diváků. Do cca 70. minuty se hrálo jen na jednu bránu, a to slávistickou. Bohužel v její síti do té doby skončil jen jeden míč; díl viny na tom měli sami domácí, kteří prostě nebyli schopni šance dotáhnout do zdárného konce, ještě větší podíl na tom měl ale rozhodčí, který odpustil Slavii dvě jasné penalty…
Kdyby padl do sítě Slavie druhý gól, bylo by po zápase a skončilo by to debaklem, protože sešívaní připomínali Brazílii proti Německu. Byla na nich znát velká nesehranost, vždyť oproti jarnímu vzájemnému zápasu, hranému před dvěma měsíci, zůstali ve slávistickém základu jen dva hráči! A kdyby rozhodčí odpískal penalty, tak jak měl, bylo by to v 55. minutě nejspíš už 3:0. Jenže na kdyby se samozřejmě nehraje. Stačila jedna individuální chyba, neuhlídání Škody při vůbec prvním rohu Slavie (v 73. minutě!) a Slovácko na pár minut totálně vypadlo z role. Což Slavia bohužel ještě jednou využila. Ani štěstí při Slovácku nestálo, pár vteřin před koncem nastavení stoper Slavie Bílek trefil vlastní břevno, místo aby mířil o pár čísel níž… Mohl být slavný!
Tohle byla hodně krutá porážka, Slavia měla víc štěstí než rozumu, což ostatně po zápase přiznal i trenér Beránek... No, snad se hoši ze Slovácka nenechají deprimovat a spraví si chuť za týden při dalším domácím zápase proti druhému celku z Vršovic, tentokrát tomu zelenobílému.
Od té doby se Slovácku doma se Slavií daří, bilance 6-4-2 a skóre 21:10 napovídá, že i s ohledem na poslední sezónu bude favoritem domácí tým. Zvlášť když se mu proti „sešívkám“ střelecky daří, z posledních pěti vzájemných zápasů hraných v Hradišti ve čtyřech dokázalo Slovácko vstřelit tři branky. Poslední dva domácí zápasy skončily shodně 3:0, tak doufám, že po vzoru Roberta Záruby si budu moct dnes zařvat „vítej, zlatý hattricku!“
Viděl jsem v tomto kole tedy jen domácí zápas Sparty s Tallinnem a venkovní duel Boleslavi s bosenským týmem Široki Brijeg – a rozdíl v kvalitě tam byl chvílemi až neuvěřitelný. Naštěstí ve prospěch českých týmů. Široki Brijeg ve včerejším domácím zápase předváděl patrně nejhůře zvládnutý ofsajd systém v dějinách fotbalu a byl za to po zásluze trestán. Bolka přitom nehrála nijak excelentně, ta nesehranost byla vidět, ale chvílema předváděla moderní přímočarý fotbal, tudíž jistý potenciál tam je! Jsem také rád, že za ni skóroval mj. i Jiří Skalák, můj oblíbený hráč, který se snaží, maká, jen tak nějak v minulosti nedával góly (poprvé dal gól až v 29. ligovém zápase, celkem jich ze 43 utkání v lize dal jen tři), což pro útočníka není zrovna ideální vizitka.
V dalším kole se Boleslav ovšem střetne patrně s nejtěžším soupeřem, kterého mohla potkat – francouzským Lyonem. Tím samým Lyonem, který na jaře vyřadil Plzeň v osmifinále Evropské ligy. No, Boleslav může jedině překvapit!
