Vůbec nejstarším rozestavením bylo na dnešní dobu poněkud netradiční a velmi ofenzivní 1-2-7. Populární bylo v 60. a 70. letech 19. století v Anglii, tedy v prvopočátcích fotbalu, kdy byl tento sport v českých zemích toliko předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích. Nicméně systém spočíval převážně v dlouhých nákopech dopředu a individuálních schopnostech a posléze byl překonán důrazem na týmovou souhru.
Téměř padesát let (cca 1880–1925) týmy hrály systémem 2-3-5, alespoň tedy v kolébce fotbalu, tedy v Anglii. Například týmy Československa, Rakouska a Maďarska (tzv. Dunajská škola) ho používaly ještě v 30. letech. Jak ostatně napovídá sestava našeho týmu z finále mistrovství světa 1934: Plánička – Ženíšek, Čtyřoký – Košťálek, Čambal, Krčil – Junek, Svoboda, Sobotka, Nejedlý, Puč. Na rozdíl od dlouhých nakopávaných míčů byla zejména Dunajská škola pověstná svou hrou na krátké přihrávky po zemi.
Poněkud defenzivnější rozestavení 3-2-2-3 (připomínající písmena W-M), vymysleli v Arsenalu v roce 1925. Chtěli totiž klást větší důraz na defenzívu a došlo tak k vyrovnání počtu hráčů v obraně a útoku. Tuto formaci kluby používaly v letech cca 1925–1945 a způsobil to právě Arsenal, který díky tomu slavil velké úspěchy a v 30. letech získal pět ligových titulů. Přítrž tomuto systému učinili až Maďaři v 50. letech, ale o tom až někdy jindy.
zdroj: http://www.football-bible.com
Žádné komentáře:
Okomentovat