Dvě minuty od postupu

Nizozemsko - Mexiko 2:1

Mexičani pětkrát po sobě vypadli na MS v osmifinále a letos na tuto hodnotnou sérii zdařile navázali, podařilo se jim to pošesté (Pavel Čapek by řekl, že navlékli šestý korálek na osmifinálovou šňůru). Přitom jim k postupu přes Nizozemce chyběly pouhé dvě minuty...

Po první půli by na postup Nizozemska vsadili jen ti nejzarytější oranžoví fanoušci, protože Oranjes hráli svoji na MS typickou defenzivní hru se smrtícími brejky, ovšem bez těch smrtících brejků. Bludní Holanďani? Nudní Holanďani! A vám se jako ten fotbal líbil, pane van Gaale? Mexiko bylo zkrátka v první půli lepší a jejich rychlá křídla dělala zjevně pomalejším holandským bekům poněkud problémy. Bohužel utkání dost ovlivnil rozhodčí, který v prvním poločase neodpískal dvě penalty, první proti Nizozemsku, druhou proti Mexiku. Což byla škoda hlavně kvůli tomu, že kdyby padl brzy gól, mohla se daleko dříve "otevřít stavidla ofenzivního fotbalu" (ať žije Pavel Čapek!).

Dobře to bylo vidět poté, co Mexiko v 48. minutě vstřelilo úvodní gól utkání: Nizozemci prostřídali, změnili rozestavení a najednou bylo vidět, že hrát fotbal nezapomněli, hrnuli se dopředu a konečně přišly i šance. Ale jak trefně poznamenal trenér Kozel ve studiu - proč tak hráli jen těch posledních třicet minut? Částečně jim to umožnila sázka na defenzivu ze strany Mexika; to se po gólu stáhlo, také prostřídalo a změnilo rozestavení, a začalo víceméně jen bránit hubený náskok. Tohle mexický trenér prokaučoval, což po zápase sportovně přiznal. Byť si stěžoval, že ta penalta ve čtvrté minutě nastavení byla nafilmovaná. Jenže nebyla. Teda přifilmovaná ano, ale faul to byl. Byť se takový zkrat v nastavení zdá nepochopitelný, tak kdo hrál někdy fotbal, ví, že strčit tam tu nohu je prostě instinkt...

Bohužel už na šampionátu neuvidíme dle mého soudu nejlepšího gólmana tohoto turnaje, Mexičana Giullerma Ochou. Ten je paradoxně momentálně bez angažmá, bez kterého řekl bych ale dlouho nezůstane. Naopak bohužel na MS ještě mnohokrát uslyšíme Pavla Čapka, takže Nizozemci budou moci i nadále snít svůj mistrovský příběh.

Kostarika - Řecko 1:1 (5:3 na penalty)

Po bezbrankové první půli, ve které se neujala žádná střela, takže nepadl ani jeden gól a skončilo to 0:0 (no není ta čeština nádherně pestrá?) jsem to vypnul, moc se na to dívat nedalo... Každopádně Kostarika se ve čtvrtfinále střetne s Nizozemskem a jsem velmi zvědav, v jakém rozestavení a s jakým záměrem tulipáni nastoupí. Jestli budou hrát tak jako v první půli proti Mexiku, budu silně držet palce Kostarice.

Brazílie přežila

Brazílie - Chile 1:1 (3:2 na penalty)

Brazílie na domácí půdě s Chile ještě nikdy neprohrála; navíc v Belo Horizonte, kde se zápas odehrál, od roku 1975 neprohrála vůbec s nikým. Tudíž před zápasem se z hlediska statistiky zdálo vše jasné. Ovšem každá taková statistická řada, zvláště takto dlouhá, taky jednou skončí… Brazilci si Chile nepřáli a dobře věděli proč. Dosti houževnatý soupeř svými nešetrnými zákroky často brousil kanárkům křidélka, ti ovšem předváděli totéž. Místo očekávané technické hry to často vypadalo, že proti sobě hrají Brusírny a Válcovny. Gólových šancí za těch 120 minut divák moc neviděl, přesto ale bylo na co se dívat.

Ovšem Brazilci dle mého soudu mistrovství nevyhrají, protože v záloze nemají nikoho, kdo by dal hře nějaký řád, chybí jim tam nějaký Horvatinho a příliš se spoléhají na individuální dovednosti hráčů, že zkrátka někdo něco vymyslí. Což bylo vidět i v zápase s Chile. Když v druhé půli Chilané výrazně zvýšili presink, tak Neymar si zhruba půl hodiny ani nekopl, protože byl odříznutý v útoku a nikdo ze záložníků mu nebyl schopný dát rozumnou přihrávku.

Trochu nezvykle Brazilci nejvíc hrozili ze vzduchu. Člověk má tak nějak zafixováno, že kanárci jsou menší techničtí hráči (např. skvělí útočníci minulosti Bebeto a Romário měřili 176, res. 169 cm), jenže ve Scolariho týmu běhá i pár urostlých chasníků, tudíž měl domácí tým výškovou převahu. Jenže zas tak platná jim nebyla, a kdyby v poslední minutě prodloužení chilský Pinilla netrefil břevno, ale mířil o pár čísel níž, vypukl by v Brazílii státní smutek. Jenže ten se nekonal, protože Chilani nedali v rozstřelu hned tři penalty… Brazilci se taky moc nepředvedli, dali jen tři, ale to je jak známo víc než dva, tudíž postupují. S ohledem na průběh hry asi zaslouženě.

Kolumbie - Uruguay 2:0

Tak schválně - kdo z vás před šampionátem už někdy slyšel o kolumbijském mladíkovi (22 let) Jamesi Rodríguezovi? Nic si z toho nedělejte, já taky ne. Přitom jde o nejlepšího hráče portugalské ligy z předloňské sezóny (ve 20 letech!), který před rokem za 45 mil. EUR přestoupil do AS Monaco. Že nekupovali zajíce v pytli, o tom svědčí výkony na tomto mistrovství - Rodríguez dal v osmifinále oba góly, přičemž hlavně ten první byl prozatím nejkrásnější na celém mistrovství. Celkem jich dal už pět a vede tabulku střelců.

Kolumbie hrála ale výborně jako celek a nedala Uruguayi vůbec čuchnout. Jak vidno, bez distancovaného Suáreze je Uruguay úplně bezzubá! Kolumbijci měli zápas jasně po kontrolou, o jediný překvapující okamžik utkání se postaral Milan Luhový ve studiu, jenž prohlásil, že aby hráč mohl dosáhnout světové úrovně (řeč byla právě o Rodríguezovi), musí být krom jiného i pohledný, a ne střapatý jako Valderrama či Higuita. No nevím, naopak mi přijde, že takto vizuálně originální hráči jsou snadno zapamatovatelní a na kvalitě jim to neubírá. Kdo např. někdy viděl bývalého skvělého bulharského obránce Trifona Ivanova, nikdy na něj nezapomene!

Každopádně Kolumbie poprvé v historii postoupila na MS do čtvrtfinále a v utkání s Brazílií není vůbec bez šance. Tipuju postup Kolumbie!

Suárezův flastr

Když jsem kdysi hrával hanspaulku, občas jsem nevycházel z údivu nad tím, jak se někteří v civilu slušní a vážení pánové mění na hřišti v totální a všehoschopné šílence. Nikdy nezapomenu na jednu scénu z pražského Hagiboru, kde se hrávalo současně na třech hřištích vedle sebe. Onoho památného dne v jednu chvíli najednou přestala všechna mužstva hrát a nevěřícně sledovala scénu na jednom z hřišť, kde zešílevší rozzuřený gólman naháněl rozhodčího a strašlivě na něj řval. Marně se ho snažili zadržet dva jeho spoluhráči... Kdyby existovalo mistrovství světa choleriků, měla by naše země vynikajícího reprezentanta! Vzpomínáte na šíleného švédského brankáře Ravelliho? Tak si to vynásobte krát deset. Z některých plejerů se během hry zkrátka stávají magoři zralí na ústavní léčbu, na kterých by si docent Chocholoušek velmi smlsnul, o Freudovi ani nemluvě.

Zářným příkladem je uruguayský útočník Luis Suárez, který již potřetí v kariéře někoho při zápase pokousal, tentokrát italského obránce Chielliniho. I kdyby se to stalo jen jednou, tak je to totální úlet, ale pokud se to stalo již potřetí, tak nad tím opravdu, ale opravdu musím pozvednout obočí... Jsem v tomto ohledu rád, že FIFA vyslyšela moje přání, jež jsem vyjádřil v příspěvku "Co leží, neběží", a Suárez si na MS už nezahraje. Celkově dostal flastr na devět zápasů za uruguayský nároďák a krom toho čtyři měsíce úplně bez fotbalu, tj. ani na trénink či do hlediště. A platí to i pro jeho angažmá v Liverpoolu. Dohromady tak přijde o 22 zápasů... Docela by mne zajímalo, jak se k tomu postaví vedení tohoto anglického týmu - pokud by šlo o průměrného hráče, řekl bych, že ho bez milosti vyrazí z kádru nebo okamžitě prodají. Jenže jde o nejlepšího střelce Premier League z loňské sezóny (31 gólů). Má Liverpool přimhouřit oko? Nebo, ehm, zatnout zuby? Ty bude muset zatnout hlavně Suárez, jen jsem zvědav, zda se neukouše nudou...