Pro český pohárový koeficient budou ale hodně důležité hlavně zápasy Plzně a Liberce; oba se střetnou s rumunskými týmy a právě Rumunsko je v tabulce koeficientů hned za Českem, tak by bylo fajn je vyprovodit z pohárové Evropy. A Sparta opět po roce dostala do spárů švédský tým (tentokrát Malmö), snad si s tím poradí lépe než loni…
Naopak by to chtělo co nejvíce pozitivních změn, přinejmenším dvě jsou známy už nyní – konečně byly zrušeny pondělní dohrávky, tudíž každé kolo bude roztažené „jen“ do tří dnů a nikoliv do čtyř jako v minulých letech. Přičemž v televizi by se měly objevit tuším že čtyři zápasy (na ČT 4 a Slovak Sport). Ale na internetu budou stejně jako loni ke zhlédnutí v přímém přenosu úplně všechny zápasy, naštěstí už nikoli výhradně na tragickém webu sazkabet.cz (kde to buď nefungovalo, a když jo, tak to komentoval někdo nesvéprávný, Čapoun byl proti nim ještě zlatý), ale na webu iSport.cz, což by mělo zaručit poněkud lepší úroveň. Tedy aspoň doufejme.
Jsem docela zvědavý, jak se projeví razantní průvan v kádru na hře Jablonce, Boleslavi a Slavie, očekávám od nich během podzimu nevyrovnané výkony, které využijí ti, kdož mají kádr stabilizovaný. Tj. např. Sparta a Slovácko! Jinak tipuju, že Sparta obhájí titul, o sestup si to rozdají Hradec, Budějovice a Bohemka. A hlavně doufám, že si konečně někdo posvítí na to, co předvádí rozhodčí v Příbrami a pošle tento klub za trest o nejméně jednu ligu níže… Leitmotiv nové sezóny zůstává stejný jako v té loňské – Pelta ven!
Smutným rekordmanem je v tomto ohledu Slavia – trenér Beránek je za posledních pět sezón už jedenáctým trenérem… To se pak člověk nemůže divit, že je Slavia tam, kde je. Naopak největší klid na koncepční práci měli v Plzni a na Julisce, kde za tu dobu angažovali trenéry jen dva. Momentálně nejdelší angažmá má trenér Kozel, který působí na Dukle již pět let. Což je ovšem světlá výjimka.
Počet trenérů od sezóny 2008/09. V případě, že se v klubu dotyčný objevil po nějaké době znovu (jako např. Lavička ve Spartě či Petrouš ve Slavii), je započítán dvakrát:
11 – Slavia
10 – Baník, Příbram
9 – České Budějovice
8 – Olomouc
7 – Brno
6 – Liberec, Mladá Boleslav, Jihlava
5 – Sparta
4 – Slovácko, Teplice, Jablonec, Bohemians, Hradec Králové, Znojmo
2 – Dukla, Plzeň
V průměru to vychází na 5,9 trenéra na 5 sezón. Jinými slovy průměrná životnost trenéra v českém prvoligovém klubu je necelá jedna sezóna. To je hodně smutné.
Pravda, Pavel Čapek musel nedávno spolknout hořkou pilulku od Rady ČT, která rychle přispěchala s kritikou na adresu komentátorů na mistrovství světa a současně největším fotbalovém svátku. Což se nelze divit. Neboť zejména ve srovnání se Zárubou a jeho hokejovým týmem je to dosti bída. Celkově se to fotbalové studio pořád nějak nedaří, od výběru hostů, což následně někdy připomíná Malý televizní kabaret, až po samotné komentování. Ono se to lehce kritizuje, jenže právě to srovnání s hokejem fotbalovým komentátorům dosti nastavuje zrcadlo. A není to kdovíjak hezký pohled. A když pak Čapoun vytáhne ze své maršálské torny svá klišé a zdvojování a dublování všech přívlastků a adjektiv, nezbývá než říct „hmmmmmm“.
Ale nic není ztraceno, Čapoun byl totiž také pochválen za kultivovaný hlasový projev, který si nyní můžeme připomenout a ukázat jako takovou pomyslnou třešničku na dortu. Nebo je to spíše nadýchaný bochánek?
Podobní experti se ale najdou všude, nejen u nás. Dokonce i ve věhlasné bundeslize! Tak schválně – kdo z české ligy v nadcházející sezóně překoná desítku nejstrašlivěji zmařených šancí v historii bundesligy?
