SK Elet vs. 1. TF Motor 4:0 (1:0)
góly: Tonda 2, kápo, Jirka
hřiště: Hagibor
Tak jsme po týdnu opět zavítali na Hagiborské dělostřelecké cvičiště. Soupeřem nám byl tentokrát ambiciózní tým 1. TF Motor, v jehož dresu se to hemžilo mnohými cizokrajnými jmény, takže zápas měl punc mezinárodnosti. A na kvalitě hry se to pozitivně projevilo! Zápas kupodivu nepřipomínal klasickou osmiligovou holomajznu, obě mužstva si dokázala přihrát, ba i zpracovat míč, a někdy i vystřelit! Zejména náš výkon se s tím předchozím zápasem nedal srovnat! Navíc hra byla z obou stran velmi férová, což bylo pozoruhodné i z toho hlediska, že rozhodčí se nedostavili a sudího tak zastupoval fanoušek soupeře, který pískal též velmi férově.
Utkání bylo pozoruhodné též střetem zcela odlišných herních strategií. Náš tým kombinoval postupnou rozehrávku s občasnými nákopy, zatímco soupeř se spolehl téměř výhradně na nakopávané míče, což je většinou cesta do pekel. Znám to moc dobře, zejména ze svého dřívějšího působení v hanspaulském týmu Nakamura Nakaši, za který chytal legendární Kouba - jeho odkopy měly úspěšnost (tj. trefily spoluhráče) možná až 10 %! Hráči Motoru měli tuto strategii zmáknutou ovšem na jedničku a skoro každý jejich kop od brány mířil přesně do míst, kde stáli Motoroví útočníci, kteří nejenže dokázali míč zpracovat a dále rozehrát, ale kolikrát rovnou nebezpečně zakončovali. Lukáš už si hodně dlouho takto nezachytal, jako v tomto zápase! Naštěstí naši beci se bránili jako lvi, Lukyn párkrát též přispěl výborným zákrokem, tudíž pro tento zápas jsme panenství naší brány uchránili. Soupeř naštěstí nikoliv.
A začali jsme hezky od podlahy, hned v první minutě jsem házel aut, na který si naběhl kápo a hlavou lízl tyč. Tedy míčem, který hlavičkoval... Zjevně si teprve seřizoval mířídla! Za další minutu se totiž situace opakovala. Hrnul jsem se k míči, že zas hodím aut, když tu slyším, jak Martin řve, ať to hodí Tonda. Jelikož jsem poslušný hoch, tak jsem uposlechl toto zásadní strategické rozhodnutí a šel se motat do vápna. Tonda si to teda hodil, kápo si opět naběhl a tentokrát už hlavičkoval přesněji a rázem jsme vedli 1:0. Je však zcela zřejmé, že hlavní podíl na té brance má Martin svým taktickým pokynem a poté zejména já tím, že jsem se celé akce nezúčastnil.
I počal poté velmi taktický boj. Soupeř nás neustále atakoval svými precizními nákopy, my se snažili odpovídat více či méně zdařilými kombinacemi. V prvních minutách měl soupeř také dvě velmi slušné šance ke skórování, když kopal dva přímáky z hranice vápna, první z nich však svým mužným tělem zlikvidoval Peťa, když se obětavě nechal trefit, druhý přímák soupeř ohleduplně poslal mimo bránu. Tuším, že my jsme trefili snad nějakou tyčku, každopádně poločas skončil 1:0 a my se modlili, abychom v druhé půli vstřelili rychle druhý gól, protože Motoři stále cítili šanci na zvrat.
V druhé půli rozehrával míč soupeř a připravil si hned na rozehrání zajímavý signál, který jsem ovšem vystihl a následnou střelou jsem málem i trefil bránu. Takto svižný úvod pak nastartoval zcela odlišný fotbal v porovnání s první půlí. Taktické šachy byly tatam, hrálo se nahoru dolů (v případě Hagiboru doslova), šance ke skórování byly na obou stranách! Pak však přišla Jirkova velká chvíle! Jiří dostal na pravém křídle přihrávku, kterou si nejenže zpracoval, ale odvážně se s míčem vrhl podél lajny vpřed a poté stejně nečekaně vystřelil a k dovršení Jřího i našeho štěstí míč skončil v bráně! Když jsem chvíli poté zleva vybídl ke skórování Tondu, který osamocen zevloval na hranici soupeřova vápna, bylo definitivně rozhodnuto, protože Tonda měl spoustu času si míč zastavit, zpracovat, podívat se, odpočinout si, a poté ho svojí standardní pumelicí narvat do brány. Povzbuzen tímto poté Tonda ještě několikrát předvedl svoji obávanou střelu a párkrát jsme ho dokonce viděli i sprintovat! Zápas byl definitivně zlomen v náš prospěch, což poté Tonda korunoval svým druhým gólem v zápase, když si tentokrát dobře naběhl na roh a opět propálil míč až do sítě.
Soupeř se pak snažil vstřelit aspoň čestný úspěch, k čemuž neměl chvílemi daleko, ovšem naše obrana odolávala a naopak my tak mohli chodit do brejků do otevřené obrany soupeře. Pár minut před koncem se takto do brejku vydal Peťa a z půli hřiště běžel sám na gólmana, kterého sice chytře obstřelil, žel obstřelil i bránu. V poslední minutě jsem pak šli sami na gólmana dokonce tři (!), gólmana jsme hravě obelstili a k zakončení se dostal Peťa, před kterým zívala prázdná brána, bohužel však zívala málo, takže ji Peťa přestřelil... Začínám se obávat, že Peťa začal trpět tzv. Šímovým syndromem, což je zvláštní choroba, která způsobuje neschopnost vstřelit branku i z té nejvyloženější situace. Zatímco Fanda Šíma je s touto diagnózou již smířený, neboť je u něj zjevně nevyléčitelná, tak u Peti doufejme, že jde jen o ranné stádium, které je ještě léčitelné. Bohužel dnešní medicína nemá jasno v tom, jak tuto těžkou nemoc léčit... Např. ve Švejkovi všechno léčili dvojitým klystýrem, ale nevím, jestli by to Peťovi pomohlo...
Žádné komentáře:
Okomentovat