Bylo nebylo, za 11 zápasy, 29 vstřelenými góly a 1 naštíplým loktem bylo po letošní sezóně pěkné 4. místo, první nepostupové! Kdybychom byli mladší, možná bychom si rvali vlasy, že nám postup unikl, ale tak nějak celý tým cítí, že je to možná dobře, v případné šesté lize by nám pšenka zdaleka tak nepokvetla. Takže to vlastně dopadlo, jak nejlíp mohlo! Celou sezónu jsme se zdařile vyhýbali sestupovým starostem, o což šlo především a lehounce jsme čeřili vodu v horních patrech tabulky.
Takže si to hezky zrekapitulujme:
Kamberský pípy 3:0
Killing Power FC 5:0
FN Motol 0:3
Power WCC 2:5
Rachot 1:1
Trona 5:1
Speciál Braník 2:2
Strahovská 10 2:2
Ansámbl 2:2
Deprese 6:0 kont.
Hajdaláci z Masné FK 1:4
Celkově tedy 12 bodů (4 výhry, 4 plichty a 3 prohry), skóre 29:20. Kuriozitou byly tři výsledky 2:2 po sobě! Přiznejte se hoši, kdo z vás si vsadil? Jinak to snad ani není možné :)
O góly se podělili následující nekopové:
6 - kápo
4 - Petr
3 - Fanda Šíma (!!!)
2 - Hradišťák, Martin, Honza, Tonda
1 - Jirka
(celkově to dává 22 gólů, 1 byl totiž vysloveně vlastní a 6 bylo kontumačních).
Plyšovou kopačku pro nejlepšího střelce obhájil kápo, který současně obdržel sádrovou kopačku za naštíplý loket. Gratulujeme, především tedy k té plyšové kopačce... Dřevěnou kopačku pro největšího spalovače taktéž obhájil šťastný držitel této ceny z loňska, Peťa! No, taky teda gratulujeme, otázka je, jestli je k čemu... ty 4 góly fajn, to jo, ale aby na ně člověk spotřeboval několik stovek střel, no nevím :)A je tu má oblíbená cena, šílená kopačka pro nejkurióznější gól, na kterou se vždy těším, neb jsem vždy žhavým adeptem! A skutečně, letos jsem si ji konečně i udělil! Já su tak šťastný... Ovšem ten nepovedený centr z půli hřiště hned v prvním zápase sezóny, který skončil v šibenici, ten si to snad i zaslouží :) I když značnou kuriozitou bylo i to, že Fanda Šíma se stal se třemi brankami 3. nejlepším střelcem týmu! A to nepočítám i toho jednoho vlasťnáka...
Krvavá kopačka pro největšího cholerika byla tentokrát udělena hromadně celému týmu za povedený cholerický výkon při zápase se Strahovskou desítkou. Tam jsem sice osobně nebyl, ale prý to stálo za to, pamětníci prý budou dlouho se slzou v oku vzpomínat.
14. sezóna se povedla, vzhůru do patnácté!
sobota 19. prosince 2009
pátek 11. prosince 2009
11. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Hajdaláci z Masné FK 1:4 (0:2)
góly: kápo
hřiště: Stodůlky
Neblahým řízením osudu jsem nebyl ani na posledním zápase sezóny... Přitom šlo ještě teoreticky o postup, před zápasem jsme byli 4. a k postupu bychom museli získat o bod víc než v souběžně hraném utkání Kamberské pípy, které byly třetí. Otázka je, jestli jsme vlastně chtěli postoupit, protože v šestce by to byl asi zoufalý boj o přežití... Navíc Pípy stejně nakonec vyhráli.
No každopádně Hajdaláci prokázali, proč jsou druzí a už před zápasem jistě postupující, prý je výsledek 1:4 ještě milosrdný... No ještě že jsem nedorazil na tu ostudu :) Nedorazili ovšem i mnozí další, takže poprvé a naposledy v sezóně nebyl nikdo na střídání, což se v našem antiatletickém týmu muselo projevit. Čest těm statečným, kteří se zúčastnili!
góly: kápo
hřiště: Stodůlky
Neblahým řízením osudu jsem nebyl ani na posledním zápase sezóny... Přitom šlo ještě teoreticky o postup, před zápasem jsme byli 4. a k postupu bychom museli získat o bod víc než v souběžně hraném utkání Kamberské pípy, které byly třetí. Otázka je, jestli jsme vlastně chtěli postoupit, protože v šestce by to byl asi zoufalý boj o přežití... Navíc Pípy stejně nakonec vyhráli.
No každopádně Hajdaláci prokázali, proč jsou druzí a už před zápasem jistě postupující, prý je výsledek 1:4 ještě milosrdný... No ještě že jsem nedorazil na tu ostudu :) Nedorazili ovšem i mnozí další, takže poprvé a naposledy v sezóně nebyl nikdo na střídání, což se v našem antiatletickém týmu muselo projevit. Čest těm statečným, kteří se zúčastnili!
pondělí 30. listopadu 2009
10. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Deprese 6:0
Soupeř odstoupil ze soutěže hned na začátku podzimu, takže jen pro pořádek a milovníky statistik uvádím tuto "povinnou" výhru! Zatím nejvyšší vítězství Eletu v sezóně! Gratulujeme! :)
Soupeř odstoupil ze soutěže hned na začátku podzimu, takže jen pro pořádek a milovníky statistik uvádím tuto "povinnou" výhru! Zatím nejvyšší vítězství Eletu v sezóně! Gratulujeme! :)
9, kolo hanspaulky
SK Elet vs. Ansámbl 2:2 (2:0)
góly: Fanda, Tonda
hřiště: Pražačka
Zápas plný kuriozit! To, že jsem se ho nezúčastnil, tedy zas taková kuriozita není, ovšem aby třikrát po sobě skončil zápas stejným výsledkem, a sice 2:2, to se hned tak nevidí. Další kuriozitou bylo to, že Fanda Šíma dal gól! A aby podivuhodných okamžiků nebylo málo, tak Fanda vsítil gól i do vlastní sítě! Gratulujeme a posíláme hezkou písničku!
góly: Fanda, Tonda
hřiště: Pražačka
Zápas plný kuriozit! To, že jsem se ho nezúčastnil, tedy zas taková kuriozita není, ovšem aby třikrát po sobě skončil zápas stejným výsledkem, a sice 2:2, to se hned tak nevidí. Další kuriozitou bylo to, že Fanda Šíma dal gól! A aby podivuhodných okamžiků nebylo málo, tak Fanda vsítil gól i do vlastní sítě! Gratulujeme a posíláme hezkou písničku!
pondělí 16. listopadu 2009
8. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Strahovská 10 2:2 (2:0)
góly: kápo, Honza
hřiště: Junior
Jelikož jsem na zápase nebyl, prezentuji toliko několik reakcí některých významných a zasloužilých členů SK Elet. Soudě dle jejich vyprávění, byl to opravdu nezapomenutelný zážitek...
Martin: "2:2, ale byla to řež. Soupeř si nakonec po zápasu jeden gól škrtl. Dali ho, když se Fanda válel po zemi..."
Fanda: "Tak ještě musím podotknout, že jsem si odnes krásnou bouli na hlavě. Hlava mě bolí ještě dneska. Ještě že rozhodčí byl tak dokonalej :)"
Petřík: "2:2 a je to na delší vyprávění (rozhodčí byl mrkev, několik párů očí podlitých krví a dokonce hlasování o výsledku...)"
A na závěr oficiální zápis z utkání: "Zápas ovlivnily dvě věci: rozhodčí přišel sám a zápas absolutně nezvládl, nepískal a ani auty nebyl schopen odmávat. Druhou věcí byl naštěstí férový přístup obou týmů.
Komentář rozhodčího: Kecá,ještě teď mě bolí ruce od mávání, jak ptáka po tahu."
góly: kápo, Honza
hřiště: Junior
Jelikož jsem na zápase nebyl, prezentuji toliko několik reakcí některých významných a zasloužilých členů SK Elet. Soudě dle jejich vyprávění, byl to opravdu nezapomenutelný zážitek...
Martin: "2:2, ale byla to řež. Soupeř si nakonec po zápasu jeden gól škrtl. Dali ho, když se Fanda válel po zemi..."
Fanda: "Tak ještě musím podotknout, že jsem si odnes krásnou bouli na hlavě. Hlava mě bolí ještě dneska. Ještě že rozhodčí byl tak dokonalej :)"
Petřík: "2:2 a je to na delší vyprávění (rozhodčí byl mrkev, několik párů očí podlitých krví a dokonce hlasování o výsledku...)"
A na závěr oficiální zápis z utkání: "Zápas ovlivnily dvě věci: rozhodčí přišel sám a zápas absolutně nezvládl, nepískal a ani auty nebyl schopen odmávat. Druhou věcí byl naštěstí férový přístup obou týmů.
Komentář rozhodčího: Kecá,ještě teď mě bolí ruce od mávání, jak ptáka po tahu."
úterý 10. listopadu 2009
7.kolo hanspaulky
SK Elet vs. Speciál Bráník 2:2 (2:2)
góly: kápo, Petr
sestava: kápo, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák, Tonda, Honza, Jirka
hřiště: Hagibor
góly: kápo, Petr
sestava: kápo, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák, Tonda, Honza, Jirka
hřiště: Hagibor
Téměř se slzami v očích jsme se v loňské sezóně loučili s Hagiborem, kde se mělo údajně již přestat hrát. A byly to slzy štěstí, přátelé! Málem nám pak vhrkly do očí další slzy, když jsme se dozvěděli, že i tuto sezónu jeden zápas odehrajem na tomto škvárovém plácku. Pravda,v porovnání se strašnou bažinou na strašnickém Junioru vypadá i Hagibor jako místo pro fotbal ideální... Hagibor je prostě nesmrtelný...
Nesmrtelné je ovšem i nadšení hráčů Eletu, kteří se každý zápas vrhají od počátku na soupeře bez bázně a hany, zakusují se do jeho obrany, tu rvou a slavně sítí jeden gól za druhým! Nejinak tomu bylo i v tomto zápase! Hned od počátku míče hezky do nohy, narážečky, kličky a gól se ihned objevil – udělal jsme na levém křídle kličku obránci, posunul míč před bránu na nabíhajícího kápa, a ten rutinérsky rozvlnil síť. O dvě minuty později nám úsměvy poněkud ztuhly – soupeř provedl dlouhý nákop, Martin na místě posledního se nedohodl s Fandou v bráně, nebo to prostě byl nějaký optický klam či podobná šalba, míč každopádně oba zmátl a v blízkém okolí se motající útočník soupeře se nemýlil. Úsměvy se nám však rozjasnily minutu poté, tentokrát obelstil soupeře a vzápětí střelou rozvlnil síť Peťa. Byla asi pátá minuta a vypadalo to, že ze zápasu se stanou brankové dostihy.
Víc jsme se zmýlit opravdu nemohli. Soupeř se totiž po tristním úvodu vzpamatoval, začal nás pečlivě obsazovat a bránit, a naše kombinační hra šla do háje. Zatímco v úvodu jsem se s míčem párkrát hezky pomazlil, ba i drzou kličku si dovolil,tak po zbytek zápasu jsem sledoval, jak mi míč létá nad hlavou, protože místo fotbalu se začala hrát překopávaná. Na tom nic nezměnil ani vyrovnávací gól soupeře, stejně tak smolný a zbytečný jako ten první – soupeř měl standardku u naší brány, my jsme při střídání nestačili doběhnout k protihráčům, ti rychle rozehráli, jeden osamocený útočník hlavičkoval do země, o šutr na zemi se to divně odrazilo do tyčky, od tyčky to šlo do Fandy a od Fandy do brány...
Tak skončil poločas, ovšem překopávaná pokračovala i v půli druhé. Více než hráči se vyznamenávali naprosto dementní rozhodčí, kteří každý druhý výrok vzápětí obraceli na druhou stranu, takže se postupem času začalo čím dál víc diskutovat, pak i řvát. Nejhorší to bylo při autech – rozhodčí pískl aut, ukázal na jednu stranu, někdo na něj zařval, rozhodčí ukázal na druhou stranu... no mávali rukama jak větrné mlýny a všechny tím neskutečně nasírali. Vrchol jejich demence přišel asi 10 minut před koncem – šel centr do našeho vápna, útočník se při couvání zádama zapřel o Honzu, ten uhnul, útočník to neustál a zřítil se k zemi a rozhodčí odpískal penaltu, prý za držení. Na adresu rozhodčího se v tu chvíli sneslo tolik verbálních čuráků, že klidně mohl dát žlutou kartu za urážku rozhodčího kompletně celému našemu týmu. Rozhodčí si ovšem vybral jen Tondu, který v jednu chvíli vehementně vysvětloval soupeři, že tím čurákem nemyslel soupeře, ale právě rozhodčího. Škoda, že tezi o rozhodčím-čuráku nedal Tonda rozhodčímu písemně, klidně bych to podepsal. Chvíli jsme penaltu ještě okecávali, skoro jsme rozhodčího přesvědčili, že to nebylo ve vápně, protože lajny vidět nebyly, leč penalta se nakonec kopala. Penalta byla kopnutá velice dobře, rána po zemi k tyči, ovšem Fanda předvedl jeden ze svých životních zákroků a míč fantasticky lapil. Pravda a Šíma tak zvítězili nad lží a penaltou!
O tom, že penalta to opravdu nebyla, svědčil i pozápasový rozbor předních českých fotbalových odborníků, Ivana Horníka a Milana Brabce:
Ivan: Hele pocem, ty vole, viděl jsi, co tam ten rozhodčí řešil, tu pentli?
Milan: Ty krávo, ta byla přísná.
Ivan: No to mi ho teda vyndej, co to jako bylo, jako? Ty vole!
Milan: Ty vole, no hlavně bych řek nesmysl, vole.
Ivan: Ty vole, a prej tam byla nula. Ty vole, žádná munice.
Milan: Ty vole, tak von nic neměl, a vodpískal takovu penaltu?! To se na mě nezlob... to je teda úlet.
Ivan: No, tak právě proto mi to je divný.
Milan: No přesně. Ty vole, kam to teda spěje, to mi teda řekni, vo co komu jde?
Děkujeme našim hostům ve studiu za rozbor, a nyní zpět k zápasu. Po odpískané penaltě se zápas zvrhl z překopávané zase k fotbalu, obě mužstva začala se snažila urvat vítězství, šance byly na obou stranách, leč nic zásadního se už nestalo. Snad jen po zápase nás udivila poněkud avantgardní nová výzdoba místního výčepu. Tak to dopadá, když se malíři pokojů zhulí!
neděle 25. října 2009
6. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Trona 5:1 (2:1)
góly: kápo, Martin, Honza, Tonda, Hradišťák
sestava: kápo, Fanda, Petřík, Martin, Hradišťák, Lukáš, Tonda, Honza
hřiště: Junior
Písčitohliněné hřiště strašnického Junioru vždy skýtalo mnohá překvapení, ani ve snu však nikoho nenapadlo, jak to bude vypadat nyní. Po deštivém týdnu to totiž vypadalo, že přes místní Copacabanu se přehnalo stádo prasat následované tropickým tajfunem. Nevěřili jsme vlastním očím. Ostatně na fotce se můžete přesvědčit sami.
Vzhledem k tomu šílenému povrchu, který čvachtal až běda, nám bylo na místě nabídnuto, že zápas můžeme odložit. Tuto ideu se nám snažil vnutit zejména soupeř, hlavně ovšem proto, že se nesešel v plném počtu a jeden hráč jim chyběl. Prostě jeden důvod za druhým, proč to odložit. A tak jsme šli hrát.
No bylo to zajímavé. Baletky v dresu soupeře se pohybovalo po zvrásněném terénu poměrně hbitě, u některých našich těžkotonážních strojů bylo zřejmé, že vždy chvíli potrvá, než se vynoří z periskopové hloubky nad hladinu bahna. Když k tomu připočteme klasický pocit "je jich o jednoho míň, porazí se sami", je jasné, že naše hra nějakou běhavostí moc nevynikala. Ještě že hráčů soupeře bylo o jednoho v poli méně!
Převaha hráče v poli se ovšem trochu projevovala a za chvíli jsme mohli slavit první gól. Někde na hranici vápna jsem dostal míč, na nic jsem nečekal a napálil to na bránu. Ne že by to byla kdovíjak umístěná střela, ale obránce soupeře stál šikovně přímo před gólmanem, který tak nic neviděl, resp. míče si všiml, až když prolétl kolem něj do brány. I propuklo veselí a hned se nám lehčeji běhalo. No i když zas tak lehce to nešlo. Krom terénu v tom bránil i ztěžklý míč obalený blátem, který dělal občas problémy všem, ba i gólmanům. A to se právě stalo slepici Zoře! Na Lukáše šla taková polostřela-polocentr, míč neposeda ovšem vypadl Lukášovi z rukou a soupeř neposeda, ke kterému se míč neposeda odrazil, nezaváhal. Poté následovala fáze, kdy jsme se v tom všichni plácali, a to doslova, až se na to nemohl dívat Martin, někde lehce za půlkou napřáhl a narval míč na zadní tyč. Poločasová bahenní bitva tedy skončila 2:1.
Druhá půle bylo herně podobná té první, navzdory terénu však několik akcí bylo zdařile kombinačních! A když si při jedné takové akci rychle vyměnili míč Honza s Tondou, nahráli do šance kápovi, který se pak nemýlil, bylo víceméně rozhodnuto. Soupeř se sice snažil, leč marně, a my jsme postupně zvyšovali náskok. Čtvrtý gól jsem na podnose připravil Honzovi, když jsem skoro od rohového praporku z posledních sil poslal míč před bránu, gólmanovi, který se mi postavil do cesty, přihrávka prošla mezi nohama, míč se pak prakticky zastavil v kaluži těsně před brankovou čarou a Honza z dobrých 30 centimetrů zkušeně umístil míč do brány. Třešinkou pak byl poslední, pátý gól - Tonda a já, největší sprinteři v týmu, jsme vyrazili do brejku, já míč naservíroval Tondovi a ten zakončil svým typickým způsobem. Míč si hezky zastavil, udělal dva kroky zpět, pak dvoukrokový rozběh a bác, pekelná pumelice skončila v bráně.
