góly: kápo 2, Martin
sestava: kápo, Petr, Petřík, Fanda, Tonda, Martin, Lukáš,
hřiště: Pankrác
Jelikož jsem se zápasu nezúčastnil a protentokrát jsem zůstal pouze u televizních obrazovek, v marné snaze najít kanál, který by vysílal toto utkání, nemohl jsem oblažit velectěné čtenářstvo svými chytrými vízkovsko-luhovými postřehy, pročež byl k sepsání zápisu vyzván významný člen-korespondent našeho týmu, Petr Bartík, kterému tímto děkujeme a přejeme aspoň jeden gól v sezóně. A nyní již jeho referát:
Trošku rekapitulace na úvod neuškodí: nastoupil jsem do SK Eletu v době, kdy se zdálo, že tento tým má už své nejlepší za sebou. Pachtění v 8.lize se asi stěží mohlo rovnat lehkonohému fotbalu, kdy tým kopal v 6. Zdálo by se to logické uvědomíme-li si, že od té památné doby si většina hráčů pořídila zdatné manželky-kuchařky, tím pádem i pár kilo navíc. A některým hráčům už nestačí roztahovat si plíce cigaretkou před zápasem, ale musí užívat sofistikovanější aerosolové inhalátory s účinnější drogou. Přiznejme si, že nejsme stará garda internacionálů, abychom absenci pohybu mohli nahradit profesorskou hrou na jeden dotek doprovázenou opatrným přesouváním se k brance soupeře za chůze. Uvedené věty zavání defétismem, nicméně navzdory našim blahobytným tělům odvykajících si více a více pohybu věřím, že chyba je jinde. Hybnou silou našeho fyzička byla odjakživa naše psýché. Je proto třeba, aby management vytyčil jasný cíl, ke kterému by se celý tým mohl upnout, a tím je postup. Hoši, falešnou skromnost stranou. Kdy jindy navázat na slavnou historii, když ne v 13. sezóně, zvláště když jsme hned v prvním zápase byli pošťouchnuti tak silnou symbolikou, kdy Tonda, hráč s číslem 13, na úvod 13. sezóny vsítil jeden ze svých nemnohých gólů (je tedy pravda, že tento jev dostal vzápětí trhlinu, když jsme zjistili, že náš kapitán, který nám má jít příkladem, si z nepochopitelných důvodů tento gól uzurpoval pro sebe a statistiky tak k Tondově výkonu zůstanou hluché a slepé).
A nyní již k zápasu. Hrálo se na našem „oblíbeném“ Pankráci, kdy jsme častěji spíše dostali na budku, než slavili velkolepá vítězství. Tamní hrozná škvárová hřiště hemžící se terénními nerovnostmi líbivému fotbalu nepřejí. Na druhou stranu se máme zase na co vymlouvat. Přiznám se, že tento zápis píšu s odstupem několika dní, takže vzhledem k mé slabší paměti nečekejte rigorózní popis matche. Spíš jen pár okamžiků, co mě utkvěly v hlavě. Například, že na nás zase chodí davy fanoušků-tentokrát se dav skládal z Fandovi manželky, jeho dvou dítek a Zuzany a jejího potomka. Před natřískanějšími ochozy jsem snad v Eletu ještě nehrál. Proti nám nastoupil tým, který zasel do vlastních řad paniku už před zápasem, když se na svých stránkách probíral našimi impozantními podzimními výkony. Bohužel takto psychicky nahlodaný tým jsme nebyli schopni v první půli rozložit, poněvadž jsme pálili šanci za šancí. V této disciplíně jsem bohužel vynikal já a zdatně mi sekundoval Fanda Šíma. Naštěstí v druhé půli si Kápo vzpomněl, jak zle se zachoval připravše Tondu o jeho gól v minulém zápase, zastyděl se a vsítil 2 krásné góly v rozpětí několika málo minut. A pak když míč zasáhl Martina do jeho pahrbku geniality (který on má na rozdíl od Cimrmana na zádech), od kterého se odrazil do brány, bylo jasné, že body jsou ve správných rukou. Celý kulturně-sportovní zážitek zakončilo torzo našeho týmu v přilehlém výčepu, kde nepředvedlo zdaleka tak povedený výkon jako na hřišti.
A nyní již k zápasu. Hrálo se na našem „oblíbeném“ Pankráci, kdy jsme častěji spíše dostali na budku, než slavili velkolepá vítězství. Tamní hrozná škvárová hřiště hemžící se terénními nerovnostmi líbivému fotbalu nepřejí. Na druhou stranu se máme zase na co vymlouvat. Přiznám se, že tento zápis píšu s odstupem několika dní, takže vzhledem k mé slabší paměti nečekejte rigorózní popis matche. Spíš jen pár okamžiků, co mě utkvěly v hlavě. Například, že na nás zase chodí davy fanoušků-tentokrát se dav skládal z Fandovi manželky, jeho dvou dítek a Zuzany a jejího potomka. Před natřískanějšími ochozy jsem snad v Eletu ještě nehrál. Proti nám nastoupil tým, který zasel do vlastních řad paniku už před zápasem, když se na svých stránkách probíral našimi impozantními podzimními výkony. Bohužel takto psychicky nahlodaný tým jsme nebyli schopni v první půli rozložit, poněvadž jsme pálili šanci za šancí. V této disciplíně jsem bohužel vynikal já a zdatně mi sekundoval Fanda Šíma. Naštěstí v druhé půli si Kápo vzpomněl, jak zle se zachoval připravše Tondu o jeho gól v minulém zápase, zastyděl se a vsítil 2 krásné góly v rozpětí několika málo minut. A pak když míč zasáhl Martina do jeho pahrbku geniality (který on má na rozdíl od Cimrmana na zádech), od kterého se odrazil do brány, bylo jasné, že body jsou ve správných rukou. Celý kulturně-sportovní zážitek zakončilo torzo našeho týmu v přilehlém výčepu, kde nepředvedlo zdaleka tak povedený výkon jako na hřišti.
Žádné komentáře:
Okomentovat