Luis Suárez je v civilu tichý, distingovaný gentleman a vyhlášený gurmán. K večeři si rád dává Chianti a Chiellini.

Balotelli vs. rozlišovák

Italského útočníka Maria Balotelliho už na šampionátu neuvidíme. Vykartoval se a v osmifinále by stejně nemohl hrát, ale aby mu to nebylo líto, nechali se Italové vyřadit. Proto si tohoto vyhlášeného fotbalového interektuála, jenž svým důvtipem občas silně připomíná Dereka Zoolandera, připomeňme alespoň v krátké etudě, ve které svádí krutý a nelítostný souboj s rozlišovacím dresem. Rozlišovák vyhrál...

Messi nebo Neymar?

Argentina - Nigérie 3:2

Leitmotiv mistrovství tvoří souboj Messi vs. Neymar. Kdo z nich je momentálně lepší? Podle výkonů v Evropě by Messi vyhrál o parník, jenže Neymar v Brazílii dokazuje, že zjevně taky umí kopnout do míče a táhne Brazílii, i když je tomu klučinovi teprve 22. Za brazilskou repre odehrál přitom už 50 utkání, v kterých nastřílel na svůj věk neskutečných 34 branek. Hrdinou se tak stane nejspíš ten, kdo dovede svůj tým k titulu mistrů světa. Zatím oba jasně táhnou své nepříliš přesvědčivé celky a společně po třech zápasech vedou tabulku střelců se čtyřmi brankami. 

Třetí a čtvrtý gól přidal Messi v zápase s Nigérií a i když nepředvedl desítky slalomů mezi protihráči, jak už si člověk za ta léta tak nějak zvykl z Barcelony, opět ukázal, že to má v noze. Docela by se nám hodil do hanspaulky... V první půli třikrát vystřelil, z toho dal dva góly a třetí střela mířila do vinglu, jenže gólman ji stačil vyškrábnout. V bláznivém zápase, kdy čtyři branky padly v úvodních pěti minutách obou poločasů (tomu říkám koncentrovanost po nástupu na trávník...), předvedla Argentina sice zatím svůj nejlepší výkon, ale furt to jaksi není úplně ono. A defenzíva byla poněkud prostupná, holt se v další fázi budou muset Argentinci spolehnout na to, že Messi soupeře přestřílí.

Bosna a Hercegovina - Írán 3:1

Bosna na svém prvním MS získala první body a nezůstane tak mezi devíti týmy, které se v minulosti v coubertinovském duchu šampionátu toliko zúčastnili a odjeli domů s nadílkou, leč bez bodu. Takovému Salvadoru k byť jedinému bodíku nestačilo dokonce ani šest zápasů. Bosně to stačilo k dobrému pocitu, nikoli však k postupu, ze skupiny tak postupují Argentina a Nigérie. 

V osmifinále se střetne Argentina se Švýcarskem a Francie s Nigérií, ve skupině E se naopak loučí Ekvádor, jediný jihoamerický tým, který nedokázal postoupit ze skupiny. Všechny zbylé "domácí" týmy postoupily, což nejspíš nebude náhoda. 

Co leží, neběží

Itálie - Uruguay 0:1

Boj. Válka. Gladiátorské zápasy. Muž s koženým míčem? Nesmí projít! Od úvodního hvizdu se to kvalitně řezalo a jak by řekl Jan Koller: "bylo to trošku vyšperkovaný". Zajímalo by mne, kolik čistého času bylo odehráno, protože již od začátku byla hra neustále přerušována kvůli faulům, tudíž se více nehrálo než hrálo. 

Šlo o přímý souboj o druhé postupové místo, Uruguay potřebovala nutně vyhrát. Jenže první půle tomu vůbec nenasvědčovala - Suárez a spol. nechávali zcela v klidu Andreu Pirla chodit si hluboko ke stoperům pro balony, ten tak mohl v klidu rozehrávat... A nechat tohoto skvělého "plejmejkra" řídit hru, to si každý tým dost koleduje. Jenže Italové si jen tak čutali bez jakéhokoliv efektu, gólmana Musleru ničím nevyděsili. Ani Balotelli, jenž se vyznamenal jen tím, že převedl hodnotné kung-fu, trefil soupeře kamsi do hlavy či krku, ale místo červené dostal jen žlutou. V dosti brutálním zápase však byl spíš jen otázkou času, kdy rozhodčí někoho trumfne červeným esem.  

Druhá půle totiž nebyla o nic lepší, krev, pot a skluzy, furt se někdo po faulu válel po zemi, řval, jako by ho někdo vraždil... Červenou nakonec vyfasovali v 59. minutě Italové a jelikož stále drželi postupový výsledek 0:0, začali hrát absolutní cattenacio. Červenou měl ovšem dostat také Suárez za kousnutí Chielliniho, stejně jako druhý jmenovaný za ohnání se loktem po něm, čemuž se ovšem nedivím. Doufám, že ten magor Suárez dostane nějaký flastr a už si na mistrovství nekopne. Pobavila mne hláška z jednoho diskusního fóra, že teď nikdo nemůže říct, že dotyčný podal bezzubý výkon... 

Totálně nechutný zápas rozhodli Uruguyaci v 81. minutě po standardce a Italové tak podruhé po sobě skončili na MS ve skupině. Vzhledem k tomu, že za celý zápas si nevypracovali ani jednu (!) šanci (Uruguay tři), si nic jiného než porážku v tomto zápase nezasloužili. Nedávno jsem po zápase Německo-Ghana psal o tom, že za jejich výkon by si zasloužily tři body oba týmy. Teď můžu směle konstatovat, že za zápas Itálie-Uruguay by si nezasloužil ani bod vůbec nikdo. Uruguayská lehkost z posledního MS vyprchala někam do nenávratna, stejně jako moje sympatie k nim.   

Kolumbie - Japonsko 4:1

Po celý zápas jsem se nemohl zbavit dojmu, že již postoupivší Kolumbijci, ač nastoupivší s devíti náhradníky, měli celý zápas jasně pod kontrolou. Japonci sice začali hodně aktivně (ostatně stále bojovali o postup), ale tak nějak to vypadalo, hlavně v druhé půli, že proti sobě hrají žák a jeho učitel. Kolumbie hraje na MS tak nějak nenápadně, leč dosti suverénně a bez problémů získala devět bodů. 

Největší zajímavostí zápasu tak bylo střídání kolumbijských brankářů - v 85. minutě se do brány postavil Faryd Mondragón (43 let), jenž se tak stal nejstarším hráčem, který kdy nastoupil na MS. A odsunul z gerontotrůnu mého oblíbence Rogera Millu, který alespoň zůstal nejstarším střelcem na šampionátech.

Kromě Kolumbie postoupilo z této skupiny také Řecko, které překvapivě zdolalo Pobřeží slonoviny 2:1 postupovým gólem v nastavení. Osmifinálové dvojice tak tvoří Kolumbie - Uruguay a Kostarika - Řecko. Držím palce Kolumbii a Kostarice!

Zklamaný chorvatský nogomet

Nizozemsko - Chile 2:0

Souboj již postoupivších týmů, kterým šlo jen o umístění ve skupině a tedy o to, kdo skončí první a vyhne se tak v osmifinále Brazílii coby očekávanému vítězi skupiny A, sliboval chutnou fotbalovou krmi! Byl jsem v očekávání jako Zdeněk Pohlreich před novou restaurací. A bohužel stejně jako on v "Ano, šéfe", místo udělení jedné či více hvězdiček následovalo toliko koulení očima, kroucení hlavou a peprné poznámky. Nuda, nuda, šeď, šeď. Létající Holanďani se změnili na bludné a z šesti dosud odehraných poločasů výborně odehráli jediný, a to druhý proti Španělům. Navzdory tomu mají nakonec devět bodů... Chilané mě rozčilovali svým neustálým simulováním a dočista ztratili mé sympatie. Takto jsem si chutný fotbalový chod nepředstavoval! A tak jsem v 60. minutě vypl televizi a šel si spravit chuť na večeři. Sice jsem přišel o dva góly, ale furt mám pocit, že jsem vlastně o nic nepřišel...

Chorvatsko - Mexiko 1:3

V Chorvatsku vypuklo fotbalové šílenství, které jsem mohl pozorovat na vlastní oči. Zaplněné bary praskaly ve všech švech a "Žuja", jak se přezdívá místnímu pivu Ožujsko (děsná žbrnda), tekla proudem. Chorvatsko hrálo totiž o postup s Mexikem a ke kýženému postupu potřebovalo nutně vyhrát. Resp. pokud by Brazílie prohrála s Kamerunem, stačila by Chorvatům k postupu i plichta, ale tomu nevěřili snad ani balkánci. Před zápasem jsem jim ale osobně moc nevěřil a již předem si připravil titulek "Zklamaný chorvatský nogomet" (= fotbal, ale srbochorvatské slovo "nogomet" mě prostě fascinuje). Očekával jsem bouřlivou atmosféru, nejeden fanoušek měl na sobě kostkovaný červenobílý národní dres a tvářil se optimisticky. 

