"Návštěva sezóny" na Julisce

V úterý 28. října byl opakován zápas Dukla - Příbram, který byl před dvěma týdny předčasně ukončen, protože na Julisce přestalo (a nikoli poprvé) fungovat osvětlení. Přihlížela tomu zoufalá návštěva 734 diváků... Vzhledem k atraktivitě zápasu a počtu diváků to ani nemohlo skončit jinak než 0:0. Navrhuju oba týmy vyloučit z ligy. Příbram z principu a na Duklu očividně nikdo nikdy chodit nebude.

Vzhůru do pohárového jara!

1. FC Slovácko - Baník Ostrava 1:1 (4:3 na penalty)

Slovácko postoupilo do pohárového jara! Pravda, nejde o poháry evropské, to by bylo jiné kafe, prozatím se jedná o ten český. I tak je ale postup do čtvrtfinále velmi příjemný a snad se stane odrazovým můstkem ke zlepšeným výsledkům v závěru podzimu. Sice ani napotřetí nebyl Baník na podzim poražen (v lize Slovácko doma prohrálo 1:2, před třemi týdny na Bazalech v prvním kole pohárového osmifinále 1:1 a nynější repríza v Hradišti dopadla stejně), ale to nejdůležitější – tedy postup do jarních bojů – je tady! Slušná pohárová návštěva (cca 3 500 diváků) teď může slavit dlouho do noci!

Do jarních bojů o pohárovou Evropu postoupily zatím ještě Jablonec, Teplice, Mladá Boleslav a druholigový Třinec, zbylá trojice vzejde ze zápasů Liberec - Znojmo (první zápas 6:0 pro Liberec čili odveta bude jen formalita), Příbram - Sparta (zatím nehráno) a Hradec Králové - Plzeň (taktéž zatím nehráno). V minulosti to Slovácko dotáhlo nejdál dvakrát do finále, nebylo by špatné na to navázat...

V lize dostává v bráně Slovácka přednost mladý Heča, postup přes Baník však vychytal Melichárek, jenž při rozstřelu lapil dvě penalty.

zdroj: idnes.cz

Totální fotbal

Sérii článků o taktických rozestaveních na nějaký čas zakončím vskutku stylově, a to oslavou ofenzívy – a sice tzv. totálním fotbalem. Ten zavedla v 70. letech trenérská legenda Rinus Michels a s Ajaxem i nizozemským národákem s tím slavil nevídané úspěchy. Neboť tento způsob fotbalu, založený krom jiného na prolínání řad, výměně pozic a tlaku na míč, způsoboval totální zmatení soupeřů, kteří si s tím nevěděli rady. Zvlášť když tomu na hřišti šéfoval Johan Cruijff.

První video ukazuje hru Nizozemců s míčem, druhé fragmenty ze zápasu Nizozemsko - Argentina (1974), na kterých je krásně vidět presink Nizozemců. Navzdory tomu všemu ale Tulipáni ještě nikdy nezískali titul mistrů světa... Na mistrovstvích světa v letech 1974 a 1978 brali Nizozemci stříbro, na Euru v roce 1976 bronz – tehdy je vyřadili jistí Češi...

Nejstarší fotbalové formace II

V příspěvku Nejstarší fotbalové formace jsem psal o, ehm, nejstarších fotbalových formacích. Hle, zde pokračování!

Nejdřív je třeba se ještě vrátit do třicátých let, kdy se u nás tvrdošíjně hrálo systémem 2-3-5. Italové totiž přišli s úpravou tohoto systému na 2-3-2-3 (zvaného též „Il metodo“). Víceméně se jednalo o defenzivnější variantu onoho 2-3-5. (Krom toho později Italové přišli i s catenacciem – proč právě oni vždycky vymyslí nějakou defenzivní taktiku?). I díky tomu Italové v letech 1934 a 1938 získali titul mistrů světa.

Naopak ze systému W-M vycházel poněkud odlišný styl, se kterým přišli Maďaři v 50. letech. Formace M-U neboli 3-2-3-2 byla díky neustálému hemžení útočníků dosti nečitelná pro obranu soupeře a když Maďaři ve Wembley rozdrtili domácí 6:3 (vůbec první porážka Anglie na tomto posvátném stadionu), bylo jasné, že anglický systém W-M (3-2-2-3) má odzvoněno.

Ovšem maďarský tým nikterak neustrnul ve vývoji a současně a nezávisle s Brazilci koncem padesátých let přišli s novým systémem 4-2-4. Poprvé se tak objevila dnes tak oblíbená čtyřobráncová varianta. Ovšem nešlo o nijak ortodoxní systém, při bránění se z toho často stávalo 4-3-3 a naopak při útoku jeden z obránců často vyvážel míč a rázem z toho bylo 3-3-4. Postupem let se z toho nakonec vyklubaly ustálené a dnes nikterak neobvyklé varianty 4-3-3 a 4-4-2.

50 největších minel

Padesát největších minel v dějinách fotbalu aneb i mistři svého řemesla, a to nejen ti z osmé hanspaulské ligy, se někdy utnou. Tohle se neomrzí...

