Nejstarší fotbalové formace II

V příspěvku Nejstarší fotbalové formace jsem psal o, ehm, nejstarších fotbalových formacích. Hle, zde pokračování!

Nejdřív je třeba se ještě vrátit do třicátých let, kdy se u nás tvrdošíjně hrálo systémem 2-3-5. Italové totiž přišli s úpravou tohoto systému na 2-3-2-3 (zvaného též „Il metodo“). Víceméně se jednalo o defenzivnější variantu onoho 2-3-5. (Krom toho později Italové přišli i s catenacciem – proč právě oni vždycky vymyslí nějakou defenzivní taktiku?). I díky tomu Italové v letech 1934 a 1938 získali titul mistrů světa.

Naopak ze systému W-M vycházel poněkud odlišný styl, se kterým přišli Maďaři v 50. letech. Formace M-U neboli 3-2-3-2 byla díky neustálému hemžení útočníků dosti nečitelná pro obranu soupeře a když Maďaři ve Wembley rozdrtili domácí 6:3 (vůbec první porážka Anglie na tomto posvátném stadionu), bylo jasné, že anglický systém W-M (3-2-2-3) má odzvoněno.

Ovšem maďarský tým nikterak neustrnul ve vývoji a současně a nezávisle s Brazilci koncem padesátých let přišli s novým systémem 4-2-4. Poprvé se tak objevila dnes tak oblíbená čtyřobráncová varianta. Ovšem nešlo o nijak ortodoxní systém, při bránění se z toho často stávalo 4-3-3 a naopak při útoku jeden z obránců často vyvážel míč a rázem z toho bylo 3-3-4. Postupem let se z toho nakonec vyklubaly ustálené a dnes nikterak neobvyklé varianty 4-3-3 a 4-4-2.