Absurditu tohoto poháru podtrhl včerejší zápas mezi Spartou a Plzní, neboť dle selského rozumu by měl superpohár automaticky připadnout Spartě, která vyhrála jak ligu, tak český pohár. Viktoria Plzeň nevyhrála nic. Z jakého titulu tedy vůbec hrála tento zápas? Vymlouvat se na tradici superpoháru je nesmysl, hraje se teprve pátý ročník. A nezachrání to ani státní hymna před zápasem… O to by bylo absurdnější, kdyby Plzeň superpohár vyhrála. Jenže Sparta jí nedala šanci a vyhrála 3:0. A naprosto zaslouženě, nečekal jsem, že ten rozdíl ve hře bude tak velký…
Jediným vyústěním absurdního zápasu jsou tři zranění, kvůli kterým Krejčí a Matějovský na straně Sparty a plzeňský Pilař museli střídat. Ať žije superpohár.
Sestava Mladé Boleslavi v posledním soutěžním zápase loňské sezóny (30. ligové kolo):
Hankič – Bořil, Kúdela, Dousoudil, Rosa – Zahustel, Ščuk, Koreš, Štohanzl – Nešpor, Magera
Sestava Mladé Boleslavi v prvním soutěžním zápase této sezóny (2. předkolo Evropské ligy):
Hruška – Bořil, Hůlka, Smejkal, Rosa – Skalák, Milla, Šisler, Ščuk, Štohanzl – Ďuriš
No dobře, není tam těch rozdílů deset, ale jen sedm… I tak docela slušný průvan v kádru! Bolka se rozhodla totálně překopat kádr a přišla víceméně zcela nová jedenáctka, naopak mnozí známí hráči kádr opustili (Chramosta, Nešpor, Štajner, Jarolím). Pokud je vám povědomé jméno Milla, tak podotýkám, že to není (bohužel) Roger Milla, kterému je 62 let, takže není už tolik perspektivní, ale úplně jiný Milla, jakýsi dvacetiletý talentovaný Francouz.
Podobnou přestavbu zvolili i v Jablonci, kam chce Pelta po vzoru Realu Madrid koupit to nejlepší, co je k mání. Doufám, že sestoupí.
Naopak Sparta snad poprvé v historii neudělala razantní průvan v kádru a s výjimkou nového brankáře Bičíka vyběhla v předkole Ligy mistrů v té samé sestavě, která ničila soupeře i v loňském roce. Zvučné posily prozatím posadil Lavička na lavičku.
A to nejlepší nakonec - vzor stability hráčského kádru představuje Slovácko! Již druhé přestupové období po sobě odchází jen minimum hráčů, a to ještě navíc většinou jen ti, kteří se trenérovi nevešli do kádru. A příchodů bylo též minimálně – v zimě přišel jen Diviš, nyní to vypadá jen na Kaloudu. Tedy hotoví hráči, žádní zahřívači laviček. Na té mohou sbírat zkušenosti mladí odchovanci slovácké fotbalové akademie, kterých je v kádru čím dál víc, což je chvályhodné. Očekávám díky tomu sehranost a tisíce gólů v soupeřových sítích!
A i když Jirka Kowalík zmizel (bohužel) z prvoligové scény už před lety a Libor Došek hraje za Slovácko nyní, věřte nebo ne, jedná se o bývalé spoluhráče! Ti dva se totiž sešli v dresu 1. FC Synot v sezóně 1998/99, kdy hrál Synot ještě druhou ligu. Došek byl v té době v Synotu na hostování z Brna... Naopak Venca Ondřejka, jak se zdá, počet gólů za Slovácko nenavýší, protože klub už s ním nepočítá a hledá mu angažmá někde jinde. Zato Milan Kerbr, pokud mu to bude střílet jako v loňské sezóně, kdy dal 10 fíků (celkově 12), se také může vyšvihnout nahoru. Pokud ho tedy někdo nekoupí, už teď si na něj brousil zuby Peltův Jablonec...