Po zápase někteří z nás vypadali jako správní cyklokrosaři po absolvování závodu. Zářivé úsměvy nám však nezkalil ani skřípající písek mezi zubama! Zejména jsme však byli rádi, že vzhledem k terénu platilo ono Coubertinovské "důležité je vyhrát, zúčastnit se, a hlavně nezranit se!".
góly: kápo, Martin, Honza, Tonda, Hradišťák
sestava: kápo, Fanda, Petřík, Martin, Hradišťák, Lukáš, Tonda, Honza
hřiště: Junior
Písčitohliněné hřiště strašnického Junioru vždy skýtalo mnohá překvapení, ani ve snu však nikoho nenapadlo, jak to bude vypadat nyní. Po deštivém týdnu to totiž vypadalo, že přes místní Copacabanu se přehnalo stádo prasat následované tropickým tajfunem. Nevěřili jsme vlastním očím. Ostatně na fotce se můžete přesvědčit sami.
foto: Fromwood Photo Ltd. (c)
Vzhledem k tomu šílenému povrchu, který čvachtal až běda, nám bylo na místě nabídnuto, že zápas můžeme odložit. Tuto ideu se nám snažil vnutit zejména soupeř, hlavně ovšem proto, že se nesešel v plném počtu a jeden hráč jim chyběl. Prostě jeden důvod za druhým, proč to odložit. A tak jsme šli hrát.
No bylo to zajímavé. Baletky v dresu soupeře se pohybovalo po zvrásněném terénu poměrně hbitě, u některých našich těžkotonážních strojů bylo zřejmé, že vždy chvíli potrvá, než se vynoří z periskopové hloubky nad hladinu bahna. Když k tomu připočteme klasický pocit "je jich o jednoho míň, porazí se sami", je jasné, že naše hra nějakou běhavostí moc nevynikala. Ještě že hráčů soupeře bylo o jednoho v poli méně!
Převaha hráče v poli se ovšem trochu projevovala a za chvíli jsme mohli slavit první gól. Někde na hranici vápna jsem dostal míč, na nic jsem nečekal a napálil to na bránu. Ne že by to byla kdovíjak umístěná střela, ale obránce soupeře stál šikovně přímo před gólmanem, který tak nic neviděl, resp. míče si všiml, až když prolétl kolem něj do brány. I propuklo veselí a hned se nám lehčeji běhalo. No i když zas tak lehce to nešlo. Krom terénu v tom bránil i ztěžklý míč obalený blátem, který dělal občas problémy všem, ba i gólmanům. A to se právě stalo slepici Zoře! Na Lukáše šla taková polostřela-polocentr, míč neposeda ovšem vypadl Lukášovi z rukou a soupeř neposeda, ke kterému se míč neposeda odrazil, nezaváhal. Poté následovala fáze, kdy jsme se v tom všichni plácali, a to doslova, až se na to nemohl dívat Martin, někde lehce za půlkou napřáhl a narval míč na zadní tyč. Poločasová bahenní bitva tedy skončila 2:1.
Druhá půle bylo herně podobná té první, navzdory terénu však několik akcí bylo zdařile kombinačních! A když si při jedné takové akci rychle vyměnili míč Honza s Tondou, nahráli do šance kápovi, který se pak nemýlil, bylo víceméně rozhodnuto. Soupeř se sice snažil, leč marně, a my jsme postupně zvyšovali náskok. Čtvrtý gól jsem na podnose připravil Honzovi, když jsem skoro od rohového praporku z posledních sil poslal míč před bránu, gólmanovi, který se mi postavil do cesty, přihrávka prošla mezi nohama, míč se pak prakticky zastavil v kaluži těsně před brankovou čarou a Honza z dobrých 30 centimetrů zkušeně umístil míč do brány. Třešinkou pak byl poslední, pátý gól - Tonda a já, největší sprinteři v týmu, jsme vyrazili do brejku, já míč naservíroval Tondovi a ten zakončil svým typickým způsobem. Míč si hezky zastavil, udělal dva kroky zpět, pak dvoukrokový rozběh a bác, pekelná pumelice skončila v bráně.
Po zápase někteří z nás vypadali jako správní cyklokrosaři po absolvování závodu. Zářivé úsměvy nám však nezkalil ani skřípající písek mezi zubama! Zejména jsme však byli rádi, že vzhledem k terénu platilo ono Coubertinovské "důležité je vyhrát, zúčastnit se, a hlavně nezranit se!".
úterý 13. října 2009
5. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Rachot 1:1 (1:0)
góly: Fanda
sestava: kápo, Fanda, Petr, Martin, Hradišťák, Lukáš, Tonda, Bohdan, Honza
hřiště: Novoborská
V posledních sezónách už chválabohu nemáme problémy s docházkou a vždycky máme někoho na střídání, ovšem chvíli před výkopem to vypadalo jak za starých časů - furt jsme byli jen čtyři, zatímco na protější polovině hřiště se rozcvičovalo snad několik desítek hráčů soupeře! Nakonec jsme se však sešli také v hojném počtu, takže celkem jsme měli tři hráče na střídání. Ještě že tak! Soupeř si totiž spletl hanspaulku s klasickým fotbalem, došla jich kompletní jedenáctka, takže mohli střídali pravidelně na dvě pětky!
No ještě že bylo soupeřů tolik, aspoň vždycky při kopnutí míče hluboko do křoví mohli rozvinout kvalitní rojnici při hledání míče. Což se stávalo prakticky furt. Mám podezření, že soupeři byli ve skutečnosti nějací dělostřelci, protože stříleli zásadně vysoko a daleko. Možná proto i ten název Rachot... Celkem bylo k dispozici nevídaných 5 míčů, ale v průměru byly vždy 2-3 zakopnuty někde v řiti, takže se občas muselo hrát i s těmi našimi tréninkovými červenými... První takovou střelu vyprodukovali rachotící borci už asi v 10. vteřině zápasu... Výborně, tímto oslím můstkem jsem se konečně dostal přímo k zápasu.
Na rozdíl od minulých dvou zápasů jsme opět hráli náš standardně kvalitní prešovský beton, který byl takřka neprostupný. A pokud něco prošlo na naši bránu, tak to jako obvykle spolehlivě zlikvidoval Lukáš. To se však stávalo málokdy, protože obrana se snažila, občas to trochu přibrousila, takže se chvílemi jiskřilo jak od kopaček, tak i cholerikům v očích. No a kromě toho jsme si občas taky zaútočili, ovšem i když jsme šancí měli možná o něco víc, tak vyložených tutovek bylo poskrovnu, žádný ťukes do prázdné, spíš to jen byli slušné střelecké pozice, ze kterých jsme pálili buď vedle, nebo jsme trefovali gólmana. Až se na to nemohl dívat Fanda, vystartoval z obrany, namířil si to přímo středem, což všechny zmátlo, protože každý čekal nějakou pekelnou kombinaci, ovšem Fanda stále postupoval vpřed, až to psychicky nevydržel, vystřelil a dal gól. Chceme další sud!
Druhá půle se nesla v úplně stejném duchu, jen s tím rozdílem, že se Fanda další gól už nedal. Ostatní bohužel taky ne. Branka padla jen jedna, bohužel do naší sítě - soupeř vyhrál ve vápně hlavičkový souboj a míč kdosi tečoval Lukášovi do protipohybu, ani nevím, jestli to byl někdo ze soupeřů nebo někdo z nás. Kromě několika desítek zakopnutých míčů se už nic zvláštního nestalo.
góly: Fanda
sestava: kápo, Fanda, Petr, Martin, Hradišťák, Lukáš, Tonda, Bohdan, Honza
hřiště: Novoborská
V posledních sezónách už chválabohu nemáme problémy s docházkou a vždycky máme někoho na střídání, ovšem chvíli před výkopem to vypadalo jak za starých časů - furt jsme byli jen čtyři, zatímco na protější polovině hřiště se rozcvičovalo snad několik desítek hráčů soupeře! Nakonec jsme se však sešli také v hojném počtu, takže celkem jsme měli tři hráče na střídání. Ještě že tak! Soupeř si totiž spletl hanspaulku s klasickým fotbalem, došla jich kompletní jedenáctka, takže mohli střídali pravidelně na dvě pětky!
No ještě že bylo soupeřů tolik, aspoň vždycky při kopnutí míče hluboko do křoví mohli rozvinout kvalitní rojnici při hledání míče. Což se stávalo prakticky furt. Mám podezření, že soupeři byli ve skutečnosti nějací dělostřelci, protože stříleli zásadně vysoko a daleko. Možná proto i ten název Rachot... Celkem bylo k dispozici nevídaných 5 míčů, ale v průměru byly vždy 2-3 zakopnuty někde v řiti, takže se občas muselo hrát i s těmi našimi tréninkovými červenými... První takovou střelu vyprodukovali rachotící borci už asi v 10. vteřině zápasu... Výborně, tímto oslím můstkem jsem se konečně dostal přímo k zápasu.
Na rozdíl od minulých dvou zápasů jsme opět hráli náš standardně kvalitní prešovský beton, který byl takřka neprostupný. A pokud něco prošlo na naši bránu, tak to jako obvykle spolehlivě zlikvidoval Lukáš. To se však stávalo málokdy, protože obrana se snažila, občas to trochu přibrousila, takže se chvílemi jiskřilo jak od kopaček, tak i cholerikům v očích. No a kromě toho jsme si občas taky zaútočili, ovšem i když jsme šancí měli možná o něco víc, tak vyložených tutovek bylo poskrovnu, žádný ťukes do prázdné, spíš to jen byli slušné střelecké pozice, ze kterých jsme pálili buď vedle, nebo jsme trefovali gólmana. Až se na to nemohl dívat Fanda, vystartoval z obrany, namířil si to přímo středem, což všechny zmátlo, protože každý čekal nějakou pekelnou kombinaci, ovšem Fanda stále postupoval vpřed, až to psychicky nevydržel, vystřelil a dal gól. Chceme další sud!
Druhá půle se nesla v úplně stejném duchu, jen s tím rozdílem, že se Fanda další gól už nedal. Ostatní bohužel taky ne. Branka padla jen jedna, bohužel do naší sítě - soupeř vyhrál ve vápně hlavičkový souboj a míč kdosi tečoval Lukášovi do protipohybu, ani nevím, jestli to byl někdo ze soupeřů nebo někdo z nás. Kromě několika desítek zakopnutých míčů se už nic zvláštního nestalo.
pondělí 5. října 2009
4. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Power WCC 2:5 (2:2)
góly: vlastní, Petr
sestava: kápo, Fanda, Petr, Martin, Hradišťák, Jirka, Tonda, Bohdan, Honza
hřiště: Novoborská
Jak Fanda Šíma správně po zápase konstatoval: "hráli jsme jedno velké kolektivní hovno". Svatá pravda! Na hřišti jsme totiž předváděli nehezký chaos, prostě taková praktická demonstrace Brownova pohybu. Ne že by se nám to nestalo někdy dříve, ovšem dříve jsme aspoň poctivě bránili, což se nám odnes ovšem hrubě nedařilo a 3x (!) jsme to soupeři před bránou vysloveně namazali. A ne že by soupeř byl nějak vysloveně lepší, to ani omylem. Byli to podobní šmatloni jako my, jen holt vzadu nedělali takové kiksy.
Takže poměrně brzo jsme prohrávali 0:2 a vypadalo to zle nedobře. Naštěstí konec poločasu se povedl. Nejdřív Bohdan poslal centr do vápna, následoval etuda "dva obránci nešťastně zasahují míč", přičemž postupně šikovně tečovali míč do vlastní sítě. Kvalitní biliárová situace! A o chvíli později Fanda kopal přímák, poslal střílenou přihrávku před bránu, kde Peťa nadvakrát dotlačil míč do sítě. Poločas 2:2 a vypadalo to, že jsme z nejhoršího venku.
"Chlapi, vzadu poctivě a zodpovědně!", nabádal nás o přestávce kápo. Začala druhá půle a my poctivě a zodpovědně namazali soupeři přímo před naší brankou a bylo to 2:3. Pak se lámal chleba - měli jsme světlou pětiminutovku, kdy jsme soupeře jasně přehrávali a vyrovnání viselo ve vzduchu. Bohužel se nám nějak nedařilo trefovat branku, a to ani z poměrně dobrých pozic... A když jsme gólmana překonali, tak v cestě stálo břevno, případně obránce soupeře vykopával míč z prázdné brány... No a pak jsme dostali na 2:4 a bylo po zápase. Pátý gól v poslední minutě byl už jen takovou kyselou třešničkou na tomto zkaženém dortu.
Co dodat? Ještě že zápas nevysílala televize, to by Jardu Hřebíka ve studiu nad naší organizací hry ranila mrtvice. Jedno pozitivum bych však našel - horší už to být nemůže!
góly: vlastní, Petr
sestava: kápo, Fanda, Petr, Martin, Hradišťák, Jirka, Tonda, Bohdan, Honza
hřiště: Novoborská
Jak Fanda Šíma správně po zápase konstatoval: "hráli jsme jedno velké kolektivní hovno". Svatá pravda! Na hřišti jsme totiž předváděli nehezký chaos, prostě taková praktická demonstrace Brownova pohybu. Ne že by se nám to nestalo někdy dříve, ovšem dříve jsme aspoň poctivě bránili, což se nám odnes ovšem hrubě nedařilo a 3x (!) jsme to soupeři před bránou vysloveně namazali. A ne že by soupeř byl nějak vysloveně lepší, to ani omylem. Byli to podobní šmatloni jako my, jen holt vzadu nedělali takové kiksy.
Takže poměrně brzo jsme prohrávali 0:2 a vypadalo to zle nedobře. Naštěstí konec poločasu se povedl. Nejdřív Bohdan poslal centr do vápna, následoval etuda "dva obránci nešťastně zasahují míč", přičemž postupně šikovně tečovali míč do vlastní sítě. Kvalitní biliárová situace! A o chvíli později Fanda kopal přímák, poslal střílenou přihrávku před bránu, kde Peťa nadvakrát dotlačil míč do sítě. Poločas 2:2 a vypadalo to, že jsme z nejhoršího venku.
"Chlapi, vzadu poctivě a zodpovědně!", nabádal nás o přestávce kápo. Začala druhá půle a my poctivě a zodpovědně namazali soupeři přímo před naší brankou a bylo to 2:3. Pak se lámal chleba - měli jsme světlou pětiminutovku, kdy jsme soupeře jasně přehrávali a vyrovnání viselo ve vzduchu. Bohužel se nám nějak nedařilo trefovat branku, a to ani z poměrně dobrých pozic... A když jsme gólmana překonali, tak v cestě stálo břevno, případně obránce soupeře vykopával míč z prázdné brány... No a pak jsme dostali na 2:4 a bylo po zápase. Pátý gól v poslední minutě byl už jen takovou kyselou třešničkou na tomto zkaženém dortu.
Co dodat? Ještě že zápas nevysílala televize, to by Jardu Hřebíka ve studiu nad naší organizací hry ranila mrtvice. Jedno pozitivum bych však našel - horší už to být nemůže!
neděle 4. října 2009
3. kolo hanspaulky
SK Elet vs. FN Motol 0:3 (0:1)
góly: -
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Martin, Hradišťák, Tonda, Honza
hřiště: Děkanka
Skutečně jsem netušil, že má poznámka o honu na sádrovou kopačku v prvním zápase vyvolá takový rozruch a že se jednotliví plejeři budou předhánět, jen aby tuto prestižní trofej získali. To by člověk opravdu neřekl, co dokáže vidina nějaké trofeje dělat s lidma! Tak např. kápo - ten aby tuto trofej vyhrál, tak si v tomto zápase naštípl loket! A hned v první minutě, aby se ani nezpotil! To snad není možné... Hoši hoši, kdybyste radši soutěžili o nejlepšího střelce, ale tohle... Jestli se budete navzájet takto trumfovat, tak na konci sezóny nebude mít kdo hrát! I když kápo by tento zápas stejně nedohrál, protože jak nás soupeř prasil, tak by Fanda brzy vypěnil a dostal by červenou... Ne že by nikdo jiný během zápasu nepěnil! Když jsem viděl Peťu, jak s vykulenýma očima řve, tak jsem se bál, že mu ty vykulené oči vystřelí z důlků! Kdo by to pak ale sbíral, to nevím. Já se ovšem Peťovi moc nedivím, jako jeden z mála byl schopný soupeře obejít, což mu tito dávali pěkně sežrat dobře mířenými zásahy. Chvílema to bylo až komické - Peťa obešel jednoho a "plesk", jen jsme slyšeli, jak kopačky soupeře pleskly Peťovi o nohy. Peťa to ustál a za vteřinu se to samé opakovalo u dalšího obránce soupeře. Peťa to ustál i podruhé, a potřetí se to neopakovalo, protože to už se soupeř nasral a Peťu zkosil. To už pak Peťa řval jak pominutý, ani si nevšiml, že to sudí odpískal. To vám byla švanda! Prostě takový hezký fotbalový moment, tak typický pro hanspaulku a typický pro celý dnešní zápas.