Z minima minimum

1. FC Slovácko - Viktoria Plzeň 0:1

Natěšení diváci usedli před televizní obrazovku, aby se pokochali soubojem dvou nejofenzivnějších ligových týmů (před tímto kolem Plzeň 25 gólů, Slovácko 22), leč místo toho museli sledovat šachovou partii bez šancí, střel a až na pár výjimek jakýchkoliv dramatických momentů. Za celý první poločas nebyl ani jeden tým schopen vyslat jedinou střelu na bránu! Slovácko bez vykartovaných Doška s Divišem nemohlo nasadit ani druhého útočníka Dočekala, jenž je zraněný, tudíž dosti přeskupilo sestavu a soustředilo se na defenzívu a brejky. Což se dařilo jen napůl: defenzíva na jedničku, jen ty protiútoky se tak nějak nekonaly...

Slovácku se snad jako prvnímu celku v této sezóně podařilo totálně eliminovat ostré plzeňské kraje, takže Pilař s Petrželou si skoro neškrtli, jenže nakonec to nic platné nebylo. Bylo poznat, že v důsledku několika rošád v sestavě vázla souhra a naučené automatismy byly fuč... Škoda, včerejší Plzeň byla k poražení. Jenže když Slovácko za celý zápas jen dvakrát vystřelí na bránu, to se pak těžko dávají góly.

Jediné, co mne pobavilo, bylo předzápasové studio; v něm se mimo jiné řešilo, že před následujícím zápasem se Spartou má Plzeň dva hráče (Řezník a Procházka) v karetním ohrožení, tedy že jim v zápase se Slováckem hrozí čtvrtá žlutá a případná stopka právě na zápas se Spartou. Milan Luhový si nebral servítky a pobaveně konstatoval, že to je přece jasné a domluvené, že tu kartu před takovým zápasem nedostanou... A skutečně nedostali, ovšem hlavně kvůli tomu, že ofenzíva Slovácka je nedostala za celý zápas do nějaké ožehavé situace, kterou by museli hasit nějakým žlutým zákrokem...

Před zápasem s Plzní

• V historicky prvním ligovém zápase Slovácka s Plzní (2000) vyhráli domácí 5:0, od té doby už to ale tak slavné nebylo.
• Druhá domácí výhra (a bohužel též poslední) nad Plzní je stará devět let...
• Domácí bilance Slovácka s Plzní je 2-2-5 při skóre 14:17
• V posledních šesti zápasech na Slovácku vstřelila Plzeň vždy alespoň dvě branky
• Nebudou hrát vykartovaní Došek a Diviš. Pokud existuje spravedlnost, tak toto úmyslné vykartování pomstí Slovácko výhrou! Jenže bohužel existuje i Roman Berbr, který dohlíží na rozhodčí. A ti pískají podle toho, jak on pískne...
• Plzeň má momentálně nejlepší formu v lize (13 bodů z posledních pěti zápasů), zatímco Slovácko vybojovalo ve stejném období bodů jen pět.

Vybíjená v hledišti

Slovan Bratislava - Sparta 0:3

V třetím zápase základní skupiny Evropské ligy se potvrdily tři věci:

• Sparta je herně jinde než Slovan
• Sparťanští fanoušci jsou idioti (čest výjimkám!)
• Společná česko-slovenská liga je utopie

Nudná a trudná kopaná na podmáčeném hřišti v prvním poločase byla završena „zlatým hřebem“ v 40. minutě, kdy sparťanští fanoušci vylomili chatrný plot a napadli příznivce domácích, načež pár desítek diváků vniklo na hřiště, aby nedostalo na budku. Dlužno dodat, že fanoušci Slovanu se od samého začátku spíše než fandění „belasým“ daleko více věnovali urážkám Sparty; což samozřejmě není omluva pro chování a řádění vylízanců řepkovského typu.

Čili utkání bylo přerušeno, fotbalisté odveleni předčasně do šaten a vypadalo to na předčasné ukončení zápasu, neboť místo fotbalu na trávníku se hrála vybíjená v hledišti. Leč k mému překvapení se utkání po čtyřicetiminutové pauze nakonec dohrálo a Jozef Chovanec coby nový trenér Slovanu plynule navázal na svého předchůdce Frantu Straku. Takže Slovan jasně prohrál. Ať žije česko-slovenská kopaná.

zdroj: fotbal.idnes.cz

Dáša ven!

Některé mé příspěvky pravidelně končí zvoláním "Pelta ven" (snad ani nemusím dodávat proč). Vzhledem k tomu, co v této sezóně předvádí páni rozhodčí, je třeba tuto výzvu rozšířit i na "Berbr ven" a "Dáša ven", čímž se tato svatá trojice českého fotbalu stává kompletní. Deník Sport v minulých dnech rozjel kvalitní protidamkovskou kampaň, což chválím, protože kdo rozumí fotbalu, tak nemůže nevidět, co se děje na českých trávnících, tedy jak rozhodčí ovlivňují zápasy. Správně bylo v jednom článku poznamenáno, že jednomu týmu se jasně nadržuje (Plzeň), dvěma se neškodí (Sparta a Jablonec) a ostatní celky jsou zařezávány dle potřeby. O tom, jak je český fotbal prohnilý, nejlépe svědčí bezelstná slova Jardy Starky ve včerejším vydání deníku Sport, který na otázku, zda si myslí, že dochází k tendečnímu ovlivňování zápasů, pravil: "Tendenční řízení nevnímám... S řízením našich zápasů jsem byl spokojený". No bodejť, když Starka si to také umí kvalitně zařídit. Jo abych nezapomněl - Starka ven! No vida, už je z toho kvarteto...