Historické pořadí ligových střelců Slovácka:
I usedl jsem včera večer před televizní obrazovku, že se podívám na první letošní vystoupení českého týmu v pohárové Evropě v 2. předkole Ligy mistrů. Leč s údivem jsem zjistil, že před avizovaným fotbalem (resp. jeho začátkem) dostalo na ČT4 přednost finále české ligy ve fotbale jiném – americkém. Do konce tohoto finále zbývalo pět minut čistého času, tudíž redaktor Vlášek sliboval, že hned po skončení se to přepne na Spartu.
Tak jsem byl nucen sledovat americký fotbal. O dramatické finále vskutku nešlo, skončilo to 40:0. Musím ale říct, že tento sport mne absolutně neoslovuje. Vůbec ty dva nejpopulárnější americké sporty – tedy baseball společně s tímto „fotbalem“ – mi přijdou prostě divné. Vždyť tam trvá nejplynulejší úsek hry nanejvýš pět vteřin! A furt se přerušuje, furt se na něco čeká… Nuda! Možná kouzlo těchto sportů spočívá v napjatém očekávání, kdy už se zase konečně začne hrát... Každopádně mi je stokrát milejší klasické rugby než tento souboj opancéřovaných mutantů. Což mi připomíná, že někdy budu muset napsat článek o tom, jak se fotbal oddělil od rugby…
Když skončil americký fotbal, znělky, reklamy atd., teprve pak ČT4 přepnula na fotbal a běžela 14. minuta. No a pak dal Lafata pět branek… Kvalitní demolice. Estonci hráli snad ještě hůř než Brazilci proti Němcům… K tomu snad ani nemá smysl nic dodávat. Jak zpívali Smashing Pumpkins: nothing left to say.
Díky výsledkům v posledních dvou sezónách se Česko v tabulce koeficientů vyhouplo na vytouženou 15. příčku, což značí, že od sezóny 2015/16 zasáhne zase po letech do evropských pohárů pět českých týmů! První dva půjdou do kvalifikace o Ligu mistrů, vítěz českého poháru spolu s třetím a čtvrtým týmem tabulky si zahrají o Evropskou ligu. O to bude letošní ligový ročník zajímavější! Na 12. příčku v koeficientech, která zaručuje přímý postup do Ligy mistrů, však našim týmům chybí relativně hodně, ovšem pokud zopakují a či ještě lépe vylepší bodový zisk z posledních dvou let, není to výhledově nereálné… Chtělo by to ale, aby se přes předkola prokousala minimálně dvě mužstva (samozřejmě čím víc, tím líp). Ale pokud mne paměť neklame, nikdy ještě víc než dva české týmy z předkol nepostoupily…
Jak to říkal Gary Lineker? Fotbal je hra, kterou hraje 22 mužů, a vždycky vyhrají Němci? I když jsem jim nikdy nefandil a v tomto finále fandil Messimu, musím přiznat, že titul mistrů světa získali naprosto zaslouženě; prostě momentálně nikdo nehraje lepší fotbal než naši sousedi.
Argentina na celém šampionátu prohrávala pouhopouhých sedm minut (právě ve finále, kdy dostala ve 113. minutě gól), to ji ovšem stálo titul. Ve čtyřech vyřazovacích zápasech měla celkové skóre 2:1 (Německo 11:2), což nesvědčí zrovna o nejofenzivnějším pojetí. Tak precizní obranu, co předváděli Argentinci, jsem snad ještě v životě neviděl. Přitom nešlo o žádné bezhlavé odkopávání míče do diváků, všechny situace byly řešeny fotbalově. Jenže když zazdí těch několik málo tutovek, co si vypracují, to se těžko vyhrává. Finále tak trochu připomínalo argentinské semifinále s Nizozemskem, jen s tím rozdílem, že tentokrát byly Argentinci přeci jen nebezpečnější a že Němci byli lepší než Oranjes. Takže i přes absenci gólů hodně zajímavý zápas!
Jsem rád, že nevyhrála „mourinhovská“ defenzivní účelnost, ale útočný fotbal. Kdo by to do těch Němců řekl, že budou chváleni (a opakuji – zcela zaslouženě!) za svůj fotbal… Navíc ve finále aspoň trefili branku, na rozdíl od Argentiny:
Uf, tak to mistrovství máme za sebou. Příjemně vyplněná ligová přestávka!