Bohužel my jsme náš typický výkon nepředvedli. Soupeř nás přehrával pohybem, technikou, fyzičkou a když k tomu přidal dost agresivní hru, tak jsme si moc neškrtli. Zatímco během minulého zápasu jsem měl čas si míč zpracovat, rozhlédnout se, aj na řiti jsem se stihl poškrábat, tak tady kolikrát nejen že už při zpracování mě někdo otravoval, ale kolikrát ta přihrávka ke mě ani nedoletěla! To se tam vždycky někdo mihl, míč mi vzal... Jsem koukal jako blázen! Naštěstí Lukáš se opět překonával a vychytal asi tisíc tutovek, jen na ty tři nedošáhl... To my jsme tolik šancí neměli, ať počítám, jak počítám, tak ta jedna tutovka, kdy se nám podařilo vyšachovat obranu a Martin dával do prázdné, kterou ovšem přestřelil, byla tak to jediné, co se nám podařilo vyprodukovat. Takže když to shrnu - 3 inkasované branky, žádná vstřelená, jeden naštípnutý loket... co dodat? Paráda jak sviňa!
góly: -
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Martin, Hradišťák, Tonda, Honza
hřiště: Děkanka
Skutečně jsem netušil, že má poznámka o honu na sádrovou kopačku v prvním zápase vyvolá takový rozruch a že se jednotliví plejeři budou předhánět, jen aby tuto prestižní trofej získali. To by člověk opravdu neřekl, co dokáže vidina nějaké trofeje dělat s lidma! Tak např. kápo - ten aby tuto trofej vyhrál, tak si v tomto zápase naštípl loket! A hned v první minutě, aby se ani nezpotil! To snad není možné... Hoši hoši, kdybyste radši soutěžili o nejlepšího střelce, ale tohle... Jestli se budete navzájet takto trumfovat, tak na konci sezóny nebude mít kdo hrát! I když kápo by tento zápas stejně nedohrál, protože jak nás soupeř prasil, tak by Fanda brzy vypěnil a dostal by červenou... Ne že by nikdo jiný během zápasu nepěnil! Když jsem viděl Peťu, jak s vykulenýma očima řve, tak jsem se bál, že mu ty vykulené oči vystřelí z důlků! Kdo by to pak ale sbíral, to nevím. Já se ovšem Peťovi moc nedivím, jako jeden z mála byl schopný soupeře obejít, což mu tito dávali pěkně sežrat dobře mířenými zásahy. Chvílema to bylo až komické - Peťa obešel jednoho a "plesk", jen jsme slyšeli, jak kopačky soupeře pleskly Peťovi o nohy. Peťa to ustál a za vteřinu se to samé opakovalo u dalšího obránce soupeře. Peťa to ustál i podruhé, a potřetí se to neopakovalo, protože to už se soupeř nasral a Peťu zkosil. To už pak Peťa řval jak pominutý, ani si nevšiml, že to sudí odpískal. To vám byla švanda! Prostě takový hezký fotbalový moment, tak typický pro hanspaulku a typický pro celý dnešní zápas.
Bohužel my jsme náš typický výkon nepředvedli. Soupeř nás přehrával pohybem, technikou, fyzičkou a když k tomu přidal dost agresivní hru, tak jsme si moc neškrtli. Zatímco během minulého zápasu jsem měl čas si míč zpracovat, rozhlédnout se, aj na řiti jsem se stihl poškrábat, tak tady kolikrát nejen že už při zpracování mě někdo otravoval, ale kolikrát ta přihrávka ke mě ani nedoletěla! To se tam vždycky někdo mihl, míč mi vzal... Jsem koukal jako blázen! Naštěstí Lukáš se opět překonával a vychytal asi tisíc tutovek, jen na ty tři nedošáhl... To my jsme tolik šancí neměli, ať počítám, jak počítám, tak ta jedna tutovka, kdy se nám podařilo vyšachovat obranu a Martin dával do prázdné, kterou ovšem přestřelil, byla tak to jediné, co se nám podařilo vyprodukovat. Takže když to shrnu - 3 inkasované branky, žádná vstřelená, jeden naštípnutý loket... co dodat? Paráda jak sviňa!
pondělí 21. září 2009
2. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Killing Power FC 5:0 (2:0)
góly: Petr 2, kápo, Fanda (!), Jirka
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák, Jirka, Tonda
hřiště: Novoborská
Před tímto zápasem jsem věru nevěděl, co si o soupeři myslet. Věděl jsem jen to, že už hrají cca 40. sezónu v hanspaulce, kdysi hráli i 3. ligu a nyní sestoupili z šestky. To by naznačovalo, že půjde o kvalitní tým! Na druhou stranu, jestli hrají tak dlouho, asi to nebudou žádní běhaví rychlonozí klučíci... Jak ukázal zápas, pravdivá byla zejména druhá část mé úvahy...
Na soupeři bylo dost znát, že mají věkový průměr cca o 10 let starší než my, takže zatímco někteří z nás ještě disponují alespoň minimáním zrychlením (a to ještě jen v případě, že hrajem po větru), tak soupeř byl statický až běda, čemuž jim "napomáhaly" i jejich kvalitní pivasy - v tomto ohledu máme co dohánět! Navíc neměli nikoho na střídání, zatímco my hned tři kousky, a i to bylo znát. Soupeř měl vlastně jen jednoho excelentního plejera, takže hráli stylem vše na něho a chudák v útoku se musel snažit víceméně sám. Ale snažil se dobře, bylo vidět, že umí. Měli jsme štěstí, že byl v tom týmu takový hráč jen jeden...
Každopádně od začátku jsme si vytvářeli šance hlavně my, i když stejně jako v minulém zápase nejdřív zvonily tyčky. Soupeř si šance vytvářel prakticky jen po přímých kopech, kterých bylo požehnaně, protože stačilo, aby někdo ze soupeřů zařval faul, a zmatený rozhodčí hned pískl. Soupeř patrně hrál dříve nějaký bezkontaktní fotbal, jinak to není možné, protože v momentě, kdy jim šel někdo jen lehce do těla, tak soupeři řvali, jako by je na vidle brali. Takže jen za první půli kopali snad 10 přímáků. Aspoň jsme si hezky zatrénovali bránění standardních situací. Pak nás to už přestalo bavit, a tak jsme dali gól - házeli jsme aut, já na házejícího Jirku zařval, ať to nechá, že to hodím, Jirka, hoch neposlušný, ba drzý, mě neposlechl, a hodil takový polovysoký míč před bránu, kam si nabíhal kápo a ve výskoku akrobaticky uklidil nohou míč do sítě. Velmi mi to připomíná jednu situaci z loňské sezóny, kdy jsem tak na někoho povykoval, ať mě to nechá hodit, dotyčný neposlechl a dali jsme gól. Je to očividně účinná taktická varianta! Příště budu na zápase povykovat furt, ať mě necháte hodit aut, ale běda vám, jestli mi to přenecháte! :)
Kromě podobných nacvičených taktických variant disponujeme však i dalšími nacvičenými akcemi, jako např. když jsme si s Peťu rozpomněli na svá mladická léta na hřišti u kolejí na Jižáku, kde jsme svojí sehraností deklasovali všechny, co měli odvahu se nám postavit. Tak jsme si dnes při jedné akci párkrát rychle narazili míč, já to nakonec dal pod sebe Peťovi, ten se tím pádem zjevil před gólmanem sám a zkušeně zavěsil. O přestávce jsme měli vysloveně dobrý pocit!
A tentýž pocit jsme měli i během druhé půle. Soupeř si sice pár náznaků šancí vytvořil, ale buď pálil daleko vedle, nebo stejně jako minule Lukáš vše naprosto spolehlivě zlikvidoval. A když jsme přidali třetí gól, odpor soupeře byl definitivně zlomen - Fanda se vydal z obrany jednou na výlet do útoku, chvíli tam čuměl na to, jak si kápo pohrál s obranou, posadil gólmana na prdel a předložil Fandovi míč před prázdnou bránu, a ten už neměl problém usměrnit míč do prázdné brány. Zdá se, že po letech půstu Fandovi nějak zachutnaly góly! Jen tak dál, těšíme se na další sudy!
Další šance následovaly, stejně jako další góly! Nejdřív jsem po křídle přesprintoval (!) obránce, což se stává maximálně jednou za deset let a v situaci dva na gólmana jsem předložil míč Peťovi, který dával víceméně do prázdné. Pravda, přihrávka nebyla z nejpřesnějších, byla trochu na dlouhou nohu, ale Peťa má zjevně jednu nohu dlouhou, tak to stačil do sítě doklepnout. Pak jsme se předháněli v zahazování šancí, až se na to nemohl Jirka dívat a minutu před koncem jednoduše napálil míč do šibenice. Jak prosté, milý Watsone! Asi tři vteřiny před koncem pak ještě napálil Tonda tyč a byl konec. Po prvních dvou zápasech v sedmičce máme plný počet bodů a skóre 8:0, a to nás ještě před zápasem zastihla zpráva, že jeden ze soupeřů (Deprese 1. FC) odstoupil ze soutěže, takže kontumační výhra 6:0 a další dva body jsou doma! Elet forever!
góly: Petr 2, kápo, Fanda (!), Jirka
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák, Jirka, Tonda
hřiště: Novoborská
Před tímto zápasem jsem věru nevěděl, co si o soupeři myslet. Věděl jsem jen to, že už hrají cca 40. sezónu v hanspaulce, kdysi hráli i 3. ligu a nyní sestoupili z šestky. To by naznačovalo, že půjde o kvalitní tým! Na druhou stranu, jestli hrají tak dlouho, asi to nebudou žádní běhaví rychlonozí klučíci... Jak ukázal zápas, pravdivá byla zejména druhá část mé úvahy...
Na soupeři bylo dost znát, že mají věkový průměr cca o 10 let starší než my, takže zatímco někteří z nás ještě disponují alespoň minimáním zrychlením (a to ještě jen v případě, že hrajem po větru), tak soupeř byl statický až běda, čemuž jim "napomáhaly" i jejich kvalitní pivasy - v tomto ohledu máme co dohánět! Navíc neměli nikoho na střídání, zatímco my hned tři kousky, a i to bylo znát. Soupeř měl vlastně jen jednoho excelentního plejera, takže hráli stylem vše na něho a chudák v útoku se musel snažit víceméně sám. Ale snažil se dobře, bylo vidět, že umí. Měli jsme štěstí, že byl v tom týmu takový hráč jen jeden...
Každopádně od začátku jsme si vytvářeli šance hlavně my, i když stejně jako v minulém zápase nejdřív zvonily tyčky. Soupeř si šance vytvářel prakticky jen po přímých kopech, kterých bylo požehnaně, protože stačilo, aby někdo ze soupeřů zařval faul, a zmatený rozhodčí hned pískl. Soupeř patrně hrál dříve nějaký bezkontaktní fotbal, jinak to není možné, protože v momentě, kdy jim šel někdo jen lehce do těla, tak soupeři řvali, jako by je na vidle brali. Takže jen za první půli kopali snad 10 přímáků. Aspoň jsme si hezky zatrénovali bránění standardních situací. Pak nás to už přestalo bavit, a tak jsme dali gól - házeli jsme aut, já na házejícího Jirku zařval, ať to nechá, že to hodím, Jirka, hoch neposlušný, ba drzý, mě neposlechl, a hodil takový polovysoký míč před bránu, kam si nabíhal kápo a ve výskoku akrobaticky uklidil nohou míč do sítě. Velmi mi to připomíná jednu situaci z loňské sezóny, kdy jsem tak na někoho povykoval, ať mě to nechá hodit, dotyčný neposlechl a dali jsme gól. Je to očividně účinná taktická varianta! Příště budu na zápase povykovat furt, ať mě necháte hodit aut, ale běda vám, jestli mi to přenecháte! :)
Kromě podobných nacvičených taktických variant disponujeme však i dalšími nacvičenými akcemi, jako např. když jsme si s Peťu rozpomněli na svá mladická léta na hřišti u kolejí na Jižáku, kde jsme svojí sehraností deklasovali všechny, co měli odvahu se nám postavit. Tak jsme si dnes při jedné akci párkrát rychle narazili míč, já to nakonec dal pod sebe Peťovi, ten se tím pádem zjevil před gólmanem sám a zkušeně zavěsil. O přestávce jsme měli vysloveně dobrý pocit!
A tentýž pocit jsme měli i během druhé půle. Soupeř si sice pár náznaků šancí vytvořil, ale buď pálil daleko vedle, nebo stejně jako minule Lukáš vše naprosto spolehlivě zlikvidoval. A když jsme přidali třetí gól, odpor soupeře byl definitivně zlomen - Fanda se vydal z obrany jednou na výlet do útoku, chvíli tam čuměl na to, jak si kápo pohrál s obranou, posadil gólmana na prdel a předložil Fandovi míč před prázdnou bránu, a ten už neměl problém usměrnit míč do prázdné brány. Zdá se, že po letech půstu Fandovi nějak zachutnaly góly! Jen tak dál, těšíme se na další sudy!
Další šance následovaly, stejně jako další góly! Nejdřív jsem po křídle přesprintoval (!) obránce, což se stává maximálně jednou za deset let a v situaci dva na gólmana jsem předložil míč Peťovi, který dával víceméně do prázdné. Pravda, přihrávka nebyla z nejpřesnějších, byla trochu na dlouhou nohu, ale Peťa má zjevně jednu nohu dlouhou, tak to stačil do sítě doklepnout. Pak jsme se předháněli v zahazování šancí, až se na to nemohl Jirka dívat a minutu před koncem jednoduše napálil míč do šibenice. Jak prosté, milý Watsone! Asi tři vteřiny před koncem pak ještě napálil Tonda tyč a byl konec. Po prvních dvou zápasech v sedmičce máme plný počet bodů a skóre 8:0, a to nás ještě před zápasem zastihla zpráva, že jeden ze soupeřů (Deprese 1. FC) odstoupil ze soutěže, takže kontumační výhra 6:0 a další dva body jsou doma! Elet forever!
pátek 18. září 2009
1. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Kamberský pípy 3:0 (1:0)
góly: Hradišťák, kápo, Martin
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák
hřiště: Štěrboholy
Je pochopitelné, že každý hráč jakéhokoliv týmu je rád, když získá tu či onu trofej. Ale aby se rozhořel tak lítý boj již před samotnou sezónou, to jsem věru nezažil. Již před úvodním zápsem sezóny totiž vypukla bitva o sádrovou kopačku! A laťka byla nasazena velmi vysoko, Tonda si na dovolené rozřízl nohu, tudíž nemohl nastoupit. Když to viděl Bohdan, zasimuloval rýmičku, ať nažene taky nějaké plusové body pro tuto trofej. A samotný zápas? Učiněný lazaret! Zejména Fanda Šíma se neustále zraňoval a co chvíli střídal pro zranění a aby nebyl všemu konec, kápo již během první půlky chytal křeče, což se mu pak dařilo i po zbytek zápasu. Ostatní hráči sice nějaké zásadní šrámy neměli, ovšem všichni byli zralí na infarkt, neboť fyzička se vytratila neznámo kde. Každopádně soutěž o sádrovou kopačku bude letos zjevně velmi zajímavá! Ale nyní radši k zápasu.
Mrtvolné obličeje již během přestávky naznačovaly, že běháme víc, než je zdrávo. A mohl za to soupeř! Ten byl totiž nechutně běhavý, technicky dost zdatný a navíc měl asi čtyři hráče na střídání, zatímco my jen jednoho, takže jsme tam pobíhali jak splašení a vůbec jsme si během hry neodpočinuli! Hanba! Naštěstí soupeř byl v útočné fázi dost jalový, jinými slovy naše defenzíva pracovala skvěle, a jak se soupeř hrnul furt do útoku, tak jsme o to líp mohli chodit do brejků. Takže i když byl soupeř v první půli opticky možná lepší a fotbalovější, tak neměl jedinou vážnou šanci, zatímco my jsme měli šancí poměrně hodně. Ale zpočátku vše mířilo vedle nebo do tyček, gólman soupeře byl taky dost kvalitní a dost šancí pochytal. Takže dlouho se hrálo bez branek. A pak to přišlo. Kápo dostal křeč. A jelikož byl předtím faulovaný, kopali jsme standardku. Přibližně na půlce. Zatímco se kápo zmítal v křeči, postavil jsem si balón a rozmýšlel, co s ním. Na přímou střelu to bylo daleko, že bych zkusil nějaký centřík? No tak jo! Nejrychlej to pochopil Petřík a hbitě si začal nabíhat na zadní tyč. Což jsem samozřejmě svým orlím zrakem viděl a míč poslal centrem na zadní tyč. No, trošku prudko a vysoko jsem ho poslal, to je pravda... Takže Petřík na míč nedosáhl. Což ovšem zmátlo všechny, zejména gólmana, a ejhle, míč zaplul rovnou do šibenice! Soutěž o nejkurióznější gól sezóny se opět rozjela velmi úspěšně! Za chvíli pak skončila první půle a když jsem viděl totálně utahané obličeje svých spoluhráčů (sebe nevyjímaje), pochopil jsem, že druhá půlka bude fakt maso.