Jenže chorvatší hráči nepřevedli nic, čím by fanoušky uvedli do varu. I přes mírnou herní převahu v první půli byli v útoku totálně jaloví a mexická defenzíva předváděla, proč dosud na mistrovství nedostala ani gól. Naštěstí pořád šlo o daleko výživnější fotbal než nemastný a neslaný chilsko-nizozemský odvar. Zhruba od 60. minuty ale Chorvati začali vadnout, snad jim došly síly, nebo to prostě zabalili, ale pak už jasně dominovali Mexičani. Chuť jim nevzala ani neodpískaná jasná penalta za ruku Chorvata Srny, což byl mimochodem už třetí nechutný zářez v neprospěch Mexika na mistrovství; naštěstí to ani v jednom případě neovlinilo tříbodový zisk Mexičanů. Poté, co Chorvati dostali krátce po sobě dva fíky, prohlásil chorvatský televizní komentátor "nema slova" a i u něj bylo zjevně rozhodnuto. Balkánci v duchu svých nejlepších fotbalových tradic rezignovali a záhy dostali třetí hřebíček do rakve jejich ducha. V nastavení dali aspoň čestný úspěch... Bar byl ovšem v tu chvíli již ztichlý a poloprázdný. Žuja chutnala ještě hůř než obvykle. Mexičané radostí metali sombréra do vzduchu, spotřeba tequily musela dosáhnout rekordních hodnot!

V souběžně hraném utkání Brazilci smetli neškodné Kamerunce 4:1 a v osmifinále se střetnou s Chile, zatímco Mexiko vyzve Nizozemce. Tipuju postup Brazílie a Mexika, s ohledem na dosud předváděnou hru budu z těchto čtyř týmů nejvíc fandit Mexiku.

Menší shrnutí po dvou zápasech

Po jedenácti dnech mistrovství světa má každý tým za sebou dva zápasy (kterých bylo odehráno celkem 32), tudíž už nyní můžeme začít lehce hodnotit. Že je na nějakou rekapitulaci ještě brzo? Jistě že je! Přesto směle do ní! Jelikož o překvapení není nouze, byla by škoda nevypíchnout to nejpodstatnější či alespoň to, co mne zaujalo.   

Postup do osmifinále si již po dvou kolech zajistili Nizozemsko, Chile, Kolumbie, Belgie, Kostarika a Argentina. Jen dva týmy z Evropy... Naopak ze hry o postup jsou již Španělsko, Austrálie, Anglie, Kamerun a Bosna. O zbývajících deset vstupenek do osmifinále si tak zahraje ještě 21 mančaftů. K nejzajímavějším třetím zápasům ve skupinách by mohl patřit Itálie-Uruguay, kteréžto týmy se střetnou v přímém souboji o druhé postupové místo (přičemž Italům stačí uhrát remízu).

Největším překvapením je vyřazení Španělska, které zatím neuhrálo ani bod a má po dvou zápasech nejhorší skóre 1:7. Už se nevidím, proč španělský král Juan Carlos abdikoval... Naopak dva týmy ještě ani jednou neinkasovaly - Mexiko a Nigérie. Asi nejpříjemnější překvapení představuje Kostarika, která předvádí skvělý moderní fotbal a např. Itálii prostě fotbalově přehrála. Z dalších "no name" týmů na mne sympaticky zapůsobilo např.  Alžírsko, které ve včerejším zápase přejelo Jižní Koreu a jehož svěží hra mne zaujala mnohem víc než upocená hra Argentiny, Belgie či Brazílie. 

Bohužel nejsmutnějším překvapením jsou výkony rozhodčích. Ota Černý by se zeptal: A co na to divák? No tak ten je nasrán! Odpískané neexistující penalty, neuznané regulérní góly... Obávám se, že v některých případech to přímo rozhodlo o postupu či nepostupu jednotlivých týmů. Seppe Blattere, kamaráde, můžeš mluvit? A jedna věc mne vytáčí ještě víc - není snad jediného zápasu, ve kterém by se někdo nesnažil nasimulovat penaltu. Ještě jsem za to neviděl jedinou žlutou, žádný dodatečný trest... Tohle fakt nesnáším. Proto mi vůbec nevadilo, když Slovácko před třemi lety neprodloužilo smlouvu se Švancarou, který v tomto ohledu byl absolutně nepoučitelný a zkoušel to v každém zápase. Proto byl taky v poslední době furt zraněný, to má z toho, jak sebou v mládí v pokutových územích furt mlátil o zem... Ale to jsem trochu odbočil. Zpět na vyhýbku směrem na šampionát se vydám opět zítra. 

Kosa na kámen

Argentina - Írán 1:0

Jen málokterý zápas na šampionátu měl být tak papírově jednoznačný. A úvod střetnutí tomu nasvědčoval - prvních 25 minut měla Argentina držení míče 76 %, jenže efekt žádný, furt bez branek... Íráčané se zakopali cca 40 metrů od brány a jen čekali na brejky či případné standardky. O jejich strategii nejlépe svědčila situace při jednom jejich rohovém kopu - v pokutovém území čekali na centr pouze čtyři hráči, a když rohový kop skončil jejich hlavičkou mimo bránu, okamžitě se tato čtveřice sprintem vracela zpět do zákopů. Tomu říkám disciplína! Není proto divu, že např v závěrečné fázi kvalifikace, kdy Íránci bojovali o postup s Libanonem, Jižní Koreou, Katarem a Uzbekistánem, Írán v této fázi dostal jen dvě branky. Ale dopředu toho taky moc nepředvedl (krom jednoho zápasu): 1:0, 1:0, 0:1,1:0, 0:0, 1:0, 4:0, 0:1.

Zajímalo by mne, jestli se Argentina někdy v poslední době s takovou ultradefenzívou setkala. Tipl bych, že ne, protože jim dělalo velkou potíž se prosadit, ani božský Leo moc nebyl vidět. Naopak Íránci mohli jít do vedení, šance k tomu měli. To by bylo překvápko! Nakonec se ale nekonalo, Messi v první minutě nastavení rozhodl a Argentina tak zvítězila i v druhém zápase, ale podobně jako Brazílie ani ona dosud nikterak nepřesvědčila, a to jde přitom o hlavní favority... 

Německo - Ghana 2:2

Naštěstí úplně něco jiného představoval následující zápas mezi Německem a Ghanou. Za takový výkon by si tři body zasloužily oba týmy. Dosud nejlepší utkání na MS!

Již od úvodu bylo zřejmé, že pro favorizované Němce půjde o tvrdý oříšek k rozlousknutí, protože Ghana už v úvodní čtvrthodině toho předvedla víc než předtím Portugalci za celý zápas. Snad poprvé jsem viděl, že německý tým, vyznačující se za každých okolností značnou houževnatostí, narazil na ještě houževnatějšího soupeře, ohromně silného v osobních soubojích.

 

Vyrovnaný souboj nabral obrátky krátce po startu druhé půle lehce absurdním gólem, kdy nejspíš nejmenší muž na hřišti Mario Götze prokázal, že není žádný velký hlavičkář - míč hlavou jen lízl tak, že jej nasměroval do vlastního kolena, a teprve od něj změnil směr do sítě. Čímž byla spuštěna stavidla totální ofenzívy z obou stran! 

Stejně jako nad fotbalem jsem se bavil i nad reakcemi fanoušků ve svém okolí - zápas jsem totiž sledoval v baru v jednom chorvatském letovisku. Když německý tým vstřelil zmíněný gól, bylo jasné, v které části baru sedí Němci. Jenže ještě větší bouři nadšení sklidila vyrovnávací branka! A nějaké Ghaňany jsem mezi fanoušky nezahlédl... Že by tu měli Němce tak "rádi"? Z německého hloučku se v tu chvíli, jakož i zanedlouho poté, ozvalo jen lakonické "scheisse".

Na neuvěřitelný a krásný zápas, v jehož závěru každá akce na obou stranách volala po gólu, bude dlouho vzpomínat zejména Miroslav Klose, jenž svým vyrovnávacím gólem na 2:2 vsítil svoji 15. branku na MS, čímž vyrovnal střelecký rekord Ronalda. Jen víc takových zápasů! 

Tiki-taka? Hasta la vista!

Že nebude mít španělský obhájce titulu po dvou zápasech ani bod a bez ohledu na výsledek třetího zápasu po něm pojede domů, to nečekal asi nikdo, nejméně ze všech asi sami Španělé. Ay, caramba! Co se stalo s "la furia roja"? Žádné furioso to na šampionátu tedy nebylo... Spíše adagio, lento. Pianissimo. Da capo al fine. 

Chtěl jsem zavolat španělskému trenéru Vincente del Bosquemu a zeptat se ho na příčiny neúspěchu, ale španělsky umím jen "una cerveza, por favor", a navíc na něj nemám telefon. Tak nic. Musel jsem se tak obrátit na jiné odborníky - Monty Pythons Flying Circus s jejich slavnou analýzou "Nobody expects the spanish inquisition"!