Jedním z "vrcholů" uplynulého ligového víkendu, o kterém se píše snad ve všech médiích, je nepřehlédnutelné vykartování klíčových ofenzivních hráčů Slovácka Doška a Diviše před zápasem s Plzní. Obě čtvrté žluté karty na nesportovní chování... Naopak plzeňskému Řezníkovi, kterému hrozila taky čtvrtá žlutá, nebyl odpískán jasný penaltový zákrok, protože by automaticky musel dostat i žlutou...

Otázkou samozřejmě zůstává, jak vymést ten Augiášův chlév, když ruka ruku myje, každý na každého něco ví a tím pádem se bojí píchnout do vosího hnízda... No nic – a teď všichni: Dáša ven!

zdroj: fotbal.idnes.cz

Nejstarší fotbalové formace

Jak fotbal prochází neustálým vývojem, mění se i taktické postupy a rozestavení hráčů na hřišti. Pryč jsou časy nejstarší fotbalové taktiky „kopni a běž“, aspoň tedy na té nejvyšší úrovni. I když v seriálu Okresní přebor byl de facto jediným taktickým prvkem pokyn „trefuj zařízení“…

Vůbec nejstarším rozestavením bylo na dnešní dobu poněkud netradiční a velmi ofenzivní 1-2-7. Populární bylo v 60. a 70. letech 19. století v Anglii, tedy v prvopočátcích fotbalu, kdy byl tento sport v českých zemích toliko předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích. Nicméně systém spočíval převážně v dlouhých nákopech dopředu a individuálních schopnostech a posléze byl překonán důrazem na týmovou souhru.

Téměř padesát let (cca 1880–1925) týmy hrály systémem 2-3-5, alespoň tedy v kolébce fotbalu, tedy v Anglii. Například týmy Československa, Rakouska a Maďarska (tzv. Dunajská škola) ho používaly ještě v 30. letech. Jak ostatně napovídá sestava našeho týmu z finále mistrovství světa 1934: Plánička – Ženíšek, Čtyřoký – Košťálek, Čambal, Krčil – Junek, Svoboda, Sobotka, Nejedlý, Puč. Na rozdíl od dlouhých nakopávaných míčů byla zejména Dunajská škola pověstná svou hrou na krátké přihrávky po zemi.

Poněkud defenzivnější rozestavení 3-2-2-3 (připomínající písmena W-M), vymysleli v Arsenalu v roce 1925. Chtěli totiž klást větší důraz na defenzívu a došlo tak k vyrovnání počtu hráčů v obraně a útoku. Tuto formaci kluby používaly v letech cca 1925–1945 a způsobil to právě Arsenal, který díky tomu slavil velké úspěchy a v 30. letech získal pět ligových titulů. Přítrž tomuto systému učinili až Maďaři v 50. letech, ale o tom až někdy jindy.

zdroj: http://www.football-bible.com

Rozhodující vlastňák v nastavení…

Do kategorie nejkurióznějších zápasů v dějinách fotbalu se nepochybně zařadí utkání britské Premier league Queens Park Rangers – FC Liverpool 2:3, odehrané o uplynulém víkendu. Ne že by na tom výsledku bylo něco zvláštního; leč průběh zápasu, neuvěřitelné spalování šancí a neskutečně hektický závěr, který rozhodla vlastní branka po uplynutí nastaveného času, vstoupí do historie.

Nechtěl bych být v kůži fanouška QPR. Domácí tým v první půli zazdil dvě neuvěřitelné šance, v 67. minutě si dal vlastní gól, v 87. vyrovnal, v 90. dostal na 1:2, o minutu později zase vyrovnal – a když se schylovalo k závěrečnému hvizdu a čtyřminutové nastavení vypršelo, tak v 95. minutě si jeden z domácích nešťastníků dal vlastňáka… Tomu říkám umění rozhodnout zápas!

Sestřih zápasu je ke zhlédnutí např. na www.soccerhighlightstoday.com

Roh přes plot

To bude chtít kvalitní kopací techniku při kopání tohoto rohového kopu...

zdroj: wonderfulengineering.com

Napínavé utrpení

Slovan Liberec - 1. FC Slovácko 2:2

Ani tentokrát nebylo zlomeno prokletí libereckého stadionu a Slovácko tam ani na třináctý pokus nevyhrálo. Přitom tomu bylo blíž než kdy jindy, v poločase vedlo 2:0, poté co se v 31. minutě neuvěřitelně trefil "Šumi" a vzápětí přidal další kousek Kalouda.

Co si však budeme povídat, Slovácko k těm gólům přišlo tak trochu jak slepý k houslím, rozhodně se nedalo mluvit o nějakém tlaku... Spíš o strašlivé defenzívě, kterou předváděl Liberec po celý zápas, a k čemuž se Slovácko solidárně přidalo v poločase druhém. Již ve 20. minutě jsem nevěřícně kroutil hlavou a dožadoval se ukončení zápasu, protože na tu holomajznu se nedalo dívat. Řečeno tenisovou terminologií – zápas ovládly nevynucené chyby. A že jich bylo! Zvláště když k nim připočteme nejen chyby v obraně, ale i spalování šancí. Bohužel v tomto ohledu se "vyznamenal" Jarda Diviš, který šel dvakrát sám na gólmana, leč ani v jednom případě nebyl úspěšný, a bylo pak hodně poznat, jak si s každým dotekem míče věří méně a méně. A méně. A pak už vůbec.