A taky že jo. Obraz hry se totiž prakticky nezměnil. Soupeř si nás občas docela vodil, ale stejně jako v prvním poločase si šance prakticky nevytvářel a oč víc se tlačil do útoku, o to víc jsme chodili do brejků, i když většinou tak maximálně ve dvou, každý radši šetřil síly... Při jednom brejku dokonce se vydal kápo do útoku sám, úplně zapomněl, že má křeče (simulant!), zasprintoval, přetlačil obránce a propálil gólmana. A když jsme po dalších třech minutách dali třetí gól, bylo rozhodnuto - nějakým pomatením smyslů jsme se ve čtyřech vydali do útoku, ještě větším pomatením jsme si bleskurychle vyměnili sérii krátkých a přesných (!!) přihrávek, tím totálně rozebrali obranu a Martin se už zblízka nemýlil. Tím jsme se ovšem už totálně vysílili, takže soupeř si ke konci zápasu pár tutovek vypracoval, ovšem Lukáš chytal brilantně a všechno pochytal a připsal si tak první shout-out v sezóně. Bránili jsme co to šlo, a když to nešlo, tak Martin zkušeně fauloval soupeře řítícího se do brejku a poprvé v životě uviděl žlutou kartu. Ihned po zápase se mě pak ptal, jestli se uděluje nějaká trofej i za karty... To je fakt neuvěřitelné, co lidi dokážou udělat kvůli nějaké prestižní trofeji :)
Po zápase jsem se vyčerpáním málem poblil. Naštěstí jsme se zmátořil natolik, že jsem mohl dorazit do hospody, kde jsme udělali opravdu kuriózní objednávku (4x Birell a 2 desítky), protože většina dorazila na zápas autem. Fyzické i duševní vyčerpání bylo znát na každém. Jak jinak si vysvětlit, že když šel Fanda pro druhou rundu, tak vzal 1 Birell a 5 desítek? :)
góly: Hradišťák, kápo, Martin
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Petr, Petřík, Martin, Hradišťák
hřiště: Štěrboholy
Je pochopitelné, že každý hráč jakéhokoliv týmu je rád, když získá tu či onu trofej. Ale aby se rozhořel tak lítý boj již před samotnou sezónou, to jsem věru nezažil. Již před úvodním zápsem sezóny totiž vypukla bitva o sádrovou kopačku! A laťka byla nasazena velmi vysoko, Tonda si na dovolené rozřízl nohu, tudíž nemohl nastoupit. Když to viděl Bohdan, zasimuloval rýmičku, ať nažene taky nějaké plusové body pro tuto trofej. A samotný zápas? Učiněný lazaret! Zejména Fanda Šíma se neustále zraňoval a co chvíli střídal pro zranění a aby nebyl všemu konec, kápo již během první půlky chytal křeče, což se mu pak dařilo i po zbytek zápasu. Ostatní hráči sice nějaké zásadní šrámy neměli, ovšem všichni byli zralí na infarkt, neboť fyzička se vytratila neznámo kde. Každopádně soutěž o sádrovou kopačku bude letos zjevně velmi zajímavá! Ale nyní radši k zápasu.
Mrtvolné obličeje již během přestávky naznačovaly, že běháme víc, než je zdrávo. A mohl za to soupeř! Ten byl totiž nechutně běhavý, technicky dost zdatný a navíc měl asi čtyři hráče na střídání, zatímco my jen jednoho, takže jsme tam pobíhali jak splašení a vůbec jsme si během hry neodpočinuli! Hanba! Naštěstí soupeř byl v útočné fázi dost jalový, jinými slovy naše defenzíva pracovala skvěle, a jak se soupeř hrnul furt do útoku, tak jsme o to líp mohli chodit do brejků. Takže i když byl soupeř v první půli opticky možná lepší a fotbalovější, tak neměl jedinou vážnou šanci, zatímco my jsme měli šancí poměrně hodně. Ale zpočátku vše mířilo vedle nebo do tyček, gólman soupeře byl taky dost kvalitní a dost šancí pochytal. Takže dlouho se hrálo bez branek. A pak to přišlo. Kápo dostal křeč. A jelikož byl předtím faulovaný, kopali jsme standardku. Přibližně na půlce. Zatímco se kápo zmítal v křeči, postavil jsem si balón a rozmýšlel, co s ním. Na přímou střelu to bylo daleko, že bych zkusil nějaký centřík? No tak jo! Nejrychlej to pochopil Petřík a hbitě si začal nabíhat na zadní tyč. Což jsem samozřejmě svým orlím zrakem viděl a míč poslal centrem na zadní tyč. No, trošku prudko a vysoko jsem ho poslal, to je pravda... Takže Petřík na míč nedosáhl. Což ovšem zmátlo všechny, zejména gólmana, a ejhle, míč zaplul rovnou do šibenice! Soutěž o nejkurióznější gól sezóny se opět rozjela velmi úspěšně! Za chvíli pak skončila první půle a když jsem viděl totálně utahané obličeje svých spoluhráčů (sebe nevyjímaje), pochopil jsem, že druhá půlka bude fakt maso.
A taky že jo. Obraz hry se totiž prakticky nezměnil. Soupeř si nás občas docela vodil, ale stejně jako v prvním poločase si šance prakticky nevytvářel a oč víc se tlačil do útoku, o to víc jsme chodili do brejků, i když většinou tak maximálně ve dvou, každý radši šetřil síly... Při jednom brejku dokonce se vydal kápo do útoku sám, úplně zapomněl, že má křeče (simulant!), zasprintoval, přetlačil obránce a propálil gólmana. A když jsme po dalších třech minutách dali třetí gól, bylo rozhodnuto - nějakým pomatením smyslů jsme se ve čtyřech vydali do útoku, ještě větším pomatením jsme si bleskurychle vyměnili sérii krátkých a přesných (!!) přihrávek, tím totálně rozebrali obranu a Martin se už zblízka nemýlil. Tím jsme se ovšem už totálně vysílili, takže soupeř si ke konci zápasu pár tutovek vypracoval, ovšem Lukáš chytal brilantně a všechno pochytal a připsal si tak první shout-out v sezóně. Bránili jsme co to šlo, a když to nešlo, tak Martin zkušeně fauloval soupeře řítícího se do brejku a poprvé v životě uviděl žlutou kartu. Ihned po zápase se mě pak ptal, jestli se uděluje nějaká trofej i za karty... To je fakt neuvěřitelné, co lidi dokážou udělat kvůli nějaké prestižní trofeji :)
Po zápase jsem se vyčerpáním málem poblil. Naštěstí jsme se zmátořil natolik, že jsem mohl dorazit do hospody, kde jsme udělali opravdu kuriózní objednávku (4x Birell a 2 desítky), protože většina dorazila na zápas autem. Fyzické i duševní vyčerpání bylo znát na každém. Jak jinak si vysvětlit, že když šel Fanda pro druhou rundu, tak vzal 1 Birell a 5 desítek? :)
čtvrtek 10. září 2009
14. sezóna je tady!
Dobrá zpráva pro všechny milovníky umělých trav i fajnšmekry libující si na hagiborské škváře! Další hanspaulská sezóna je tu! SK Elet se v ní představí v 7.lize, skupině C, a po několika sezónách trápení se v osmičce míří tento slovutný tým opět k fotbalovým výšinám! Vzhledem k tomu, že z 12 mančaftů postupují 3 a stejně tak 3 sestupují, tak se dá očekávat napínavý boj do posledních kol!
Jako každý slavný fotbalový tým i Elet odjel před sezónou na soustředění. No vlastně to byla spíš opožděná oslava postupu z osmičky, ale říkejme tomu radši soustředění, jinak si na nás bulvární tisk nehezky smlsne! Soustředění se odehrálo v pátek 28.8. v Úvalech u fandy na chatě, hlavní lektor byl p. Sud Gambrinus, kterému hbitě sekundovala sl. Šunka Uzená. Oba se činili převelice, takže celé soustředění bylo značně náročné. Zejména na druhý den ráno bylo náročné rozlepit zkalený zrak, natož vstát! Čert ví, zda za to mohlo pivo nebo ta šunka, ovšem následky byly opravdu podivuhodné... Přesto bylo toto soustředění naprosto báječné a nepochybně se to odrazí v sezóně v podobě drtivých vítězství! Elet forever!
Jako každý slavný fotbalový tým i Elet odjel před sezónou na soustředění. No vlastně to byla spíš opožděná oslava postupu z osmičky, ale říkejme tomu radši soustředění, jinak si na nás bulvární tisk nehezky smlsne! Soustředění se odehrálo v pátek 28.8. v Úvalech u fandy na chatě, hlavní lektor byl p. Sud Gambrinus, kterému hbitě sekundovala sl. Šunka Uzená. Oba se činili převelice, takže celé soustředění bylo značně náročné. Zejména na druhý den ráno bylo náročné rozlepit zkalený zrak, natož vstát! Čert ví, zda za to mohlo pivo nebo ta šunka, ovšem následky byly opravdu podivuhodné... Přesto bylo toto soustředění naprosto báječné a nepochybně se to odrazí v sezóně v podobě drtivých vítězství! Elet forever!
neděle 19. července 2009
SK ELET - přehled hanspaulských sezón
A nyní trochu statistiky:
| SEZÓNA | LIGA | POŘADÍ | ZÁPASY | SKÓRE | BODY |
| 1. (jaro 2003) | 8E | 4. | 7-1-3 | 43:16 | 15 |
| 2. (podzim 2003) | 8D | 1. | 9-0-2 | 34:6 | 18 |
| 3. (jaro 2004) | 7A | 2. | 7-3-1 | 24:8 | 17 |
| 4. (podzim 2004) | 6B | 7. | 4-3-4 | 22:17 | 11 |
| 5. (jaro 2005) | 6C | 5. | 5-2-4 | 21:22 | 12 |
| 6. (podzim 2005) | 6A | 5. | 5-2-4 | 21:23 | 12 |
| 7. (jaro 2006) | 6C | 11. | 2-2-7 | 22:37 | 4 |
| 8. (podzim 2006) | 7A | 11. | 2-0-9 | 21:36 | 4 |
| 9. (jaro 2007) | 8B | 6. | 5-2-4 | 35:30 | 12 |
| 10. (podzim 2007) | 8A | 5. | 5-1-5 | 29:37 | 11 |
| 11. (jaro 2008) | 8E | 8. | 4-0-7 | 24:34 | 8 |
| 12. (podzim 2008) | 8E | 4. | 5-4-2 | 26:14 | 14 |
| 13. (jaro 2009) | 8D | 1. | 9-1-1 | 51:10 | 19 |
| CELKEM | 69-21-53 | 373:290 | 157 |
pondělí 13. července 2009
HODNOCENÍ 13. SEZÓNY - JARO 2009
No co si budeme povídat – paráda jak sviňa! Spanilá jízda od začátku do konce, 1. místo v tabulce a jasný postup dvě kola před koncem, to je vizitka jen těch nejlepších světových mančaftů, mezi které SK Elet nepochybně patří! Jak jsem prorokoval před sezónou, třináctá sezóna Eletu v hanspaulce bude šťastná, a taky že jo! Sezóna se zapíše zlatým písmem do historie klubu, ať již to bylo rekordním ziskem bodů, nejvyšším vítězstvím v historii klubu (16:0), tím, že Fanda Šíma dal gól nebo též tím, že Petr poprvé v životě někam postoupil...
Pro pořádek si zrekapitulujme všechny zápasy:
JUDr. Brouk Pytlík 4:2
Klamovská skvadra 3:0
Marami 1. FC 6:1
Motor 1. TF 4:0
OrangeBoom 6:0
Sorbino 2:1
Torzoo 3:1
Pivojs s.r.o. 1. FC 0:2
FC Vozovna Motol 5:1
DTS Praha 16:0
Husinecká šlechta 2:2
Čili 9 výher, 1 plichta a 1 prohra, tudíž 19 bodů a skóre 51:10 (a to jsme dva góly dostali v posledních dvou minutách posledního zápasu sezóny...). Zapsali jsme se i do rekordních tabulek naší ligy, resp. osmých lig, resp. celé hanspaulky: Fanda Rada byl s 15 brankami druhým nejlepším střelcem naší ligy, Lukáš vychytal 206 minut bez obdržené branky, čímž byl v naší lize 1., v osmých ligách 7. a v celé hanspaulce 21. Též týmové úspěchy se zapsaly do hanspaulských análů – nejlepší útok v lize, nejlepší obrana (4.-7. místo v osmých ligách, 13.-19. místo celkově v hanspaulce). No co dodat? Snad jen přehled individuálních ocenění, o kterých rozhodla UEFA:
Plyšovou kopačku pro nejlepšího střelce získává po zásluze náš kapitán, který rozvlnil síť soupeře celkem 12x. Pravda, naše statistika a oficiální statistika se trochu rozchází, mají v tom na svazu trochu hokej...
Plyšovou kopačku pro nejlepšího střelce získává po zásluze náš kapitán, který rozvlnil síť soupeře celkem 12x. Pravda, naše statistika a oficiální statistika se trochu rozchází, mají v tom na svazu trochu hokej...
Jinak o všechny góly se podělili:
12 – kápo
9 – Petr
7 – Hradišťák
6 – Honza
4 – Tonda
3 – Martin
2 – Jirka, Fanda
Kápo též získává šílenou kopačku jakožto cenu pro nejkurióznější gól. Původně jsem tuto kategorii vyhlásil, abych vyhrál aspoň něco, neboť mé góly se jinak než kuriozitami nazvat nedají (taky jsem v anketě obsadil dalších 7 příček), ovšem sportovně musím přiznat, že ten nepovedený centr z vlastní půle při zápase s Marami, který kápo nasměroval do břevna, na čáru, do brány, a gólman pak zpět do hřiště, to bylo opravdu neuvěřitelné.
Dřevěnou kopačku pro největšího spalovače šancí tentokrát získává Peťa, neboť jak přestřelil v zápase s Motorem prázdnou bránu asi ze dvou metrů, to se taky jen tak nevidí. Divím se, že Peťa nebyl v televizních novinách na TV Nova v rubrice Borec na konec. No třeba bude v takovém tom veselém silvestrovském sestřihu...
A máme tu další ceny. Malou gumovou kopačku na hraní získává Žofka Musilová jakožto naše nejmladší fanynka, neboť poprvé navštívila náš zápas ve věku cca 2 měsíce.
Krvavá kopačka pro největšího cholerika se letos udílet nebude, to by totiž jinak kápo samým štěstím nad tolika cenami nemusel přežít.
A konečně sádrovou kopačku získává Petřík, který měl rýmu a třísla. Gratulujeme.
Tímto slavnostní udílení cen končí, a nyní si konečně můžete na počest slovutného Eletu otevřít Dom Perignon, Chateua Margaux či zelenou, dle vaší chuti. Elet forever!
Dřevěnou kopačku pro největšího spalovače šancí tentokrát získává Peťa, neboť jak přestřelil v zápase s Motorem prázdnou bránu asi ze dvou metrů, to se taky jen tak nevidí. Divím se, že Peťa nebyl v televizních novinách na TV Nova v rubrice Borec na konec. No třeba bude v takovém tom veselém silvestrovském sestřihu...
A máme tu další ceny. Malou gumovou kopačku na hraní získává Žofka Musilová jakožto naše nejmladší fanynka, neboť poprvé navštívila náš zápas ve věku cca 2 měsíce.
Krvavá kopačka pro největšího cholerika se letos udílet nebude, to by totiž jinak kápo samým štěstím nad tolika cenami nemusel přežít.
A konečně sádrovou kopačku získává Petřík, který měl rýmu a třísla. Gratulujeme.
Tímto slavnostní udílení cen končí, a nyní si konečně můžete na počest slovutného Eletu otevřít Dom Perignon, Chateua Margaux či zelenou, dle vaší chuti. Elet forever!
čtvrtek 2. července 2009
11, kolo hanspaulky
SK Elet vs. Husinecká šlechta 2:2 (0:0)
góly: Honza, kápo
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Hanspaulka
góly: Honza, kápo
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Hanspaulka
Tam, kde jsme sezónu slavně začali, tam jsme ji i slavně ukončili. Už před zápasem bylo jasné, že bez ohledu na výsledek postoupíme z prvního místa, tudíž jsme během rozcvičení místo kvalitních iontových nápojů mohli zvesela koštovat šampaňské. Patrně i to zapříčinilo, že jsme hráli s úsměvem a nebývalou lehkostí!
Ke kvalitě hry přispěl i soupeř, který také uměl umně kopnout do balónu,takže k vidění byla spousta čarokrásných, na osmou ligu přímo nevídaných akcí, samozřejmě ponejvíce z naší strany! Ostatně i oficiální zápis z utkání, který bývá často naprosto zdrogovaný, konstatoval, že jsme byli lepším týmem! A taky že jo. Jenže proti nám stál v bráně jednoznačně nejlepší gólman, proti kterému jsme letos hráli, takže během první půle jsme jeho svatyni dobývali marně, ačkoliv to byl párkrát fotbalový souboj z očí do očí. Nu, poločas skončil 0:0.
O přestávce jsme se posilnili dalšími doušky perlivého moku, což se ukázalo býti klíčovým faktorem, takže jsme se po sérii mnoha šancí nakonec dočkali vedení! Jednou se mi totiž u brány soupeře zapletl míč mezi nohy, tak jsem ho radši kopl Honzovi, abych si neublížil, a Honza dával do prázdné. Když pak kápo svým klasickým tahem na bránu a prudkou střelou zvýšil na 2:0, vše se zdálo být krásné a čisté a my s úsměvem směřovali k dalším vítězství. To by ovšem Peťa nesměl spálit asi pět tutovek. A mnozí další taky. Minutu před koncem tak zničehonic přišlo snížení, když soupeř z úhlu napálil míč po zemi na bránu, do té polostřely strčili nohou nerozdílnou jak útočník, tak Fanda, a neštěstí bylo na světě. Je sice hezké, že se Fandovi zalíbilo na stará kolena střílení gólů, ale všechno má své meze! :) Když pak v poslední minutě házel soupeř aut, který jsme měli házet my, nota bene ještě o hezkých pár metrů blíž k naší bráně, a z následné akce soupeř vyrovnal, strhla se bouře nevole, neb rozhodčí byl v tomto zápase dost mimo a tímto to jen korunoval.