Nikdo nečekal španělské vyřazení! Jeho hlavní příčinou je ustrnulý styl a malý hlad po úspěchu... Malý hlad po úspěchu a ustrnulý styl, ustrnulý styl a malý hlad po úspěchu... Dvěma hlavními příčinami jsou ustrnulý styl a malý hlad po úspěchu... A nalezení účinné protihry ze strany soupeřů... Třemi hlavními příčinami jsou ustrnulý styl, malý hlad po úspěchu a nalezení účinné protihry ze strany soupeřů... A téměř fanatická oddanost krátkým přihrávkám. Čtyřmi hlavními...

A takto bychom mohli pokračovat dál a dál, vždyť to říkám - da capo al fine. 

Nemyslím si tak úplně, že jde o konec španělského způsobu hry "tiki-taka", ale nutně budou muset Španělé něco změnit. I ze slov překvapeného trenéra del Bosqueho bylo zřejmé, že jeho svěřenci jako by vůbec nepočítali s tím, že by se mohlo něco nepovést, vůbec neměli přichystanou nějakou záložní taktickou variantu, prostě čekali, že to uhrají jako obvykle během posledních šesti let, kdy vyhráli dvakrát Euro i poslední mistrovství světa. A ono prd.  

Po návratu domů se mají španělští hráči na co těšit!

Dril Pavla Nedvěda

Pavel Nedvěd, držitel Zlatého míče v roce 2003, krom jiného vynikal neuvěřitelnou pílí, díky které se dostal až mezi špičky světového fotbalu. Připomeňme si dnes jedno speciální cvičení z dob jeho působení v Laziu, které společně s ním prováděl brazilský obránce (tehdy hrající za AS Řím) Cafú. I když jak se na to tak dívám, nejsem si úplně jistý, zda to přesně takto Pavel Nedvěd zamýšlel…

ČR – Nizozemsko 3:2 (EURO 2004)

A je tu další důvod k oslavě! Desetileté výročí! Dnes je tomu deset let, kdy byl odehrán jeden z nejúžasnějších zápasů v dějinách fotbalu. Zápas mezi českým týmem a Nizozemskem v základní skupině EURO 2004, kdy náš tým prohrával v 19. minutě již 0:2, ale nakonec neuvěřitelně otočil na 3:2, ten by si měl každý fanoušek fotbalu pouštět alespoň jednou za rok. Protože něco podobného nejspíš zase hezky dlouho neuvidí. V té době se sešlo všechno – výborní hráči hrající ve špičkových evropských klubech, skvělý trenér, přírodní úkaz Koller na hrotu. Bronz na tomto turnaji byl sice úspěch, jenže tento tým měl na to, aby EURO vyhrál. Místo toho se radovali betonáři z Řecka…

Bez ohledu na výsledek, my se alespoň můžeme utěšovat sledováním onoho fenomenálního zápasu, hraného v neuvěřitelném tempu, kdy se šance střídaly na obou stranách. Ten zápas byl prostě boží! Chtěl jsem ono video nahrát na Youtube, leč ono to nějak při nahrávání poznalo, že jde o tento zápas a zablokovalo mi ho, že prý jde o porušení autorských práv… No nehodlal jsem se s Googlem dohadovat, zvláště má-li nejspíš pravdu, pročež se na Youtube dá najít toliko sestřih gólů, ještě navíc v jadrné holandštině:

Ale smutnit také není třeba, neboť když něco není na Youtube, dá se to většinou najít na uloz.to. Tudíž celý zápas ve slušné kvalitě se dá stáhnout např. zde. Stahujte, sledujte, slavte!

Černý pakůň a lenivý kanárek

Belgie – Alžírsko 2:1

Belgie má být černý kůň mistrovství? Soudě dle jeho zápasu s Alžírskem, tipoval bych spíš pakoně, kříženého s něčím hodně pomalým a tupým. Neboť tak zoufale neinvenční a impotentní fotbal jsem už věru dlouho neviděl. Varovat mne asi měla už nominace – trenér Wilmots na soupisku napsal osm obránců, ale z toho sedm stoperů! A ten jediný krajní bek (A. Vanden Borre z Anderlechtu) ještě navíc seděl v zápase s Alžírskem na lavičce. To mi připomnělo jistého trenéra Bílka, který jednou do nominace nepovolal ani jednoho krajního záložníka, jen armádu těch středních a následně se divil, že nefungovala hra po křídlech.

Mantra moderního fotbalu, tedy útoční krajní beci, jako by neexistovala: krajní obránci v tomto zápase, v občanském povolání stopeři, se totiž chovali, jako by hráli klasicky uprostřed obrany. A od toho se vyvíjela hra směrem dopředu, čili nic. Alžířani hráli sice zanďoura, ale byli takoví živější, elastičtější, organizovaní, na rozdíl od Belgie jejich způsob hry dával aspoň nějaký smysl. Snad poprvé v životě jsem začal během zápasu fandit týmu, který víceméně jen bránil a výpady na půli soupeře prováděl jen příležitostně. Alžírská hra mi byla daleko sympatičtější než upocená snaha Belgičanů. Těm se ovšem povedlo střídání, navíc v závěru Alžířani fyzicky odpadli a Belgie dokázala otočit na 2:1. Ale že by nějak přesvědčila, to se říct nedá.

Zajímavost utkání – když Alžířani vstřelili gól, učinili tak po 505 minutách, kdy se na MS ne a ne trefit (předtím naposledy v prvním zápase ve skupině v roce 1986). Smutný rekord v tomto ohledu drží hráči Bolívie, kteří nedali gól na MS 517 minut.

Brazílie - Mexiko 0:0

Kanárci zatím nijak neoslňují. Proti Mexiku začali nervózně a už v 8. minutě se ozval první pískot fanoušků… Hlavně prvních dvacet minutu bylo dosti zoufalých. Pěší fotbal starých pánů. Místo kliček fauly, místo sprintů skluzy. Řezalo se to jak při utkání okresního přeboru. Mexiko bylo zpočátku fotbalovější. Naopak zejména útočník Brazílie Fred pojal zápas tak, jako by se procházel po lázeňské kolonádě. Hlavně se nezpotit nějakým prudkým pohybem, nedej bože sprintem!

K úvodu utkání by se jako soundtrack hodila píseň od Visacího zámku „Kanárek“, v níž se zpívá, že „můj kanárek má obrnu“. Naštěstí utkání solidně gradovalo, i když teprve poslední půlhodina vypadala tak, jak by člověk od takového zápasu čekal, čili nasazení, šance, hra nahoru a dolů. V závěru se na to pěkně dívalo, jenže gól žádný. O což se přičinil zejména mexický gólman Ochoa, který chytil čtyři tutovky a i díky němu zatím Mexiko na šampionátu neinkasovalo.

Hra Brazílie ovšem zatím působí jaksi neorganizovaně, nahodile. Pokud to bude takto pokračovat, tak při prvním střetu se špičkovým evropským týmem asi spláčou nad výdělkem…

Pyrenejská kalamita

Německo - Portugalsko 4:0

Před zápasem jsem čekal plichtu a opět se mi tak potvrdilo, že sázkovým kancelářím bych se měl vyhýbat. Ale kdo mohl tušit, že Portugalci budou tak matní? Ronaldo asi zvolil špatný gel, což ho očividně rozhodilo a nepředvedl vůbec nic. Naopak Němci se postavili statistikám čelem: i když za celou kvalifikaci nedali ani jeden gól hlavou a proměnili jedinou standardku, teď z nich dali hned dva góly, z toho jeden hlavičkou. Z Portugalců se čelem postavil pouze známý psychopat Pepé, a to lebce Thomase Müllera, za což byl po zásluze odměněn v 37. minutě červenou kartou. A o osudu utkání bylo rozhodnuto - s portugalskou poločasovou bilancí jeden zraněný, jeden vyloučený a hlavně tři kousky v síti by si nevěděl rady asi ani Eusebio. Navíc Německo není KLDR jako tenkrát v roce 1966. 

Němci v kvalifikaci jen jednou (!) dali méně než tři branky a jak vidno, ve své ofenzivní krasojízdě hodlají pokračovat i nadále. Thomas Müller si připsal první hattrick na MS a celkově na šampionátech nastřílel už osm branek. Na to, že je mu teprve 24, solidní výkon... Zřejmě slušný oddíl! Nejspíše STS Chvojkovice-München.

Celky z Pyrenejského poloostrova tak mají dohromady po prvních zápasech skóre celkem 1:9. Tomu říkám výživný vstup do šampionátu!

Nigérie - Írán 0:0

Nuda.

Má tříbodový systém smysl?