Bod z Liberce se sice bude počítat jako plusový, ale vzhledem k průběhu zápasu je to prostě ztráta. Kdy jindy by byl Liberec k poražení, když ne teď? Místo toho se Slovácko v závěru strachovalo i o ten bod. I když ten zápas mohl klidně skončit taky 4:4. Nebo 0:0. Nebo úplně jakkoliv; to jsem snad ještě neviděl, aby se oba týmy tak vykašlaly na defenzívu. Chudáci trenéři, ti museli kvalitně zešedivět.

Největší kuriozitou zápasu tak nakonec bylo to, že Tomáš Rada nedostal žlutou... A přerušil tak svoji fantastickou sérii pěti zápasů v řadě se žlutou (a jednou červenou jako třešinkou na jeho karetním dortu). Gratulujeme! Bohužel naopak čtvrtou žlutou v sezóně dostali Došek a Diviš, takže nebudou hrát v příštím kolem doma proti Plzni. Tohle si Západočeši dokázali kvalitně zařídit...

Před zápasem v Liberci

V Liberci se Slovácku nedaří. Ještě nikdy tam nevyhrálo! Bilance 0-4-8 je dosti trudná, skóre 11:23 ještě horší. Z posledních pěti zápasů pod Ještědem dokonce jen jedna plichta a jinak samé porážky... Věru má Slovácko co napravovat, zvláště když dva poslední zápasy prohrálo a z potenciálních bojů o poháry je rázem neklidný střed tabulky a těžký los ve zbytku podzimu. Jenže Liberec je na tom ještě hůř – ten se dokonce v této sezóně jen jednou jedinkrát dokázal radovat z vítězství (bilance 1-6-3, z toho doma 1-4-0) a s devíti body se krčí na dvanácté příčce tabulky, dva body od sestupu. Tak kdy jindy přivézt bod(y) z Liberce, když ne právě teď?

Zajímalo by mne, zda nastoupí cholerik Tomáš Rada. Jednozápasový trest za červenou si odseděl v poháru s Baníkem, takže hrát může. Nechá ho trenér hrát nebo ho výchovně posadí na lavičku? A pokud Rada nastoupí, kolik zákroků na žlutou zase předvede?

Hrozí Slavii uzavření stadionu?

Ministerstvo vnitra zahájilo se Slavií správní řízení kvůli opakovaným výtržnostem fanoušků a klubu hrozí uzavření stadionu. Teoreticky až na jeden rok. Což se samozřejmě nestane, to by se muselo stát opravdu nevím co. Ale jako výchovný pohlavek bych jim to na jeden zápas klidně uzavřel. Neboť teprve tehdy se probudí vedení Slavie a začne tvrději řešit tu atmosféru nenávisti a idiocie, kterou občas předvádí kotel Slavie v čele se svým vůdcem, zvaným Strašák. Což je zjevně prosťáček ducha mdlého a vůbec nechápu média, že mu dávají prostor k vyjádření, protože tohle jsou přesně lidi, kteří by měli ze stadionů zmizet. Jinak se atmosféra na fotbalech nikdy nezmění.

Trenér Slavie Beránek to po posledním incidentu v derby řekl natvrdo, že fanoušci týmu dost ublížili, což samozřejmě blb Strašák začal ihned bagatelizovat. Prý se zas tak moc nestalo… Kdy si konečně kluby uvědomí, že tihle troglodyti škodí fotbalu? Kdy přestane hyperkorektní Lavička děkovat svému kotli, který se stejně jako ten slavistický jen hemží retardovanými frustráty, což dává při "fandění" i patřičně najevo svými slovními výměšky?

Doporučuji Strašáka postavit do zelí, kam ostatně patří, a uzavřít stadion. Už teď má Slavia pro nejbližší zápas uzavřenou severní tribunu, kde sídlí kotel. Nejspíš je jen otázkou času, kdy bude postupně uzavřena i ta jižní, východní a západní.

Když k zápasu nastoupí jen jeden tým…

Pokud má nějaký zápas své vlastní heslo na wikipedii, skutečně se musí jednat o výjimečnou událost. Tak jako kvalifikační utkání na mistrovství světa Estonsko – Skotsko z roku 1996, skrývající se pod heslem „One team in Tallinn“.

Na hřiště totiž ve stanovený čas výkopu nastoupili jen hráči Skotska. Domácí Estonci nikde. Rozhodčí foukl do píšťalky, zápas byl rozehrán, načež jej rozhodčí po třech vteřinách ukončil. Jak ostatně ukazuje video.

Důvodem této kuriózní situace (tohle bych čekal opravdu někde v rozvojových zemích, a ne v evropské části kvalifikace) bylo nevyhovující osvětlení stadionu a následná změna času výkopu. Večer před zápasem totiž Skoti trénovali na stadionu a zjistili, že provizorní osvětlení hřiště, zapůjčené z Finska, je eufemisticky řečeno nevyhovující. Jak vidno na fotce, žádný šlágr to teda fakt nebyl.

zdroj: fourfourtwo.com

Skotové si stěžovali na UEFA a její funkcionáři na nočním jednání rozhodli (v čase 2:30, tedy již v den zápasu), že se bude hrát místo 18:45 hod. již v 15:00. Což se prý Estonci dozvěděli až někdy před polednem, tedy pár hodin před výkopem. Což samozřejmě obnášelo logistické problémy, nemluvě o ztrátě příjmů od televize. Proto Estonci změnu času výkopu odmítli, zatímco Skoti s ní souhlasili a v uvedený čas vyběhli na pažit za mohutné podpory svých fanoušků… A dál už to znáte v onoho videa.