Ke kvalitě hry přispěl i soupeř, který také uměl umně kopnout do balónu,takže k vidění byla spousta čarokrásných, na osmou ligu přímo nevídaných akcí, samozřejmě ponejvíce z naší strany! Ostatně i oficiální zápis z utkání, který bývá často naprosto zdrogovaný, konstatoval, že jsme byli lepším týmem! A taky že jo. Jenže proti nám stál v bráně jednoznačně nejlepší gólman, proti kterému jsme letos hráli, takže během první půle jsme jeho svatyni dobývali marně, ačkoliv to byl párkrát fotbalový souboj z očí do očí. Nu, poločas skončil 0:0.
O přestávce jsme se posilnili dalšími doušky perlivého moku, což se ukázalo býti klíčovým faktorem, takže jsme se po sérii mnoha šancí nakonec dočkali vedení! Jednou se mi totiž u brány soupeře zapletl míč mezi nohy, tak jsem ho radši kopl Honzovi, abych si neublížil, a Honza dával do prázdné. Když pak kápo svým klasickým tahem na bránu a prudkou střelou zvýšil na 2:0, vše se zdálo být krásné a čisté a my s úsměvem směřovali k dalším vítězství. To by ovšem Peťa nesměl spálit asi pět tutovek. A mnozí další taky. Minutu před koncem tak zničehonic přišlo snížení, když soupeř z úhlu napálil míč po zemi na bránu, do té polostřely strčili nohou nerozdílnou jak útočník, tak Fanda, a neštěstí bylo na světě. Je sice hezké, že se Fandovi zalíbilo na stará kolena střílení gólů, ale všechno má své meze! :) Když pak v poslední minutě házel soupeř aut, který jsme měli házet my, nota bene ještě o hezkých pár metrů blíž k naší bráně, a z následné akce soupeř vyrovnal, strhla se bouře nevole, neb rozhodčí byl v tomto zápase dost mimo a tímto to jen korunoval.
Závěr zápasu tak byl vlivem rozhodčího poněkud skandální, což naši fanoušci neopomněli komentovat:
http://www.youtube.com/watch?v=EOx9Zj8mE80Na rozdíl od nich je náš kapitán slušný hoch, rozhodčího označil toliko za debila a to byla taková hezká tečka za tímto zápasem. Vypili jsme šampaňské a přesunuli se do přilehlého výčepu, kde jsme zorganizovali takovou jakousi první generálku oficiální oslavy postupu. Druhá generálka proběhne 2.7. v hospodě, premiéry oslavy se nedočkaví diváci dočkají v druhé půlce srpna. Mm neblahý pocit, že se mají na co těšit...
neděle 21. června 2009
10. kolo hanspaulky aneb POSTUP!!!
SK Elet vs. DTS 16:0 (6:0)
góly: Petr 5, kápo 3, Hradišťák 2, Honza 2, Fanda 2 (!!!), Tonda, Martin
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Aritma
Na hřišti Aritmy se nám vysloveně daří. Před dvěma lety jsme tu vyhráli tuším 10:0, i když tehdy byl můj pocit z vítězství poněkud zkalen tím, že jsem si hned v úvodu nechutně zprasil kotník. Historie se opakovala jen částečně, opět jsme suverénně zvítězili, ovšem já si tentokrát naštěstí neublížil.Už před zápasem jsme věděli, že v případě vítězství skončíme v tabulce první a postoupíme, ale že z toho uděláme takovou oslavu fotbalu, to nečekal asi nikdo.
Pokud se děda Homolka nad naším minulým vítězstvím přímo rozplýval, tak fakt nevím, co by říkal na tento zápas. To by si štěstím snad cvrkl. Bylo to totiž absolutní vraždění neviňátek, adekvátnější přirovnání mě opravdu nenapadá. Tým DTS ne nadarmo dokazoval, proč má zatím v tabulce jediný bod, navíc celý zápas měl o jednoho hráče míň, což se vzhledem k horku a absenci fyzičky u soupeře velmi záhy projevilo.
Od prvních minut to byla hra na jednu bránu, ovšem v úvodu měli mlaďoši ještě docela dost sil, tak aspoň stíhali bránit. Nic jsme teda neponechali náhodě, Honza hned v úvodu potěšil všechny naše dvě fanynky, Zuzu a Žužu, a i nadále to byla kombinační hra na jeden, maximálně dva doteky. Někdy až příliš kombinační, takže i v jasných šancí přímo před bránou jsme si místo střely ještě přihrávali, až hanba. Po cca 10 minutách bylo zjevné, že někteří ze soupeřů jsou zralí na infarkt a přestávají stíhat, a skóre tak začalo utěšeně růst. Nebudu dnes popisovat všechny čarokrásné akce a všechny góly, a to proto, že si to jednoduše nepamatuju. Nějak mi to splývá... Jeden okamžik se však fanouškům vryl do paměti! Někdy koncem první půle jsme kopali roh (jeden z asi 300 rohových kopů v tomto zápase), do vápna si nakráčel Fanda, já jsem mu poslal míč na nohu a Fanda bombou pod břevno vstřelil góóóóóóóóól!!! Historická chvíle, přátelé! Fanda zlomil tzv. Šímův komplex a po letech marného snažení konečně rozvlnil síť! I my ostatní jsme byli štěstím bez sebe, neb Fanda v případě vstřelení gólu slíbil sud. Poločas skončil 6:0, my jsme byli lehce zpoceni, soupeři byli zralí na kapačku.
To se potvrdilo hned v úvodu druhé půle, kdy jsme z prvních tří akcí vstřelili další tři branky... Hošíci z DTS nám totiž nechávali hodně prostoru na rozehrávku, což nám přesně vyhovovalo, mohli jsme kombinovat, co to šlo. Opět jsme to ale s tou kombinací někdy přeháněli. Např. jednou jsme kopali přímák, já se rozběhl, místo střely jsem to posunul Fandovi, ať to může napálit, jenže ten místo střely začal kličkovat, poté nahrávat, pak zas kličkovat, nakonec jsme si během 20 sekund vyměnili asi 10x míč, udělali 15 kliček a nakonec teda dali gól, ovšem takový úchylný signál historie fotbalu opravdu nepamatuje. Lukáš se mezitím v bráně vysloveně nudil, když jsem jednou kopal roh, tak jsem si všiml, že stojí kousek od pomezní čáry a povídá si se Zuzu. Ovšem pozor, jednou musel zasahovat! V obraně jsme totiž hráli docela lážo plážo, takže se soupeř jednou (!) dostal do nebezpečné šance, nejdřív to Lukáš vyrazil a dorážka šla do od břevna nad bránu! To byla ovšem labutí píseň DTS, na druhé straně naopak skóre furt rostlo. Někteří teda ke konci dost hamounili a místo příhrávek trapně furt pálili na branku, že Peťo, na druhou stranu, aspoň dal Peťa 5 branek, čímž si zvýšil letošní střeleckou úspěšnost možná až na 2 %.
Co dodat? Bez ohledu na nadcházející poslední zápas je jasné, že SK Elet postoupí do 7. ligy, a to z prvního místa! 13. sezóna se ukázala býti šťastná! Pravda, oslavy postupu na rozdíl od let dávno minulých (viz foto) byly daleko poklidnější, jen Zuzu mi pivem polila botu. Obávám se však, že oslavy si bohatě vynahradíme při degustaci Fandova sudu...
Jelikož nebyl přítomen oficiální fotograf FIFA, připomeňme si alespoň postupová fota z dob minulých, z roku 2004...
Kromě fotbalových výkonů inovoval v průběhu let SK Elet i své dresy. Zejména dres úplně vpravo by dnes regulím FIFA příliš nevyhověl...
góly: Petr 5, kápo 3, Hradišťák 2, Honza 2, Fanda 2 (!!!), Tonda, Martin
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Aritma
Na hřišti Aritmy se nám vysloveně daří. Před dvěma lety jsme tu vyhráli tuším 10:0, i když tehdy byl můj pocit z vítězství poněkud zkalen tím, že jsem si hned v úvodu nechutně zprasil kotník. Historie se opakovala jen částečně, opět jsme suverénně zvítězili, ovšem já si tentokrát naštěstí neublížil.Už před zápasem jsme věděli, že v případě vítězství skončíme v tabulce první a postoupíme, ale že z toho uděláme takovou oslavu fotbalu, to nečekal asi nikdo.
Pokud se děda Homolka nad naším minulým vítězstvím přímo rozplýval, tak fakt nevím, co by říkal na tento zápas. To by si štěstím snad cvrkl. Bylo to totiž absolutní vraždění neviňátek, adekvátnější přirovnání mě opravdu nenapadá. Tým DTS ne nadarmo dokazoval, proč má zatím v tabulce jediný bod, navíc celý zápas měl o jednoho hráče míň, což se vzhledem k horku a absenci fyzičky u soupeře velmi záhy projevilo.
Od prvních minut to byla hra na jednu bránu, ovšem v úvodu měli mlaďoši ještě docela dost sil, tak aspoň stíhali bránit. Nic jsme teda neponechali náhodě, Honza hned v úvodu potěšil všechny naše dvě fanynky, Zuzu a Žužu, a i nadále to byla kombinační hra na jeden, maximálně dva doteky. Někdy až příliš kombinační, takže i v jasných šancí přímo před bránou jsme si místo střely ještě přihrávali, až hanba. Po cca 10 minutách bylo zjevné, že někteří ze soupeřů jsou zralí na infarkt a přestávají stíhat, a skóre tak začalo utěšeně růst. Nebudu dnes popisovat všechny čarokrásné akce a všechny góly, a to proto, že si to jednoduše nepamatuju. Nějak mi to splývá... Jeden okamžik se však fanouškům vryl do paměti! Někdy koncem první půle jsme kopali roh (jeden z asi 300 rohových kopů v tomto zápase), do vápna si nakráčel Fanda, já jsem mu poslal míč na nohu a Fanda bombou pod břevno vstřelil góóóóóóóóól!!! Historická chvíle, přátelé! Fanda zlomil tzv. Šímův komplex a po letech marného snažení konečně rozvlnil síť! I my ostatní jsme byli štěstím bez sebe, neb Fanda v případě vstřelení gólu slíbil sud. Poločas skončil 6:0, my jsme byli lehce zpoceni, soupeři byli zralí na kapačku.
To se potvrdilo hned v úvodu druhé půle, kdy jsme z prvních tří akcí vstřelili další tři branky... Hošíci z DTS nám totiž nechávali hodně prostoru na rozehrávku, což nám přesně vyhovovalo, mohli jsme kombinovat, co to šlo. Opět jsme to ale s tou kombinací někdy přeháněli. Např. jednou jsme kopali přímák, já se rozběhl, místo střely jsem to posunul Fandovi, ať to může napálit, jenže ten místo střely začal kličkovat, poté nahrávat, pak zas kličkovat, nakonec jsme si během 20 sekund vyměnili asi 10x míč, udělali 15 kliček a nakonec teda dali gól, ovšem takový úchylný signál historie fotbalu opravdu nepamatuje. Lukáš se mezitím v bráně vysloveně nudil, když jsem jednou kopal roh, tak jsem si všiml, že stojí kousek od pomezní čáry a povídá si se Zuzu. Ovšem pozor, jednou musel zasahovat! V obraně jsme totiž hráli docela lážo plážo, takže se soupeř jednou (!) dostal do nebezpečné šance, nejdřív to Lukáš vyrazil a dorážka šla do od břevna nad bránu! To byla ovšem labutí píseň DTS, na druhé straně naopak skóre furt rostlo. Někteří teda ke konci dost hamounili a místo příhrávek trapně furt pálili na branku, že Peťo, na druhou stranu, aspoň dal Peťa 5 branek, čímž si zvýšil letošní střeleckou úspěšnost možná až na 2 %.
Co dodat? Bez ohledu na nadcházející poslední zápas je jasné, že SK Elet postoupí do 7. ligy, a to z prvního místa! 13. sezóna se ukázala býti šťastná! Pravda, oslavy postupu na rozdíl od let dávno minulých (viz foto) byly daleko poklidnější, jen Zuzu mi pivem polila botu. Obávám se však, že oslavy si bohatě vynahradíme při degustaci Fandova sudu...
Jelikož nebyl přítomen oficiální fotograf FIFA, připomeňme si alespoň postupová fota z dob minulých, z roku 2004...
Kromě fotbalových výkonů inovoval v průběhu let SK Elet i své dresy. Zejména dres úplně vpravo by dnes regulím FIFA příliš nevyhověl...
pondělí 8. června 2009
9. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Vozovna Motol FC 5:1 (2:1)
góly: kápo 2, Hradišťák, Honza, Jirka
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Jirka, Petr, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Zárubova
Naše skvělé vítězství a fantastická hra přinesla nebeské zážitky snad do všech českých rodin! Tisíce diváků se doma rozplývali nad naší hrou, jako např. děda Homolka:
„Ježíš, Ludvo, to si přišel vo moc. No to si neviděl! No to byl zápas, to není k vidění, čoveče! Hele to byl koncert, to byla filharmónie, prostě. No hele, Hradišťák, to je útok! No Elet má takovej útok teďko, hele, to je světový, no ti by rozkopali Real Madrid, no prostě všecko! To si nežral, no...hele, představ si, Ludvo, dlouhej pas vod brány, rozumíš, ale takovej... no polovysokej, hele Petr, rozumíš, stahovačka, šup to na Hučku, Hučka z levačky na pravačku to přehodil a fouk to kápovi. Hele, a ten, fofrovačku, rozumíš! No ten jejich gólman tam stál, no ten byl tuhej, a do šibenice, to víš. No já zařval jako kráva, no co ti mám povídat. No a to byl první gól, rozumíš!“
Ano, výkon Eletu v tomto zápase byl ozdobou této sezóny. Jedna smrtící kombinace za druhou valila se na bránu soupeře, který se sice snažil, ale hrál dost naivně, takže šancí jsme měli požehnaně. Gólman s velkým pivasem ovšem prokazoval neobyčejnou mrštnost! (Že by to dělal ten pivas? Musím se nad tím zamyslet, třeba budu čím dál víc mrštnější i já...) Zdařile nám tak chytil několik povedených střel, které ochozy již viděly v síti. A co čert nechtěl, onen gólman si dokonce dovolil vyrovnat! Z vlastní půle zahrával přímák, napálil hodnotnou pumelici k naší bráně, před kterou sice stáli prakticky všichni hráči, ale nějakým zázrakem to prošlo klubkem hráčů až před bránu, před Lukášem to ještě skočilo a neštěstí bylo na světě.
Naštěstí se soupeř neradoval dlouho, prakticky ihned po rozehrání jsme opět strhli vedení na naši stranu. Tuším, že Peťa vypálil z pravého křídla dělovku někam pod břevno, gólmana to srazilo k zemi, ale stačil to ještě vyrazit. Vyrazil to ovšem víceméně kolmo vzhůru, vysoko daleko, a když začal míč opět po čase padat k zemi, padal přímo před bránu, asi tak půl metru před brankovou čáru. Tam jsem právě jen tak lehce korzoval, poklidně jsme sledoval míč, jak se dlouhé vteřiny snáší k zemi a rozjímal jsem nad tím, jestli míč do brány dostanu hlavou, nohou, patičkou, rybičkou, nůžkama, případně boží rukou. Gólman se v té době sbíral ze země, leč i on si všiml padajícího míče a začal ke mně svižně kvačit. Stadion napětím ztichl. Míč se blížil. Gólman se blížil. Já se tou dobou vysloveně nudil, ovšem pomalu jsem se začal připravovat na gól. Každý čekal, že se zavěsím do vzduchu a trknu míč hlavou, ovšem vzhledem ke svým hlavičkářským schopnostem bych pravděpodobně míč uklidil do bezpečí a ještě bych si přitom ublížil. K údivu všech, zejména pak gólmana, který byl již u mě a čekal hlavičku, jsem však nehlavičkoval, takže gólman dočista zcepeněl, nechal jsem míč dopadnout a jen tak špičkou kopačky jsem ho posunul do sítě. Až se někdy budou vyhlašovat ceny za nejkurióznější góly, vzhledem ke svým lwtošním gólům hravě obsadím všechny medailové pozice! I skončil poločas 2:1.
Druhá půle se nesla v duchu té první – jedna smrtící kombinace za druhou valila se na bránu soupeře, který se sice snažil, ale hrál dost naivně, takže šancí jsme měli požehnaně... Gólman s velkým pivasem ovšem prokazoval ještě neobyčejnější mrštnost než v půli první, a navíc si zasedl na Peťu, kterému schválně chytil několik jasných gólů. Naštěstí dávali góly ostatní. Klíčový gól na 3:1, který přinesl definitivní uklidnění na naše kopačky, vstřelil Honza, který dostal přihrávku přímo před branku, zkušeně si počkal na gólmanův pohyb a mazácky poslal míč přesně k tyčce. Vzápětí prakticky totožnou akci se zakončením do stejného místa předvedl Jirka. A skóre pak uzavřel kápo, přiznám se, že už ani nevím jak, ale určitě to bylo moc pěkné :) A Peťa se snažil a pálil a pálil, leč nepropálil. A ostatní se taky snažili a bylo na co se dívat, protože bylo obrovsky poznat, že dostatečně velká umělka, kde míč hagiborsky neodskakuje a kde si můžeme pěkně zakombinovat, je přesně to pravé ořechové. SK Elet forever!
góly: kápo 2, Hradišťák, Honza, Jirka
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Jirka, Petr, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Zárubova
Naše skvělé vítězství a fantastická hra přinesla nebeské zážitky snad do všech českých rodin! Tisíce diváků se doma rozplývali nad naší hrou, jako např. děda Homolka:
„Ježíš, Ludvo, to si přišel vo moc. No to si neviděl! No to byl zápas, to není k vidění, čoveče! Hele to byl koncert, to byla filharmónie, prostě. No hele, Hradišťák, to je útok! No Elet má takovej útok teďko, hele, to je světový, no ti by rozkopali Real Madrid, no prostě všecko! To si nežral, no...hele, představ si, Ludvo, dlouhej pas vod brány, rozumíš, ale takovej... no polovysokej, hele Petr, rozumíš, stahovačka, šup to na Hučku, Hučka z levačky na pravačku to přehodil a fouk to kápovi. Hele, a ten, fofrovačku, rozumíš! No ten jejich gólman tam stál, no ten byl tuhej, a do šibenice, to víš. No já zařval jako kráva, no co ti mám povídat. No a to byl první gól, rozumíš!“
Ano, výkon Eletu v tomto zápase byl ozdobou této sezóny. Jedna smrtící kombinace za druhou valila se na bránu soupeře, který se sice snažil, ale hrál dost naivně, takže šancí jsme měli požehnaně. Gólman s velkým pivasem ovšem prokazoval neobyčejnou mrštnost! (Že by to dělal ten pivas? Musím se nad tím zamyslet, třeba budu čím dál víc mrštnější i já...) Zdařile nám tak chytil několik povedených střel, které ochozy již viděly v síti. A co čert nechtěl, onen gólman si dokonce dovolil vyrovnat! Z vlastní půle zahrával přímák, napálil hodnotnou pumelici k naší bráně, před kterou sice stáli prakticky všichni hráči, ale nějakým zázrakem to prošlo klubkem hráčů až před bránu, před Lukášem to ještě skočilo a neštěstí bylo na světě.