Jedna z největších změn ve fotbale – tři body za vítězství – přišla na svět v roce 1981 v anglické lize, zbytek světa se v tomto ohledu poněkud opozdil. FIFA zavedla tříbodový systém na mistrovství světa v roce 1994, v naší lize se objevil od sezóny 1994/95. Cílem této změny bylo učinit výhru hodnotnější, víc ocenit tým, který chce zvítězit. Už dost nudných remíz! Poklesl však skutečně počet remíz? Vyplatil se přechod na tříbodový systém? Pozoruhodnou statistickou analýzu na toto téma přinesl článek „Why ´Three Points for a Win´ is a Loss for Football“ na webu Café Futebol; zejména následující graf je dosti výmluvný:

Podíl remíz v první anglické lize

zdroj: Café Futebol

Jak vidno, počet remíz v Anglii klesal již před zavedením onoho pravidla v roce 1981, poté v následujících pěti sezónách došlo skutečně k dalšímu poklesu, pak se však vše vrátilo zase k „normálu“. Daleko větší vliv na počet remíz mělo např. zavedení střídání v 1968 – do té doby se střídat nemohlo, často se tak stávalo, že když se někdo zranil, tým dohrával oslaben a inkasoval. Po zavedení střídání se však hra obecně vyrovnala, neboť týmy dohrávaly v jedenácti lidech.

Dalším faktorem, podle kterého by se mohla měřit úspěšnost zavedení tříbodového systému, je atraktivita hry a větší počet gólů. Teoreticky platí, že vidina tříbodového zisku požene tým víc do útoku. Však šedivá je teorie a zelený strom života, v praxi různé analýzy ukázaly, že je to trochu jinak. Jelikož tříbodové vítězství je cennější než dvoubodové, tak v okamžiku, kdy se nějaký tým ujme vedení, může tím pádem i víc ztratit, pokud soupeř vyrovná. Tudíž se víc zaměří na obranu. Analýzy citované v tomto článku dokládají, že sice obecně vzrostl počet šancí/útoků, ale počet gólů se nijak nezvedl a vzrostl počet faulů a karet…

Onen článek se zabývá i dalšími aspekty tříbodového systému, ovšem závěr je takový, že jediným skutečným důsledkem zavedení tří bodů za výhru jsou větší bodové rozestupy v tabulce… Postavení týmů v tabulce to také nijak zásadně neovlivnilo.

Jen pro zajímavost jsem zkusil přepočítat tříbodový systém na dvoubodový za posledních pět sezón v naší lize. Nic zásadního v tabulkách se nezměnilo, nijak by to neovlivnilo titul, sem tam by se někdo uprostřed tabulky posunul o příčku výš či níž. Jen zrovna poslední sezóna by dopadla trochu jinak – při dvoubodovém systému by sestoupila se Znojmem nikoli Olomouc, ale Slavia. Ta by měla totiž stejně bodů jako Olomouc, ale horší vzájemné zápasy. Tudíž patrně jedinou výhodou zavedení tříbodového systému v historii fotbalu je záchrana Slavie v první lize…

První překvapení

Zvažoval jsem, zda neabsolvovat kompletně celý nejdelší hrací den na mistrovství – čtyři zápasy mezi 18:00 a cca 05:00 SEČ – ovšem na celonoční šichtu se mi nakonec nechtělo. Zvědavé oko jsem tak upřel toliko na zápasy Kolumbie-Řecko a Uruguay-Kostarika.

Kolumbie – Řecko 3:0

Řecký nároďák je znám svojí houževnatou obranou, na kterou doplatili úplně všichni na Euru před deseti lety. Směrem dopředu už to s nimi ale tak slavné není, o čemž svědčí i jejich dosavadní účast na MS: zatím se na něm Řekové představili dvakrát (1994 a 2010), ani v jednom případě nepostoupili ze skupiny a skórovali v jednom jediném zápase (2:1 proti Nigérii v roce 2010). Být fanoušek sázek, na tiketu by se mi nepochybně objevilo, že gólman soupeře vychytá nulu. Teď po zápase už jsem samozřejmě chytrý jak rádio, ovšem Řekové proti Kolumbii přesně dostáli své neschopnosti vymyslet něco v ofenzívě (s výjimkou jednoho břevna), a když k tomu naopak přidali pro ně nezvyklou průchodnost v obraně, mohli Kolumbijci slavit třígólové vítězství, a to ani nemuseli předvést nic světoborného.

Řekové mě zaujali snad jen tím, jak strašně okatě padali ve vápně a snažili se vymodlit si penaltu… "Das eine Simulantenbande," jak by řekl vrchní vojenský lékař Bautze ve Švejkovi. Naštěstí jim arbitr nic nezbaštil a nemusel tak být superarbitrován pro blbost.

Uruguay – Kostarika 1:3

Na posledním mistrovství Uruguay skončila čtvrtá, bavila svojí hrou a každý tak nějak čekal, že i v Brazílii na to naváže. Černý kůň soutěže však byl patrně na trhu v Montevideu vyměněn za jakéhosi zchromlého vypelichaného poníka… Nebo to tak aspoň vypadalo v zápase s Kostarikou. Navzdory tomu první půli Uruguay vyhrála, když proměnila správně odpískanou penaltu za džudistický chvat. Bohužel pak rozhodčí neodpískal úplně totéž na opačné straně. Celkově její hra byla taková nijaká, nemělo to šťávu… Kostarika v první půli nebyla o nic lepší, herně to byla bída z obou stran.

Na což Uruguay zdařile navázala i v druhém poločase, zato Kostaričani dostali v kabině nejspíš sodu, čočku a kapky, kterážto kombinace s nimi udělala zázraky. Za necelou čtvrthodinu dokázali v rychlém sledu vstřelit dva góly, najednou byl fotbal zábavnější a daleko živější. Neuvěřitelnou kopací techniku předváděl kostarický záložník Bolaňos (hráč FC Kodaň), který zahrával všechny jejich standardky, a víceméně každá z nich smrděla gólem. Outsider z Kostariky byl prostě lepší. Uruguayci to nesli dost těžce, což nakonec v nastavení vyvrcholilo brutální kosou; za kterou by se nemusel stydět ani známý fotbalový interektuál Tomáš Řepka. Prostě takový ten zákrok z čiré frustrace. Dotyčný proti červené kartě vůbec neprotestoval, dobře věděl, o co jde. Kostarika se tak svým nadšeným výkonem postarala o první překvápko na šampionátu a jsem hodně zvědav na její další souboje ve skupině s Anglií a Itálií.

Levitující Kostaričan Campbell aneb úspěšně pokoseno. Polohu letícího střelce zaujal po neuvěřitelném zákroku Uruguyace Maxi Pereiry.

zdroj: iDnes.cz.

Totální fotbal a totálně strašní rozhodčí

Mexiko - Kamerun 1:0

"Tento sudí si nedá pokoj," prohlásil s despektem spolukomentátor Josef Němec nad jedním z pomezních rozhodčích, když tento odmával během zápasu Mexiko-Kamerun další pochybný ofsajd. Dotyčný asistent rozhodčího zjevně k smrti miloval ofsajdy, neboť je mával bez ohledu na to, zda k nim došlo či nikoliv. A tak Mexiku nebyly uznány dva regulérní góly... Prý ofsajd... Ještě že Mexičanům byla uznána v dalším průběhu zápasu alespoň jedna branka, takže ofsajdové zářezy neovlivnily tři zasloužené body. To se nám ti rozhodčí začínají v úvodu mistrovství nehezky vybarvovat. Taky si Milan Luhový ve studiu nebral servítky... Kamerun zklamal, nepředvedl vůbec nic. Škoda že nemůže dodatečně povolat Rogera Millu!

Nizozemsko - Španělsko 5:1

Také penalta odpískaná v 27. minutě proti tulipánům byla poněkud diskutabilní (i když byla nařízena patrně správně) a když ji Xabi Alonso proměnil, nic nenasvědčovalo tomu, že by si Španělé neměli připsat nějaké body. Svým klasickým systémem krátkých přihrávek kontrolovali hru, a i když Holanďané opticky hru vyrovnali, vše se zdálo být pod španělskou kontrolou. Ale jen zdálo... Gól do šatny po famózní van Persieho hlavičce téměř z velkého vápna kvalitně nahlodal španělský tým, který se následně v druhé půli nestačil divit. Divil jsem se i já.

Už hodně dlouho jsem neviděl, aby se nějaké mužstvo tak složilo. Dost tomu napomohl děravý střed obrany i chybující Casillas, takže v cca desetiminutových intervalech se začaly sypat góly do španělské sítě. Najednou španělská záloha neexistovala, Xavi ani Iniesta si prakticky nekopli, všude o krok později... A Robben si dělal, co chtěl. Výsledek 5:1 byl ještě milosrdný, tulipáni mohli v závěru ještě 2-3 kousky klidně přidat...

Po šílených přehmatech rozhodčích konečně reklama na fotbal! Pokud bude mistrovství pokračovat tímto ofenzivním stylem, jsem pro! 

Mistrovství světa je tady!

Dlouho očekávaný svátek fotbalu odstartoval, i usedl jsem k televizní obrazovce pln nadšeného očekávání. A odcházel od ní rozladěn jak kytara po bujarém mejdanu…

Již samotné zahájení bylo řekněme lehce divné. Nucené veselí uprostřed ne zcela zaplněných tribun, zpěvačky a zpěvák o vteřiny se míjející s playbackem, celé takové barevné, hlučné a lehce halucinogenní. Rozpačitý dojem nevylepšilo ani televizní studio, ve kterém se bezostyšně tlachalo; což se nelze divit, sejde-li se čtveřice Čapek, Vízek, Karoch a Hašek.