Předzápasové studio.
Redaktor Vlastimil Vlášek: U kterého týmu bylo po semifinále mnohem větší zklamání?
Host Petr Mikolanda: Mnohem větší zklamání je u obou stejné.
Po semifinálovém brazilském debaklu vskutku absurdní dotaz, korunovaný ještě absurdnější odpovědí. A jako by tato diskuse poněkud předznamenala celý zápas o bronz, zejména co se výkonu rozhodčích týká.
Brazilci provedli v sestavě řadu změn, což se všeobecně čekalo. Ale že budou v 16. minutě prohrávat 0:2 a bude to poněkud připomínat semifinálové déjà vu, to asi nečekal nikdo. Bohužel v tomto ohledu dosti zaúřadovali rozhodčí. Už ve 2. minutě Thiago Silva stáhl k zemi unikajícího Robbena, jenž by šel sám na bránu. Jelikož se to odehrálo metr před vápnem (i když Robben se proletěl a dopadl až ve vápně), měl přijít přímý kop a červená pro Silvu. Ten by čuměl! To by pak nejspíš kanárci dostali další sedmičku. I vyřešil to alžírský rozhodčí Haimoudi šalamounsky, dal mu jen žlutou, zato nařídil penaltu. Pravidla tedy moc nectil, ale aspoň projevil cit pro hru. Před druhým gólem (pomiňme teď zkrat Davida Luíze) celé akci předcházel drobný holandský ofsajd… Malý, ale byl. Jsem sice jinak fanoušek pouštění hraničních ofsajdů, ale toto mi už přišlo malinko za hranicí…
No a bylo po zápase. Vydeptaní Brazilci se sice snažili, ale ten jejich pěší fotbal starých pánů (čest výjimkám, jako byl Oscar) v porovnání s rychlou hrou Nizozemců prostě neměl šanci. Ti také nepředváděli nějaký ofenzivní hurá fotbal, v klidu si to hlídali, kanárci sice měli větší držení míče, větší počet střel, ale efektivita a šance nula. Ještě snad nikdy neměli Brazilci tak špatný útok jako na tomto turnaji. Když jsme u těch střel, následující obrázky krásně prozrazují, jak nešťastní Brazilci zoufale pálili odevšad z nepřipravených pozic, a podle toho to dopadalo.
Absurdní výkon rozhodčího vygradoval v 68. minutě, kdy Blind ve vápně trefil Oscara, ovšem místo vykřesání jiskřičky naděje v podobě penalty (v té době to bylo stále 0:2) a žluté pro Blinda si kartónek v této barvě prohlédl pouze Oscar, jehož pád posoudil rozhodčí jako simulování. Poprvé na šampionátu padla žlutá karta za simulování – a jak naschvál zrovna neprávem. Jenže Brazilci teatrálně padali ve vápně snad v každém zápase, tak si za svoji pověst simulantů můžou sami...
V nastavení předvedli Oranjes další ukázkový brejk, což byla vskutku kyselá třešinka na nepovedeném brazilském dortu. A Nizozemci slaví svůj první bronz na mistrovství světa. A já jsem zvědav, co předvedou v září v Praze při kvalifikaci na EURO.
