Jak jsem předvídal, tak se i stalo, Turci nevěřícně kroutí hlavou (já tak trochu taky) a Češi s třemi body v kapse odjíždí z Turecka vesele naladěni. Začátek zápasu (a vůbec celý první poločas) tomu ale vůbec nenasvědčoval. Čeští hráči vypadali, jako by právě rozespale vystoupili z Orient Expressu a nechápavě sledovali, jak kolem nich čiperní Turci poletují. Jenže u tureckého týmu podobně jako u českého probíhá určitá generační výměna a bylo to znát, takže i přes zřejmou převahu Turci nebyli schopní dotáhnout četné akce až do konce; sice pálili o sto šest, ale většinou mimo a nijak zvlášť nebezpečně. Českému výběru na ty dva góly stačily tři střely na branku…
Zápas mohl „rozhodnout“ Lukáš Vácha, který za stavu 1:1 nesmyslně a naivně fauloval ve vlastním vápně, ovšem rozhodčí zrovna v tu chvíli spolkl píšťalku, takže hvizd se neozval… Nebo že by Peltovy prsty šahaly tak daleko? Opět se tak ukázalo, že Vácha na mezinárodní úroveň prostě ještě nemá. Občas si říkám, jestli mu trochu nekřivdím… Ne, nekřivdím. Odpověď na nerudovskou otázku „kam s ním“ je jasná – na lavičku! O to je však těžší odpověď „koho místo něho“, svědčící o tom, že není moc kde brát, což není moc dobrá vizitka českého fotbalu. Naa druhou stranu je třeba zmínit výkon Tomáše Sivoka, který předvedl nejlepší výkon, co jsem u něj kdy viděl.
Šest bodů po zápasech s Nizozemskem a Tureckem je s ohledem na to, že kromě Daridy a Plašila nikdo nenastupuje pravidelně v nějakých zahraničních ligách, vskutku nečekaný úspěch. No snad to hochům nestoupne do hlavy, i když pozápasový rozhovor s Tomášem Rosickým svědčí o tom, že minimálně on stojí nohama na zemi a moc dobře si uvědomuje, že nic extra nepředvádíme… Ovšem pod trenérem Vrbou má hra hlavu a patu, teď už zbývá přidat jen technickou vyspělost hráčů, přesnost přihrávek a další podobné atributy, které by hráči nároďáku měli zvládat tak nějak automaticky…
Žádné komentáře:
Okomentovat