Zápas nakonec nebyl kontumován ve prospěch Skotů, UEFA nařídila opakování zápasu na neutrální půdě. Což se stalo v únoru 1997 na stadionu v Monaku. Utkání skončilo symbolicky 0:0…

Rory Delap aneb smrtící auty

Může autové vhazování způsobit gólovou šanci? Může! Samozřejmě, 99 % vhazování skončí pár metrů od lajny a o žádné přímé ohrožení soupeřova týmu se nejedná. Jenže existují hráči, kteří dokáží hodit míč až před branku, a rázem z toho vznikají smrtící a gólem smrdící ošemetné situace. Jedním z nich byl irský záložník Rory Delap (11 startů za Irsko), který loni ukončil kariéru a jenž se nejvíc proslavil právě svojí neuvěřitelnou schopností poslat vhazování do průměrné vzdálenosti 38 metrů. Navíc jeho auty nebyly žádné padající listy, na které si obrana může počkat – šlo o vhazování s plochou dráhou letu a rychlosti 60 km/h... Když se k tomu připočte, že takto hozený míč bývá často přesnější než centr, mohlo z toho zejména Stoke City, za které hrál v letech 2006-2013, těžit v míře vrchovaté. O potenciálu takových autů a schopnostech Roryho Delapa svědčí následující video:

Výlet do Kazachstánu

Kazachstán – Česko 2:4

Čeští reprezentanti jeli bojovat o Euro do střední Asie, což se zdá býti poněkud paradoxní. Leč Kazachstán je očividně plný paradoxů, o čemž napovídá jak skutečnost, že utkání se hrálo na umělé trávě, tak např. i to, že největší Kazach není rozhodně prezident Nazarbajev (i když se drží v čele státu již od roku 1990!), ale reportér Borat. A jelikož je Kazachstán malinko neznámá destinace, nechme hovořit právě jeho:

Kromě poznávání místních reálií však bylo úkolem české výpravy, a to skoro až úkolem hlavním, přivézt tři body. Což se povedlo celkem s přehledem, i když ty dva inkasované góly v závěru svědčily jednak o tom, že hoši v defenzívě dost polevili (pod trenérem Vrbou zatím ani jeden „shootout“ ze sedmi zápasů), jednak že Petr Čech zahřívá lavičku Chelsea nejspíš oprávněně, neboť druhý gól padá na jeho vrub a potvrzuje, že jeho jedinou, leč dosti fatální slabinou, je vybíhání na centrované míče.

Bylo pozoruhodné sledovat, jak si hlavně v první půli čeští hráči netykají s povrchem; ten rozdíl ve hře na trávě a na kobercové umělce je značný, to vám potvrdí každý hráč hanspaulky! Ale když na tom dokáží kopat hráči právě v hanspaulce, tak pro reprezentanty by to snad neměl býtproblém… No byl, jak jsme viděli. Na hanspaulku s nimi, a hezky do osmé ligy, ať vidí, zač je toho loket!

Jinak ovšem devět bodů po třech zápasech, to je nečekaný vstup do kvalifikace! Úplně stejně je na tom Island, který včera porazil Nizozemsko 2:0; a právě Seveřany přivítáme za měsíc doma v posledním letošním kvalifikačním zápase. Boj o první místo v tabulce!

Překvapivá kvalifikace

Že bude mít český tým po zápasech s Nizozemskem a v Turecku šest bodů, tomu nevěřil nejspíš ani Pelta. Snad jen snílci a chorobní optimisti očekávali plný počet bodů. O to víc by mne zajímalo, kolik slovenských fanoušků očekávalo, že také jejich tým bude mít po utkáních na Ukrajině, doma se Španělskem a v Bělorusku všech devět bodíků... Ti se štípou, zda se jim to nezdá, nejspíš ještě teď.

Zdá se, že tato kvalifikace nebude mít o překvapivé výsledky nouzi. Jinak by se nemohlo stát, že Poláci porazí Německo 2:0... Účastník mistrovství světa Švýcarsko nemá zatím ani bod a nedal ve dvou zápasech ani gól. Jediný bodík má na svém kontě další účastník šampionátu Bosna (1:2 doma s Kyprem, 0:0 ve Walesu). A co se děje ve skupině I, to už skutečně zavání fotbalovou anarchií a kvalitní nepřevídatelností: Dánsko remizovalo v Albánii, Srbsko v Arménii (a to ještě vyrovnali až v poslední minutě), Portugalci dokonce s Albánci doma prohráli ...

Za černého koně kvalifikace považuju Island, který šel hodně nahoru a jen těsně mu unikl postup na mistrovství světa (vypadl v baráži s Chorvatskem). No, teď máme potomky Vikingů ve skupině... A zatím vedou naši tabulku, oba dosavadní zápasy vyhráli shodně 3:0. Kromě našeho zápasu v Kazachstánu jsem tak velmi zvědavý, jak dopadne utkání Island - Nizozemsko...

Kvalifikace je teprve na začátku, ale pokud to bude pokračovat jako dosud, máme se na co těšit!