Brazílie – Chorvatsko 3:1

Už aby začal konečně ten fotbal!, tlačil jsem pohledem ručičky na hodinkách. Ale opět jsem měl asi nějaká přehnaná očekávání, hlavně co se týká brazilského týmu. Ten totiž začal předvádět profesorský fotbal bez jakéhokoliv systému či naučených automatismů. Resp. nejspíš i všichni brazilští hráči byli tak zblblí mediální neymarománií, že hráli víceméně všichni na něj a čekali, co vymyslí. Naopak Chorvati na nic nečekali a snažili se podnikat bleskové výpady do nikterak pevné brazilské obrany.

Celý svět čekal, kdy vstřelí Brazilci první gól a rozjedou útočnou sambu. Což o to, vstřelili, ale do vlastní brány… Řekl bych, že brazilští fanoušci byli poněkud překvapeni! Pak se hráči Brazílie o něco zlepšili, ale furt až do konce zápasu to bylo takové jakési nijaké, už dlouho se mi nestalo, abych u fotbalu usínal…Nebýt to zahajovací zápas mistrovství světa, vypl bych to a šel spát. Což by ale byla škoda, protože bych neviděl zářez japonského rozhodčího, který foukl penaltu pro Brazílii za neexistující faul. Řekl bych, že chorvatští fanoušci byli poněkud překvapeni! Nakonec to Brazílie nějak ukopala, celkem dala tři branky, ale žádná brazilská samba to tedy nebyla, spíš kulhavý valčíček se špatně naladěným orchestrem. No zbývá ještě 63 zápasů, snad si spravím chuť!

Nejabsurdnější zápas v dějinách fotbalu

Těžko říct, jaké adjektivum přisoudit tomu, co se odehrálo při kvalifikaci na Karibský pohár v roce 1994 v utkání mezi Grenadou a Barbadosem. Divné? Absurdní? Prdlé?

Výchozí situace byla následující: z kvalifikační skupiny postupoval jediný tým, Barbados proto k postupu potřeboval ve vzájemném zápase s Grenadou zvítězit o dvě branky, naopak Grenadě stačila k postupu i porážka, ale maximálně o jeden gól. Klíčové bylo, že nějaká pomazaná hlava vymyslela, že v případě remízy se v kvalifikaci bude hrát prodloužení, ve kterém bude platit tzv. zlatý gól, přičemž se ale pro zvýšení snahy o jeho dosažení bude tento započítávat jako dva góly! Ne, není to vtip, ani apríl. A taky by mne zajímalo, kdo tuto ptákovinu vymyslel. Neboť právě díky ní bylo rozehráno zcela absurdní divadlo.

Zpočátku tomu tedy nic nenasvědčovalo. Barbados se postupně ujal vedení 2:0 a v tu chvíli by tedy postoupil právě na úkor soupeře z Grenady. Jenže v 83. minutě Grenaďané snížili na 1:2 a v ten moment by zase postupovali oni. Barbados se chvíli snažil dát třetí gól, ale zjistil marnost svého počínání a nedostatek času a vsadil vše na jednu kartu – a dal si schválně v 87. minutě vlastní gól, aby srovnal skóre a vynutil si prodloužení, ve kterém by měl třicet minut na to vstřelit onen „tuplovaný“ zlatý gól, čímž by rázem vyhrál 4:2 a postoupil.

Grenadě to samozřejmě ihned došlo a snažila se vstřelit ještě do konce základní hrací doby gól, ale vtip byl v tom, že bylo úplně jedno, do které branky ho vstřelí! Zatímco remíza po 90 minutách pro ně nic neřešila, tak jak v případě vítězství, tak porážky o jeden gól postupovala právě ona. Tudíž došlo k neuvěřitelné situaci, kdy se Grenada do uplynutí 90. minuty snažila vstřelit gól do obou branek současně, zatímco Barbados obě branky bránil. Barbadosu nakonec tento ďábelský plán skutečně vyšel, v základní hrací době ubránil plichtu 2:2 a v prodloužení skutečně vstřelil onen dvojnásobný gól, díky kterému po výhře 4:2 postoupil do Karibského poháru… To by nevymyslel snad ani Horník s Peltou dohromady!

Video bohužel neukazuje těch závěrečných pár minut základní hrací doby, pokochat se tak lze alespoň velmi kvalitním vyrovnávacím vlastním gólem v čase 0:20.

Ligové kuriozity sezóny 2013/14

• Slovan Liberec skončil v tabulce na 4. místě, přestože měl pasivní bilanci skóre (37:46).
• Poslední Znojmo mělo skóre víceméně podobné (32:49), ovšem o 21 bodů méně.
• Jen pět týmů nastřílelo víc gólů, než obdrželo
• Slovácko v každém soutěžním zápase (liga + pohár) obdrželo vždy alespoň jednu žlutou kartu.
• Zatímco tři týmy (Sparta, Příbram, Dukla) za celou sezónu využily jediného gólmana, Slavia hned čtyři.
• Jedinou minutu v této sezóně strávil na hřišti jihlavský útočník Matúš Marcin.
• Liberecký Lukáš Szabó odehrál v této sezóně dva zápasy, ovšem dohromady to činilo pouhé tři minuty.
• Brankář Slavie Karel Hrubeš při svojí ligové premiéře dostal červenou kartu. Po této sezóně je to vyslovený jedničkář: na svém kontě má jeden zápas, jeden obdržený gól, jednu červenou…
• Největší prasárnu sezóny předvedla patrně Příbram ve spolupráci s rozhodčím v páté minutě nastavení zápasu se Znojmem, když rozhodčí nejprve nechali bez povšimnutí posunutí vhazování ve prospěch Příbrami o asi 25 metrů blíže znojemské brance, následoval roh a gólman Příbrami, naběhnuvší do vápna, zcela bezostyšně stáhl k zemi soupeřova brankáře, tudíž nebyl problém dopravit míč do sítě… Nebýt toho, Znojmo mohlo mít o dva body víc, Příbram o bod míň a boj o udržení mohl být ještě zajímavější…

Krom toho padly i další pozoruhodné góly, naštěstí nikoli s přimhouřením očí pánů rozhodčích, ale (jak kdysi pravil Ivo Jahelka, byť v úplně jiné souvislosti) nedbalostí, nepozorností a hraním. Hned ve dvou případech (góly 6 a 1) tam figurovalo Slovácko, jen si nejsu jistý, zda je to v tomto případě lichotka... Zde desítka nejlepších:

zdroj: gambrinusliga.cz

MS 2010 – všechny góly

Brazilské fotbalové šílenství vypukne za dva dny a úřadující šampión, tedy Španělsko, nejspíš předá svoje vládnoucí žezlo někomu jinému. Pokud ovšem titul mistrů světa neobhájí. Což si tedy nemyslím, tipuju některý z jihoamerických celků.

Na věčnou památku minulého mistrovství a jako ochutnávku před nastávajícím si připomeňme sestřih všech gólů, které padly v Jihoafrické republice. Úplně jsem už zapomněl, kolik gólů padlo po kiksech gólmanů... Ve videu nechybí ani pár neproměněných šancí, naopak jsem tam nenašel neuznaný regulérní Lampardův gól ze zápasu Anglie-Německo. A nemůže chybět ani všudypřítomný a protivný bzukot vuvuzel - že bych je nějak postrádal, to se říct nedá...

Český fotbal před 100 lety

Pravidelná ligová soutěž se v naší zemi začala hrát až od roku 1925. Do té doby byly pořádány různé přáteláky, turnaje, občas se dokonce podařilo uskutečnit jakési domácí mistrovství („Mistrovství Čech a Moravy“), i když se ve skutečnosti jednalo (zejména na samém počátku 20. století) toliko o turnaj týmů z Prahy, kterým v té době dominovala Slavia. A jak tomu bylo přesně před 100 lety?

V roce 1914 došlo mj. k vydání prvního přestupního (v té době zvaného karenčního) řádu, neboť do té doby hráči přestupovali dosti divoce, což mělo za následek značný guláš a kolikrát i anulování zápasů. Viz např. následující úryvek z Dějin československé kopané (Petrů 1946), týkající se přestupu jistého Ruta v roce 1913: „Na Ruta, hráče nevalné techniky, ale vynikajícího střelce, měly zálusk v době jeho hry za AFK Kolín jak Sparta, tak Slavia. Sparťané byli rychlejší a Rut přestoupil tedy k nim. Ale Slavisté se nevzdali a Ruta k sobě přetáhli, načež se jim stejným způsobem odplatili Sparťané: Ruta zase přetáhli zpět ze Slavie do Sparty.“ Tato a jí podobné divočiny se vyřešily právě vydáním přestupního řádu.

Došlo i k jedné dosti zásadní úpravě pravidel – brankář mohl hrát rukou jen v pokutovém území! Dnešní fanoušek to na to bude hledět asi s údivem, ale do té doby mohl gólman chytat míč do rukou kdekoliv na vlastní polovině.

