Na světě jsou zkrátka určité existenční jistoty. Např. ráno jako vždy vyjde Slunce, Kouba jako vždy vypije divný počet piv, a Slovácko si jako vždy veze jeden bod z Budějic. Už popáté v řadě… Z čehož vyplývá, že na jaře doma Jihočechy porazíme, popáté v řadě, aby bylo vše, jak má být.
Naštěstí tentokrát nešlo o žádnou nudnou bezbrankovou remízu, stejně jako před dvěma lety skončil zápas 2:2 – a stejně jako před dvěma lety Slovácko muselo dotahovat ztrátu 0:2. Ačkoliv měli hosté celý zápas optickou převahu, tak v první půli dělali v rozehrávce a v obraně nehezké kiksy, čehož jihočeští nekopové drze dokázali využít a již v 25. minutě vedli o dvě branky. Navíc dopředu to Slovácku taky moc nešlo; co z toho, že drželo míč, když nevědělo, co s ním a navíc hrálo hodně stereotypně, na což se dnes dokážou dobře nachystat i týmy z ligového suterénu.
Docela by mne zajímalo, co se dělo o přestávce v kabině Slovácka… Co trenér Habanec slíbil hráčům? Cukr? Bič? Pěknou čočku? Krev, poty a skluzy? Tak či tak, v druhé půli Slovácko konečně začalo pořádně hrát, Kerbr záhy snížil a víceméně celá druhá půle se odehrávala na polovině Budějovic. Ty navíc začaly v závěru odpadat fyzicky a šlo jen o to, jestli Došek přestane zahazovat šance… Jak už bývá zvykem v Budějovicích, vyrovnání přišlo v samém závěru, svoji třetí tutovku Došek v 89. minutě proměnil. Před těma dvěma lety přišlo vyrovnání dokonce v 90. minutě… Historie se zkrátka opakuje. Naštěstí se opakuje i proměňování šancí Libora Doška, který dal letos už 6 branek, dotáhl se na první místo tabulky střelců a ve Slovácku vyrovnal Jirku Kowalíka v čele nejlepších střelců v historii Slovácka (34 branek).
Na ligové tabulce po 7. kole mne nejvíc fascinuje, že Slovácko má na 5. příčce stejně bodů (11) jako Baník, ovšem Slovácko má skóre 14:9, zatímco Baník 5:10…
Žádné komentáře:
Okomentovat