Česká trenérská "dlouhověkost"

Trenér Habanec vede Slovácko třetí sezónu, zatím odkoučoval 66 ligových zápasů. Ještě tři zápasy a stane se nejdéle sloužícím trenérem ve Slovácku! (Dosud vede jeho předchůdce Miroslav Soukup s 68 zápasy.) Jak vidno, teprve v posledních sezónách má vedení Slovácka s trenéry trochu víc trpělivosti, celkově však jen čtyři trenéři v historii klubu odtrénovali v první lize více než jednu sezónu (Habanec, Soukup, Komňacký a Jarolím). I když např. Komňacký toho odtrénoval daleko víc, protože přivedl tehdejší Synot právě do první ligy.

Mít rekord v podobě pouhých 68 zápasů není teda žádné terno, hůř z české ligy je na tom jen Hradec (Kotal 60 zápasů) a Jihlava s nepoměrně kratší historií (Komňacký 45).

Po odchodu Pavla Vrby z Plzně (157 zápasů v řadě) je nejdéle sloužícím trenérem Luboš Kozel, jenž nedávno oslavil rovnou stovku prvoligových mačů na lavičce Dukly. Je třeba připomenout, že ještě předtím dvě sezóny vedl Duklu i v druhé lize! Habanec s 66 zápasy je nyní v české lize třetím nejdéle sloužícím... Což není zrovna nejlepší vizitka pro koncepčnost českých týmů.

zdroj: isport.blesk.cz

Z minima maximum

Turecko – Česko 1:2

Jak jsem předvídal, tak se i stalo, Turci nevěřícně kroutí hlavou (já tak trochu taky) a Češi s třemi body v kapse odjíždí z Turecka vesele naladěni. Začátek zápasu (a vůbec celý první poločas) tomu ale vůbec nenasvědčoval. Čeští hráči vypadali, jako by právě rozespale vystoupili z Orient Expressu a nechápavě sledovali, jak kolem nich čiperní Turci poletují. Jenže u tureckého týmu podobně jako u českého probíhá určitá generační výměna a bylo to znát, takže i přes zřejmou převahu Turci nebyli schopní dotáhnout četné akce až do konce; sice pálili o sto šest, ale většinou mimo a nijak zvlášť nebezpečně. Českému výběru na ty dva góly stačily tři střely na branku…

Zápas mohl „rozhodnout“ Lukáš Vácha, který za stavu 1:1 nesmyslně a naivně fauloval ve vlastním vápně, ovšem rozhodčí zrovna v tu chvíli spolkl píšťalku, takže hvizd se neozval… Nebo že by Peltovy prsty šahaly tak daleko? Opět se tak ukázalo, že Vácha na mezinárodní úroveň prostě ještě nemá. Občas si říkám, jestli mu trochu nekřivdím… Ne, nekřivdím. Odpověď na nerudovskou otázku „kam s ním“ je jasná – na lavičku! O to je však těžší odpověď „koho místo něho“, svědčící o tom, že není moc kde brát, což není moc dobrá vizitka českého fotbalu. Naa druhou stranu je třeba zmínit výkon Tomáše Sivoka, který předvedl nejlepší výkon, co jsem u něj kdy viděl.

Šest bodů po zápasech s Nizozemskem a Tureckem je s ohledem na to, že kromě Daridy a Plašila nikdo nenastupuje pravidelně v nějakých zahraničních ligách, vskutku nečekaný úspěch. No snad to hochům nestoupne do hlavy, i když pozápasový rozhovor s Tomášem Rosickým svědčí o tom, že minimálně on stojí nohama na zemi a moc dobře si uvědomuje, že nic extra nepředvádíme… Ovšem pod trenérem Vrbou má hra hlavu a patu, teď už zbývá přidat jen technickou vyspělost hráčů, přesnost přihrávek a další podobné atributy, které by hráči nároďáku měli zvládat tak nějak automaticky…

Výmluvné gesto trenéra Vrby svědčilo o tom, že v hře českého týmu se nedostatky objevovaly víc, než by bylo záhodno.

zdroj: isport.cz

Před zápasem s Tureckem

Na četné přání známého odborníka na Turecko pana Michala M. přinášíme předzápasovou analýzu kvalifikačního zápasu Turecko - Česko. Tak určitě! Nuže, tento zápas se odehraje v Istanbulu, kde bude v čase výkopu přesně asi tak přibližně 18 stupňů, jasno, možná polojasno, mraky se budou vyskytovat toliko ve tvářích tureckých fanoušků. Neboť míč je kulatý, začíná se za stavu 0:0, leč na konci se jako obvykle budou chechtat smějící se bestie z Česka a povezou si tři body, nikoliv tedy domů, ale na další štaci do Kazachcánu. Nebo možná jen jeden bod, protože dost možná se v základu objeví nejpřeceňovanější hráč české ligy Lukáš Vácha, a to pak člověk nikdy neví. Zkrátka šance jsou padesát na padesát, nebo taky možná šedesát na čtyřicet, či možná čtyřicet na šedesát, podle toho, z které strany se na to člověk dívá... Jak říkají moudří komentátoři – po zápase budeme moudřejší!

