Česi mají bitvu u Lipan či na Bílé hoře, Brazilci mají Maracanaço. Tímto názvem (v překladu něco jako "výbuch na Maracaná") se označuje nejslavnější porážka v brazilské historii - rozhodující zápas proti Uruguay na domácím mistrovství světa v roce 1950. Tehdy se hrálo trochu jiným systémem než dnes a o titulu se rozhodovalo ve finálové skupině, do níž postupili vítězové čtyř základních skupin (Brazílie, Uruguay, Španělsko, Švédsko). Brazilci ve finálové skupině jednoznačně vyhráli první dva zápasy (7:1 Švédsko, 6:1 Španělsko), zatímco Uruguay měla po dvou zápasech o bod méně (se Španělskem 2:2, se Švédskem 3:2). Situace se tedy vyvrbila tak, že kanárkům v posledním zápase proti Uruguay stačila k titulu dokonce jen plichta. A tisk (i veřejnost) už předem pěl oslavné ódy na zcela jasné předpokládané vítěze v kanárkových dresech. Přes 173 tisíc platících (resp. kolem 200 tisíc celkově) fanoušků na posvátném stadionu Maracaná pak sledovalo, jak se Brazilci ujímají v 47. minutě vedení a vše se zdálo být krásné a jednoznačné; jenže Uruguay v 66. minutě vyrovnala a jedenáct minut před koncem šla do vedení... A stav 1:2 vydržel až do konce. Mistry světa se stali Uruguyaci. A na stadionu se po závěrečném hvizdu rozhostilo hrobové ticho.
Povedený a poetický dokumentární film Paraíso perdido (Ztracený ráj) o tomto zápase krásně demonstruje počáteční nadšení i fatální závěr... Plakala tehdy celá Brazílie.
Brazílie na to dodnes nezapomněla. Ovšem něco podobného se může klidně zopakovat, postoupí-li Brazilci do finále s Argentinou...
3 komentáře:
Ivolgin
řekl(a)...
Odskákal to tehdy, dost nesmyslně a jednou provždy, gólman Moacyr Barbosa. Novináři ho zvolili za nejlepšího brankáře MS, lůza na věčné časy za viníka. Což nebyla pravda, ovšem byl černý, stejně jako dva jeho spoluhráči, kteří se stali vzdáleně spoluvinnými.
Na druhou stranu to neznamenalo tak příkrý konec jeho kariéry, jak se většinou píše, když se příběh pro efekt zhysteričťuje. Chytal třeba ještě na Copa America 1953 (prohráli finále s Paraguayí), ač se všude píše že si v repre už ani neškrtl... Ligu vyhrál ještě v roce 58. Nicméně stigma hejla, na kterého do konce života pořvávali i plivali, se ho už nepustilo. Paradoxně po skončení kariéry dvacet let pracoval ve správě stadionu Maracaná... Můj oblíbený příběh, jako vždy trošku složitější a absurdnější než ty zlidovělé zkratky.
No jo, viník se prostě musí v takových případech najít, bez ohledu na to, jestli za to skutečně mohl či nikoli... To by si zasloužilo samostatný článek, díky za tip :) Stejně jako třeba to, že Uruguayi k titulu mistrů světa stačilo na turnaji vyhrát pouhé tři zápasy...
Pomněte, kolego, že bývaly doby, kdy k postupu na MS stačila jedna remíza ze dvou zápasů:) (Belgičanům v roce 1934 po remíze v Irsku a prohře Irů o 3 góly s Holandskem stačilo prohrát s Holanďany o míň než 3 góly. Podařilo se, prohráli jen 2:4 a k postupu jim tedy stačil jedinej bod:) )
3 komentáře:
Odskákal to tehdy, dost nesmyslně a jednou provždy, gólman Moacyr Barbosa. Novináři ho zvolili za nejlepšího brankáře MS, lůza na věčné časy za viníka. Což nebyla pravda, ovšem byl černý, stejně jako dva jeho spoluhráči, kteří se stali vzdáleně spoluvinnými.
Na druhou stranu to neznamenalo tak příkrý konec jeho kariéry, jak se většinou píše, když se příběh pro efekt zhysteričťuje. Chytal třeba ještě na Copa America 1953 (prohráli finále s Paraguayí), ač se všude píše že si v repre už ani neškrtl... Ligu vyhrál ještě v roce 58. Nicméně stigma hejla, na kterého do konce života pořvávali i plivali, se ho už nepustilo. Paradoxně po skončení kariéry dvacet let pracoval ve správě stadionu Maracaná... Můj oblíbený příběh, jako vždy trošku složitější a absurdnější než ty zlidovělé zkratky.
No jo, viník se prostě musí v takových případech najít, bez ohledu na to, jestli za to skutečně mohl či nikoli... To by si zasloužilo samostatný článek, díky za tip :) Stejně jako třeba to, že Uruguayi k titulu mistrů světa stačilo na turnaji vyhrát pouhé tři zápasy...
Pomněte, kolego, že bývaly doby, kdy k postupu na MS stačila jedna remíza ze dvou zápasů:)
(Belgičanům v roce 1934 po remíze v Irsku a prohře Irů o 3 góly s Holandskem stačilo prohrát s Holanďany o míň než 3 góly. Podařilo se, prohráli jen 2:4 a k postupu jim tedy stačil jedinej bod:) )
Okomentovat