Jak šli stařeček Pagáč na zápas Slovácko – Teplice

„Kurňa, Matúšu, zbláznil sas?,“ podivíli sa Jura Klásek, když našli stařečka Pagáča, jak sedí potmě ve sklepě a čučí do zdi jak žaba z kyšky nad poloprázdnú flašú od sliovice. „Co ťa to napadlo, pit tak sám? Zapíjáš smutek či co? A nalej ně taky, když už su tady!“, nechápavo krútili Klásek hlavú.

Pagáč sa zle podívali, uléli Jurkovi štamprlu a zasyčali jak had: „Ty nevíš, že Slovácko prohrálo, pazúre škodolibý? Eště navíc doma! Taková ostuda!“, zalomíli rukama jak plačka na pohřbě, pokřižovali sa a další štamprla do nich vplula jak gdyby stařeček týdeň nic nepili.

„Cooo? Jak to? Šak doma furt vyhrávajú…“ zarazili sa Klásek. „A dali aspoň nejaký gól?

Pagáč enom smutno zakrútili hlavú.

„A to ani ten Kérbr? Šak ten sa umí trefit do brány, aspoň teda nekdy, né?“, mudrovali dál Klásek.

„Kerbr nehrál, v týdni ho chytly zuby, tož mu ích moseli kovář vytrhnút.“

„Cooo? A fšecky?“

„Ale nééé, ty balamuťo, enom ty bolavé.“

„No už sem sa lekl, to by sa ináč už nemohl prokúsat súpeřovú obranú,“ múdro pravili Klásek a preventívně, aby ich taky nezačál bolet zub, do sebe obrátili štamprlu. Pagáč chvílu nic neříkali, pak zakrútili hlavů, protože věděli, že Jura Klásek na fotbale v životě nebýl a rozumí temu jak ten ogar Titlbach, a uléli z demižóna další štamprle.

„No a jak to teda vypadalo? Hergot leze to z tebe, Matúšu, jak z chlupatéj deky.“

„Tož co ti mám vykládat, Jurko. Na hřišti to vypadalo, že taktická příprava na zápas sa odehrála gdesi ve sklépku nebo na nejakém koště. Nekeří vypadali, že balon vidijú v životě snáď poprvé, nohy ich neposlúchaly, vedle nich bych aj já vypadál jak Maradóna“, uculoval sa Pagáč. „Nebo jim snáď stará Peléščena namíchala nejaký dryják do pití, ináč to néni možné. No ale aspoň sa chasa v hledišti pěkně rozlúčila s tým Trúsilem“ uznale pokývali hlavú.

„Nevykládaj, Matúšu, on končí?“, nedovédli si Jura Klásek představit.

„Tož ba. A co sa tak divíš, šak je starý skoro jak já! Tož na nás, fotbalové starce!“ uculovali sa Pagáč dál a další štamprla zmizela tam, co fšecky ostatní.

„No jo, Matúšu, ale co včíl budem dělat, když tá liga skončila?“

„Tož co by, přineseme si do sklépka televizu, otevřem další demižón, a budeme sledovat ten světový mundiál, šak začíná za chvílu!“ A šli najít nový demižón, lebo ten starý už býl v tú chvílu dočista prázdný…