Pomsta jen tak napůl

Baník Ostrava – 1. FC Slovácko 1:1

Pár dní po porážce Slovácka na domácím hřišti v 10. ligovém kole se oba soupeři sešli znovu – tentokrát v osmifinále českého poháru. To se hraje na dva zápasy a první z nich byl vhodnou příležitostí pro hosty ze Slovácka, aby vrátili chacharům ligovou porážku. Což se tedy jaksi úplně nepovedlo... Na druhou stranu, v pohárové matematice je gól vstřelený na hřišti soupeře vždy vítaným bonusem! Budiž to tedy hodnotným odrazovým můstkem k odvetě, která se hraje za tři týdny. Po posledních dvou zápasech s Baníkem (porážka a remíza) by měla logicky následovat výhra... A tedy postup do čtvrtfinále! Optimismus byl vždycky mou silnou stránkou, podobně jsem ale hýřil bezbřehou důvěrou ve Slovácko i před tím posledním ligovým zápasem...

Přestupové šílenství

V příspěvku Růst přestupových částek jsem zmiňoval, jak výdaje na přestupy neustále rostou, nad čímž lamentovalo kdysi i Rudé právo. No, jak by řekli houbaři: rostou! A rostou! A toto léto se vyšplhaly do vskutku pozoruhodných výšin. Čísla hovoří za vše:

• Kluby celosvětově v létě 2014 investovaly do přestupů 77 miliard Kč. To není překlep… Skutečně jde o miliardy. Což je přitom o 90 milionů méně než loni; no vida, jak jsou ty kluby šetřivé!
• Nejvíc utrácely kluby z Premier league, které protočily na přestupech cca 29 miliard Kč, víc, než týmy z italské, španělské a francouzské ligy dohromady.
• Manchester United sice poněkud ztratil reputaci svými výkony, nikoli však svojí přestupovou politikou – za posily vyplázl 5,2 miliard Kč.
• Nejdražším přestupem tohoto léta byl příchod „kanibala“ Luise Suáreze z Liverpoolu do Barcelony – 81 mil. Euro, čili kolem dvou miliard…
• Nejdražším českým hráčem byl Tomáš Vaclík (ze Sparty do Basileje) za 83 mil. Kč.

Nejkurióznější bundesligové góly

Oficiální bundesligový kanál na Youtube je jeden z nevydařenějších, ne-li vůbec nejlepší fotbalový kanál na tomto médiu. Přitom je komentovaný v angličtině, což ocení každý, kdo ovládá lépe řeč Shakesheaera než Goetheho. Věru kvalitní inspirace pro českou ligu! Ta naše může té německé konkurovat leda v těch kuriózních gólech, i když jak se dívám na to video, možná ani to ne...

Pozoruhodná skotská liga

Nenapadá mne žádná jiná liga, kde by takovým způsobem dlouhodobě dominovaly jen dva celky, jak je tomu ve Skotsku, kde vládnou Celtic a Rangers – a pak dlouho nic. Tyto dva týmy vyhrávají víceméně pořád, jen jednou za čas uzme skotský titul někdo jiný. Naposledy se to podařilo v sezóně 1984/85 Aberdeenu, který tehdy trénoval jistý Alex Fergusson… Ovšem dlouhodobou nadvládu obou zmíněných celků to nijak nezlomilo, Rangers tak k dnešnímu dni mají 54 titulů, Celtic „jen“ 45.

Zajímavosti skotské ligy:

• Čtvrtou nejvyšší skotskou soutěž hraje i jeden anglický tým (Berwick Rangers F.C.), a to z důvodu lepší dopravní dostupnosti.
• Hned první ročník skotské ligy (1891) měl poprvé a naposledy dva vítěze: Týmy Rangers a Dumbarton měly po skončení soutěže stejný počet bodů a následný vzájemný souboj o prvenství skončil 2:2. Titul šampióna tak získaly oba týmy.
• Nejvyšší vítězství se zrodilo v roce 1885 v zápase Arbroath – Bon Acord, jenž skončil 36:0. Cituji z Prvního fotbalového atlasu světa (2000): „Hosté byli ve skutečnosti hráči kriketového klubu Orion CC, jen obdrželi omylem pozvánku k zápasu prvního kola Skotského poháru namísto fotbalistů z Orion FC. Přesto se rozhodli k fotbalovému zápasu nastoupit, a tak se nesmazatelně, i když nepříliš slavně, zapsali do historie. Rozhodčí tehdy neuznal dalších nejméně šest gólů.“

Každá Rada drahá

1. FC Slovácko – Baník Ostrava 1:2

Komu není rady… Nebo Rady? Posuďte sami. Petr Rada odvolán z funkce trenéra Jihlavy. Jeho syn Filip Rada, brankář Dukly, dostal šest branek v Jablonci. Jejich jmenovec, stoper Slovácka Tomáš Rada, zavinil první gól v duelu s Baníkem a nakonec dostal i červenou… Nějaké bezRadné období!

Apropos Tomáš Rada – jeho vyloučení padá na vrub i trenéra Habance, protože dotyčný stoper hrál jak prase a kdyby to šlo, dostal by klidně nejspíš tři, čtyři žluté karty… Bylo spíš s podivem, že tu druhou žlutou a tedy červenou dostal „až“ v 59. minutě… Již dávno předtím ho měl Habanec vystřídat, protože bylo jasné, že Rada ten zápas prostě nedohraje.

Bohužel karty a zranění způsobují, že defenzíva Slovácka každý zápas hraje v jiném složení a je to bohužel znát. Dostat v deseti kolech šestnáct branek (stejně jako např. předposlední Jihlava) není dobrá vizitka. No má Slovácko na čem v reprezentační pauze pracovat. Po euforii z třetího místa to teď spíš vypadá na plácání se ve středu tabulky, a to ještě kdoví jestli, zvlášť když Slovácko má zbytek podzimu těžký los (doma Plzeň a Spartu a zbylé zápasy venku).