Nizozemci v základní hrací době ani jednou nevystřelili na bránu, poprvé ohrozili gólmana Romera až během nastavení v 99. minutě. Což bylo také naposledy, kdy musel argentinský brankář hasit nějakou střelu… Ještě nikdy jsem neviděl, že by někdo takto dokázal eliminovat nizozemskou ofenzívu. Celkově to bylo na střely (za 120 minut) 8:5 pro Argentinu, přičemž mezi tyče mířilo pět argentinských střel a jediná nizozemská. Už to hodně napovídá o průběhu zápasu, který připomínal spíše šachy. Ovšem zatímco při této hře se pěšci nesmí vracet, pěšáci při tomto klání se disciplinovaně vraceli zpět, až to hezké nebylo. Prakticky každá útočná akce skončila tím, že se mužstvo prokombinovalo od branky soupeře až zpátky ke svému gólmanovi…
Svým způsobem to bylo až fascinující, jak precizně pracují obě defenzívy a jak si s tím ofenzivní hráči nevědí rady. Bylo taky zajímavé pozorovat, jak si obrany odlišným způsobem hlídají největší hvězdy soupeře, i když tedy u van Persieho to bylo naprosto zbytečné, ten stál furt v ofsajdu a zdařile svým výkonem navázal na brazilského útočníka Freda. Ale zatímco Messi byl neustále zdvojován či ztrojován, u Robbena to řešili Argentinci tím, že ho zcela odřízli od hry. Takže na něj šlo daleko méně míčů než v předchozích zápasech, v první půli si Robben prakticky nekopl… Stěžejní roli v tomto ohledu hraje defenzivní záložník Mascherano, dle mého soudu nejvíce nedoceněný hráč mistrovství. U Argentinců se pořád mluví o Messim či di Maríovi, ale právě Mascherano je klíčovým prvkem defenzívy a vůbec není náhoda, že Argentina ve vyřazovací části ještě nedostala gól.
Oranjes během čtvrtfinále a semifinále nevstřelili ani branku (a to na to měli v obou případech i prodloužení čili celkem 240 minut), z tohoto hlediska je jejich vyřazení zasloužené.
V penaltovém rozstřelu tulipánský gólman Cilessen zdařile pokračoval ve své sérii (ještě nikdy nechytil v soutěžním zápase penaltu). Naopak muž zápasu, stoper Vlaar, předvedl, že vymazat Messiho mu sice jde, ale s kopáním penalt už je to horší. A když Romero (který v Monaku dělá náhradníka a za celou sezónu odchytal jen tři zápasy) chytil penaltu i Sneijderovi, bylo vše jasné.
Finále Německo – Argentina a zápas o bronz Nizozemsko – Brazílie slibuje mocné zážitky! Německo si o titul zahraje opět po dvanácti, Argentinci dokonce po 24 letech. Když hrála Argentina finále naposledy, narazila tehdy právě na Němce a prohrála 0:1...
Když jsem před dvěma dny psal o Maracanaçu, nejslavnější porážce v brazilských dějinách, vskutku jsem netušil, jak záhy bude překonána. Teď pro to jen Brazilci musí vymyslet nějaké nové příhodné jméno, protože mám pocit, že na něco takového hned tak nezapomenou…
Brazílie se poprvé na turnaji střetla se špičkovým evropským týmem (Chorvatsko se k nim při vší úctě počítat nedá) a v plné nahotě se ukázalo, že její hra dosavadní na náhodu a Neymara moc smyslu nedává. Zvláště když přišla ve čtvrtfinále o Neymara a zbyla jen ta náhoda. Naopak Němci předvedli naprosto famózní výkon. Což naopak náhoda nebyla ani trochu. Sehr gut, Herr Löw!
Jak napsal Jaromír Bosák na Twitteru: „Brazilci pořád mluvili o šampionátu rekordů. A je to tady…“. Skutečně, dostat sedmičku v semifinále, to se ještě nikomu nepoštěstilo. Stejně tak dostat čtyři góly během šesti minut, to bych tipoval taky na rekord… Též prohrávat v 29. minutě 0:5 si zasluhuje zapsat do historie. Podle mého soudu by měl být do análů zapsán i brazilský útočník Fred, neboť jestli jsem dobře počítal, měl za první půli jediný dotek s míčem, což není mnoho. Asi je to skromný fotbalista. Též Němci ulovili pár rekordů: např. Miroslav Klose jako první hráč historie nastoupil ke čtvrtému semifinále po sobě, navíc vstřelil celkově 16. gól na MS, čímž se vyhoupl na první místo v tabulce střelců všech šampionátů. Vůbec německá střelecká produktivita (z 12 střel na bránu 7 gólů) je pozoruhodná.