Naštěstí se soupeř neradoval dlouho, prakticky ihned po rozehrání jsme opět strhli vedení na naši stranu. Tuším, že Peťa vypálil z pravého křídla dělovku někam pod břevno, gólmana to srazilo k zemi, ale stačil to ještě vyrazit. Vyrazil to ovšem víceméně kolmo vzhůru, vysoko daleko, a když začal míč opět po čase padat k zemi, padal přímo před bránu, asi tak půl metru před brankovou čáru. Tam jsem právě jen tak lehce korzoval, poklidně jsme sledoval míč, jak se dlouhé vteřiny snáší k zemi a rozjímal jsem nad tím, jestli míč do brány dostanu hlavou, nohou, patičkou, rybičkou, nůžkama, případně boží rukou. Gólman se v té době sbíral ze země, leč i on si všiml padajícího míče a začal ke mně svižně kvačit. Stadion napětím ztichl. Míč se blížil. Gólman se blížil. Já se tou dobou vysloveně nudil, ovšem pomalu jsem se začal připravovat na gól. Každý čekal, že se zavěsím do vzduchu a trknu míč hlavou, ovšem vzhledem ke svým hlavičkářským schopnostem bych pravděpodobně míč uklidil do bezpečí a ještě bych si přitom ublížil. K údivu všech, zejména pak gólmana, který byl již u mě a čekal hlavičku, jsem však nehlavičkoval, takže gólman dočista zcepeněl, nechal jsem míč dopadnout a jen tak špičkou kopačky jsem ho posunul do sítě. Až se někdy budou vyhlašovat ceny za nejkurióznější góly, vzhledem ke svým lwtošním gólům hravě obsadím všechny medailové pozice! I skončil poločas 2:1.
Druhá půle se nesla v duchu té první – jedna smrtící kombinace za druhou valila se na bránu soupeře, který se sice snažil, ale hrál dost naivně, takže šancí jsme měli požehnaně... Gólman s velkým pivasem ovšem prokazoval ještě neobyčejnější mrštnost než v půli první, a navíc si zasedl na Peťu, kterému schválně chytil několik jasných gólů. Naštěstí dávali góly ostatní. Klíčový gól na 3:1, který přinesl definitivní uklidnění na naše kopačky, vstřelil Honza, který dostal přihrávku přímo před branku, zkušeně si počkal na gólmanův pohyb a mazácky poslal míč přesně k tyčce. Vzápětí prakticky totožnou akci se zakončením do stejného místa předvedl Jirka. A skóre pak uzavřel kápo, přiznám se, že už ani nevím jak, ale určitě to bylo moc pěkné :) A Peťa se snažil a pálil a pálil, leč nepropálil. A ostatní se taky snažili a bylo na co se dívat, protože bylo obrovsky poznat, že dostatečně velká umělka, kde míč hagiborsky neodskakuje a kde si můžeme pěkně zakombinovat, je přesně to pravé ořechové. SK Elet forever!
sobota 30. května 2009
8.kolo hanspaulky
SK Elet vs. 1.FC Pivojs s.r.o. 0:2 (0:0)
góly: -
sestava: kápo, Lukáš, Fanda, Tonda, Petr, Petřík, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Hagibor
Osmé z jedenácti nejklíčovějších jarních utkání jsme tentokrát sehráli na Hagiboru, čímž jsme se pro letošek (a možná navždy) rozloučili se škvárou. Loučení to bylo vskutku symbolické, jako by nám samotný Hagibor chtěl naznačit, že jeho éra je skutečně u konce – nikde nikdo, dokonce i hospoda zavřená, jen nablýskaný černý pažit ohraničený pozoruhodnými křivkami ve tvaru pomezních čar nás vyzýval k fotbalu, i když na tomto hřišti je vhodnější spíše pojem kopaná.
Začátek zápasu proti Pivojsům nebyl vůbec špatný. Hned v úvodu jsme si vypracovali pár šancí, gólman soupeře byl ovšem vždy na místě, ovšem vypadalo to, že první gól do sítě Pivojsů je jen otázkou času. Soupeř nám to v první půli i dost usnadňoval. „To se odráží jak od zdi“, nešťastně zahořekoval jeden z jejich útočníků, když naše obrana jednou bleskurychle vrátila nakopnutý míč tam, kam patřil, tj. zpět před bránu Pivojsů. A my jsme vesele pokračovali v mírném tlaku, tlačili jsme, tlačili, ale míč za brankovou čáru nedotlačili. Jednou jsem šel dokonce sám na gólmana, kterého jsem chtěl zkušeně obstřelit, on to ovšem, prevít jeden, ještě zkušeněji vyrazil. No a tak jsem se předháněli v zahazování šancí celý první poločas. Gól jsme prostě nedali, částečně i proto, že čistého času se hrálo možná tak 15 minut, protože k dispozici byl jeden jediný míč (ten náš), což na rozlehlých hagiborských pláních vytvářelo vzhledem k přesnosti střel obou týmů značné prostoje.
Druhou půli jsme začali podobně, pak nám ovšem soupeř předvedl, jak proměňovat brejky při přečíslení a my se najednou nestačili divit. Jasně bylo vidět, jaký má psychologicky efekt jedna pitomá branka. Soupeř hrál najednou daleko lépe, zatímco my jsme zpanikařili a začali hrát kopanou v pravém slova smyslu. Navíc rozhodčí, který v první půli přitom pískal velmi dobře, předvedl v krátkém sledu pár diskutabilních zákroků, načež to na hřišti vypadalo chvílemi jako v Otázkách Václava Hlodavce. Jedna diskuse za druhou, neurotici v našem týmu měli opravdové žně!
Pak jsme dostali druhý gól, kdy soupeř z autu přehodil celou obranu a jeden z Pivojsů to dával de facto do prázdné a bylo vymalováno. Černě.
„Chlapi, ale to jste si prohráli sami...,“ konstatoval v šatně udiveně jeden ze soupeřů, který jako by stále nemohl výsledku uvěřit. Svatá pravda! Ovšem není třeba věšet hlavu, důvody prohry jsou jasné – hřiště, teplota, tlak, rosný bod... všechno hrálo proti nám! No, v tabulce jsme ovšem furt první a postup máme stále ve svých rukou (Lukáš), resp. nohou (my ostatní).
Každá série jednou končí, pokud budem počítat i výsledky minulé sezóny, tak jsme ukončili sérii deseti vítězství v řadě, resp. třinácti zápasů bez porážky! Což není špatné... Vzhůru do další obdobné série!
„Caramba! Hagibor es terreno catastrófico!“, snažil se omluvit náš výkon na pozápasové tiskovce božský Diego.
pátek 29. května 2009
Černý týden světového fotbalu
pondělí 25.5. - SK Elet vs. 1.FC Pivojs 0:2
středa 27.5. - 1. FC Slovácko vs. Teplice 0:1
Škoda slov.
středa 27.5. - 1. FC Slovácko vs. Teplice 0:1
Škoda slov.
pátek 22. května 2009
7. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Torzoo 3:1 (1:0)
góly: Petr, Honza, Hradišťák
sestava: kápo, Bohdan, Petr, Petřík, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Pankrác
góly: Petr, Honza, Hradišťák
sestava: kápo, Bohdan, Petr, Petřík, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: Pankrác
7. kolo bylo možná klíčové pro celou sezónu, neboť ve stejný čas se na sousedních pankráckých hřištích sešly čtyři nejlepší týmy naší ligy, by prověřily své postupové ambice. My jsem hráli proti třetímu Torzoo, druhá Husinecká Šlechta hostila čtvrtý 1. TF Motor. Aby to někteří hráči psychicky unesli, tak si Martin s Petříkem dali před zápasem pivo. Kromě pivní převahy jsme měli i fanouškovskou převahu, a to v poměru 2:0, bylo tedy jasné, že velmi pravděpodobně vyhrajem o dva góly.
Místo předzápasové taktické porady se jako obvykle probíralo, jak kdo hrál v Hattricku, což je oblíbený fotbalový online manažer, kterému holdují mnozí členové Eletu. Aby nevyšli ze cviku, bude i popis dnešního zápasu ve stylu originálních komentářů z Hattricku:
2 diváci se před začátkem zápasu baví na stadionu TJ Pankrác pozorováním závodu mraků v podobě auta a želvy. Rozestavení hráčů z týmu Elet vzdáleně připomíná formaci 2-1-2. Jména těch, o kterých jednou možná hodně uslyšíme, jsou: Fuka – Musil, Rada, Zlesa – Bartík – Hodek, Stockmann.
Hráči týmu Elet prahnou po vedoucím gólu a teď se tlačí skrz střed soupeřovy obrany. Jiří Stockmann se uvolňuje, dostává míč, zatahuje jej do vápna a míč mu v 2. minutě utíká do zámezí. Elet vede v 3. minutě svou akci středem hřiště, skvělým pohybem si o míč říká Petr Bartík, také ho dostává, moc se nerozpakuje a prudkou ranou posílá svůj tým do vedení! 1:0. Nezkušený Martin Musil vůbec neví, co s míčem. Radši se jej chystá zakopnout. Ale napadající hráč z týmu Torzoo jej obírá o balón a obstřeluje brankáře! Těsně vedle, ale takovéhle chyby jako z probíhající 7. minuty se nemusí vyplatit. Trenér týmu Elet se teď na své svěřence zlobí, pro úroveň organizace jejich hry teď nalézá jen jediné slovo: tristní. V 15. minutě se Bohdan Fuka dme pýchou poté, co zlikvidoval nebezpečnou střelu, jejímž autorem byl hráč Torza. Když chce jít rozdávat autogramy, tak ho však rozhodčí přísným pohledem upozorňuje, že toto trpět nehodlá. Martin Musil zpracovává centr na pravé straně a bez váhání vysílá tvrdou střelu na branku domácích. Míč zaplaval ve vzduchu, ale gólman týmu Torzoo na něj dosáhl a s obtížemi vyráží. František Rada si na pravé straně tlumí přetažený centr na prsou a z první střílí! Tyč! Po prvním poločase je stav 1:0. Tento poločas ovládalo mužstvo Elet s působivým držením míče 51 procent hrací doby.
Trenér týmu Elet zopakoval taktické pokyny, kterých se jeho hráči v první půli nedrželi, ti nyní taktice rozumí na solidní úrovni. František Rada svádí sprinterský souboj s obráncem podél autové čáry. Obránce jde do skluzu a útočící hráč souboj ustál. Jan Hodek se pohybem uvolňuje, dostává přesnou přihrávku z levého křídla a v pozici jeden na jednoho nedává brankáři soupeře šanci. Díky němu mužstvo Elet zvyšuje na 2:0. Mužstvo Elet kombinuje u pravého rohového praporku, následně jeden z hráčů posílá přesný pas před bránu, kde je zcela volný Petr Bartík Ten však obrovskou šanci trestuhodně zahazuje, když se jeho střela otírá jen o vnější tyč. Domácí teď mají šanci zvýšit svůj náskok standardní situací z poměrně zajímavé vzdálenosti. Jiří Stockmann se rozbíhá a snaží se prostřelit zeď. Ale míč se odráží od jednoho z bránících hráčů do autu. Celek Torzoo může podniknout rychlý brejk po pravé straně hřiště, kterou teď soupeř nešikovně otevřel, zcela osamoceně do šance míří útočník Torza , Bohdan Fuka však proti jeho střele vytahuje zákrok z kategorie zázračných a šanci likviduje. Tým Elet zatím odolává náporu, ale tlak narůstá. K míči se dostává jeden z obránců a zakopává jej daleko do pole. Tam však číhá útočník Torza, balón si z první posílá mezi obránce a následně neomylně zakončuje! 2:1. Tak takové vyústění v 46. minutě asi nikdo nečekal. Petr Zlesa se z pravé strany proháčkovává do vápna, bránící hráč uklouzl, střela! Ale gólman Torza vyráží a odražený balón zakopávají hosté hluboko do pole.Obránce Torza zastavuje unikajícího Petra Bartíka přesně mířeným skluzem na paty. Sice pravděpodobně uchránil svůj tým od inkasování, ale určitě bude vyloučen. Tak ne! Pan rozhodčí má dnes asi nějakou dobrou náladu a neuděluje mu ani žlutou kartu. Jiří Stockmann se v 52. minutě zázračným způsobem prodírá středem obrany soupeře a následně neuvěřitelně nepovedenou střelou k překvapení všech skóruje. 3:1. Z pravé strany v 54. minutě proniká mužstvo Elet – jmenovitě Jan Hodek, střílí a chytá se za hlavu! Gól byl opravdu blízko, střela skončila na tyči, odražený míč pak už obrana odklidila do bezpečí. Vzhledem k vývoji utkání mužstvo Elet snižuje tempo a zaměřuje se na obrannou činnost. Hráči týmu Elet rozehrávají dlouhý aut po pravé straně. Martin Musil obehrává protihráče a proniká do vápna! Na pořádnou střelu mu však již nezbyly síly a gólman Torza lehkou střelu bez problému zneškodňuje. Sestava celku Elet má očividné problémy s rozestavením - hráči velice těžko nacházejí své pozice, organizace jejich hry nyní dosahuje pouze neadekvátní úrovně. Jiří Stockmann je úplně rudý a vypadá to, že ho dnešní vedro každou chvíli položí. Tento poločas ovládalo mužstvo Elet s působivým držením míče 52 procent hrací doby.
Místo předzápasové taktické porady se jako obvykle probíralo, jak kdo hrál v Hattricku, což je oblíbený fotbalový online manažer, kterému holdují mnozí členové Eletu. Aby nevyšli ze cviku, bude i popis dnešního zápasu ve stylu originálních komentářů z Hattricku:
2 diváci se před začátkem zápasu baví na stadionu TJ Pankrác pozorováním závodu mraků v podobě auta a želvy. Rozestavení hráčů z týmu Elet vzdáleně připomíná formaci 2-1-2. Jména těch, o kterých jednou možná hodně uslyšíme, jsou: Fuka – Musil, Rada, Zlesa – Bartík – Hodek, Stockmann.
Hráči týmu Elet prahnou po vedoucím gólu a teď se tlačí skrz střed soupeřovy obrany. Jiří Stockmann se uvolňuje, dostává míč, zatahuje jej do vápna a míč mu v 2. minutě utíká do zámezí. Elet vede v 3. minutě svou akci středem hřiště, skvělým pohybem si o míč říká Petr Bartík, také ho dostává, moc se nerozpakuje a prudkou ranou posílá svůj tým do vedení! 1:0. Nezkušený Martin Musil vůbec neví, co s míčem. Radši se jej chystá zakopnout. Ale napadající hráč z týmu Torzoo jej obírá o balón a obstřeluje brankáře! Těsně vedle, ale takovéhle chyby jako z probíhající 7. minuty se nemusí vyplatit. Trenér týmu Elet se teď na své svěřence zlobí, pro úroveň organizace jejich hry teď nalézá jen jediné slovo: tristní. V 15. minutě se Bohdan Fuka dme pýchou poté, co zlikvidoval nebezpečnou střelu, jejímž autorem byl hráč Torza. Když chce jít rozdávat autogramy, tak ho však rozhodčí přísným pohledem upozorňuje, že toto trpět nehodlá. Martin Musil zpracovává centr na pravé straně a bez váhání vysílá tvrdou střelu na branku domácích. Míč zaplaval ve vzduchu, ale gólman týmu Torzoo na něj dosáhl a s obtížemi vyráží. František Rada si na pravé straně tlumí přetažený centr na prsou a z první střílí! Tyč! Po prvním poločase je stav 1:0. Tento poločas ovládalo mužstvo Elet s působivým držením míče 51 procent hrací doby.