Baníku se dokonale povedla odveta za loňskou sezónu, kdy Slovácko na Bazalech vyhrálo gólem z třetí minuty nastavení. Tentokrát se v poslední minutě trefil Baník… Kromě prochrápaného úvodu, kdy se Baník zaslouženě ujal vedení, utkání nejvíc ovlivnila ta červená Tomáše Rady, který nasbíral v sezóně již svoji 6 a 7. žlutou, zjevně usiluje o ligový rekord. Klubovému lékaři doporučuji nasadit mu valium nebo nějaké prášky na uklidnění...

Snad se Slovácku zadaří odveta, protože hned ve středu hraje na Bazalech pohár!

Před zápasem s Baníkem

Nikdy nezapomenu, kdy jsem poprvé na vlastní oči viděl Milana Baroše. Baník přijel na staroměstský Širůch v září 2001 a tehdy ještě ani ne dvacetiletý Baroš nastoupil s kapitánskou páskou; když jsem viděl, co na hřišti předvádí, přestal jsem se divit, proč ji má. Baník tehdy přejel Synot 4:0 a jako by předznamenal, že souboje s chachary budou vždy zcela nepředvídatelné. O čemž svědčí i domácí bilance Slovácka s Baníkem 5-3-4 a záporný (!) rozdíl skóre 14:15.

Úkol zní jasně. Nesmí projít! Kdo se přiblíží pokutovému území Slovácka, bude sestřelen brousky v naší obraně! Po dni otevřených dveří v Teplicích se snad defenzíva vzpamatuje, Došek v útoku bude zase řádit jako obvykle a tři body zůstanou doma, jak začalo být na Slovácku dobrým zvykem (poslední čtyři domácí zápasy skončily 4:1, 2:0, 4:1, 5:1).

Kuriozita před zápasem: oba celky mají stejný počet bodů (14) a v tabulce je dělí jen skóre: zatímco páté Slovácko má však skóre 19:14, sedmý Baník 6:12… Skutečně, Baníku v k těm 14 bodům stačilo pouhopouhých 6 branek; v sezóně se mu ještě nepodařilo vstřelit v zápase víc než jednu branku.

Prostou matematickou operací, když zprůměruju domácí branky Slovácka a venkovní Baníku, mi vychází výsledek 3,2:0,4. Takže tři body zůstanou doma, výborně!

Růst přestupových částek

V posledních několika letech se za nejlepší hráče světa utrácí v přepočtu na české koruny nehorázné miliardové částky. Nebývalo tomu tak ovšem vždycky, jak ostatně napovídá tento graf:

zdroj: anglickyfotbal.cz

V roce 1893 v Anglii stačilo k rekordnímu přestupu rovných 100 liber (pro úplnost – Willie Groves za tuto částku přestoupil z West Bromu do Aston Villy). Když zavítáme do českých končin – např. Pepi Bican přestoupil do Slavie v roce 1937 za 120 tis. Kč; což ale nebylo tehdy zas tak málo, neboť průměrná mzda v tomto roce činila 764 Kč. Ale naštěstí ne vše se točí jen a jen kolem peněz: irský fotbalista Tony Cascarino byl v roce 1982 prodán klubem Cronckenhill FC do Gillinghamu za novou klubovou výstroj a vlnitý plech…

Nekonečný penaltový rozstřel

Že při penaltových rozstřelech nebývá rozhodnuto po pěti sériích, to se občas stane. Ale málokdy přijde na to, aby se k penaltě v roli střelců dostali i gólmani. A ještě jsem snad neviděl, že by ani to nestačilo a muselo se v penaltách dál pokračovat. A to se právě stalo nikoli slepici Zoře, ale fotbalistům Liverpoolu a Middlesbrough ve 4. kole anglického ligového poháru. Liverpool vyhrál na penalty 14:13. Jak vidno na videu (kromě penalt jsou tam i góly v průběhu utkání), gólmani vskutku neměli svůj den, z těch 30 penalt nechytili skoro žádnou…

Ačkoliv se jedná o rekord v ligovém poháru v Anglii, světový rekord v tomto ohledu drží Namíbie! V roce 2005 ve finále namibijského poháru potřebovali střelci týmů KK Palace a FC Civics Windhoek celkem 48 pokusů… Šťastnějším celkem byl nakonec KK Palace, který vyhrál na penalty 17:16. Což mimo jiné znamená, že ze 48 penalt padlo jen 33 gólů…

Zrádce

Pokud si dobře pamatuju, byl to Nick Hornby v knize Fotbalová horečka, který tehdy napsal, že člověk může v životě změnit téměř cokoliv – bydliště, práci, ženu atd. – ale nikoliv fotbalový klub, kterému odmalička fandí. Což je svatá pravda, jsem fotbalově postižen naprosto podobně: Slovácko forever!

Krásnou ukázku fanouškovského srdce společně s odvěkou rivalitou mezi Spartou a Slavií natočila Česká televize v rámci cyklu Nevinné lži. Ačkoliv obecně filmy o sportu se většinou moc nevydaří, tak kupodivu v posledních letech se v naší milé zaprděné české kotlince urodila vskutku pozoruhodná díla, od seriálu a posléze i filmu Okresní přebor právě až po onen film Zrádce. Aneb co dokáže jedna drobná lež a zapření svého fanouškovského já… Vřele doporučuju!