Absurdní výkon Brazilců (zejména v obraně, záloze a útoku) podtrhl Pavel Čapek svojí hláškou Němci navařili pořádně „kyselý“ pelyněk. Řekl bych, že kanárkům trochu i zhořkl. Další trefný Čapounův citát však toto utkání vystihuje naprosto exaktně: hmmmmmmmmm.
V posledních řekněme deseti-dvaceti letech už je zcela běžné, že díky přistěhovalectví se v nominacích mnoha zemí objevují jména jako by odjinud, čehož je Švýcarsko zářným důkazem. V mnoha případech se jedná o hráče, kteří se již ve Švýcarsku narodili (např. Seferovič, jehož rodina přišla z bývalé Jugoslávie do Švýcarska v 80. letech), zatímco někteří se narodili jinde (např. Shaquiri v Kosovu či Mehmedi v Makedonii), ale záhy se přestěhovali do Švýcarska (v těchto dvou případech kvůli válce v bývalé Jugošce). A např. Džemaili se narodil albánským rodičům v Makedonii, ale ve čtyřech letech se také octl ve Švýcarsku.
Jen furt nevím, co si mám myslet o takových těch reprezentačních „přestupech“. Gökhan Inler (narozen ve Švýcarsku tureckým rodičům) odehrál v roce 2005 tři zápasy za švýcarskou jedenadvacítku, o rok později jeden přátelák za tureckou jedenadvacítku, ale pak zase obrátil a od roku 2006 je plně ve službách švýcarského výběru…
Povedený a poetický dokumentární film Paraíso perdido (Ztracený ráj) o tomto zápase krásně demonstruje počáteční nadšení i fatální závěr... Plakala tehdy celá Brazílie.
Brazílie na to dodnes nezapomněla. Ovšem něco podobného se může klidně zopakovat, postoupí-li Brazilci do finále s Argentinou...
V následném semifinále pak Maradona svými dvěma góly vyřadil Belgii... Co v zítřejším souboji Argentina - Belgie předvede božský Leo?
Jako už tolikrát na turnaji, po první relativně nudné „oťukávací“ první půli se rozhodovalo až v dalších fázích zápasu. Po vyrovnaném prvním poločase se celá druhá půle se hrála takřka výhradně na švýcarské polovině. Roli sehrálo i to, že Argentinci si všimli, že mají i kraje hřiště a přestali to cpát furt jen středem. Občas se dopředu dokonce vydali i argentinští krajní beci! Ti totiž jinak zarputile setrvávají vzadu a dopředu se moc nehrnou. Jenže gól ne a ne padnout, místo gólů rostl jen počet zákroků švýcarského gólmana.
V prodloužení Švýcaři hru opticky zase trochu vyrovnali, jenže Argentina má momentálně v kádru dva hráče absolutní světové špičky - Messiho a di Maríu. A to dělalo onen rozdíl, který v takových zápasech rozhoduje. Dvě minuty před koncem prodloužení di María po přihrávce Messiho pojedenácté (!) v zápase vystřelil a konečně rozjásal argentinské fans. Ti pak v poslední minutě málem omdleli hrůzou, když Švýcaři trefili tyč... A když Švýcar Shaqiri přímák v posledních vteřinách napálil jen do zdi a Argentinci na sebe radostně naskákali, mohl spolukomentátor Josef Němec zvolat "Zaslouženě!", s čímž nelze nesouhlasit, zvláště jste-li fanoušky Argentiny.
Z dosavadních sedmi argentinských branek jich šest zařídil Messi - čtyři dal a na dvě nahrál. To je skoro až nezdravá závislost...
V posledním osmifinálovém zápase Belgie - USA po devadesáti minutách také gól nepadl, konečný stav 2:1 po prodloužení posunul do čtvrtfinálového zápasu proti Argentině belgické rudé ďábly. To by mohl být pěkný zápas, řekl bych, že Belgičani se budou víc hrnout dopředu než Švýcaři, takže Messi a jeho compaňeros budou mít o něco víc místa pro útočení. Uvidíme v sobotu.