Trenér týmu Elet zopakoval taktické pokyny, kterých se jeho hráči v první půli nedrželi, ti nyní taktice rozumí na solidní úrovni. František Rada svádí sprinterský souboj s obráncem podél autové čáry. Obránce jde do skluzu a útočící hráč souboj ustál. Jan Hodek se pohybem uvolňuje, dostává přesnou přihrávku z levého křídla a v pozici jeden na jednoho nedává brankáři soupeře šanci. Díky němu mužstvo Elet zvyšuje na 2:0. Mužstvo Elet kombinuje u pravého rohového praporku, následně jeden z hráčů posílá přesný pas před bránu, kde je zcela volný Petr Bartík Ten však obrovskou šanci trestuhodně zahazuje, když se jeho střela otírá jen o vnější tyč. Domácí teď mají šanci zvýšit svůj náskok standardní situací z poměrně zajímavé vzdálenosti. Jiří Stockmann se rozbíhá a snaží se prostřelit zeď. Ale míč se odráží od jednoho z bránících hráčů do autu. Celek Torzoo může podniknout rychlý brejk po pravé straně hřiště, kterou teď soupeř nešikovně otevřel, zcela osamoceně do šance míří útočník Torza , Bohdan Fuka však proti jeho střele vytahuje zákrok z kategorie zázračných a šanci likviduje. Tým Elet zatím odolává náporu, ale tlak narůstá. K míči se dostává jeden z obránců a zakopává jej daleko do pole. Tam však číhá útočník Torza, balón si z první posílá mezi obránce a následně neomylně zakončuje! 2:1. Tak takové vyústění v 46. minutě asi nikdo nečekal. Petr Zlesa se z pravé strany proháčkovává do vápna, bránící hráč uklouzl, střela! Ale gólman Torza vyráží a odražený balón zakopávají hosté hluboko do pole.Obránce Torza zastavuje unikajícího Petra Bartíka přesně mířeným skluzem na paty. Sice pravděpodobně uchránil svůj tým od inkasování, ale určitě bude vyloučen. Tak ne! Pan rozhodčí má dnes asi nějakou dobrou náladu a neuděluje mu ani žlutou kartu. Jiří Stockmann se v 52. minutě zázračným způsobem prodírá středem obrany soupeře a následně neuvěřitelně nepovedenou střelou k překvapení všech skóruje. 3:1. Z pravé strany v 54. minutě proniká mužstvo Elet – jmenovitě Jan Hodek, střílí a chytá se za hlavu! Gól byl opravdu blízko, střela skončila na tyči, odražený míč pak už obrana odklidila do bezpečí. Vzhledem k vývoji utkání mužstvo Elet snižuje tempo a zaměřuje se na obrannou činnost. Hráči týmu Elet rozehrávají dlouhý aut po pravé straně. Martin Musil obehrává protihráče a proniká do vápna! Na pořádnou střelu mu však již nezbyly síly a gólman Torza lehkou střelu bez problému zneškodňuje. Sestava celku Elet má očividné problémy s rozestavením - hráči velice těžko nacházejí své pozice, organizace jejich hry nyní dosahuje pouze neadekvátní úrovně. Jiří Stockmann je úplně rudý a vypadá to, že ho dnešní vedro každou chvíli položí. Tento poločas ovládalo mužstvo Elet s působivým držením míče 52 procent hrací doby.
pátek 15. května 2009
6. kolo hanspaulky
SK Elet vs. Sorbino 2:1 (1:1)
góly: Petr 2
sestava: kápo, Petr, Petřík, Fanda, Tonda, Martin, Honza, Hradišťák
hřiště: TKSPA
Po škvárových orgiích v minulých zápasech jsme se tentokrát přemístili na umělou trávu, takže jsme doufali, že konečně vyniknou naše technické kousky. Doufali jsme marně. Přechod na jiný povrch nám totiž ze začátku zápasu působil značné problémy, každý byl z Hagiboru zvyklý na roztodivné odskoky míče, ke kterým zde ovšem nedocházelo, což nás všechny mátlo. Tudíž úvod utkání nás zastihl v hlubokém útlumu. No možná za to taky mohl soupeř, neboť ze Sorbína se vyklubalo zatím nejkvalitnější a nejfotbalovější mužstvo, které proti nám letos zatím hrálo... Takže cca první čtvrthodinu jsme jen s údivem sledovalil, jak se na nás valí jeden útok za druhým, a hlavně jedna šance za druhou, ovšem Fanda Šíma si v bráně vzpomenul na svá mladická gólmanská léta a předváděl tisíce fantastických zákroků. Stabilní gólmanská jednička Lukáš se totiž nedostavila, a když se nedostavila i docházkově labilní dvojka, tj. Bohdan, musel do brány Fanda. Bohdan by tedy zasloužil za uši, protože místo zápasu šel se ženou do kina! To by se snad při troše dobré vůle dalo i pochopit, ale že šel na Star Trek, to se pochopit už vážně nedá. Star Wars bych mu odpustil, to bych šel možná i já, ale Star Trek??? Hanba!
Nu, aspoň mohl Fanda v bráně vyniknout. A tak že jo! Zatímco z našeho týmu se linuly výkřiky typu „Bacha! Záda! Obsadíme to!“, ze strany soupeře bylo slyšet ponejvíce „Ježíšmarjá!“, což bylo vždy poté, co Fanda chytil jasný gól. Soupeřovi útočníci z toho byli totálně mimo a samým zoufalstvím si trhali vlasy a chlupy z uší. Nikdo nemohl na Fandu vyzrát, a že těch hráčů bylo! Sorbíno totiž mělo šest hráčů na střídání, až nám z toho šla hlava kolem.
Z totální ofenzívy soupeře nám šla hlava kolem taky, až to dopadlo, jak to dopadnout muselo, a po jednom rohu či autu soupeře se dostal míč k na chvíli neobsazenému hráči a neštěstí bylo na světě. Radost soupeře však netrvala dlouho! Při jedné akci jsem vystřelil, míč lehce škrtl o nohu soupeře a skončil mimo bránu. Toho škrtnutí jsem si všiml jen já a onen postižený obránce, takže všichni si mysleli, že bude následovat odkop, ale soupeř sportovně přiznal teč a šli jsme kopat roh. Tak jsem ho kopl, Peťa si naběhl mezi statickou obranu a nekompromisně zavěsil. Inu, podej čertu prst, peklem se ti odvděčí! A tak skončil poločas.
V druhé půli se obraz hry už poněkud změnil. Sorbíno teda hrálo furt solidně, leč my jsme daleko pečlivěji bránili, takže soupeř se už zdaleka nedostával do tolika šancí. A jak byl soupeř stále nervóznější, že nemůže dát gól, tak se tlačil furt dopředu a nechával značně prostupnou obranu, čehož jsme drze využili! Při jedné akci jsem zhruba někde na půli hřiště přiťukl míč Tondovi, kterého to ovšem dočista zaskočilo, takže Tonda jen užasle pozoroval, jak mu míč proklouzl mezi nohama a mizí v dáli. V tu chvíli to vypadalo, že jde míč do autu a všichni tak trochu přestali hrát. Nikoli ovšem Peťa! Ten se zničehonic rozběhl, míč ještě dostihl v hřišti, udělal pár svižných kroků a zkušeně napálil míč podél gólmana na zadní tyč. Užasle jsme se s Tondou po sobě podívali, co že jsme to způsobili, stejně užaslý byl Peťa, o soupeři ani nemluvě. Vedení jsme si pak poctivě hlídali, zatímco zcela zoufalý soupeř se snažil střílet co to šlo, ovšem jak byli zoufalí, tak pálili většinou z naprosto nepřipravených pozic a střely tak končily ponejvíce v ochranné síti. Obrana soupeře byla naopak čím dál děravější, a ačkoliv jsme hráli proti nejfotbalovějšímu týmu, tak ještě se nám letos nestalo, abychom šli tolikrát sami na bránu. Tonda dvakrát, potom já, taky Martin se ocitl sám před gólmanem, jenže i gólman soupeře dokazoval, že v bráně nestojí nadarmo a pochytal, co mohl. Náš prešovský beton prokládaný brejky tak slavil úspěch, i když to vítězství 2:1 bylo teda hodně vydřené...
Po zápase se zdravé jádro vydalo hodnotit zápas do výčepu. Během cesty došlo k bouřlivé diskusi mezi Martinem a Petříkem, kteří se hádali, kdo z nich šel na zápas blbou cestou, přičemž oba šli tou samou... Bylo vidět, že hráči jsou po zápase velmi vyčerpáni, což se odráželo i v jejich myšlenkových kotrmelcích,celé to svojí absurdností připomínalo Monty Pythony v nejlepších letech. Cestou přes Stromovku Martin zjihl a vzpomínal na svá dětská léta, která zde prožil, ukazoval nám mnohá památná místa, např. okno na své střední škole apod., až jsme dorazili Na Slamník, kde však bylo vyprodáno, tudíž jsme se přemístili do pivnice V Bubendě, kde, jak Martin spokojeně konstatoval, se vůbec nic od jeho středoškolských let nezměnilo. To dokazovala i nepřítomnost pisoárů na hajzlíku, klasický smradlavý žlábek mi málem vhrkl slzy do očí, jak jsem se zasnil nad tou hospodskou poezií 19. století... Nebo to byl možná ten čpavek linoucí se ze žlábku... Každopádně hodnocení zápasu bylo výživné, když po třetím pivu Peťa prohlásil, že přišel fakt jen na jedno, tak Martin prohlásil, že se jedná o teambuilding, v jehož rámci následovalo další pivo. I na tomto hřišti jsme podali hodnotný výkon.
pondělí 11. května 2009
5. kolo hanspaulky
SK Elet vs. OrangeBoom 6:0
Zápasu jsem se tentokrát nezúčastnil, a jelikož prameny mlčí, mohu konstatovat pouze jediné: Hurá! Sláva! SK Elet forever!
pondělí 27. dubna 2009
4. kolo hanspaulky
SK Elet vs. 1. TF Motor 4:0 (1:0)
góly: Tonda 2, kápo, Jirka
hřiště: Hagibor
Tak jsme po týdnu opět zavítali na Hagiborské dělostřelecké cvičiště. Soupeřem nám byl tentokrát ambiciózní tým 1. TF Motor, v jehož dresu se to hemžilo mnohými cizokrajnými jmény, takže zápas měl punc mezinárodnosti. A na kvalitě hry se to pozitivně projevilo! Zápas kupodivu nepřipomínal klasickou osmiligovou holomajznu, obě mužstva si dokázala přihrát, ba i zpracovat míč, a někdy i vystřelit! Zejména náš výkon se s tím předchozím zápasem nedal srovnat! Navíc hra byla z obou stran velmi férová, což bylo pozoruhodné i z toho hlediska, že rozhodčí se nedostavili a sudího tak zastupoval fanoušek soupeře, který pískal též velmi férově.
Utkání bylo pozoruhodné též střetem zcela odlišných herních strategií. Náš tým kombinoval postupnou rozehrávku s občasnými nákopy, zatímco soupeř se spolehl téměř výhradně na nakopávané míče, což je většinou cesta do pekel. Znám to moc dobře, zejména ze svého dřívějšího působení v hanspaulském týmu Nakamura Nakaši, za který chytal legendární Kouba - jeho odkopy měly úspěšnost (tj. trefily spoluhráče) možná až 10 %! Hráči Motoru měli tuto strategii zmáknutou ovšem na jedničku a skoro každý jejich kop od brány mířil přesně do míst, kde stáli Motoroví útočníci, kteří nejenže dokázali míč zpracovat a dále rozehrát, ale kolikrát rovnou nebezpečně zakončovali. Lukáš už si hodně dlouho takto nezachytal, jako v tomto zápase! Naštěstí naši beci se bránili jako lvi, Lukyn párkrát též přispěl výborným zákrokem, tudíž pro tento zápas jsme panenství naší brány uchránili. Soupeř naštěstí nikoliv.
A začali jsme hezky od podlahy, hned v první minutě jsem házel aut, na který si naběhl kápo a hlavou lízl tyč. Tedy míčem, který hlavičkoval... Zjevně si teprve seřizoval mířídla! Za další minutu se totiž situace opakovala. Hrnul jsem se k míči, že zas hodím aut, když tu slyším, jak Martin řve, ať to hodí Tonda. Jelikož jsem poslušný hoch, tak jsem uposlechl toto zásadní strategické rozhodnutí a šel se motat do vápna. Tonda si to teda hodil, kápo si opět naběhl a tentokrát už hlavičkoval přesněji a rázem jsme vedli 1:0. Je však zcela zřejmé, že hlavní podíl na té brance má Martin svým taktickým pokynem a poté zejména já tím, že jsem se celé akce nezúčastnil.
I počal poté velmi taktický boj. Soupeř nás neustále atakoval svými precizními nákopy, my se snažili odpovídat více či méně zdařilými kombinacemi. V prvních minutách měl soupeř také dvě velmi slušné šance ke skórování, když kopal dva přímáky z hranice vápna, první z nich však svým mužným tělem zlikvidoval Peťa, když se obětavě nechal trefit, druhý přímák soupeř ohleduplně poslal mimo bránu. Tuším, že my jsme trefili snad nějakou tyčku, každopádně poločas skončil 1:0 a my se modlili, abychom v druhé půli vstřelili rychle druhý gól, protože Motoři stále cítili šanci na zvrat.
V druhé půli rozehrával míč soupeř a připravil si hned na rozehrání zajímavý signál, který jsem ovšem vystihl a následnou střelou jsem málem i trefil bránu. Takto svižný úvod pak nastartoval zcela odlišný fotbal v porovnání s první půlí. Taktické šachy byly tatam, hrálo se nahoru dolů (v případě Hagiboru doslova), šance ke skórování byly na obou stranách! Pak však přišla Jirkova velká chvíle! Jiří dostal na pravém křídle přihrávku, kterou si nejenže zpracoval, ale odvážně se s míčem vrhl podél lajny vpřed a poté stejně nečekaně vystřelil a k dovršení Jřího i našeho štěstí míč skončil v bráně! Když jsem chvíli poté zleva vybídl ke skórování Tondu, který osamocen zevloval na hranici soupeřova vápna, bylo definitivně rozhodnuto, protože Tonda měl spoustu času si míč zastavit, zpracovat, podívat se, odpočinout si, a poté ho svojí standardní pumelicí narvat do brány. Povzbuzen tímto poté Tonda ještě několikrát předvedl svoji obávanou střelu a párkrát jsme ho dokonce viděli i sprintovat! Zápas byl definitivně zlomen v náš prospěch, což poté Tonda korunoval svým druhým gólem v zápase, když si tentokrát dobře naběhl na roh a opět propálil míč až do sítě.
Soupeř se pak snažil vstřelit aspoň čestný úspěch, k čemuž neměl chvílemi daleko, ovšem naše obrana odolávala a naopak my tak mohli chodit do brejků do otevřené obrany soupeře. Pár minut před koncem se takto do brejku vydal Peťa a z půli hřiště běžel sám na gólmana, kterého sice chytře obstřelil, žel obstřelil i bránu. V poslední minutě jsem pak šli sami na gólmana dokonce tři (!), gólmana jsme hravě obelstili a k zakončení se dostal Peťa, před kterým zívala prázdná brána, bohužel však zívala málo, takže ji Peťa přestřelil... Začínám se obávat, že Peťa začal trpět tzv. Šímovým syndromem, což je zvláštní choroba, která způsobuje neschopnost vstřelit branku i z té nejvyloženější situace. Zatímco Fanda Šíma je s touto diagnózou již smířený, neboť je u něj zjevně nevyléčitelná, tak u Peti doufejme, že jde jen o ranné stádium, které je ještě léčitelné. Bohužel dnešní medicína nemá jasno v tom, jak tuto těžkou nemoc léčit... Např. ve Švejkovi všechno léčili dvojitým klystýrem, ale nevím, jestli by to Peťovi pomohlo...
úterý 21. dubna 2009
3. kolo hanspaulky
SK Elet vs. 1. FC Marami 6:1 (4:1)
góly: kápo 3, Hradišťák, Martin, Honza
sestava: kápo, Petr, Petřík, Fanda, Tonda, Martin, Honza, Lukáš, Hradišťák, Bohdan,
hřiště: Hagibor
„Hoši, tak příšerný výkon už od vás nechci v životě vidět!,“ prohlásil během pozápasového hodnocení v přilehlém lokále Martin. Vůbec se mu nedivím! Taková mátožnost postav a celková nemohoucnost se totiž hned tak nevidí! Pokud někdo přihrál někomu do běhu, tak za přihrávkou stejně nikdo neběžel, a pokud běžel, míč nedostihl, přihrávky nakrátko nikdo pořádně nezpracoval, každý tam jen tak postával, koukal, korzoval a přemýšel, kdy už tomu utrpení bude konec. O ohromném nasazení svědčí i fakt, že jen málokdo se vracel na střídačku zpocený, většinou to vypadalo, že si každý během pobytu na hřišti hezky odpočinul. Bylo to peklo. Výsledek nemohl být jasnější – zvítězili jsme 6:1!
Opravdu, jak jsme v posledních sezónách měl neskutečnou smůlu, tak naopak letos nám štěstěna zatím naděluje plnými hrstmi. Jen aby to vydrželo; zatím paradoxně čím hůř hrajeme, tím je lepší výsledek...V tomto zápase nám nahrálo to, že soupeř hrál celý zápas jen se čtyřmi muži poli, zatímco my jem měli čtyři hráče na střídání. Bojím se pomyslet, jak by to dopadlo, kdyby soupeř hrál v plném počtu, protože zejména ze začátku nám byl víc než důstojným soupeřem.