Oficiální mistrovství se v roce 1914 nekonalo, nejvýznamnější fotbalovou akcí tak byl IX. ročník Poháru dobročinnosti, jehož se zúčastnily tyto kluby: AC Sparta, SK Slavia, SK Viktoria Žižkov, SK Sparta Kladno, SK Čechie Smíchov, SK Libeň, SK Viktoria Vinohrady, AFK Kolín, SK Pardubice, SSK Olympia Praha I, SK Kročehlavy, SK Meteor Vinohrady, AFK Union Žižkov, SK Bubeneč, SK Smíchov, SK Čechie Praha III a Novoměstský SK Praha. Jak vidno, šlo především o pražskou záležitost. Ve finále porazila Viktorka Žižkov, na jejímž hřišti se turnaj hrál, Slavii 1:0.

Patrně druhé nejstarší dochované filmové záběry českého fotbalu pochází právě z tohoto turnaje, byť na oficiálním plakátu se skví nápis „Footballový turnaj o stříbrný pohár Spolku pro vydržování kuchyně české školní mládeže v Žižkově“. Perlička pro milovníky kinematografie – v některém záběru se skrývá i Vlasta Burian, v té době sparťanský gólman, i když tedy sám nevím, jestli zrovna na tomto turnaji chytal či nikoliv. Ale někde tam prý je!

Návštěvnost na Slovácku

Lidé zapomínají poměrně rychle. A už to, co bylo před deseti lety, zdá se najednou světlejší, lepší. Tudíž lze na Slovácku občas zaslechnout hlasy, že dřív, když ještě hrávali Kowalík, Malár, Polách a spol., bývaly návštěvy na stadionu daleko vyšší než dnes, zcela zaplněné tribuny bouřily… No párkrát bylo vyprodáno a osmitisícová kapacita se zdála vizuálně snad dvojnásobná. Když se ale návštěvy zprůměrují, snadno lze zjistit, že ani tehdy, v dávné éře Synotu, nedosahovaly kdovíjakých nadoblačných výšin.

Nejvyšší průměrná domácí návštěvnost (5699) se datuje do sezóny 2009/10, kdy se Slovácko vrátilo zpět do 1. ligy a v jeho dresu se objevil bavič Petr Švancara. A i když tehdy Slovácko bojovalo o záchranu a nakonec skončilo těsně nad nesestupovými příčkami (14.), lidi na fotbal chodili daleko víc než dnes. Od té doby průměrná návštěvnost klesá a je to nejspíš úkol pro vedení klubu, aby popřemýšlelo, co s tím. Jedním z faktorů může být vyšší cena vstupenek – na hlavní tribunu 250, na ostatní 150 Kč. Ovšem zejména na jaře předváděli hráči Slovácka na domácím hřišti takové výkony, že to za ty prachy nepochybně stálo.

Majitel klubu Zdeněk Zemek v jednom nedávném rozhovoru prohlásil, že by si přál šestitisícové návštěvy. To já taky! Pokud domácí borci neustoupí z nastoleného moderního fotbalu a začnou prohánět týmy z předních ligových příček, může se trend v návštěvnosti zase obrátit.

Pro úplnost je třeba dodat, že první tři ligové sezóny strávilo Slovácko ve Starém Městě na Širůchu, kde byla daleko menší kapacita a pokud se tam tísnily tři tisícovky fanoušků, bylo vskutku natřískáno. Proto i ty menší průměry v prvních třech sezónách. Teprve od října 2003 se přestěhovalo na zrekonstruovaný stadion v Uh. Hradišti.

Peltaven

Fanoušci si předsedu FAČR Peltu velmi oblíbili a po celé jaro mu dávali svoji přízeň silně najevo. Rozhodčí dokonce několikrát přerušili zápas, aby fanoušci nebyli rozptylování fotbalem a mohli se svými hlasivkami soustředit toliko na podporu svazového předsedy! Děkujeme našim rozhodčím, že to fanouškům umožnili a panu Peltovi posíláme pár motivačních fotografií na jeho nástěnku.

zdroj: isport.cz

zdroj: hooligans.info

zdroj: idnes.cz

zdroj: isport.cz

zdroj: tn.nova.cz

Pár slov k boji o udržení

Tož kdyby existovalo mistrovství světa v blbých fotbalových manažerských rozhodnutích, nepochybně by první dvě příčky obsadila Slavia s Olomoucí. A oba týmy by svedly zuřivý a velmi těsný boj o vítězství! Co totiž v této sezóně převedly, to se hned tak nevidí; sestup by zasloužily oba. Bohužel se jim tam ale ještě připletlo Znojmo, kterému by těch 27 bodů přitom v minulých sezónách na záchranu bohatě stačilo. Zejména sešup Olomouce je neuvěřitelný, hlavně s ohledem na minulou sezónu, kdy skončila pátá a vyhrála český pohár… Smolařem roku je tak Václav Vašíček, který byl na hostování ve Znojmě z Olomouce – ten sestoupil tuplovaně.

Svým způsobem je „štěstí“, že Znojmo sestoupilo řádně, neboť prvoligovou licenci dostalo pouze podmínečně. Přičemž podmínkou byly úpravy stadionu, ukončené 30.6. Tedy za necelý měsíc. A přitom se ve Znojmě ještě furt nezačalo, protože přiklepnutá dotace z MŠMT pořád nedorazila, neboť podezřelé porcování medvěda si vyžádalo kontrolu. Tudíž kdyby Znojmo neskončilo na sestupových příčkách, tak by bylo vyřazeno administrativně, patrně začátkem července. S tímto vědomím nejspíš znojemští hráči přistupovali k posledním zápasům, a když se jim ještě tři kola před koncem zranil jediný hráč schopný vstřelit gól (zmíněný Vašíček, 10 branek), bylo o jejich osudu rozhodnuto. Poslední tři zápasy prohrálo shodně 0:2 a jako jediný tým z těch nejohroženějších nezískalo v ligovém finiši ani bod.

U Olomouce se řeší, že si nechala pitomě utéct Doležala do Jablonce, Vašíčka pustila na hostování a k tomu se jim zranil Ordoš, takže směrem dopředu byli Hanáci trochu jaloví, ale v tom zakopaný pes nebyl, vždyť pořád vstřelili např. o pět gólů víc než Liberec. Dost nepochopitelná byla ale olomoucká defenzíva, protože nechat si vstřelit 60 branek, to se stalo za posledních deset sezón jen třikrát (Ústí nad Labem 67 v sezóně 2010/11, střížkovská Bohemka 65 o rok dříve, a nyní tedy Sigma). Olomouc se vždy pyšnila sázkou na odchovance, tentokrát to s tím nezkušeným mládím zjevně přehnala…

Slavia bohužel nesestoupila, a schválně píšu „bohužel“, protože si to jednak zasloužila, druhak jedině taková facka by sešívané probrala. A to říkám jako fanoušek Slavie… Jediný, kdo se může usmívat, je trenér Pastoor, který je nejspíš rád, že to má za sebou a může zase odjet na motorce zpět do země tulipánů, a teoreticky také potenciální ruský investor, který by Slavii koupil, neboť její hodnota zase hezky poklesla. Dá-li se tedy ještě o nějaké hodnotě hovořit… Každopádně dokud bude Řebíček v čele Slavie, nic se nezmění, ba bude ještě hůř.

Bohemka má jako jediná zkušenosti s bojem o záchranu, neboť v lize většinou v jakékoliv sezóně o nic jiného nehraje. Čest výjimkám, jako byla sezóna 2010/11, kdy skončila sedmá. A tyto zkušenosti prostě zúročila, v posledních třech kolech získala sedm bodů. Zlehčování, že hrála s celky, kterým o nic nešlo, neberu. V tomto ohledu na tom byla stejně i Slavia, a ta z devíti možných bodů v posledních kolech získala jeden jediný…

Nejlepší přímý kop (MS 1974)

Za týden vypukne v Brazílii bláznivý karneval jménem mistrovství světa. Očekávám fantastické zážitky i spoustu kuriozit! Např. jsem zvědav, zda někdo předvede nějakou novinku při zahrávání přímých kopů. Tak ja to předvedl obránce Zairu při utkání s Brazílií během mistrovství v roce 1974... Dnes už si nikdo nevzpomene na výsledek tohoto zápasu (3:0 pro Brazílii), málokdo ale zapomene na tento přímý kop.

Prý to onen obránce udělal na protest proti podmínkám v Zairu, kterému tehdy vládl železnou rukou diktátor Mobuto... Nebo mu zkrátka ruply nervy...

A do třetice... porážka

Česko – Rakousko 1:2

Olomouc musela urazit fotbalové bohy skutečně nevídaným způsobem. Nejenže sestoupila, ale teď na jejím hřišti prohrála i reprezentace v přáteláku s velmi průměrným Rakouskem.