Po dosti nezáživném předchozím hracím dni konečně obrat k lepšímu, doufám, že už napořád! Od samého začátku chtěla obě mužstva vstřelit gól, hrálo se nahoru dolů a Nigérii se dokonce v 19. minutě podařilo skórovat. Jenže jako už tolikrát zaúřadovali rozhodčí, kteří gól neuznali kvůli domnělému ofsajdu. K čemu mají asistenti rozhodčího instrukce, že hraniční situace mají pouštět, když ty ofsajdy alibisticky pískají?
Nigérijci hráli v první půli zcela vyrovnanou partii a Francouzi se pak asi nestačili divit, když v druhém poločase zhruba do 70. minuty hráli dokonce druhé housle v poněkud rozladěném orchestru. O výsledku nakonec rozhodly dvě okolnosti - Nigérijci chodili do vápna v hodně malém počtu, takže i přes svoji herní aktivitu se do nějakých velkých šancí nedostávali, ale hlavně Francouzi prostřídali, do té doby na křídle neviditelný Benzema se přesunul na hrot a začaly se dít věci. Pilný střelec Benzema (ve skupině 20 střel!) poprvé v tomto zápase vystřelil až v 68. minutě a hned museli Nigérijci vykopávat míč z brankové čáry. To Francouze nakoplo a teprve posledních dvacet minut začali Nigérii přehrávat. Na rozdíl od Afričanů ovšem dokázali dotlačit balón do sítě.
Německo - Alžírsko 2:1 po prodloužení
Papírově nejjednoznačnější osmifinálový zápas se stal nakonec jedním z nejdramatičtějších. Navíc fantastický fotbal! Každý čekal jasné vítězství Němců, jenže ti se v první půli nestačili divit, co že to s nimi provádí lehkonozí Alžířani. Opaření Němci vypadali, jako by se právě vrátili z Oktoberfestu, byli pomalí, všude pozdě, zatímco tým z Alžírska předváděl fantastický presink a přecházel do útoku jednoduše a přímočaře. Nejlepším hráčem Německa se stal gólman Neuer, nikoli však kvůli svým zákrokům. Hrál totiž de facto falešného stopera a sbíral dlouhé míče jdoucí za obranu - nebýt jeho, alžírští útočníci by jinak hravě utekli pomalým německým stoperům a nějaký gól by Neuerovi patrně foukli.
Jenže silná mužstva jsou považována za favority mj. i proto, že mají silnou lavičku, nezmatkují a dokáží reagovat (střídáním, změnou rozestavení) na nepříznivý vývoj zápasu. Už to v osmifinále předvedlo Nizozemsko, Francie, teď i Německo. Do druhé půle místo nevýrazného Götzeho přišel přímočařejší Schürrle, trenér Löw v kabině nejspíš všechny proplesknul, aby se vzpamatovali, a v druhé půli začalo Německo konečně něco hrát. Jenže dotěrní Alžířani pochopili, že Němci jsou k poražení a furt nehezky brnkali německým fanouškům na nervy, protože stačil jeden zásah a Němci by jeli domů - ti totiž nebyli schopní proměnit žádnou tutovku, alžírský gólman Mbuhli se překonával.
Fantastický zápas tak gradoval až v prodloužení, kde už ale bylo znát, že Alžířanům docházely síly, Němci je nakonec přehráli a přestříleli, ovšem podceňovaný outsider zaslouží absolutorium. Ale asi není náhoda, že z dosavadních šesti odehraných osmifinále vždy nakonec postoupil favorit, jenž předtím vyhrál skupinu...
Spolu se zápasem Německo - Ghana šlo o divácky nejatraktivnější zápas a opět v něm účinkovali Němci. Byla ta utkání tak atraktivní přesto, že v nich hrálo Německo, či právě proto? Obávám se, že čtvrtfinále Německo - Francie zdaleka tak atraktivní fotbal nepřinese...