I když jsme se ujali vedení (kápo využil nedorozumění gólmana a obránce, kteří si dávali přednost, až ji dali kápovi), tak soupeř míče jednoduše nakopával na svého útočníka, který byl jak tank a navíc prý strašně smrděl, tak se ho nikomu nechtělo bránit. Záhy tak bylo vyrovnáno. Hráči na lavičce nevěřili vlastním očím, ti v poli taky ne. Nevěřil tomu zjevně ani gólman soupeře, který byl z toho tak perplex, že poté pozdě zareagoval na nepřesný kápův centr z hlouby naší půlky – ačkoliv to vypadalo, že míč letí někam do pryč, tak najednou si to míč rozmyslel a začal se snášet pod břevno, čehož si gólman všiml na poslední chvíli, nejistě do míče plácl, ten se odrazil někam na čáru a zpět pod břevno, gólman do toho plácl podruhé a vyplácl míč ven, jenže ten už se během toho dostal celým objemem za čáru, vedli jsme tedy 2:1. Hráči na lavičce nevěřili vlastním očím, ti v poli taky ne. Nikdo pak ani nechápal, jak se nám navzdory naší nemohoucnosti podařilo vstřelit další dva slepené góly, které definitivně rozhodli o utkání. Nejdřív Martin s přehledem umístěnou střelou uklidil míč k tyčce, poté jsme předvedli čarokrásnou kombinaci po ose Fanda Šíma – Honza - já, během které mi Honza pustil míč mezi nohama (jen my zasvěcení víme, že všechny ty přihrávky byly dílem náhody, nepovedených přihrádek a podivných odrazů od nerovného povrchu), já jsem měl čas se podívat, kde stojí gólman, a rozhodl jsem se, že to napálím do levého dolního rohu, napřáhl jsem, míč mi amozřejmě odskočil, a já to nešťastně trefil šajtlí do pravého horního rohu. Ještě že jsem to nechtěl rovnou kopnout do pravého horního, protože jak mi to skočilo, tak by míč po mé střele skončil asi v autu... Tím se dostávám k povrchu hřiště. Ten je opravdu luxusní. Hřiště vypadá jak zmenšený model Českomoravské vysočiny, sem tam kopeček, pak zas údolíčko, při prohrávkách po zemi pak nikdy člověk neví, kam míč skočí. Kdyby byl míč ve tvaru krychle, odrážel by se asi podobně předvídatelně. Ale dosti nářků, terén je pro oba soupeře stejný.
Terén ovšem hrál roli i našem pátém gólu, který vstřelil Honza. Po vyšachování celé obrany soupeře dostal Honza přihrávku, po které stál cca půl metru před brankovou čárou (gólman byl v tu dobu úplně někde jinde). Za normálních okolností by Honza jen nastavil pravačku a placírkou míč hladce dopravil do sítě. Ne tak na Hagiboru! Míč během přihrávky samozřejmě párkrát divně odskočil, o Honzu se spíš zastavil a my jsme pak asi dvě předlouhé vteřiny napjatě sledovali, co tam Honza s míčem provádí. Míč se totiž neposedně odrážel tam a zpátky od Honzovi levé a pravé nohy, Honza se zjevně bál udělat jakýkoliv pohyb. No nebudu vás napínat, dobře to dopadlo a po chvíli napětí jedna Honzova okončetina dala konečně příkaz míči, aby se dokutálel do sítě. Poté ještě kápo zkompletoval hattrick, když nedůrazné vyboxování míče vrátil gólmanovi hlavou rovnou do sítě. A bylo po zápase. Naštěstí. Skončil tak zápas plný různých nej – nejvyšší počet hráčů Eletu na střídání, co jsem kdy zažil, nejhorší výkon všech dob, nejkurióznější gól... O tom, že na náš výkon se nedalo dívat, svědčí i to, že v lokále sedící Karol Dobiaš patrně v záchvatu zoufalství nad náma pověsil kopačky na hřebík a dal se na karty.
úterý 14. dubna 2009
2.kolo hanspaulky
SK Elet vs. Klamovská skvadra 3:0 (0:0)
góly: kápo 2, Martin
sestava: kápo, Petr, Petřík, Fanda, Tonda, Martin, Lukáš,
hřiště: Pankrác
góly: kápo 2, Martin
sestava: kápo, Petr, Petřík, Fanda, Tonda, Martin, Lukáš,
hřiště: Pankrác
Jelikož jsem se zápasu nezúčastnil a protentokrát jsem zůstal pouze u televizních obrazovek, v marné snaze najít kanál, který by vysílal toto utkání, nemohl jsem oblažit velectěné čtenářstvo svými chytrými vízkovsko-luhovými postřehy, pročež byl k sepsání zápisu vyzván významný člen-korespondent našeho týmu, Petr Bartík, kterému tímto děkujeme a přejeme aspoň jeden gól v sezóně. A nyní již jeho referát:
Trošku rekapitulace na úvod neuškodí: nastoupil jsem do SK Eletu v době, kdy se zdálo, že tento tým má už své nejlepší za sebou. Pachtění v 8.lize se asi stěží mohlo rovnat lehkonohému fotbalu, kdy tým kopal v 6. Zdálo by se to logické uvědomíme-li si, že od té památné doby si většina hráčů pořídila zdatné manželky-kuchařky, tím pádem i pár kilo navíc. A některým hráčům už nestačí roztahovat si plíce cigaretkou před zápasem, ale musí užívat sofistikovanější aerosolové inhalátory s účinnější drogou. Přiznejme si, že nejsme stará garda internacionálů, abychom absenci pohybu mohli nahradit profesorskou hrou na jeden dotek doprovázenou opatrným přesouváním se k brance soupeře za chůze. Uvedené věty zavání defétismem, nicméně navzdory našim blahobytným tělům odvykajících si více a více pohybu věřím, že chyba je jinde. Hybnou silou našeho fyzička byla odjakživa naše psýché. Je proto třeba, aby management vytyčil jasný cíl, ke kterému by se celý tým mohl upnout, a tím je postup. Hoši, falešnou skromnost stranou. Kdy jindy navázat na slavnou historii, když ne v 13. sezóně, zvláště když jsme hned v prvním zápase byli pošťouchnuti tak silnou symbolikou, kdy Tonda, hráč s číslem 13, na úvod 13. sezóny vsítil jeden ze svých nemnohých gólů (je tedy pravda, že tento jev dostal vzápětí trhlinu, když jsme zjistili, že náš kapitán, který nám má jít příkladem, si z nepochopitelných důvodů tento gól uzurpoval pro sebe a statistiky tak k Tondově výkonu zůstanou hluché a slepé).
A nyní již k zápasu. Hrálo se na našem „oblíbeném“ Pankráci, kdy jsme častěji spíše dostali na budku, než slavili velkolepá vítězství. Tamní hrozná škvárová hřiště hemžící se terénními nerovnostmi líbivému fotbalu nepřejí. Na druhou stranu se máme zase na co vymlouvat. Přiznám se, že tento zápis píšu s odstupem několika dní, takže vzhledem k mé slabší paměti nečekejte rigorózní popis matche. Spíš jen pár okamžiků, co mě utkvěly v hlavě. Například, že na nás zase chodí davy fanoušků-tentokrát se dav skládal z Fandovi manželky, jeho dvou dítek a Zuzany a jejího potomka. Před natřískanějšími ochozy jsem snad v Eletu ještě nehrál. Proti nám nastoupil tým, který zasel do vlastních řad paniku už před zápasem, když se na svých stránkách probíral našimi impozantními podzimními výkony. Bohužel takto psychicky nahlodaný tým jsme nebyli schopni v první půli rozložit, poněvadž jsme pálili šanci za šancí. V této disciplíně jsem bohužel vynikal já a zdatně mi sekundoval Fanda Šíma. Naštěstí v druhé půli si Kápo vzpomněl, jak zle se zachoval připravše Tondu o jeho gól v minulém zápase, zastyděl se a vsítil 2 krásné góly v rozpětí několika málo minut. A pak když míč zasáhl Martina do jeho pahrbku geniality (který on má na rozdíl od Cimrmana na zádech), od kterého se odrazil do brány, bylo jasné, že body jsou ve správných rukou. Celý kulturně-sportovní zážitek zakončilo torzo našeho týmu v přilehlém výčepu, kde nepředvedlo zdaleka tak povedený výkon jako na hřišti.
A nyní již k zápasu. Hrálo se na našem „oblíbeném“ Pankráci, kdy jsme častěji spíše dostali na budku, než slavili velkolepá vítězství. Tamní hrozná škvárová hřiště hemžící se terénními nerovnostmi líbivému fotbalu nepřejí. Na druhou stranu se máme zase na co vymlouvat. Přiznám se, že tento zápis píšu s odstupem několika dní, takže vzhledem k mé slabší paměti nečekejte rigorózní popis matche. Spíš jen pár okamžiků, co mě utkvěly v hlavě. Například, že na nás zase chodí davy fanoušků-tentokrát se dav skládal z Fandovi manželky, jeho dvou dítek a Zuzany a jejího potomka. Před natřískanějšími ochozy jsem snad v Eletu ještě nehrál. Proti nám nastoupil tým, který zasel do vlastních řad paniku už před zápasem, když se na svých stránkách probíral našimi impozantními podzimními výkony. Bohužel takto psychicky nahlodaný tým jsme nebyli schopni v první půli rozložit, poněvadž jsme pálili šanci za šancí. V této disciplíně jsem bohužel vynikal já a zdatně mi sekundoval Fanda Šíma. Naštěstí v druhé půli si Kápo vzpomněl, jak zle se zachoval připravše Tondu o jeho gól v minulém zápase, zastyděl se a vsítil 2 krásné góly v rozpětí několika málo minut. A pak když míč zasáhl Martina do jeho pahrbku geniality (který on má na rozdíl od Cimrmana na zádech), od kterého se odrazil do brány, bylo jasné, že body jsou ve správných rukou. Celý kulturně-sportovní zážitek zakončilo torzo našeho týmu v přilehlém výčepu, kde nepředvedlo zdaleka tak povedený výkon jako na hřišti.
čtvrtek 9. dubna 2009
Zlatý den světového fotbalu
Středa 8.4.2009 - zlatý den světového fotbalu. Posuďte sami:
FC Barcelona - Bayern Mnichov 4:0
1. FC Slovácko - Baník pyčo Ostrava 1:0
SK Elet - Klamovská skvadra 3:0.
Ať žije fotbal!
FC Barcelona - Bayern Mnichov 4:0
1. FC Slovácko - Baník pyčo Ostrava 1:0
SK Elet - Klamovská skvadra 3:0.
Ať žije fotbal!
středa 8. dubna 2009
1. kolo hanspaulky
SK Elet vs. JUDr. Brouk Pytlík 4:2 (2:2)
góly: Hradišťák 2, Petr, Tonda
sestava: kápo, Petr, Petřík, Fanda, Tonda, Martin, Honza, Lukáš, Hradišťák
hřiště: Hanspaulka
První mač nové sezóny se měl odehrát na Hanspaulce, tedy v pekelné nafukovačce, ze které má náš astmatický tým vždy velkou radost. Pročež jsem se dohodl s kápem, že mne vyzvedne autem na Dejvické, bych nemusel potupně šlapat pěšky a mohl šetřit své okončetiny k důležitejší fotbalové práci. Vylezl jsem z metra, postavil se na předem domluvené místo a za cca 15 vteřin kápo dorazil. V tu chvíli jsem pochopil, že taková synchronizace není náhoda a že dnes nemůžeme prohrát!
Ačkoliv kápův vůz vyluzoval po cestě nějaké podivné zvuky (kápovo nejisté „snad dojedem“ mně věru klidu nepřidalo), úspěšně jsme dorazili čtvrt hodiny před zápasem na místo a k našemu nesmírnému údivu už čekali na místě mnozí významní členové našeho týmu. Jinými slovy čtvrt hodiny před výkopem jsme již byli v hratelném počtu! To jsem zažil snad poprvé... Když hráči dodržují disciplínu natolik, že si zkrátí odpolední siestu a přivstanou si na podvečerní zápas, tak je to známka obrovských morálně-volních kvalit! Další znamení, že dnes nemůžeme prohrát!
I začal zápas. Soupeř rozehrál, chvíli si to čutal vzadu, my jako takticky vyzrálé mužstvo jsme se pustili do presinku, to soupeře vylekalo, levý bek poslal pro jistotu přihrávku podél vápna na pravého beka, cestě v míči jsem stál ovšem já, a ačkoliv mne ta soupeřova přihrávka překvapila, tak ještě víc překvapila soupeřova gólmana, který s ústy dokořán zůstal stát na brankové čáře a s údivem pozoroval, jak míč sviští kolem něho do brány. Takový začátek sezóny jsem snad ještě nezažil! Bylo nad slunce jasné, že dnes nemůžeme prohrát!
U soupeřů bylo patrné, že nejsou sehraní, takže vzadu dělali docela kiksy, takže ačkoliv to v prvních pěti minutách vypadalo, že jim dáme desítku, tak skóre zůstávalo furt jen 1:0. Trest přišel záhy, soupeř utěšenou ranou vyrovnal. Přesto mi bylo jasné, že dnes nemůžeme prohrát!
Zvláště poté, co jsme kopali přímák, Peťa se rozběhl, zkušeně narval míč do zdi, která se ještě zkušeněji rozestoupila a ještě pro jistotu tečovala míč přesně k tyčce. 2:1! Tolik gólů v úvodním zápase sezóny jsme nedali, ani nepamatuju! I když toto konstatování bylo možno...ehm, konstatovat i po mém prvním gólů, neboť jarní i podzimní sezónu v roce 2008 jsem vždy zahájili s nulou na střeleckém kontě. Kdo by v tu chvíli pochyboval o našem vítězství?!
Inu, soupeř. Po chvíli totiž jeden z jeho hráčů začal tancovat mezi třemi našimi hráči (i já jsem ho zblízka pozorně sledoval, neboť jeho krokové variace byly pozoruhodné), avšak zničehonic se zastavil, kmitl nohou a zcela nestylově bodlem (no fuj!) napral míč do naší šibenice. No kdo mohl čekat, že si dovolí takový nestylový kop? A tak skončil poločas.
Jelikož počet kyslíkových molekul v nafukovačce se limitně blížil nule, šli jsme se nadýchat ven, avšak dýchali jsme patrně málo, rozhodně méně než soupeř, který na nás do druhé půle vletěl s nevídaným nasazením. My jsme tam jen tak postávali, přinejlepším občas popoběhli, ale nevěřili jsme vlastním očím. Co se děje? Bylo nad slunce jasné, že s takovou dnes můžem klidně prohrát!!! Naštěstí někdo o přestávce sdělil Lukášovi taktický pokyn, že nemá pustit žádný gól, a tak se Luky činil a zmařil mnoho tutovek soupeře (to jste to Lukášovi nemohli říct už před zápasem, že nemá dostat gól?). Pak se hra přeci jen malinko vyrovnala a jako první vlaštovka oznamující šťastný konec se projevil náš kápo, který doběhl zdánlivě do autu mířící míč, lstivě se podél brankové čáry proplížil až k bráně a překonal i gólmana, bohužel však nepřekonal vzdálenější tyč. Bylo však jasné, že soupeřova obrana si koleduje, a taky že jo! Soupeřův hráč č. 3, dement už od pohledu, nás totiž často prasil, z čehož pramenily mnohé standardky. I došlo k dalšímu přímému kopu. Míč jsem si tentokrát vzal já, a šel jsem na to psychologicky a tvářil jsem se, že podobně jako Roberto Carlos či Petr Bartík narvu balón do sítě. Soupeř zpanikařil a své vytřeštěné zraky upíral jen ke mně, ostatních si nevšímal. Zatvářil jsem se drsně, dal si asi dvacetimetrový rozběh, napřáhl jsem....a decentně jsem míč posunul na zcela volného Tondu, který nelenil a narval míč do sítě jako Ronald Koeman blahé paměti. Tesně před přihrávkou jsem měl tedy strach, že to spletu a narvu míč do Tondy, ale dobře to dopadlo. Teď už bylo opět jasné, že dnes nemůžeme prohrát!
Korunu tomu totiž pak nasadil gólman soupeře, na kterého jsem při rozehrávce vystartoval a který si začal s míčem hrát, což ovšem neměl dělat, protože jsem jednou v televizi na mistrovství světa viděl, co udělal můj fotbalový vzor Roger Milla kolumbijskému gólmanovi Higuitovi, načež jsem ho napodobil, sebral gólmanovi míč, dal do prázdné na 4:2 a bylo po zápase! Já jsem vám říkal, že dnes nemůžeme prohrát!
Je tedy pravda, že žádný náš gól nepadl po nějaké divukrásné kombinační akci (ne že bychom žádné neměli, jen nám nebylo přáno), dali jsme dva góly z přímáků a dva po namazání soupeře, ale na to se historie neptá, nejlepší vstup do sezóny za posledních pár sezón je zde!
pondělí 6. dubna 2009
JARO 2009 - bude "13" šťastné číslo?
Již 12 sezón usilovně dovádí hráči Eletu na zelených umělých a černých škvárových pažitech, aby lahodili oku diváka svými rozmanitými fotbalovými kousky. Za tu dobu poznali opojnou vůni vítězství, ba i postupů, též však méně opojný smrad porážek, ba i sestupů. Co lze čekat od nové, 13. sezóny? Jen to nejlepší! Ostatně co jiného čekat od týmu s téměř skálopevnou obranou, téměř kreativní zálohou a téměř rychlým útokem? Jedině postup! Již několikrát se to téměř podařilo, mnohdy nám chybělo např. pouhých 8 bodů!
Co lze tedy čekat od 13. sezóny? Lítý boj s každým protivníkem či exhibici Eletu v každém zápase? Či nedejbože exhibici soupeře...? Není se čeho bát! Morální převaha (čím dál větší) je na naší straně, stejně jako (čím dál větší) váhový průměr týmu! Třináctka bude tentokrát šťastná! Ať žije SK Elet!
Co lze tedy čekat od 13. sezóny? Lítý boj s každým protivníkem či exhibici Eletu v každém zápase? Či nedejbože exhibici soupeře...? Není se čeho bát! Morální převaha (čím dál větší) je na naší straně, stejně jako (čím dál větší) váhový průměr týmu! Třináctka bude tentokrát šťastná! Ať žije SK Elet!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)