Sedm hráčů Sparty, tři Plzeňáci a jedna Vydra. Poměrně netradiční sestavu poskládal trenér Vrba v třetím zápase pod svým vedením, ovšem již dopředu avizoval, že půjde víceméně o ligový výběr. Ani Rakušané ovšem nenastoupili úplně kompletní. Takže jsem čekal…úplně cokoliv. No ale hlavně vítězství! Přeci jen, ze zápasů s Norskem, Finskem a Rakouskem by se dala očekávat nějaká ta výhra, byť šlo o přáteláky.

Jenže místo toho český tým po dvou přechozích plichtách 2:2 rupl a nic mu nepomohlo větší držení míče, které ale k ničemu nevedlo. Protože když už se Češi dostali k zakončení, tak ho zazdili strašlivě pomalým řešením – hezky si míč zpracovat, připravit ke střele, s ohledem na dobré vychování počkat na rakouské obránce, až doběhnou a střelu zblokují… Naši jižní sousedé se s tím nijak nemazali, a když mohli, valili to rovnou dopředu. V našem týmu se snad jako jediní prezentovali nějakou přímočarostí Kadeřábek a občas Limberský. Naopak nemůžu nějak přijít na chuť výkonům Váchy, který je dle mého soudu dosti přeceňován…

Ale furt se naštěstí můžeme utěšovat, že šlo jen o přátelák. A navíc, existuje velmi snadné řešení. Pelta ven!

„Kam to kopete, volové, rakouská brána je tam!“

zdroj: isport.cz

Ligové statistiky za celou sezónu

Tož liga skončila. Zatímco na Spartě mohou vesele slavit do bezvědomí, Znojmo a Olomouc (která sestoupila po třiceti letech) zapíjí toliko žal. Olomouc alespoň ovládla statistiku v počtu obdržených gólů, což je ovšem věru slabá útěcha! A tímto oslím můstkem se tedy dostáváme k mnoha pozoruhodným týmovým statistikám tohoto ročníku.

Vstřelené góly: 1. Sparta 78… 16. Slavia 24 (Slovácko 43, 6. místo)

Obdržené góly: 1. Olomouc 60… 16. Sparta 19 (Slovácko 40, 10. místo)

Počet branek celkem: 678 (průměr na zápas 2,83 = nejvyšší v historii samostatné ligy)

Počet hráčů: 1. Slavia 38…16. Sparta 23 (Slovácko 29)

Červené karty: 1 Slavia 7…16. Sparta 0 (Slovácko 6, 2. místo)

Žluté karty: 1. Slovácko 88 (no konečně nějaké vítězství!)…15.-16. Jihlava a Sparta 36

Nejvyšší návštěva: Sparta –Slavia 19 089

Nejnižší návštěva: Znojmo-Dukla 155 (hráno v Jihlavě)

Průměrná domácí návštěva: 1. Sparta 11 340…16. Znojmo 1 392 (8. Slovácko 4 660)

Nejlepší starty do zápasů (gól v prvních 15 minutách: 1. Sparta 11…16. Baník 2 (Slovácko 4, 11. místo)

Nejlepší závěry zápasů (góly v posledních 10 minutách): 1. Sparta 14… 16. Bohemians 2 (Slovácko 10, 2. místo)

Jak šli stařeček Pagáč na zápas Slovácko – Teplice

„Kurňa, Matúšu, zbláznil sas?,“ podivíli sa Jura Klásek, když našli stařečka Pagáča, jak sedí potmě ve sklepě a čučí do zdi jak žaba z kyšky nad poloprázdnú flašú od sliovice. „Co ťa to napadlo, pit tak sám? Zapíjáš smutek či co? A nalej ně taky, když už su tady!“, nechápavo krútili Klásek hlavú.

Pagáč sa zle podívali, uléli Jurkovi štamprlu a zasyčali jak had: „Ty nevíš, že Slovácko prohrálo, pazúre škodolibý? Eště navíc doma! Taková ostuda!“, zalomíli rukama jak plačka na pohřbě, pokřižovali sa a další štamprla do nich vplula jak gdyby stařeček týdeň nic nepili.

„Cooo? Jak to? Šak doma furt vyhrávajú…“ zarazili sa Klásek. „A dali aspoň nejaký gól?

Pagáč enom smutno zakrútili hlavú.

„A to ani ten Kérbr? Šak ten sa umí trefit do brány, aspoň teda nekdy, né?“, mudrovali dál Klásek.

„Kerbr nehrál, v týdni ho chytly zuby, tož mu ích moseli kovář vytrhnút.“

„Cooo? A fšecky?“

„Ale nééé, ty balamuťo, enom ty bolavé.“

„No už sem sa lekl, to by sa ináč už nemohl prokúsat súpeřovú obranú,“ múdro pravili Klásek a preventívně, aby ich taky nezačál bolet zub, do sebe obrátili štamprlu. Pagáč chvílu nic neříkali, pak zakrútili hlavů, protože věděli, že Jura Klásek na fotbale v životě nebýl a rozumí temu jak ten ogar Titlbach, a uléli z demižóna další štamprle.

„No a jak to teda vypadalo? Hergot leze to z tebe, Matúšu, jak z chlupatéj deky.“

„Tož co ti mám vykládat, Jurko. Na hřišti to vypadalo, že taktická příprava na zápas sa odehrála gdesi ve sklépku nebo na nejakém koště. Nekeří vypadali, že balon vidijú v životě snáď poprvé, nohy ich neposlúchaly, vedle nich bych aj já vypadál jak Maradóna“, uculoval sa Pagáč. „Nebo jim snáď stará Peléščena namíchala nejaký dryják do pití, ináč to néni možné. No ale aspoň sa chasa v hledišti pěkně rozlúčila s tým Trúsilem“ uznale pokývali hlavú.

„Nevykládaj, Matúšu, on končí?“, nedovédli si Jura Klásek představit.

„Tož ba. A co sa tak divíš, šak je starý skoro jak já! Tož na nás, fotbalové starce!“ uculovali sa Pagáč dál a další štamprla zmizela tam, co fšecky ostatní.

„No jo, Matúšu, ale co včíl budem dělat, když tá liga skončila?“

„Tož co by, přineseme si do sklépka televizu, otevřem další demižón, a budeme sledovat ten světový mundiál, šak začíná za chvílu!“ A šli najít nový demižón, lebo ten starý už býl v tú chvílu dočista prázdný…

Den otevřených dveří

1.FC Slovácko – FK Teplice 0:2

Tož jaksi to ti hoši ze Slovácka popletli. Místo aby o dva góly vyhráli a v tabulce přeskočili právě Teplice, tak o dvě branky prohráli. A ještě k tomu na vlastním hřišti…

Namlsán jarními výkony a kvalitní klobáskou na stadionu, která odpovídala postavení Slovácka v horní polovině tabulky, očekával jsem od začátku střetnutí drtivý tlak domácích borců a jeden gól za druhým v síti nebohých Severočechů. K mému neskonalému údivu ale míč záhy skončil v brance Slovácka, když brejk do nepozorné obrany už v 7. minutě zkušeně zakončil Litsingi.

Od té chvíle Teplicím narostla křídla. Zato Slovácko utrpělo šok, ze kterého se ne a ne vzpamatovat: zmatky v obraně, špatná hra směrem dopředu, a když už to konečně vypadalo na kloudnou akci, hráč Slovácka nezpracoval/uklouzl/nepochopil. Často vše uvedené najednou. Zejména obě křídla (Diviš a Petr) se dosti trápila, hlavně Jarda Diviš to dopracoval tak daleko, že místo spalování šancí spaloval už rovnou i zpracování míče. Chvílemi to vypadalo, že snad nastoupil v žabkách, jak mu to klouzalo., z čehož ho vysvobodilo až přezutí do cviček v 30. minutě. Tou dobou se už dávnou rozcvičovali náhradníci Slovácka, neboť trenér Habanec nevěřil vlastním očím a tipoval bych, že v tu chvíli by nejradši vyměnil nejméně 11 hráčů… Slovácku nebylo nic platné snad 70% držení míče , když nebylo vůbec schopné se dostat do zakončení, zatímco tepličtí snadno podnikali bleskové výpady do rozhozené obrany. V poločase to klidně mohlo být 0:4, takže bylo ještě štěstí, že na světelné tabuli svítilo jen 0:2.

Po přestávce sice Slovácko hru zlepšilo, držení míče mělo ještě vyšší, Heča v bráně se vysloveně nudil, teplický gólman Slavík ovšem víceméně taky. Kdyby Slovácko hrálo ještě další tři hodiny, gól by stejně asi nedalo, prostě zápas-blbec, kdy se nedaří vůbec nic.

Dá se říct, že Slovácko bylo poraženo vlastními zbraněmi – presink a bleskový přechod po křídlech do útoku, to Teplicím bohatě stačilo. Přesto se na konci zápasu dostalo hráčům i trenérovi velkých ovací, neboť fanoušci ocenili skvělé výkony v celé sezóně; nejvíce ovací sklidil (chtělo by se říct nestárnoucí, bohužel už ale stárnoucí – 38 let) Jan Trousil, pro kterého to byl poslední zápas v dresu Slovácka.

Slovácko tak skončilo v této sezóně na konečném šestém místě, což značí druhé nejlepší umístění v historii klubu. Takže se jde slavit!